Vilém Závada - Ticho

18. března 2012 v 11:27 |  Poezie
Vždy mlčenlivější a smutnější
Vždy smutnější a něžnější
Jen díváš se tak opodál


Neprodlíš duchem v stínu střech
Nevejdeš ke mně na nocleh
Jako bys přes nás odplouval
vždy dál a dál

Jen tišina tě vábí
Jen teskné léto babí
Jen schoulení a mlčení

Dobrou noc - zapláči
Dobrou noc - zpíváš
Co tě to obtáčí?
Kam se to díváš?

*

Já mlčenlivý - nejsem uvnitř němý
Rozmlouvám v tichém ševelení
vždy celým nitrem svým
a odpovídám vzdechům tajemným
když nebesa a země zasténají

Jdu bez uší a uslyším
za symfoniemi krve a vod
v akordu nejtišším
bolestný hrot
srdce tichounce vzlykající
v orchestru fortissimo hřmící

I ty se svíjíš bože náš
když v potu tváře chléb svůj dobýváš
křesaje oheň z křemenů duší

Nejusedavěj smrt nám zpívá
Ta na dně věcí všech se tetelívá

Čím bychom pokrm chutnali
než smysly hladnými?
Čím bychom život laskali
než smysly jejími?

I hořká poezie tvá
je na smrt příprava

*

Moudrý jako bys z mrtvých vstal
tak díváš se vždy opodál
V sobě tak smutný
Ke mně tak úsměvný

Jen zmírající se tak dívá
Jen milující se tak dívá

Hradní věž (1940)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.