Věnováno slečně L.

6. března 2009 v 19:28 |  Bez hlavy a paty
Silně pochybuji, že by sis to někdy přečetla.

Já nemám sílu říct ti to do očí. A vlastně téměř ani možnost.


Myslíš, že je mi jedno, co se s tebou děje? Nebo to naopak děláš proto, abys mě i ostatním ublížila?
My obě víme, že by stačilo jen chtít... Jen trocha vůle. Ale ty ji nemáš. Nebo spíš nechceš mít.
Nejspíš ti to takhle vyhovuje.

Copak nechápeš, že tě to jednou zabije?! Snad si to ani neuvědomuješ...

Jsi pošetilá.

Dochází ti vůbec, jak dlouho takhle můžeš existovat? Rok, pět let? Zahráváš si s ohněm, L.

Možná se ti líbí mít nad lidmi moc. To je to, po čem jsi vždycky toužila? Nalezla jsi záminku, jak manipulovat okolím. Jak dostat své blízké přesně tam, kde je chceš mít.

Nedochází ti, jak krutou daň za to zaplatíš?!

Nerozumím ti. Ty přece víš, že jsem tu pro tebe. Už tolikrát jsem ti to opakovala. A je mi hloupé říkat to stále dokola. Kdybys o to stála, já ti pomohu.

Ty ovšem nechceš. Je to tvá volba, jistě. Chápu, že nejsi na mou pomoc zvědavá. Na ničí pomoc. Vlastně nejsi zvědavá ani na mě. Určitě si říkáš, že je to tvoje věc a já bych si měla raději víc hledět svého. Zamést si před vlastním prahem. V tom s tebou souhlasím. Jenže ono je jednodušší zabývat se problémy druhých než těmi vlastními.

Navíc mezi námi je jeden velký a podstatný rozdíl. Já neumírám.

Zní to poměrně krutě, když je to napsané, viď? Nebo když to někdo vysloví. Ale neříkej, že jsi na to ještě nepomyslela. Vždyť sama musíš vědět, že takhle skončíš, pokud nezačneš jednat!

Věru. Na tvém místě by to bylo to, čeho bych se děsila nejvíce. Že zemřu. Jenže ty asi nemáš co ztratit a je ti úplně jedno, co s tebou bude. Hlavně nepřistoupit na léčbu.

Kdybys věděla, jak moc mne to trápí, co by sis pomyslela? Že předstírám?

Pláču, L. Teď. Jsem naprosto bezmocná.

Nechci tě ztratit. Ale každým okamžikem se mi stále víc vzdaluješ.

Kéž bych dokázala proniknout až do nitra tvého mozku a mohla tě ovlivnit. Přehodila pomyslnou výhybku a ty zase začala normálně fungovat.

Kdy to všechno začalo? Jak dlouho už to trvá? Proč jsi s tím vůbec začínala?!

Ach L., jak moc se lišíš dnes a v den, kdy jsem tě viděla poprvé...

Při našem posledním setkání jsi vypadala strašně. A já se musela do úsměvu hodně nutit. Ty ses neusmála vůbec. Jako by ses smát už ani neuměla...

Připadala jsi mi jako křehká porcelánová panenka. Stačí jediný dotek a člověk ti ublíží. Připomínala jsi mi doslova vzácnou kytku, kterou když člověk nechá příliš dlouho na slunci, zahyne.

Proč nepřipustíš, abychom ti pomohli?

Strašlivě jsme se odcizily. Je děsivé cítit, že mezi námi už to není jako dřív. Bála jsem se toho. Mám pocit, že ses musela hodně přemáhat, abys tu schůzku vydržela. Nebo se pletu?

Spokojený člověk vypadá jinak, L., to mi věř. Bylo jen otázkou času, než tě tam zase zavřou. Nepřekvapilo mě, když jsem slyšela, že jsi zase tam. My obě víme, že to tam nenávidíš. Tak proč, krucinál, něco neděláš?!

Odmítáš s námi cokoliv podniknout, neodpovídáš na naše vzkazy. Je to jak když házíme hrách na stěnu... Ne, vlastně je to mnohem horší! Hrách se od stěny odrazí, kdežto od tebe se to ani neodrazí! Je to jak když házíme hrách do vody, která ta slova pohltí a to je tak všechno, co se stane.

Určitě máš zase jednu ze svých depresí. Copak chceš takhle žít do smrti?!

Je třeba bojovat. Ty ovšem nechceš.

Bojím se, že až si uvědomíš, v co všichni tolik doufáme, bude už pozdě. Ještě je čas...

L., nedopusť, abychom tě ztratily tak brzy... Nedopusť, abychom za tebou místo tam jezdily na hřbitov. Prosím.

Mrzí mě to. Všechno.

Nejsi mi lhostejná, i když by to - odpusť - možná bylo lepší. Vím, že tě nemohu k ničemu přinutit a také vím, že nemám žádné právo tě o něčem přesvědčovat. Je to tvůj život.

Přesto jsem měla potřebu tohle napsat. Ačkoliv zřejmě nikdy nebudu mít odvahu ti to říct anebo dát přečíst.

Mám tě ráda, L. Jsi má kamarádka. A já nechci, aby mé kamarádky umíraly!

Promiň mi, že nejsem silná a že se někdy chovám tak příšerně, jak to umím jedině já. Chtěla bych ti toho tolik povědět, ale bojím se být přímočará. Myslím, že pak by ses mě stranila docela. I když to vlastně děláš i tak...

Vím, není to tvá vina. Ani moje.

Nač plýtvat dalšími slovy? Stojím při tobě a vždycky stát budu, ať se stane cokoliv. Nehledej ve mně nepřítele. Nikdy jsem jím nebyla a ani jím být nechci.

Držím ti palce, L. Všechny čtyři, které mám.
 


Komentáře

1 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 6. března 2009 v 20:08 | Reagovat

Je zvláštní, jak se někdo může změnit... Nevím, co víc k tomu napsat... Doufám, že se ta slečna L. zlepší k lepšímu.

Jen tak mimochodem-taky znám jistou slečnu L., která by se taky měla změnit... v postoji ke škole, k ostatním lidem... zjistila jsem, že na ní mám dobrý vliv, při němčině seděla se mnou... a já jsem vůbec nemohla uvěřit tomu, když si horlivě začala dopisovat domácí úkol, na který učitelka zapomněla, kdyžř se sama dobrovolně přihlásila, když dávala pozor, normálně spolupracovala... Připadá mi, že k nám do třídy chodí dvě slečny L.-jedna milá, kamarádská, snaživá, další protivná, ktrerá kašle na všechno... Občas mě překvapuje, že tohle všechno je jedna osoba...

Znám se s jednou holkou... dířv to byla slušná holka, ve škole se dobře učila, byla proti cigaretám (tak trocxhu i díky mně :))... Pak se asi během půl roku hrozně změnila... Pohádala jsem se s ní kvůli tomu... Říkala jsem si, že jestli se neomluví, tak nemá cenu se s ní dál bavit... a jestli jo, tka má cenu se s ní bavit :) Trvalo to pár dní... asi týden... omluvila se... hodně mě to překvapilo... ale nezměnila se :) I když možná trochu jo :) A třeba to tak bude i se slečnou L., o které píšeš :) (jakože se změní :))

2 Cassidy Cassidy | Web | 6. března 2009 v 22:13 | Reagovat

Ten článek zní děsivě. Nicméně Slečně L., ale i Lištičce fandim

3 Verush Verush | Web | 7. března 2009 v 11:28 | Reagovat

Páni... To zní tak... zvláštně... a upřímně. Nevím, co na to říct. Jen si tipuju, že jde o nějakou závislost.

Taky držím všechny palce :o)

4 moncakovinka moncakovinka | Web | 7. března 2009 v 12:02 | Reagovat

L. je asi hloupá, když si nechce nechat pomoc. Promiň, že to tak říkám, ale pomoc by měl přijmout každý, i když je to těžké. Já a má kamarádka S. se sobě taky hodně vzdalujeme, ale z jiného důvodu. Ona si potrpí na oblíbenost, já na klid a samotu. Všem říká ( píše ) to samé, se všema klukama flirtuje, holky oblbuje, aby ji všichni chtěli. a pak nezvládne nikomu říct NE. Nejvíc tím ale ubližujě mě. možná jsem teď sebestředná, ale ona je jediná, kdo mi rozumí a teď jí můžu jen mávat zdálky... :( A já nemám sílu bojovat. :) Doufám, že u tebe a L. se to zlepší...

A L., jestli budeš číst tento článek a i komentáře... Nech si pomoct. Nevím sice, v jaké situaci jsi a neznám žádné okolnosti, ale vždy je možnost vrátit se do starých kolejí. Možná ti přišli jako nuda a tak si vybočila, ale tímsi ztratila jistotu... Nebuď hlopuá a najeď zpět. Jestli chceš něco změnit, tak k lepšímu. a věřím, že to jde. Měla bys taky...

5 Lištička Lištička | Web | 7. března 2009 v 13:06 | Reagovat

L. není hloupá. Je nemocná.

6 Ducii Ducii | Web | 7. března 2009 v 13:11 | Reagovat

Přemýšlím o jaký problém se může jednat....mám dva "favority", ale kterého si vybrat...

7 miss.black miss.black | Web | 7. března 2009 v 14:16 | Reagovat

Lituju slečnu L. A taky tebe, Lištičko. Znám tenhle pocit, když člověk chce pomoct, ale nemůže... Ne v takové míře, ale znám. A ať už je L. cokoliv (i když taky marně přemýšlím, co by to mohlo být) měla by s tím něco dělat. Vždycky je možnost něco dělat... (tak teď doufám,  že jsem nenapsala absolutní blbost...)

8 Sharane Sharane | Web | 7. března 2009 v 20:06 | Reagovat

L. Víš,asi mi do toho nic není,asi nám všem,ale....

(promiň,jsem šíleně zvědavá,takže se nebudu zlobit,když mě pošleš do...) c má Slečna L. za nemoc?

Je mi jí moc líto,taky bych jí dražela palečky....Ale neznám jí...I když přesto,doufám,že to dobře dopadne...

9 Lištička Lištička | Web | 7. března 2009 v 20:17 | Reagovat

Sharane: Nemám právo, abych ti to řekla. Nezlob se, ale skutečně ti do toho nic není.

10 Boo Boo | Web | 7. března 2009 v 20:26 | Reagovat

Má svou volbu se rozhodnout... nicméně je to smutné vidět ji takhle izolovanou od všech lidí, kteří jí chtějí pomoc. A proto chápu tvou bezmoc a bolest. Slečna L. si asi neuvědomuje, jak skvělou kamarádku v tobě může najít a já jen doufám, že nebude příliš pozdě, až na to přijde. Jestli se to týká toho, co si myslím, je to hodně zlé, ale na druhou stranu pořád v sobě může najít vůli bojovat...

11 Lištička Lištička | Web | 7. března 2009 v 20:29 | Reagovat

Boo: Trvá to příliš dlouho... Přesto ti děkuji. Stále doufám, že se to v ní zlomí a ona "přijde k rozumu". V opačném případě ji to zničí :(

12 Snoopy Snoopy | Web | 8. března 2009 v 9:18 | Reagovat

Znám to, Lištičko. Až příliš dobře. Přesně tohle se stalo s mojí vlastní matkou... Ale s tím rozdílem, že s námi žila. Každý den. Ale pomoci si nedala. Pak na to skoro doplatila. Nemocnice. Blázinec. Nemocnice. Odstěhovala se. A teď je někde pryč, nikdo neví kde. Snad umírá. Nebo už umřela. Nevím. Snažím se ji za to nenávidět. Je to snazší. Ale někde v hloubi vím, jak strašně mi ublížila...

13 Snoopy Snoopy | Web | 8. března 2009 v 9:19 | Reagovat

Jinak, tobě i L. držím palce. Vím, jaké to je. Mě ani nikomu jinému se matku nepodařilo vrátit. Tak tím víc doufám, že tobě se to povede.

14 Lištička Lištička | Web | 8. března 2009 v 9:59 | Reagovat

Snoopy: Slečna L. není jediný člověk z mého okolí, který má problém a neřeší ho. I já žiji pod jednou střechou s osobou, která mě nevědomky ničí.

Vím dobře, jak je těžké, když denně přihlížíš něčemu, co nemáš šanci změnit. O to víc mě mrzí, že tomu tak je.

Nechci ti projevovat soucit prázdnými frázemi. Věř však, že soucítím se všemi, kteří se kdy ocitli v podobné situaci jako já. Jsou hodni obdivu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.