Malý feťáček

5. března 2009 v 9:50 |  Bez hlavy a paty
Konečně mám Neklid! Vděčím za něj jisté milé a šlechetné slečně Lucce. Kdo chce, pošlu mu ho :)

Je mi líp.

A zase hůř.

A líp a hůř. A líp a hůř a líp a hůř... Mohla bych si nakreslit sinusovku.


Dlabu prášky a připadám si jako ten největší závislák na světě. Jakmile totiž zázračné kouzlo pilulky pomine, zase jsem jak přejetá. A jdu si pro další dávku, jelikož se nechci cítit mizerně.

Paralen Plus sice není ten největší dryák, nicméně na mé křehké tělíčko zabírá báječně. Možná jsem i něco zhubla, moc toho teď nesním. Nechutenství je jeden z vedlejších účinků toho ambroxoli hydrochloridu, co mě nutí odkašlávat a ponouká mne k novým a novým záchvatům kašle.

Také mám konečně rýmu. Mám jí plné uši, plný nos. Je to strašlivě praktické. Nic neslyšíte, nic necítíte. A když odložím své dioptrické brýle, dokonce ani nic nevidím. Ubijte to zbytečné, ubohé stvoření. Ubijte ho, ať má klid...

Ráno se mi chtělo umřít. Tak jsem si vzala tu prima lentilku, co mě oblbne a já zase můžu v rámci možností fungovat. Potvrzuje se mi mé tušení, že bych se stala velmi snadno závislou na čemkoliv. Mám to v genech. Strašné, nemyslíte?

Proti své posteli mám na stěně hodiny. Včera se zastavily. Teď už zase jdou, jenže divně. V půl deváté jejich ručičky ukazovaly za pět minut dvanáct. Napadla mne šílená myšlenka. Až bude celá, umřu. Ležela jsem a sledovala ciferník. A strašně jsem si přála, aby se ty hodiny zastavily, jelikož ve dvanáct umřu.

Ale hodiny jako na potvoru šly a dvanáctá se nezadržitelně blížila. Nakonec jsem to nevydržela a za minutu celá vstala z postele, abych na ně neviděla. Když jsem se pak vrátila, bylo za pět minut čtvrt na jednu. Přežila jsem tedy vlastní smrt...

Možná se vám některé mé věty zdají úplně zbytečné. Naprosto prázdné, nic neříkající. Ale věřte, že pro mne hodnotu mají. Každé písmenko v mých článcích má přesně stanovené místo. Pokud tedy neudělám překlep ;-) Všechno, co píšu, má nějaký význam a smysl. Něco lze odhadnout, něco si můžete pouze domýšlet. A neplatí, že když píšu veselé články, jsem veselá a naopak. Většinou to tak je, ale pravidlo by se z toho dělat nemělo.

Mé tělo si usmyslelo, že ta potvora mezi prsy mi musí stačit a na menstruaci že nemám nárok. Nestěžuji si, zrovna tohle je věc, bez které se poměrně vděčně obejdu. Akorát mám ráda svůj řád a jistý pravidelný rytmus, který je tímto narušen.

Ta ohavná obludka, co mi sedí na hrudi, mne začíná štvát víc a víc. Teď už si ji dovedu představit naprosto jasně. Má po celém těle rozježené chlupy a dlouhé černé drápy, kterými proniká do mé kůže, aniž by ji poranila a zarývá ty své jedovaté pařáty do mých plic. Podle toho, kolik léků spořádám, je její sevření buď pevné a silné anebo chvílemi úplně povoluje.

Myslím, že je hrozně ošklivá a škodolibá. Snaží se mne uštvat. A největší průšvih je, že ji nikdo nevidí. Ani já. A kdykoliv na ni někoho upozorním, lidé mne neberou vážně.

Nakreslila jsem ji. Jen jednoduše, co mi můj um a prostředí postele dovolily. Takhle si ji představuji.

Strašlivě umělecké, že?

Možná bych mohla vyhlásit SONP (soutěž o nejlepší příšeru). Takový druh těch stupidních soutěží, které se běžně pořádají na blozích. Každý by nakreslil, jak si to zvířátko představuje, svůj obrázek mi poslal a já pak udělala anketu, ve které byste hlasovali pro nejlepší výtvor.

A hlavní cena? Třeba krabička od léků vlastnoručně podepsaná mým škrabopisem ;-)

Ale to je jen jeden z výplodů mé choré mysli. Mám jich fůru :(

Mám chuť napsat dopis jedné slečně. Vlastně už jsem ho napsala. Jenže teď nevím, co s ním mám dělat... Hodilo by se mi něco, co mi řekne, co mám dělat. Moje intuice v některých situacích selhává. A můj mozek obalený rýmou? Také bych na něj (nyní) příliš nespoléhala.

Už je to moc dlouhé, viďte? Ztrácíte se v tom a netušíte, co se vám tímhle snažím říci. Ale už bude brzy konec, nebojte se. Konec tohoto článku, aby bylo jasno :)

Snad je to celé trochu melancholické. Ale víte, jak je člověku, který by rád něco změnil a přitom ví, že nemá šanci?

Teď z trochu jiného soudku. Myslím, že naše téměř čtrnáctiletá fena brzy umře. V pondělí ji čeká operace. Jsem zvědavá, zda se ještě probere z narkózy či ne.

Také to nezní moc pozitivně. Ale já v tom přece jen něco kladného vidím. Pokud nepřežije, alespoň se už nebude trápit.

Proč tu vůbec sedím namísto toho, abych ležela v posteli? Šla jsem si uvařit čaj. Ale to je jen zástěrka. Ve skutečnosti mi strašlivě chybí kontakt s lidmi. Stýská se mi po M., M. a M. Dokonce i M. mi možná trošku chybí. Nu dobrá, M. ne.

(Jsou to skutečně čtyři různí lidé, jejichž jméno začíná na M.)

Nemohu mluvit. Psát zaplaťpámbůh ano. Mám pocit, že až nebudu moct psát ani mluvit, můj život ztratí smysl. K čemu jsou mi mé myšlenky, když je nemohu předat dál?

Mně se prostě nepovede zakončit to nějak vtipně a vesele... Příšerně deprimující :P

Tak se tedy mějte pěkně. Já se budu mít taky pěkně. S vědomím, že jsem napsala zase něco, čemu nebudete pravděpodobně rozumět, se vzdaluji :)

Ještě se dnes ozvu, abych odpověděla na případné komentáře. Trochu by mne rozesmutnilo, kdyby tu žádné nebyly... ;-)

Mám vás moc ráda a doufám, že i vy mě. I přesto, jak příšerně nedokonalá, vzdorovitá a pomateně působící jsem.

Jste taková moje berlička, o níž se mohu opřít, když je mi mizerně. A za to vám strašně děkuji :)

BTW kdo by mi byl ochoten zkonvertovat nahrávku, o níž jsem se zmínila zde?
 


Komentáře

1 Cassidy Cassidy | Web | 5. března 2009 v 10:42 | Reagovat

Jak vidím tak se příliš dobře nemáš, lituji tě

myslím, že příšerku jsi vystihla celkem dobře :-)

2 Tomáš Tomáš | Web | 5. března 2009 v 11:12 | Reagovat

Jelikož ve mě momentálně taky hodují breberky tak si umím představit tvé momentální rozpoložení. No a soutěž o nejlepší potvůrku považuji za genitál... tedy geniální nápad. Mohl bych do ní sice přispět fotkou vlastního xichtu, ale obávám se, že má příšernost by ostatní demotivovala tak se raději zdržím účasti. Přeji tedy jen hodně zdraví a přátelských potvůrek!;)

3 Verush Verush | Web | 5. března 2009 v 11:58 | Reagovat

Soutěž o nejlepší příšeru je dobrej nápad :oD Hned jdu zkusit nějakou nakreslit!

4 San San | Web | 5. března 2009 v 12:44 | Reagovat

Ale no tak. Hlavu vzhůru.

Pejskovi držím palce.

5 Lištička Lištička | Web | 5. března 2009 v 13:00 | Reagovat

Jste hodní :) Děkuji vám.

6 Innie Innie | Web | 5. března 2009 v 21:54 | Reagovat

Jééé prosimtě neposlala by si mi tu písničku? Já ji schánim všude a nikde neni ke stažení. Kdyžtak moje icq: 461-936-525 Byla by si fakt hodná.

7 Lištička Lištička | Web | 6. března 2009 v 7:55 | Reagovat

Innie: ICQ já nevedu, ale když mi dáš svůj e-mail, písničku ti ráda pošlu :)

8 Estel Estel | Web | 6. března 2009 v 9:52 | Reagovat

Páni... taky si nežiješ špatně. Brzy se teda uzdrav...

Já mám to štěstí, že ty viry většinou porazím celkem brzy. :) Někdy to trvá dýl, ale zatím jsem natom se zdravím dobře *horoucně klepe na dřevo*

Stou fenkou... doufám, že to dobře dopadne. :)

9 Lištička Lištička | Web | 6. března 2009 v 11:48 | Reagovat

Estel: Děkuji za podporu :) Já jsem nebyla nemocná přes dva roky. Pokaždé se mi mé nachlazení podařilo nějak překonat. O to víc mě mé podlehnutí štve. Bývala bych se mohla honosit tím, jak dlouho mi nic nebylo ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.