Odpouštěj a bude ti odpuštěno

10. února 2009 v 21:30 |  Bez hlavy a paty
Umím být velkorysá. Skutečně umím, ačkoliv se vám to možná nezdá. Dovedu odpustit a dát lidem druhou šanci. Staré křivdy si však pamatuji.


Za svůj relativně krátký život mě potkalo spoustu situací, na které dodnes nerada vzpomínám. Za některé jsem si nepochybně mohla sama a jediný, koho mohu z důsledků vinit, jsem já. Hloupá, hloupá, hloupá, naivní husa.

Pak jsou tu vzpomínky na okamžiky, kdy zazněly výroky, které jsem si musela vyslechnout. Na slova, jenž mě zasáhla až na dno mé citlivé dušičky a ještě dnes velmi bolí.

Jistě jste to minimálně jednou také zažili. Mlčky, poníženě posloucháte. Nemáte co namítat. V tu chvíli vás nenapadne nic, co byste mohli opáčit, čím se pokusíte oponovat. Když něco odpovíte, všechno jen zhoršíte. Jste pro smích, nikdo se vás nezastane. Jste sami. Úplně sami.

Stokrát si můžete opakovat, že tu hloupou poznámku pronesl hlupák, který vám nestojí za pohled. Budete si to pamatovat do smrti. Tak moc vás to raní...

Co tě nezabije, to tě posílí. Stále jsem naživu, jsem tedy "posílená"? Nejspíš.

Člověk musí být vděčný za každou zkušenost. Zážitek nemusí být příjemný, hlavně že je silný :)

Dnes už se nemusím ohlížet na ostatní, schovávat se v davu. Konečně se cítím svobodná a volná. Nesvazují mě ničí názory, žiji tak, jak uznám za vhodné. Říkám si, co chci, nosím si, co chci. Jím, co chci. Scházím se s lidmi, se kterými si mám co říct.

A jsem neskutečně vděčná za to, že mohu mít to, co nyní mám. Můj mizerný život má smysl. Má!

Možná se jednou naučím odpustit se vším všudy. Zapomenout. Udělat za minulostí tlustou čáru a... bez zášti se podívat lidem, kteří mě tolikrát dohnali k slzám, do očí.

Zatím to nedokážu.

Stále jsou tací, kterým bych přála i po té době něco velmi ošklivého. Po vzoru vyšinutého psychopata bych jim sebrala vše, na čem jim záleží. Krůček po krůčku je pomalu utýrala... Teď si dělám legraci :)

Ne, nejsem magor. Ale něco nepěkného bych jim přála. Cokoliv. Třeba jen mizernou známku ve škole. Nebo aby je v obchodě ošidili o dvě koruny ;-) Jakákoli nepříjemná situace by pro mě byla zadostiučiněním. Za to, jak se ke mně chovali. Za to pohrdání a pomluvy.

Pevně věřím, že se jim to jednou všechno vrátí. Nějaká spravedlnost snad stále ještě existuje :-)
 


Komentáře

1 Puffee Puffee | 10. února 2009 v 21:41 | Reagovat

Takhle tohle si myslím známe všichni...

2 Romi Romi | Web | 10. února 2009 v 21:46 | Reagovat

HEZKY NAPSÁNO A KÉŽ BY PLATILO, ŽE NA KAŽDÉHO JEDNOU DOJDE...

3 Miraella Miraella | Web | 10. února 2009 v 21:50 | Reagovat

Jó, jó. Taky bych určitým lidem přála nějakou hnusárnu a s chutí bych jim ještě plivla do ksichtu. Já odpouštět zrovna moc dobře neumím.

4 Ewilan Ewilan | Web | 11. února 2009 v 0:03 | Reagovat

Už dlouho nad tím přemýšlím, když mám čas, tak ráda mrknu od Nelinky na tvůj blog - nechtěla bys spřátelit?

5 Tomáš Tomáš | Web | 11. února 2009 v 8:59 | Reagovat

To bylo pěkně napsané a má to v sobě velký kus pravdy. Bohužel některé křivdy v sobvě lze spíš potlačit než odpustit, ale i to je lepší krok než se hnát za pomstou. Ta ve výsledku stejně nic moc nenapraví a uprřímně: Já jsem na ni taky dost líný;)

6 drobec drobec | Web | 11. února 2009 v 14:18 | Reagovat

woow ...fakt super piiises ...je to zaujiimavee mysliim ze takto sa na zivot pozeraa len maalo ludii..pretoze vecsina ette stale place ket na nich niekot nadava aale co i len skaredo pozrie..ja si mylsiim ze ej to zbytocnee....trapit sa koli niekomu kto sa netrapi koli tebe...maam rada ludii ktory majuu radi mna a neexistujuu ludia ktorych nemaam rada...su len jednoducho ludia ktory ma prestali zaujimat a nestaram sa o nich...

7 Meimei Meimei | Web | 11. února 2009 v 15:50 | Reagovat

Snažím se, ale občas to prostě nejde.

8 Lištička Lištička | Web | 11. února 2009 v 16:23 | Reagovat

Miraelle: Myslím, že se budu snažit, abys mi nikdy nic odpouštět nemusela... ;-)

Ewilan: Já nespřáteluji. Stránky, kam ráda chodím, si přidávám do oblíbených :)

Díky moc za krásné komentáře. Oceňuji, že se nezdráháte vyjádřit se :-)

9 Verru Verru | Web | 11. února 2009 v 19:11 | Reagovat

Zase dokonale napsaný. Nj Lištička, co víc si může člověk psát. Poslední dobou se čím dál časteji těším domů, abych mohla zabrouzdat na TVUJ blog a přečíst si co skvělýho jsi zase napsala. Myslím, že tvůj blog budu navštěvovat dokud neumřu..:-D

10 Lištička Lištička | Web | 11. února 2009 v 19:47 | Reagovat

Verru: Ach, děkuji. Úplně se nad tou chválou červenám :) Ale tak skvěle zase nepíšu. Hodně mých článků stojí za starou bačkoru :-) I tak ti ještě jednou děkuji, potěšila jsi mě :)

11 Verru Verru | Web | 11. února 2009 v 20:00 | Reagovat

Pro mě píšeš skvěle!! Neříkám, že jsi jediný skvělý blog, ale určitě podle mého názoru patříš mezi těch pár nejlepších..:-D Snad ti to dlouho vydržíííl,,,,

12 Lištička Lištička | Web | 11. února 2009 v 20:02 | Reagovat

Verru: Taky doufám, že se mi to nezhorší ;-) Ne vždy jsem s tím, co napíšu, spokojená.

13 Afgreki Afgreki | Web | 11. února 2009 v 20:22 | Reagovat

Odpouštět.

Co to vlastně je a jak to využít.

Blbě....většina těch, u kterých se toho dopustíme nám znova ublíží.

Chtělo by to pročesat a vyvraždit.

Bohůžel...každý se za život spálí. Takhle to je, jde jen ono, neudělat stejnou chybu zas.

Což se bohůžel stává, Liští.

Zapomeň na to. Na ní, či na něj :)))) Žijeme přítomností. A ty si jí tím přece nehodláš kazit.

14 Lištička Lištička | Web | 11. února 2009 v 20:30 | Reagovat

Afgreki: Nevím, zda někdy dovedu zapomenout. Každopádně jsem dnes již nad věcí a článek je napsaný víceménně z nostalgie. Ne proto, že by mě to v tuto chvíli trápilo.

Díky za povzbuzení :-)

15 Lou Lou | 11. února 2009 v 21:23 | Reagovat

Taky nevím, jestli někdy dokážu zapomenout. Taky nostalgicky vzpomínám. Existuje osoba, který bych odpustila všechno...

Dost sentimentálních keců.

Snažím se odpouštět, ale není to vždycky jednoduchý. Většinou se to naštěstí všechno spraví nějak tak samo od sebe :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.