Dva roztomilí staříci

3. února 2009 v 11:13 |  Přihodilo se mi
Člověk by se měl umět odměnit, udělat si radost. Já tohle zvládám dokonale. Odměnuji se tak často, až to pomalu ztrácí smysl ;-)


Někdy je to čokoláda, na kterou mám chuť, jindy nový šampon, časopis proti nudě, tričko, které mi padne do oka. Nebo samolepky. (Mám strašlivě ráda samolepky. Sbírala jsem je už jako dítě.) A někdy je to něco příšerně drahého a přitom naprosto neužitečného...

Záminky, za co si zasloužím odměnu, se hledají snadno. Je to jako s alkoholikem. Buď pije, jelikož má radost anebo proto, že je smutný. Buď se slaví nebo truchlí. Podobně to praktikuji v tomto případě já.

Dnes jsem byla v nemocnici na endokrinologii. Chodím tam jednou za tři čtvrtě roku na pravidelné odběry krve a do poradny. Zváží si mě, změří, zeptají se, zda se cítím dobře a pak zase mažu domů. Kdyby to někoho zajímalo, moje aktuální výška a váha jsou 169 centimetrů a 55 kilo ;-)

Tak jsem tedy absolvovala povinnou návštěvu lékaře - to mi připomíná, že mě příští pondělí čeká zubař :/ A abych si vynahradila to píchání jehlou a čekání, než na mě přijde řada, koupila jsem si prase. Plyšové prase.

Ani nechtějte vědět, kolik mě stálo...

Ale co! Zasloužím si ho! Nebo o tom snad někdo z vás pochybuje? ;-)

Možná bych se mohla tvářit, že jsem si ho koupila dopředu k Valentýnu. Stejně mi nikdo nic nekoupí, tak by se to dalo tak brát...

Vsuvka: Nemám ráda Valentýn. Už jsem to tu řešila loni. Ale kdyby mi k němu někdo něco daroval, byla bych ochotná změnit názor XD Jenže to nenastane. Takže si musím dárky kupovat sama. Třeba nekřesťansky drahé, měkoučké, plyšové prasátko.

Pomalu mi začínají docházet peníze. Dvě stovky, které jsem dostala od prarodičů za vysvědčení, jsem binkla ještě dřív, než mi je vůbec dali. A Vánoce jsou náročné vždycky. I když... Vymlouvat se na dárky pro své blízké by byl pěkný podraz - nejvíc peněz utratím za věci pro sebe. Třeba za CD Tomáše Kluse. Anebo za plyšovou svini.

O letních prázdninách počítám s brigádou. Jako minulý i předminulý rok. Sice to vypadá, že tam nebudu moci být na tak dlouhou dobu - to víte, finanční krize ;-) - ale každý peníz je dobrý. Hlavně pro mě, rozmařilého studenta, který je momentálně chudý jak kostelní myš.

Mám týden prázdnin. Doufala jsem, že ho celý zasvětím něčemu produktivnějšímu, než je flákání, ale zatím to tak nevypadá. Nicméně mám teď to pěkné prase, tak bych se možná mohla přemoci a udělat si úkol z angličtiny, ruštiny, češtiny, matematiky... Ne, zdá se, že ani nová plyšová sviňka mě nezachrání :P

Ale teď k zážitku, který zapříčinil nadpis tohoto článku. S mámou jsme dnes zašly do cukrárny. Daly jsme si dortík, máma kafe a já jahodový čaj s vanilkou. Povídaly jsme si, probraly problémy. A zaujala nás dvojice důchodců u stolečku u okna. Byl to pán s paní, tak osmdesátiletí.

Seděli u stolku pro dva, objednali si každý jednu horkou čokoládu se šlehačkou a velký italský zákusek. Byli na první pohled úplně nenápadní. Oblečeni v nemoderních věcech šedohnědé barvy působili, jako by k nám zavítali z minulého století. A vypadali nad svými dortíky a sklenicí čokolády neuvěřitelně roztomile.

Uvědomila jsem si, že pokud někdy budu stará, chci být jako oni. Chci chodit s někým do cukrárny a jednou za čas si dopřát zákusek s čokoládou.

Nebýt to naprosto nevhodné, ty dva bych si vyfotila. Takhle ve mně zůstává jen vzpomínka na ten pár roztomilých stařečků, kteří si bez rozpaků objednali to, na co měli chuť a nenechali se vyvést z míry úsměvy, které po nich vrhal zbytek návštěvníků cukrárny.
Reakce mámy na moje nové prasátko: "Jé, to je hroch!"
Postřehla mé nesouhlasné zamračení. "Nebo je to pejsek...?"
 


Komentáře

1 Jaja Jaja | Web | 3. února 2009 v 11:15 | Reagovat

Pěkný :)

2 Verru Verru | Web | 3. února 2009 v 12:11 | Reagovat

Kráásný prasátko...Jinak se máš že máš prázdniny...Já musím tapkat do školy každý den...Jo a k těm stařečkům..Několikrát se mi stane, že se zadívám na starší páreček lidí. Tolik lásky a štěstí z nich vyzařuje, že jim mnohdy závidím...

3 Eliota Eliota | Web | 3. února 2009 v 14:19 | Reagovat

:D :D ... z reakce tvé maminky nemůžu. :D

Jinak je to krásné prasátko. ;)

Já se sama neodměňuji, mě odměňuje maminka alá sponzor. ;)

Na čem ale ujížídím a co se mi vůbec nelíbí, je to, že kdykoli se učím a leze mi to na mozek, tak jsem schopná sežrat celou čokoládu. A ne jako odměnu, ale jako uklidnění. A místo toho, abych se pak učila dál, tak si sednu ještě k počítači a na učení pak už kašlu. ;)

4 Lištička Lištička | Web | 3. února 2009 v 17:06 | Reagovat

Eliotě: Však jsem se téměř urazila, když mamina mé nové béžové prasátko nazvala hrochem... A ten pejsek byl vrchol XD

Tabulku čokolády taky spořádám na posezení - jím ji jak chleba ;-)

5 Lištička Lištička | Web | 3. února 2009 v 17:34 | Reagovat

Právě jsem podrobila tátu zkoušce: "Co to je?"

Důkladně obhlédl prase ze všech stran a na to suverénně prohlásil: "Pes."

Teprve když jsem ho upozornila na zakroucený prasečí ocásek, trefil se. Já fakt nechápu, jak někdo nedokáže poznat, co je to za zvíře...

6 Miraella Miraella | Web | 3. února 2009 v 17:56 | Reagovat

To fakt vypadá jako hroch:D

Sviňko, chro chro chro:D ňuňu! :D Ta je rozkošná, fakt. Už máš jméno? Třeba Pašík nebo Pepa nebo něco takovýho uhozenýho:D Květuše třeba:D

Ty kopejtka!!! *zamilovaný pohled*

7 Lištička Lištička | Web | 3. února 2009 v 18:10 | Reagovat

Miraelle: Ještě ty mě rozčiluj! *durdí se*

Je to prase a basta! Takhle na fotkách možná vypadá jako hroch, ale ve skutečnosti opravdu ne :-) Naši jsou buď úplně slepí anebo nevědí, jak vypadá prase. Druhá možnost je nepravděpodobná, vzhledem k tomu, že každoročně dvě zabíjíme, takže jim asi doporučím návštěvu očního... :)

Jméno ještě nemám. Vlastně jsem své plyšáky nikdy nepojmenovávala.

A kopýtka jsou bezva. Ale kdybys viděla ten pupíček... O tom se máma vyjádřila "Bůhví, na co tam ta díra ve skutečnosti je..." XD

8 panthy panthy | 3. února 2009 v 18:39 | Reagovat

Roztomilý prásátko :)

Tohle mi připomíná - mám takovou žirafu, přívěšek na klíče, a když se nudím, ptám si lidí, co si myslej, že to je :D

"Žirafa, ovce, kráva...", slýchám nejčastěji :D Když kamarádka řekla : "Prase" , už jsem se fakt divila xD

9 veronika veronika | Web | 3. února 2009 v 22:14 | Reagovat

týjo já taky sbírala samolepky mam doma asi 5 fotoalbumu s platma těhlech blbostí ale co lepší než li kouřit nebo ne??

10 moncakovinka moncakovinka | 4. února 2009 v 8:51 | Reagovat

Takže...Tvoje články jsou dokonalé, záživné, pravdivé, zaujmou.... Ale určitě ne výše nabízené... Jo, jsou dlouhé, ale to není na škodu...

Taky sbírám samolepky, mám na ně takový ten lepící sešitek....Teda už 6 těch sešitků. A to prasátko je rozkošené, já mám stejné,ale vyblutější....

11 Lištička Lištička | Web | 4. února 2009 v 10:22 | Reagovat

Veronice: Ano, rozhodně je lepší sbírat samolepky než kouřit ;-) A asi i levnější... :-))

moncakovince: Jsi laskavá :) Těší mě, že tě mé články baví číst a neodrazuje tě jejich délka a často i absence pointy.

12 DenDule DenDule | Web | 6. února 2009 v 21:12 | Reagovat

takové zvláštní prásátko:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.