Kapitola XIV. 1/2

25. prosince 2008 v 13:48
Vánoce byly sice už včera, ale Ježíšek mi tu pro vás nechal dáreček ;-)

Verze pro ty, kteří už na Ježíška nevěří: Napsala jsem první část čtrnácté kapitoly. Sice vůbec nevím, kdy dopíšu ten zbytek (a mezi námi, mám pocit, že mi to bude trvat příšerně dlouho), ale chtěla jsem vám taky něco nadělit.

Snad se vám to bude alespoň trochu líbit a budu vám velmi vděčná, když mi napíšete, co se podle vás stane dál. Přijímám sázky XD

Nefrit se nás odpoledne rozhodne zapojit do práce. Nejsem z toho zrovna nadšená, ale chápu ji. Je to logické, jelikož jí akorát vyjídáme zásoby a zabíráme prostor.

Společně s Jasonem sušíme seno, dojdeme na houby a uklízíme. Za odměnu dostáváme najíst a smíme u ní bydlet. Je to jak romantická dovolená na venkově.

Za chaloupkou má Nefrit chlívek s kozami, které se jí přes den volně pasou v okolí. Nemá je přivázané, což mě fascinuje. Koním naštěstí stačí dávat vodu, protože se pasou taky.

S ubíhajícími dny je Gabrielova šance na přežití stále vyšší a já se pomalu oprostím od počátečního strachu. Přestože je stále ještě v bezvědomí, rána se prý podle Nefrit léčí až neuvěřitelně rychle.

Jediné, co mě pořád tíží, je drahý prsten na mé ruce. Vím, že bych ho měla jet vrátit tak, jak si přál Gabriel, ale... Nechci ho tu nechávat. Chci být s ním. Co je mi do nějakého blbého šperku?

Kdykoliv mám volnou chvilku, strávím ji vedle něj. Hypnotizuji pohledem jeho obličej anebo prostě jen sedím a čekám.

V duchu k němu mluvím a doufám, že to slyší. Probuď se... Prosím...

Ale neděje se nic. Stále nehybně leží a kdyby nedýchal, všechno by nasvědčovalo tomu, že je mrtvý.

Váhavě se letmo dotknu jeho rtů. Probuď se...

S povzdechem se od něj oddálím a pohladím ho po vlasech. "Musíš bojovat, Gabrieli," řeknu si spíš pro sebe. Ještě několik minut u něj sedím a potom se zvednu k odchodu. "Zase přijdu, ano?"

Ode dveří se ještě naposledy otočím a strnu. Gabriel na mě trochu dezorientovaně mžourá.

"Gabrieli!" zaraduji se a okamžitě přeběhnu zpátky k posteli. "No konečně!"

Rozhozeně sleduje mé radostné počínání.

"Jak se cítíš? Bolí tě to? Nemáš hlad? Nebo žízeň?" zasypu ho dotazy.

"Je mi... přijatelně," odpoví zdrženlivě a nedůvěřivě se rozhlédne. "Kde to jsme?"

"Vzpomínáš, jak se nám v lese vrhl na pomoc ten muž?"

Svraští obočí. "Ano."

"Jsme u nějaké jeho známé. Sice mám spíš pocit, že je to jeho bývalá milenka, ale to je fuk."

"Tys šla s tím cizím chlapem?!" Zahledí se na mě Gabriel nevěřícně.

Jeho otázka mě popudí. "A co jsem měla dělat?" nadhodím útočně. "Potřebovala jsem tě dostat do bezpečí. Neměla jsem na vybranou."

"Je ti jasné, že jsi příšerně riskovala?!" Věnuje mi zlostný pohled.

"Je!" odseknu mu.

"Asi není!" odporuje mi rozzlobeně. "Copak nechápeš, co se ti mohlo stát?!"

Nekřičí, ale mluví se mnou takovým tónem, že to vyjde nastejno.

"A co jsem tedy měla podle tebe dělat?! Nechat tě tam s dírou v břiše umřít?!"

"Ano!" zavrčí. "Přece jsem ti jasně řekl, co máš dělat!"

Pro dobrotu na žebrotu, pomyslím si.

Vezme mě za ruku. Nejprve mě naivně napadne, že se nechce hádat, ale on se místo omluvy ušklíbne. "Vidím, že prsten jsi taky nevrátila. Výborně!" Pochválí mě ironicky.

"Co bych si asi tak pomohla, kdybych tě tam nechala? Myslíš, že samotné by mi bylo bezpečněji?!"

Gabriel zatvrzele mlčí a já mám po náladě. Radost z toho, že je v pořádku, je rázem pryč a zbyde jen hořký pocit ukřivděnosti.

Mezitím do pokoje nakoukne Jason s Nefrit. Zřejmě naši hádku zaslechli. Jsou oba však natolik taktní, že dělají, jako by se nic nestalo.

"Á, to jsem rád, že jsi při vědomí, příteli," všimne si Jason Gabriela a představí se mu.

"Gabriel," podá mu Gabriel dost neochotně ruku a nepřátelsky si Jasona změří pohledem.

Nefrit samozřejmě nemůže zůstat pozadu, s milým úsměvem Gabrielovi prozradí svoje jméno. Mám chuť jí zaškrtit.

"Jak ti je?" zajímá se Nefrit starostlivě. "Bála jsem se, aby rána nebyla příliš hluboká..."

Gabrielovi dojde, kdo má jeho ošetření na svědomí. "Je mi dobře. Díky."

"Musím ti to převázat," upozorní ho Nefrit. Nejen, že se Gabriel nebrání, on jí dokonce poděkuje!

"Děkuji," zatváří se téměř přívětivě.

Naštvaně vypochoduji z místnosti. No to je vrchol! Já strachy o něj ani nespím a on mi pak neprojeví ani kousek vděku. Ještě mi vynadá, že jsme ho s Jasonem zachránili! Hlavně, že Nefrit poděkovat nezapomene!

Uraženě se posadím na schody před vchodovými dveřmi a opřu si hlavu o skrčená kolena.

Gabriel je s tou svojí podezřívavostí nesnesitelný... Jistěže si uvědomuji, co všechno se mohlo stát. Ale nestalo! Měli jsme štěstí, že se Jason objevil a že nám pomohl. Bez něj by teď byl Gabriel dozajista mrtvý a já nejspíš taky...

Proč jen Gabriel vidí problémy tam, kde nejsou?

Zaslechnu kroky.

"Catherine?"

"Co je?" Zavrčím nerudně na Jasona.

"Nejsi ráda, že se probral?" Podiví se.

"Ale jsem. Jasně, že mám radost." Potřesu hlavou.

Přistoupí ke mně. "Pohádali jste se?"

"Kdepak. Jen jsme si něco vyjasnili."

Jason se pousměje. "Kdo je to? Tvůj... snoubenec?" zkusí.

"Ovšemže ne!" Zatvářím se popuzeně. "Je to jen můj společník."

"Jistě? Měl jsem pocit, že ti na něm záleží víc než na příteli," odtuší.

"Nesmysl!" odfrknu. "Jasone, proč mi nevěříš?"

"Protože se chováš, jako bys žárlila," usoudí pobaveně a položí mi ruce na ramena.

"Nežárlím," syknu a jeho paže shodím.

"No, když myslíš..." Pokrčí rameny.

O další navázání kontaktu už se nepokusí, jednoduše mě obejde, či spíše překročí, a odejde neznámo kam.

***

S Gabrielem mluvím až večer, jelikož téměř celý den prospí. Samozřejmě ho ani nenapadne, že by se mi mohl třeba omluvit. K dnešnímu ránu se vůbec nevrací, má na srdci něco důležitějšího.

"Musíš vrátit ten prsten," oznámí mi.

"Vrátím ho."

Už se nemůžu dočkat, až budu mít ten blbý kousek zlata z krku. To je pořád prsten sem, prsten tam, hlavně ho musíme vrátit, hlavně ho nesmíme ztratit, je pro nás moc důležitý... Bla bla bla...

"Nemůžeš jet sama," namítne Gabriel. "Pojedu s tebou."

"Na to zapomeň. Ty musíš ležet!" usadím ho. "Zvládnu to i bez tebe."

"To nedovolím."

"Co tak najednou?" zatvářím se posměšně. "Dopoledne jsi se tvářil, že si musím poradit bez pomoci ostatních."

"Nebuď drzá!" okřikne mě. "Zachovala ses strašlivě pošetile. I malé dítě ví, že nemá věřit cizím lidem!"

"Takže podle tebe jsem měla Jasona, díky němuž jsme oba naživu, nejspíš zapíchnout, pak si sednou na pařízek a čekat," zarecituji ironicky.

"Ne, měla jsi mě nechat v lese, na nějakého Jasona vůbec nemyslet a jet co nejrychleji k Felicity!"

"Fajn. A pak jako co? Čekat, jestli náhodou třeba nevstaneš z mrtvých a nevyzvedneš si mě tam?"

Jsem na něj tak strašně hnusná, ale nemohu si pomoct. Je ke mně nespravedlivý. Já mu přece chtěla jen pomoct...

"Nebudu se s tebou dohadovat," utne naši roztržku. "Hned jak to bude možné, vyjedeme. Jsem už skoro zdravý."

"Máš v břiše díru jak vrata od stodoly, můžeš děkovat, že jsi vůbec naživu a chceš mi tvrdit, že sotva jsi se probral, jsi "skoro" zdravý?"

"Pojedu s tebou," zopakuje rozhodně. "A je mi úplně jedno, jestli se ti to nelíbí."

"Pojedu já," ozve se Jasonův hlas.

Vůbec jsem si ho nevšimla a tudíž ani nevím, jak dlouho už tu stojí a poslouchá nás.

"Ty se do toho nepleť," usadí ho Gabriel.

"Ona má pravdu," nenechá se Jason Gabrielovým odmítavým postojem odradit. "Nevím, jak je to daleko, ale ty rozhodně nejsi schopen jízdy na koni. V sedle bys dlouho nevydržel."

Gabriel Jasona propíchne nenávistným pohledem. "I kdyby, není to tvoje věc."

Pozoruji ty dva se zájmem. Gabriel nesnese, aby mu někdo odporoval. Bohužel i ve věcech, kde prokazatelně nemá pravdu.

Rozhodně si ho nyní neumím představit na koni. Po týdnu, který uběhl od jeho zranění, je viditelně zesláblý. Podle Nefrit se rána úplně zacelí až do měsíce, to znamená měsíc hojení bez žádné námahy. Moc by mě zajímalo, co by dělal, kdyby nás zase někdo napadl a on nemohl bojovat. Já bych se sama ubránila jen těžko.

"Odpusť, ale nemohu dovolit, abys jel ty," trvá na svém Jason. "Je to proti zdravému rozumu."

"Opakuji - a opakuji to naposledy - že ti do toho nic není!"

Jasonův trpělivý výraz se změní v zamyšlený. Pak se v jeho tmavých očích zaleskne poznání. "Ty mi nevěříš, v tom to je."

Gabriel se zamračí ještě víc. Je mi jasné, že Jason uhodil hřebík na hlavičku.

"Nemyslíš, že kdybych vás chtěl oba zabít, dávno jsem to udělal?"

Souhlasně přikývnu. Vždyť je to tak absurdní...

Gabriel na mě chmurně pohlédne a poté opět přesune svou pozornost na Jasona. "Možná nás nechceš zabít."
 


Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 25. prosince 2008 v 18:26 | Reagovat

Gabriel žááárlíí :D:D:D To je hezký....Ale to je blb :D...Co měla proboha dělat? Ani pořádně neví kde je ta Felicity a jak se pořádně jezdí na koni a sama by se asi těžko ubránila, ale hlavně že je prsten v bezpečí a ona může chcípnout.,..super logika :D

2 Lištička Lištička | Web | 26. prosince 2008 v 9:45 | Reagovat

KiVi: Nežárlí, to se ti jen zdá. On je hlavně strašlivě nedůvěřivý :) A má prostě jiný žebříček hodnot: prsten, pak dlouho dlouho nic a nakonec Katčino bezpečí XD Ale ne, to zase přeháním. On je ve skutečnosti vlastně strašně fajn. Jen to dokonale maskuje XD

3 Boo Boo | Web | 28. prosince 2008 v 12:07 | Reagovat

Ale přinejmenším se víc strachuje o Katku, než o sebe :) To je jednoznačně plus =) Tedy nejvíc se možná strachuje o prsten, ale to je fuk xD

Doufám, že pokračování napíšeš brzy ;) Zajímalo by mě, co za tím zažili Ady s Krsitiánem :) zejména s ním musí být jakékoli cestování zážitek xD Ale kdyby se mezi nimi vyvinul nějaký vztah... hm... nemuselo by to být tak marné :) Ale stejně nejvíc fandím páru Gabriel + Cat. Ačkoliv se děsím okamžiku, kdy bude Cat stát před rozhodnutím (pokud to tak dopadne) zůstat v tomhle světě nebo se vrátit ,domů´.

Nechci Tě nutit, aby si pokračování napsala co nejdřív ( i když bych byla moc ráda =D), vím, že prostě musí přijít ta psrávná chvilka.

Nechť je tedy Můza po Tvém boku :*

4 Lištička Lištička | Web | 28. prosince 2008 v 12:29 | Reagovat

Boo: On mu ten prsten totiž připomíná jeho dluh. Proto je na něj tak háklivý, chce ho co nejrychleji vrátit a staví ho před všechno ostatní.

O dobrodružství Lin s Kristiánem bohužel přijdete. Katka prostě nemůže být na dvou místech zároveň ;-) Ale mohu vám slíbit, že se ještě shledají :)

Velmi ti děkuji za všechnu tu chválu :-) Právě díky lidem, jako jsi ty, mě baví psát, i když mám občas chuť s tím seknout.

Pokusím se na sobě trochu zapracovat, aby bylo pokračování co nejdříve :)

5 Princess Denise Princess Denise | Web | 28. prosince 2008 v 15:20 | Reagovat

Jupí, pokračování! :o)

Je to fakt dobrý, ale Gabriela bych na Katčině místě už asi zapíchla... xD

6 zvrhlá elis 3 zvrhlá elis 3 | Web | 29. prosince 2008 v 11:11 | Reagovat

Hezká kapitolka...Ten Gabriel mě fakt štve, je na Katku pěkně hnusnej.

A jak vůbec vpadá ten Jason?? Mohla by si ho popsat ;o)

A Nefrit se mi zatim zdá jeko pěkná mrcha...to že je naštvaná na Jasona, ještě neznamená, že musí bejt hnusná i na Cat. A k tou všemu se snaží vetřít do přízně Gabrielovi...

7 Lištička Lištička | Web | 29. prosince 2008 v 11:27 | Reagovat

Denise: Nebuď na něj tak přísná :) On za to nemůže, že je takový. Spíš se raduj, že je zatím naživu ;-)

zvrhlé elis: Jason? No jasně, popíšu ho, žádný strach :) Čekala jsem, kdo první projeví zájem o to, jak vypadá ;-)

Nefrit není tak záporná, jak se zdá. Řekněme, že má své důvody, proč být taková. A Gabriel je pro ni příjemným rozptýlením :-) Z těch tří, které má v chalupě, je pro ni jednoznačně nejzajímavější XD

8 Jenny Jenny | Web | 31. prosince 2008 v 14:17 | Reagovat

Skvělá kapitola...já tedy Gabriela docela chápu, taky bych Jasonovi moc nevěřila...i když v tom svým chováním ke Katce by se mohl trochu mírnit xD Moc se těším na další část...

9 Casey Casey | 7. ledna 2009 v 20:36 | Reagovat

naprosto úžasná kapitolka... moc se ti povedla....

10 !!Alex!! !!Alex!! | E-mail | 29. ledna 2009 v 14:22 | Reagovat

Super kapitolka!!!!

Kdy bude pokráčko???

Mě se zdá že Gabriel žárlí i je nedůvěřivý!!!!

Mě by se teda líbilo kdyby Katka s Gabrielem něco měla!!!

11 --- --- | 17. února 2009 v 21:01 | Reagovat

ahoj tvuj blog jsem objevila teprve dnes a tahke povídka se mi strašně líbí prosím at je dalsí kapitola co nejdřív

fakt skvěla povídka a preju štěstí páru Cat + Gabriel

12 Sedated.Sadism Sedated.Sadism | 2. května 2009 v 14:54 | Reagovat

Aaaaa :))!Tak jsem si přečetla celou Věřit a Doufat znovu,abych se do toho zase dostala..:) Též se přikláním k páru Cat + Gabriel,protože on je proste UZASNEEJ :) Jasonovi teda moc nevěřím,no :DMám z něj pocit,že mu o něco jde-jenom nevím o co...o prsten?Jenže co by s ním taky dělal že?:DMimochodem,co ta domluva Gabriela s Linn,že když je nedoženou,do týdne se sejdou u jakési hospody nebo co?:D Prosím prosím o pokračování,už jsi nic nenapsala celých pět měsícu!:DUž je načase přidat něco nového a ukojit naši nezměrnou zvědavost :D
Mimochodem,máš to dobře rozjeté,plánuješ jeste hodně dílu?Zatím totiž skoro patnáct dílu jen cestují s mírovou smlouvou,tak si říkám,na kolik dílu to jeste vyjde,aby se splnila věštba :D:D
*chválím*

13 Lištička Lištička | Web | 2. května 2009 v 20:47 | Reagovat

[12]: Bohužel ti nic slíbit nemohu. Své povídky jsem odsunula na vedlejší kolej, avšak přesto stále doufám, že se mi je někdy podaří dokončit.

Co se počtu dílů týče, už by jich nemělo být více, než jsem doposud zveřenila. Jinak řečeno, tahle povídka je zhruba za půlkou.

14 MiHaRu MiHaRu | Web | 11. května 2009 v 17:27 | Reagovat

já chci pokráčko... je to hodně zajímavý už se těším
!!!!

15 vw vw | 21. srpna 2009 v 22:55 | Reagovat

tahle povídka mě šíleně baví, už se těšim, jak to dopadne :D

16 Danger Danger | 15. listopadu 2009 v 0:11 | Reagovat

Páni, vždyť za chvíli to bude rok od napsání týhle kapitoly...! To je hrozně špatně, protože mě stačilo zase přečíst první kapitolu a hned si přečíst i ty ostatní. Nechceš napsat další? :-)

17 Lištička Lištička | Web | 15. listopadu 2009 v 9:42 | Reagovat

[16]: Tohle není o tom, co bych chtěla nebo nechtěla. Mám teď úplně jiné priority a psaní mi nejde.

18 Kattie Kattie | 22. února 2010 v 22:15 | Reagovat

ahoj, moc se mi líbí tahle povídka prosím pokráčko

19 Člověk ^^ Člověk ^^ | 1. dubna 2010 v 22:34 | Reagovat

Ták tohle je naprosto dokonalý ;)
Určitě by se tu mělo objevit pokračování, sama píšu povídky, ale kapacita jako ty by neměla přestat :)

20 Zuzka Zuzka | 23. května 2010 v 15:51 | Reagovat

Tyjo tahle povídka je uplně báječná :) Od první kapitoly jsem napnutá jak dědovy spoďáry jak to dopadne :) obdiv!
Škoda že nejsou další kapitolky :) ale nevadí! ještě nemám přečtené nečekej na zázrak, tak jdu na to :) Jinak chválím celej blog, úplně mě dostal, nemůžu se od něj odtrhnout :) Jen tak dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.