Rukojmí

8. listopadu 2008 v 18:20
Hodně strohé popsání situace. Krátké, trochu surové a brutální O:-)



Pláč. Křik. Strach. Bolest. Žal. Beznaděj. Smutek. Bezmoc. Zoufalství.

Muž v černé kukle na mě něco křičí, ale nerozumím mu. Snad je to německy. Druhý si se mnou takové servítky nebere. Prostě mě popadne za vlasy a praští se mnou o zem. Na temeni hlavy ucítím chladivý dotek kovu, jak mi přiloží k hlavě zbraň.

Zoufalství. Bezmoc. Smutek. Beznaděj. Žal. Bolest. Strach. Křik. Pláč.

Kolem mého přítele se mezitím na zemi vytvořila kaluž krve o průměru přibližně dvou metrů. Nejsem schopná zjistit, zda ještě dýchá anebo už je definitivně mrtvý. S tváří přitisknutou k zemi nemám šanci postřehnout, co se kolem děje.

Slyším rázné příkazy a pobíhání ozbrojenců sem a tam. Těžké boty dupou po podlaze a jejich dusot se rozléhá po celé budově. Dus. Dus. Dus. Dus.

Zmatek. Všude je obrovský zmatek.

Cítím ve vzduchu směsici kouře a slzného plynu. Zvenku je slyšet houkání sirén i zoufalé volání o pomoc. Pak zazní střelba. Náhle je ticho.

Žádný křik. Jen houkání sirén někde v dáli.

Pokusím se trochu pohnout, ale někdo do mě kopne a tím nesrozumitelným jazykem mi pohrozí, že mě zabije, takže už dál ležím nehnutě.

Příšerně se bojím, že tu umřu. V místnosti je nás asi dvacet. Někteří ještě naživu, jiní mrtví. Zranění se neodvažují naříkat.

Znovu střelba a několik výkřiků, ze kterých mi naskočí husí kůže.

Útočníci se spolu o něčem dohadují. Nevím, co říkají. Jejich tón je agresivní a útočný.

Pak mě náhle popadnou a vytáhnou mě na nohy. Jeden mi vrazí pod bradu revolver a vláčí mě ke vchodovým dveřím.

Policejní auta, záchranky a hasiči. Vlevo, vpravo, všude.

Zásahová jednotka nabádá teroristy, aby se vzdali.

Zase mě vedou zpátky. Chtěli jen ukázat, že nás mají v hrsti.

Požadují výkupné.

Několik hodin dohadů. Vyhrožování.

Těm v kuklách dochází trpělivost. Chtějí dostat to, co žádají výměnou za naše životy. Peníze.

Jeden z rukojmích je pro výstrahu popraven.

Pláč. Křik. Strach. Bolest. Žal. Beznaděj. Smutek. Bezmoc. Zoufalství.

Další hodina vyjednávání. Bez výsledku. Vláda nehodlá ustoupit. Nechají nás tu chcípnout jako prašivé psy.

Ani druhá oběť nepřinese kýžené výsledky.

"Ve jménu zákona, vzdejte se!"

Teď jsem na řadě já. Muž v kukle, co na mě prve křičel, mě donutí postavit se čelem ke zdi jako ty přede mnou.

Smím se naposledy pomodlit.

Pak smířeně čekám na výstřel. Celá se třesu strachy. Bojím se smrti.

Kohoutek cvakne naprázdno. Cítím, že jsem se počurala. V tuhle chvíli to ovšem vůbec nevnímám.

Terorista vymění zásobník za nový.

Smířeně zavřu oči. Nechci vidět, jak se můj mozek rozstříkne na stěně přede mnou.

Pláču.

Střelec nezaváhá.

Ani si nestihnu uvědomit náhlou bolest, tak rychle mi kulka prorazí lebku a vylétne čelem ven.

Kolik nevinných lidí bude muset ještě umřít?


 


Komentáře

1 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 8. listopadu 2008 v 18:32 | Reagovat

Ta písnička z Naruta nebo spíš soundtrack tomu dodává jakési napjatosti a napínavosti.

Ale jako tak jako to skončilo. No fuj.. Ale chápu, že takové věci se teď dějí a líbí se mi na tom, ta pravdivost.

Je na tom vydět, že ne každý se dá zachránit a že to není jako v kriminálkách, kdy policejní hrdinové vždy a v čas člověka zachrání.

2 Eliota Eliota | Web | 8. listopadu 2008 v 20:57 | Reagovat

Hm... Pěkně úpoužity prvky pro napínavost, ale jinak mi ta povídka nic neřekla.. moc se mi to nelíbilo..

3 Nymonyrya Nymonyrya | Web | 17. listopadu 2008 v 17:11 | Reagovat

Úplny začiatok mi pripomenul stredovek, pri tej nemčine som si už spomenula na menej obľúbenú časť dejín a nacizmus... a potom neskôr som si až uvedomila, že toto čo bolo ako v stredoveku sa v tejto poviedke (a nie len v nej) odohráva dodnes, akurát so samopalmi.

Také kruté... ale v konečnom dôsledku sa mi poviedka páčila.

Nekončilo to happy endom tak ako nekončí väčšina podobných príbehov čo sa odohrá a naopak končí väčšina podobných príbehov čo odohrajú len herci.

4 seeker seeker | Web | 25. prosince 2008 v 17:15 | Reagovat

Nezni to moc povidkove, ale jinak slusna prace...

Jeste si chvili poctu...

:)

5 Ronny Ronny | Web | 20. dubna 2009 v 20:43 | Reagovat

Tak tahle povídka byla dost dobrá ;)

6 TerA(nebojsemyslet) TerA(nebojsemyslet) | Web | 17. února 2010 v 14:47 | Reagovat

Nevím... mě to nějak nedokázalo dostanečně vtáhnout... než se stačilo se mnou v důsledku té povídky něco dít byl konec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.