Opět se mi potvrdilo, že jsem příšerný bordelář

21. listopadu 2008 v 15:55 |  Přihodilo se mi
Chaosu na mém psacím stole už se doma nikdo nepodivuje, přestože naši nepřestávají nad mou nepořádností lamentovat.

Mně můj nepořádek vyhovuje. Sice se občas stane, že nevím, kde co mám, ale jinak si v něm lebedím a prakticky ho likviduji až ve chvíli, kdy se na stůl nevejdu ;-)
Dalo by se říct, že se řídím heslem, že pořádek je pro blbce, kteří se nedokáží v bordelu orientovat, ale ve skutečnosti jde jen o to, že jsem líná uklízet. Ani oblečení si po příchodu ze školy neuklízím do skříně. A s uzarděním musím přiznat, že bratrova polovina pokoje často vypadá mnohem uklizeněji O:-)

Dnešek mě opět ujistil o tom, že bych si měla věci ukládat tak, abych je našla...



Ve středu jsme měli poslední hodinu tělocvik, takže jsem si jako obvykle musela sundat hodinky. Žádné šperky téměř nenosím a náušnice si z uší nevyndavám.

Jelikož jsme po tělocviku šli domů, po hodinkách jsem se už nesháněla. Na autobus jsem zvládla dojít bez nich.

Jenže když jsem šla druhý den do školy, nastal problém. Hodinky nebyly k nalezení a já se bez nich cítila jak bezruká. I moje spolužačka, se kterou sedím v lavici, si zvykla, že je nosím. Při nudných vyučovacích hodinách měla díky mně přehled o čase, aniž by musela vyndavat z batohu mobil. Teď měla smůlu.
Jakmile jsem se včera ujistila, že se mi hodinky skutečně nepovalují nikde doma a snad desetkrát prohrabala batoh, abych se ujistila, že v něm nejsou, rozhodla jsem se, že se zkusím zeptat v kanceláři školy, zda je nikdo nenašel. Předtím jsem šla ještě jednou obhlédnout šatnu, která patří k tělocvičně. Nic. Samozřejmě tam neležely a ani je nikdo nenašel.

Po škole jsem tedy prošla několik hodinářství, abych si koupila nové, ale protože jsem příšerně náročná a neslevuji ze svých nároků (přesně daná měřítka, jak musí ona věc vypadat), přála jsem si hodinky, jaké jsem měla. Byla jsem na ně zvyklá, maximálně mi vyhovovaly a tak nějak ke mně zkrátka patřily. Je vám, myslím, jasné, že takové nikde neměli.

A tak jsem se vrátila domů bez hodinek.
Rozhodla jsem se, že si je tedy objednám přes internet. Po několika minutách hledání jsem je skutečně na několika internetových obchodech objevila. Už jsem chtěla začít vyplňovat objednávku, když tu mě napadlo, že bych si mohla uklidit a vyluxovat svinec ve školním batohu, který se mi tam od září nastřádal. Zřejmě nějaké boží vnuknutí, či co.

Abych to neprodlužovala: hodinky jsem našla.
Byly zapadlé v jedné z menších kapes pod stravenkami do školní jídelny, indexem a vložkami. Zkrátka jsem předtím nehledala dostatečně důkladně...

Asi si říkáte, že jsem dobrý zmatkář a já vám musím dát za pravdu. Rozhodně to není poprvé, co jsem něco tímhle způsobem "ztratila".

Například si vybavuji krom příhody z loňského roku jednu ze druhé třídy, kdy jsem pozbyla svou oblíbenou gumu na gumování s rybou. Tehdy lezla celá třída po kolenou a hledala moji pryž, kterou jsem vyhrála na školním karnevalu. Guma se samozřejmě nenašla a já ji oplakala. O pár dní později jsem ji našla ležet na svém stole zaházenou pod nějakým haraburdím. Viděla bych to tak, že jsem ji jednoduše jednou z penálu vyndala a zapomněla ji vrátit zpátky. Happy-end, jak má být.

Ve škole jsem tehdy nenašla odvahu se přiznat k tomu, jak to bylo, takže jsem záhadné zmizení gumy svedla na svého, v té době pětiletého, bratříčka. Tak moc jsem se styděla.

Vidíte... O deset let později a historie se opakuje. Tentokrát se však ke svému prohřešku přiznávám.

A apeluji na vás: rozhodně si ze mě neberte příklad :-)

P.S: Velmi vám děkuji za všechny komentáře plné podpory. Jste skutečně moc milí :)
 


Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 21. listopadu 2008 v 16:41 | Reagovat

Tak.. S oblečením to vidím stejně. :D Mmamka, když vyžehlí, nosí mi oblečení do pokoje a mě vždycky ještě tak týden leží na křesle, dokud mě mamka nedonutí ho uklidit do skříně.

Se stolem je to nápodobně. Jednu část stolu mám ale téměř stále prázdnou - tam si totiž odkládám věci, které si potřebuji vízt druhý den do školy. :D A stůl uklízím jen, když se už na něm faktcky nevyznhám a nemám tam místo a nebo když má přijít návštěva (a mamka šílí, že nemám uklizeno :D )

2 KiVi KiVi | Web | 21. listopadu 2008 v 16:50 | Reagovat

jsem na tom stejně. Rodiče vždycky vejdou do pokoje a To je děsnej bordel, kdo se v tom tady má vyznat? To je jak v chlívě a tam to je uklizenější a čistší a bla bla bla....Je to fakt děsný :d I když musim se přiznat...naposledy jsem si tady uklízela na Vánoce O:-)..a teďka na Vánoce budu pokračovat :D...A luxování....dřív jsem luxovala každej tejden a teď už je to...mhmhmm 2 měsíce co tady nebylo sáhnuto :D:D Takže to s úklidem taky nepřehánim :D A víš co osobně nesnášim? Mám všechno v krásnym bordýlku všechno najdu do pár vteřin a stačí aby byla mamka tejden nemocná a mám po ptákách. Bylo to minulej rok. Zrovna jsem přišla ze školy a vtrhla do pokoje. Všechno bylo uklizený a jinde! Trvalo mi celej měsíc než jsem si udělala zase svůj původní bordel a navíc jsem všechno hledala věčnost...ponaučení: nikdy nedovolit rodičům aby vám uklízeli v pokoji ve vaší nepřítomnosti..:D:D

3 Morituri Morituri | E-mail | Web | 21. listopadu 2008 v 21:39 | Reagovat

Není nic lepšího než perfektně organizovaný chaos :-)

Ne, vážně. Poslední dobou se mi daří udržovat relativní pořádek. Asi se ve mě cosi zlomilo, když mám bordel v pokoji, tak je mi v něm tak nepříjemně, až nakonec uklidím :-).

Já hodinky nenosím, a většinou ani mobila ne. Vlasně mobila nenosím téměř vůbec. Jen když jedu na noc mimo domov nebo vím, že se budu s někým potřebovat domluvit. A hodinky mi strašně vadí na ruce, nemohl bych na ruce cokoliv nosit.

4 expodesign expodesign | Web | 21. listopadu 2008 v 22:18 | Reagovat

good blog!

5 Tomáš Tomáš | Web | 22. listopadu 2008 v 14:20 | Reagovat

Bordel v bytě - šťastné dítě. heslo, které beze zbytku platí. Já osobně se navíc často lépe orientuji v organizovaném svinčíku než v přehnaně uklizeném prostředí. Nic se zkrátka nesmí přehánět. Ani úklid 8)

6 Lištička Lištička | Web | 22. listopadu 2008 v 17:08 | Reagovat

Vidím, že nejsem jediný, kdo příliš neuklízí. To jsem ráda ;-)

KiVi: Já bych nesnesla, aby mi do mých věcí někdo hrabal. Když už uklízím, pak jedině sama. Představa, že se mi někdo snaží pomoct a radí mi co kam dát, mě děsí XD

Vaškovi: Taky jsem dřív hodinky nenosila, ale za poslední rok jsem si na ně zvykla a bez nich se cítím nesvá. S mobilem to mám ale stejně. Přestože ho mám, nijak mi k srdci nepřirostl.

Tomášovi: Nezbývá mi, než souhlasit :)

7 Miraella Miraella | Web | 22. listopadu 2008 v 17:18 | Reagovat

No ty seš telátko:)) Ale našlas je a to je hlavní!

8 Thanatos Thanatos | Web | 22. listopadu 2008 v 19:28 | Reagovat

Už se bez hodinek taky neobejdu. Je to návykovější, než kofein. Pokud je nemám na ruce, je to k zbláznění. I když mám třeba ještě mobil (coby zdroj času), připadám si, jako bych zcela ztratil přehled o čase.

9 Lištička Lištička | Web | 23. listopadu 2008 v 9:27 | Reagovat

Thanathovi: Ano, to je přesně ono. Děkuji za výstižný komentář :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.