Beze jména (2/?)

2. listopadu 2008 v 11:43
"Sbalím ji a odkopnu," sdělím zvědavému spolužákovi svůj geniální plán.
"Cože?!" Zabinni na mě kouká s otevřenou pusou. Pak se nevěřícně zasměje. "Ty si děláš srandu, že jo?"
Téměř se urazím. "Vypadám snad na to, že bych žertoval?!"
"Draco, vždyť ta holka je poloviční mudla!"
"No a co?" Namítnu. "Napadá tě lepší způsob, jak ji znemožnit?"
Zabinni se zamyslí a poté se škodolibě usměje. "A co Pansy?"
"Co s ní?"
"Jestli budeš oblejzat Greenovou, nepochybně si toho všimne."
Uvědomím si, že má pravdu. Pansy bude příšerně žárlit... "Řeknu jí to." Rozhodnu.
"A kde bereš tu jistotu, že ti na to Greenová skočí?"
Ten Zabinni si fakt nedá pokoj. Nafouknu se jako páv. "O tohle strach nemám." Mávnu rukou suverénně. "Jsem prostě dobrej."
Tím mu sice pusu zaplácnu - už se nesnaží nic namítnout, ovšem já sám si nejsem tak jistý, jak vypadám. Je mi jasné, že Angel není žádná blbá husa, na kterou se bude stačit usmát. Ba co hůř, nemá mě ráda. Ne, že bych jí byl snad nesympatický. To ne. Ona mě nenávidí.

***

Pansy se můj nápad vůbec nezamlouvá. Dokonce se kvůli tomu pohádáme, ale těžkou hlavu si z toho nedělám. Však ona vychladne...
Mám na práci důležitější věci. Hned po vyučování vyrazím do knihovny. Angel prý ráda čte, což se mi ostatně potvrdí, když ji zahlédnu sedět v jednom z křesel s knihou v ruce. Tak to by bylo. Jenže, jak ji oslovit?
Nakonec se rozhodnu vzít to tou nejjednodušší cestou, takže si sednu naproti ní a pozdravím ji.
Zvedne pohled od knihy, ale jakmile zjistí, kdo ji to pozdravil, zase ho nevšímavě stočí zpátky.
"Co to čteš?" Nevzdávám se. Až tak jsem ochoten kvůli ní klesnout.
Nadechne se a zpříma mi pohlédne do očí. Ty její jsou hnědozelené, všimnu si. "Běž otravovat někoho jinýho."
Zamračím se. "Je takovej problém mi slušně odpovědět?"
"Je."
Cítím, jak ve mně narůstá zlost. Sázel jsem na to, že bude slušně vychovaná, ale jak se zdá, spletl jsem se. Ta holka je nesnesitelná! Něco mi říká, že bych ji měl raději nechat na pokoji, ale ignoruju to. "Ty asi nebudeš mít moc kamarádů, co?"
Nereaguje.
"Jestli jsi takhle příjemná na každýho, tak se ani nedivím..." Pokračuji ve svém monologu.
Propíchne mě zlobným pohledem. "Už jsi skončil?!"
"Ještě ne," protáhnu a dodám, "Angel."
V obličeji se jí mihne překvapení. "Aha, takže už sis i zjistil, jak se jmenuju. Bezva." Zavrčí ironicky.
"Je to hezký jméno. Ale moc se k tobě nehodí... Jako andílek zrovna nevypadáš," vysvětlím.
"Zato ty seš dráček jak vyšitej!"
Aj, podpásovka. Zrovna moje trapný jméno mi připomínat nemusela...
Všimnu si, že vstává. "Už jdeš?" Plácnu rychle, než mi zmizí.
Ušklíbne se. "Jelikož na tebe nemám náladu a ty se k odchodu právě nemáš, přestože jsem ti jasně řekla, že o tvoji společnost nestojím, odejdu já."
Než se zmůžu na nějakou odpověď, sesbírá si věci a je pryč. No... Tak to bylo rychlé.
S naprosto zkaženou náladou se vypravím do společenské místnosti. Sakra, snad každá holka by byla nadšená, kdybych ji sám od sebe oslovil! Možná až na tu šmejdku Grangerovou... To je jedno.
Prostě valná většina holek! Jenže blbá Greenová musí patřit zrovna mezi těch pár vyjímek!
Mohla by ze mě být alespoň v rozpacích. Třeba. Ale to by nesměla být tak oprsklá a suverénní.

***

Další příležitost oslovit ji se mi naskytne hned další den po snídani.
To s těmi kamarády jsem celkem vystihl - téměř nikdo se s ní totiž nebaví. Všimnu si, že u stolu si povídá asi se třemi spolužačkami, ale pak se od nich odpojí z Velké síně odchází sama. To je chvíle pro mě. Přidám do kroku a na chodbě ji dostihnu.
"Angel!" Zavolám na ni.
Otočí se. Z jejího výrazu pochopím, že ze mě dvakrát nadšená není. Já z ní samosebou taky ne, ale když už jsem se do toho jednou uvrtal, není cesty zpět. Zabinni by mi dal mou zbabělost pěkně sežrat...
"Ahoj," pozdravím ji.
"Nazdar," zavrčí nepřátelsky. Nečeká, až k ní dojdu, ale pokračuje v cestě.
Jsem nucen popoběhnout, abych se dostal vedle ní. "Jdeš na hodinu?" Zeptám se v konverzačním duchu.
Neodpoví. Snaží se jít rychle, abych jí nestačil, ale bohužel pro ni dělá kratší kroky než já. Svou nevýhodu si nejspíš uvědomuje, protože se náhle zastaví. S rukama založenýma na prsou, což jasně značí její odmítavý postoj, mě pobídne. "Tak co zase chceš?!"
Přemohu pokušení jí hnusný tón hlasu oplatit a zatvářím se přátelsky. "Napadlo mě, jestli bys třeba nechtěla-"
"Nechtěla." Přeruší mě rázně. "A promiň, spěchám." Nechá mě stát uprostřed chodby.
Opařeně za ní zírám. Ta její drzost je nevídaná!
"Má tě docela na háku, co?" Upozorní mě Blaise škodolibě. Ani jsem si nevšiml, že celou situaci zpovzdálí pozoruje.
"Pff. Však ona si dá říct." Odseknu mu vztekle.
"Jo?" Pobaveně pozvedne obočí. "Tak to už se těším."
Jasně vycítím, že mi ani za mák nevěří. Vlastně se mu ani nedivím.
Angel nejen, že mě nenávidí, ale ještě ke všemu mnou pohrdá a dokáže mě vždycky něčím odpálkovat.
Náladu mi alespoň částečně spraví Pansy, která se mi přijde omluvit. Vychutnám si ji. Takhle pokorná moc často nebývá. Jenže moc dobře ví, že já nemám ve zvyku se omlouvat, takže jí nic jiného nezbude.
"Draco?" Osloví mě opatrně.
"No?" Zahučím.
"Chovala jsem se hloupě."
"Jo," souhlasím s ní.
Zamračí se, ale nic na to neodpoví. Teprve za chvíli pokračuje: "Mrzí mě to a omlouvám se."
Chvíli ji nechám vydusit, a pak jí blahosklonně odpustím. Její polibky mi tu nevychovanou mudlu alespoň na chvíli vyženou z hlavy.

***

Celý následující týden se marně snažím Angel ukecat, aby si se mnou dala rande. Pokaždé se mi akorát vysměje a omlátí mi o hlavu, že se s ní nemám zahazovat a jít si za "tou svojí čistokrevnou Parkinsonovou".
Bohužel nejsem pro smích jen jí, ale i zbytku školy, kterému moje snaha dostat ji samozřejmě neunikne. Poníženěji jsem se snad v životě necítil.
Zabinni má z mého neúspěchu náramnou radost, ale i ti šmejdi z Nebelvíru se mi vysmívají na každém kroku. Angel se díky mně stala celkem populární. Málem jako ten idiot Potter...
Bystře po pár setkáních, kdy mě poslala k šípku, vytušila, že z nějakého důvodu jí nemohu její arogantní chování oplatit, tudíž toho náležitě využívá.
"Čau Malfoyi!" Pozdraví mě sama od sebe, když ji potkám. Není to však proto, že by mě snad měla raději než předtím. Jednoduše cítí šanci, jak mě znovu znemožnit.
"Ahoj," oplatím jí pozdrav vlažně.
Nikdy bych neřekl, jak moc se dovedu ovládat. Nejraději bych jí zakroutil krkem, místo toho se tvářím poměrně klidně.
"Špatná nálada?" Zajímá se pobaveně. "Hlavu vzhůru, Dráčku. Parkinsonová tě jistě ráda utěší!"
Hlouček přihlížejících studentů se rozesměje.
Semknu rty. Mám tohle vůbec zapotřebí?! Ta mudla ze mě během několika dní udělala naprostýho vola! Ještěže to nevidí otec...
Zůstanu zticha. Co jí mám na tohle odpovědět?
"Dneska mě nikam nepozveš?" Zatváří se naoko zklamaně. Je mi jasné, že se mě snaží vyprovokovat.
"Už něco mám." Zamumlám nezřetelně.
"To je škoda." Zalituje. "Tak to tě nebudu zdržovat. Měj se, Dráčku."
Její rozverný smích mi zní v uších ještě ve chvíli, kdy se vyčerpaně se posadím na pohovku do společenské místnosti. Pansy si ke mně okamžitě přisedne a já unaveně zavřu oči. "Ta Greenová mě jednou zničí." Postěžuji si.
"Copak? Ona se do tebe ještě nezamilovala?" Rýpne si Blaise.
Zpražím ho ostrým pohledem, který mi oplatí jízlivým úsměvem.
Já vím, sám jsem si naběhl. Jenže kdo mohl tušit, že to s Greenovou bude ještě horší, než jsem čekal?
"Možná jsem jí měl raději hodit do tašky toho pavouka..." Prohodím.
Zabinni se v křesle narovná a zpříma na mě pohlédne. "Ty z toho chceš vycouvat?" Pozvedne obočí.
Nejraději bych ho zaškrtil. Jo, chci! Je mi ovšem jasné, že nemůžu! Že já idiot se do téhle akce vůbec pouštěl... "Tss, kdepak." Odseknu mu. "Jen je to těžší, než jsem si myslel."
Od začátku jsem měl v plánu Angel využít a pak ji odkopnout, čímž ji ztrapním před celou školou. Jenže zatím jsem to já, kdo je všem pro smích. A to jenom díky ní!
Zatímco dělám všelijaké blbosti, jen abych ji získal, ta šmejdka ze mě má jen legraci a s ní i zbytek školy!
"Třeba na to jdeš špatně." Ozve se Pansy, jako by věděla, co se mi honí hlavou.
"A jak bych na to měl podle tebe jít?" Zavrčím. Zrovna teď mám tak náladu poslouchat Pansyiny názory...
"Mně by například zalichotilo, kdyby mi někdo poslal milostný dopis." Dá mi příklad.
Blaise po mně střelí pobaveným pohledem a vzápětí oba propukneme v hurónský smích. "Pansy, proboha, kde to žiješ?!"
Moje přítelkyně uraženě našpulí pusu. "Tak promiň, že jsem ti chtěla pomoct."
Smířlivě ji políbím do vlasů. "Nezlob se, miláčku. Vlastně to není tak špatný nápad."
Sice se mi představa, že by Angel nechala po škole kolovat mnou podepsaný milostný dopis, ani trochu nelíbí, ale rozhodnu se to risknout. Taková svině snad ta Greenovic holka není. A za pokus nic nedám.
Neváhám se zvednout a dojít si do pokoje pro pergamen a brk. Pansy mi zvědavě nakukuje přes rameno, když smolím svůj první milostný dopis v životě. Jeden by neřekl, kolik práce dá napsat nějaké zamilované žvásty.
Neustále škrtám a přepisuji, nic se mi nezdá dost dobré. Mám pocit, že všechno jsou to jen prázdná slova a fráze.
Po hodině usilovného přemýšlení mám konečně hotovo.
"Ach, Draco, to jsi napsal překrásně." Pochválí mě Pansy, div se nad mým výtvorem nerozplyne.
Sebekriticky si po sobě své dílo přečtu. Mám pocit, že větší slátaninu snad nikdy nikdo nevymyslel.

Drahá Angel,

velmi se mi líbíš a nesmírně mě zraňuje tvé chování vůči mně. Chápu, že o mně nemáš právě nejlepší mínění, ale mrzí mě to a rád bych to napravil.
Takovou dívku, jako jsi ty, jsem doposud nepoznal. Obdivuji tvou krásu i to, jak mě vždycky dokážeš něčím umlčet. To se mnoha lidem nepovedlo. Máš můj nezkonalý obdiv.
Vysmíváš se mi a ztrapňuješ mě před ostatními, ale ani to mě neodradí od toho, co ti chci už dlouho říct. Vím, že mi neuvěříš, ale asi jsem se do tebe zamiloval.
Kdybys mi dovolila ti to dokázat, byl bych ti velmi vděčný.

Draco

Bože, to je volovina! No, ale co. Vždyť je to fuk. Co já vím, co na tu mudlovskou holku platí.
Složím papírek do čtverečku a pošlu ho po sově Angele. Neuplyne ani pět minut a už mám zpátky odpověď.
Nedočkavě dopis rozložím a vzápětí vidím rudě. V mém textu je ve slově "nezkonalý" červeně opravené Z na S a úplně dole mi Angel připsala svým úhledným písmem vzkaz: Nauč se pravopis, negramote.
Vztekle papír zmuchlám a zahodím. "Ta pitomá šmejdka!"
Zabinni můj dopis ze země sebere a se zájmem se do něj začte. Když dospěje k Angeliině vpisce, zhroutí se v křečích smíchu pod stůl. "Ta Greenová se mi začíná zamlouvat!" Chechtá se. "Setřela tě řádně!"
Rozzuřeně sevřu ruce v pěst. Já tu holku snad sežeru zaživa!
 


Anketa

S kým soucítíte víc?

S Dracem
S Angel

Komentáře

1 T´Lerin T´Lerin | 2. listopadu 2008 v 12:41 | Reagovat

Také se mi Angel zamlouvá čím dál tím víc, jen doufám, že neuděláš tu chybu a nedáš je dohromady, pak by ta povídka ztratila úplně kouzlo :-)

2 Lištička Lištička | Web | 2. listopadu 2008 v 13:05 | Reagovat

T'Lerin: Někam je ve vztahu k sobě posunout musím, jinak by to bylo jen o tom, jak se vzájemně nesnášejí a dělají si naschvály. Zatím jsem se nerozhodla, jak to pořeším.

Ale nerada bych skončila na béčkovém slaďáku, které mi tak jdou ;-)

3 T´Lerin T´Lerin | 2. listopadu 2008 v 14:14 | Reagovat

Jistě, nějaký vývoj tam být musí, ale opravdu bych těžce nesla, kdyby se z této nadějně vypadající povídky stal slaďák o tom, jak se Draco polepší, začne ji milovat a již navždy budou spolu :-) Ovšem, pokud bys to tak chtěla zakončit, kdo jsem, abych ti to vymlouvala :-)

4 Lištička Lištička | Web | 2. listopadu 2008 v 14:32 | Reagovat

T'Lerin: Nene, takhle to rozhodně nechci. Takových povídek je habakuk, netřeba psát další ;-))

5 T´Lerin T´Lerin | 2. listopadu 2008 v 14:52 | Reagovat

Pak jsem již nyní velmi zvědava, jak se vše vyvine :-) Každopádně, máš mou plnou podporu!

6 Jenny Jenny | Web | 2. listopadu 2008 v 14:57 | Reagovat

Soucítím s Dracem:D Jednoznačně! Jeho ješitnost dostává pořádně na frak:D U týhle části jsem se opravdu bavila:D Angel je mi čím dál víc sympatičtější. Jsem opravdu zvědavá, co bude dál.

7 Eliota Eliota | Web | 2. listopadu 2008 v 17:47 | Reagovat

:D :D Také soucítím s Dracem :D Povídka je to skvělá, přechozí díl jsem si musela znovu proletět, abych věděla, o co jde ;)

Moc se mi to líbí. :)

8 Lenka Lenka | Web | 2. listopadu 2008 v 18:03 | Reagovat

Angel je teda číslo=)

docela zajímavá povídka, i když osobně bych uvítala spádnější děj...ne uspěchaný, ale maličko víc...akce=)

Ale líbí se mi to...a nebudu ti do toho kecat=)

9 Lištička Lištička | Web | 3. listopadu 2008 v 15:48 | Reagovat

Děkuji vám za milé komentáře :)

10 Valli Valli | Web | 3. listopadu 2008 v 20:16 | Reagovat

Tak to je super!:DDDDDDDDDDhonem další dílek!!!rychle!!!xDDDD

11 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 3. listopadu 2008 v 21:07 | Reagovat

Bože. to je skvělá povídka.. :) XD Hodil by se mi k ní název: Podpásovka... XD Je jich tam víc než dost... :)

12 Princess Denise Princess Denise | Web | 5. listopadu 2008 v 15:23 | Reagovat

Povedlo se.... :o))

13 Nikola Nikola | Web | 11. listopadu 2008 v 19:18 | Reagovat

Good

14 DenDule DenDule | Web | 18. ledna 2009 v 12:28 | Reagovat

Woow nasmála jsem se:-).. ta Angel se mi zamlouvá:-)

15 MiHaRu MiHaRu | Web | 18. května 2009 v 23:12 | Reagovat

Angel je GOOOD jak ho vždycky setře dobré no... a opravila mu dopis u toho jsem se válela na zemi a mamka se mě ptala jestli jsem v pořádku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.