Láska hory přenáší

22. října 2008 v 16:35
Mám zlost. A když je zlost, občas bývá i inspirace.

Mám chuť pěkně od plic říct všem lidem, co si o nich myslím. Mám chuť ztrestat všechny, kteří mi ublížili nebo mě ponížili.

Mám chuť být krutá a nemilosrdná. Nelítostně se pomstít všem, kteří mě kdy zranili... Ale neudělám to.

Namísto toho jsem napsala v rekordním čase tuhle kratičkou povídku. Možná někdy napíšu i volné pokračování. To až budu mít chuť být brutální...


Vezmu do ruky fotografii svého muže a prohlédnu si jeho atraktivní tvář s uhlově tmavýma očima. Něžně manželovu zmenšeninu pohladím po tváři. Největší krasavec široko daleko. Měla jsem štěstí, že si vzal právě mě...
Můj výraz se změní z laskavého na nenávistný.
Sevřu dlaň v pěst a vzápětí zase prsty doširoka rozevřu. Pak jediným škubnutím přetrhnu obrázek vejpůl a vhodím do krbu. Se zájmem sleduji, jak plameny sežehnou papír a manželova tvář se podivně zkroutí a zčerná. Jeho obličej vydrží zohavený jen kratičkou chvilku, než shoří úplně, na popel.
Na tváři se mi objeví jízlivý úšklebek. Přesně takhle bych si přála, abys skončil...
Ostatní ženy by možná řešily celou situaci, ve které se nacházím, jinak. Mlčky by trpěly chování svých protějšků a tvářily se, že je vše v pořádku. Nechaly by se uplatit drahými dárky a očarovat lichotivými slůvky, kterým je tak snadné uvěřit. Ve jménu lásky by omluvily věci, které rozumně uvažující žena nikdy neomluví.
Já znám svoji cenu. Neodpustím.
Ze sekretáře pod oknem vyndám historicky cenný nůž a prohlédnu si jeho ostrou čepel. Na slunci se kovově leskne. Zdánlivě klidně zkoumám drahou zbraň, kterou se můj drahý tak rád chlubí návštěvám. Navenek se naprosto ovládám, uvnitř se mnou cloumá vztek.
Lhář, nevěrný, proradný lhář! Ten falešný had!
Stisknu rukojeť vykládanou zlatem v ruce a vší silou jí vztekle mrštím přes celý pokoj. Zapíchne se do dřevěného futra vedle dveří.
Rukou, ve které jsem ještě před chvílí třímala ostrý nůž, si sevřu hrdlo. Dýchám přerývaně, jako bych před chvílí utíkala. To ten nesnesitelný vztek!
Ztěžka dosednu na pohovku a zhluboka se nadechnu. Vím, že se musím uklidnit. Kdyby ne, udusila bych se. A to přece nesmím svému milovanému choti udělat!
Trvá mi to, teprve po nějaké době rozrušení ustoupí a já jsem schopna dýchat zase pravidelně a uvolněně.
Záchvat zlosti je pryč, jsem opět klidná. Avšak zloba zůstala. Neodehnatelná touha ublížit mu mě zcela ovládá.
Ne, nenechám ho, aby se radoval z mé smrti. Takovou radost mu neučiním.
Přistoupím ke stěně a jediným rázným škubnutím vytrhnu dýku z obložení. Zbyde tu po ní dobře patrná rýha, přestože čepel nepronikla hluboko.
Nůž nevrátím do zásuvky, odkud jsem ho sebrala, ale schovám ho pod svůj polštář v ložnici.
Spokojeně - a možná i trochu krutě - se usměji.
Zaplatíš, miláčku. Tvrdě zaplatíš...
 


Anketa

Ohodnoťte povídku jako ve škole:

1
2
3
4
5

Komentáře

1 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 22. října 2008 v 17:00 | Reagovat

Já chci taky ta umět psát.. Já takového, nefnatasy povídky vůbec psát neumím a když už se snažím, tak to většinou není žádná sláva.

Vesměs se tam neudálo nic a přece je v tom obsažen celý smysl (možná) pokračování povídky...

2 Lenka Lenka | Web | 22. října 2008 v 18:09 | Reagovat

Dobrý...takový....brutální=)

3 KiVi KiVi | Web | 22. října 2008 v 18:18 | Reagovat

muhaha...přivázala bych ho k posteli a ufikla bych mu ho :D:D....Jo a pěkně po malejch kouskách :D...Snad to není masochista aby se mu to ještě líbilo...xD

4 Eliota Eliota | Web | 22. října 2008 v 18:43 | Reagovat

Moc se mi to líbí. Je to pěkně... brutální. :D

A mimochodem - taky jsem dneska neuvěřitelně rozzlobená.

5 milan smetana milan smetana | Web | 22. října 2008 v 18:45 | Reagovat

Pěkný blog. Pokud chcete potěšit oko nebo se naučit malovat, podívejte se i ke mně.

6 Morituri Morituri | E-mail | Web | 22. října 2008 v 19:03 | Reagovat

Zajímavé. Dobré. Líbí se mi to.

To já jsem dneska paradoxně absolutně v pohodě. Na to že zítra píšeme čtvrtletku z matiky ve které mám zatím jen dvě pětky :-D.

7 Lištička Lištička | Web | 22. října 2008 v 19:11 | Reagovat

Děkuji :-)

Brutální to není, to zdaleka ne. Brutalita vypadá poněkud drsněji. Ovšem na místě manžela si dovedu představit víc lidí, kteří mi pijí krev...

Milanu Smetanovi: Vaše kresby jsou famózní :)

8 milan smetana milan smetana | Web | 22. října 2008 v 19:38 | Reagovat

Děkuji za poklonu.

Studoval jsem pedagogickou fakultu, tedy učitelství výtvarné výchovy:)

9 lenuska lenuska | 22. října 2008 v 20:28 | Reagovat

fakt super blog ja by sem si na neco takoveho netroufla

10 Renata Renata | Web | 23. října 2008 v 8:21 | Reagovat

:-) Doufám, že budeš mít brzy chuť být "brutální", je to drsný, je to ze života....moc hezký, máš talent.

11 E. E. | Web | 23. října 2008 v 18:48 | Reagovat

No hezké =D

12 Miraella Miraella | Web | 25. října 2008 v 10:04 | Reagovat

Po delší době jsem si od tebe taky něco přečetla, a vidím, že píšeš stále dobře. Líbilo se mi popisování zlosti, to hlavně. A taky to se zohavenou tváří na fotce. To mi dokonce vnuklo malý nápad. Hezká povídka:) Brutalita ti jde.

13 Lištička Lištička | Web | 25. října 2008 v 13:08 | Reagovat

Díky všem za milé komentáře :-))

Miraelle: Od tebe mě pochvala velmi těší :)

14 Jenny Jenny | Web | 25. října 2008 v 21:58 | Reagovat

Skvěle...skvělé vypsání ze vzteku! Uplná smršť hněvu...báječné.

15 Liška Liška | Web | 18. února 2009 v 0:46 | Reagovat

Poprvé za celou dobu čtení tvých povídek mám tendence ti něco vytknout. Maličkost -

"Zbyde tu po ní hluboká rýha, přestože čepel nepronikla hluboko."

Tahle větička působí trošku neohrabaně a nesmyslně, i když bych to spíše přičítala tvému "brutálnímu stavu" :) Protože jinak s takovými věcmi absolutně problém nemáš.

16 Lištička Lištička | Web | 18. února 2009 v 14:16 | Reagovat

Lišce: Vida, jak jsi bystrá :) Ano, nedává to smysl. Mělo to být něco na způsob "Zbyde tu po ní dobře patrná rýha, přestože čepel nepronikla hluboko." :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.