Část 6.

5. září 2008 v 20:18
Tak jste se dočkali... Šestá a definitivně poslední část, respektive kapitola :)
Chtěla bych poděkovat všem, kteří jste tuhle povídku četli, líbila se vám, měli jste ji rádi, poctivě jste komentovali... Jsem vám za to moc vděčná :-)
Trošku mě mrzí, že jsem z toho udělala takový dojemný slaďák :( Nevím proč, ale mám k tomuto stylu psaní neustále sklony sklouzávat... Bála jsem se, aby z toho nevznikl přeslazený kýč. A přesně to jsem nakonec vytvořila :-(( *vzteká se*
Nicméně jsem měla tuhle povídku ráda. Hodně. Má sice spoustu nedostatků a scének, nad kterými by se dalo dlouze diskutovat, ale je moje. Postavy jsou "ukradené", prostředí je "ukradené", i námět není nikterak originální. Přesto jsem ráda, že jsem ji napsala. A bude se mi po ní stýskat :-)
Už vás nebudu otravovat dalšími žvásty. Tohle je všechno, co jsem vám chtěla na závěr říct. Snad vás poslední kapitola moc nezklame.

Otráveně jsem postával v obchodě a bez valného nadšení se rozhlížel kolem sebe.
Bojoval jsem s pokušením se otočit a odejít. Právě, když jsem se odhodlal k odchodu, si nás všimla prodavačka. "Co si račte přát?" Majitelka obchodu na Siriovi doslova visela očima.
"Můj přítel by potřeboval nový oblek." Postrčil mě Sirius před sebe.
"Kdepak, to vůbec není potřeba." Začal jsem se bránit.
"Ale je." Přerušil mě Sirius nesmlouvavě a na prodavačku se omluvně zazubil. Její zmatený výraz se rázem změnil v nadšený.
"Ovšem, samozřejmě. A jaký oblek by to měl být? Tmavý, světlý...?" Div, že se před Siriem samou ochotou nerozplynula.
"Tak si řekni, Moony." Pobídl mě Tichošlápek.
"Mně je to jedno." Odvětil jsem.
Sirius protočil oči v sloup. "Fajn. Tak nějaký tmavý." Rozhodl za mě.
Prodavačka nám začala okamžitě předvádět všelijaké obleky. Nechápal jsem, jak může Sirius o jednom prohlásit, že je hrozný a o jiném, který se mi zdál naprosto totožný, že ten je skvělý. Nakupovat s ním bylo třikrát horší než s mou matkou. Neustále mě nutil zkoušet si všechno, co mu připadalo pěkné.
Když jsme po dvou hodinách konečně vybrali sako a kalhoty, které mi podle Siria seděly nejlépe, měl jsem všeho plné zuby. Zato Tichošlápek byl nadmíru spokojený.
Vlastně to byl celé jeho nápad. Trval na tom, že si prostě musím pořídit nový oblek. Abych nedělal ostudu. Tak to sice přímo neřekl, ale z kontextu to jasně vyplynulo. A neodradil ho ani fakt, že mě musel šíleně dlouho přemlouvat a ještě zaplatit nehorázně vysokou částku za kus čehosi, co mi podle něj slušelo.
Cestou ven jsme se srazili ve dveřích s Malfoyem. Změřil si nás oba pohledem plným opovržení.
"No ne! Krvezrádce a vlkodlak! To je mi páreček!" Jízlivost z jeho hlasu přímo odkapávala.
"Malfoyi..." Zkonstatoval Sirius znechuceně. "Doufal jsem, že už ten tvůj arogantní ksicht nikdy neuvidím."
Konejšivě jsem mu stiskl rameno. Věděl jsem, že je vzteky bez sebe.
Lucius odfrkl. "Upřímně tě lituju, Blacku, že se taháš s takovou pakáží. Kdybys měl všech pět pohromadě, dávno by ses přidal k nám, kde je tvé místo." Jeho hlas byl mrazivě chladný.
"Mé místo je u mých přátel." Odpověděl Sirius nazlobeně. Cítil jsem, že se musí hodně přemáhat, aby mluvil klidně a vyrovnaně.
"Přátelé? Ale Blacku..." Malfoy se zatvářil shovívavě. "Kdo ti nakukal tenhle nesmysl?"
"Siriusi, pojď." Promluvil jsem. Lucius byl známý provokatér a Sirius by se nechal vyprovokovat velice snadno.
Krátce na mě pohlédl a poté poslušně přikývl. "Jo. Nemá smysl s ním ztrácet čas."
Malfoy se povýšeně ušklíbl. "Nápodobně, krvezrádče." Pak vešel do obchodu.
"Já toho idiota tak nesnáším!" Zavrčel Sirius nepřátelsky, sotva jsme byli z doslechu.
"Já vím, Siriusi. Ale vykašli se na něj. Taky na něj dojde." Alespoň jsem v to doufal.
Lidé jako Lucius Malfoy rozhodně nepatřili k těm, které bych měl rád. Bohužel měli vliv, moc a peníze. Byl jsem moc rád, že Sirius - přestože rovněž z čisté krve - není jako oni.

*

"Siriusi, jdeš už?" Houkl jsem přes rameno, zatímco jsem si před zrcadlem zapínal košili.
Sirius stál ve dveřích, líně se opíral o futro a nezdálo se, že by měl v plánu vyvíjet nějakou výraznější aktivitu.
Skrze zrcadlo jsem se na něj podíval. Vypadal skvěle.
Popošel ke mně a zezadu mě objal. Pousmál jsem se.
"Voníš." Zamumlal.
"Ráno jsem se holil."
"Já taky."
Pootočil jsem k němu hlavu. Políbil mě na rty a potom na krk a níž, až ke klíční kosti. Košili, kterou jsem si před malou chvílí oblékl, mi začal zase rozepínat.
"Siriusi, nech toho."
"Proč?" Přejel mi pootevřenými rty po nahé kůži a něžně mě kousl.
Zaklonil jsem hlavu a opřel si ji o jeho rameno. "Protože přijdeme pozdě."
Slastně jsem přivřel oči, když mi ruce přesunul z boků níž a začal mi rozepínat pásek u kalhot.
"Bude to rychlovka." Slíbil mi.
Neměl jsem sílu mu odporovat. "Dobře."

*

Zpozdili jsme se jen decentně. Vlastně si nikdo ničeho nevšiml, protože nevěsta měla zpoždění ještě větší a chudák Dvanácterák chodil před kostelem do kolečka jako lev v kleci. Takhle nervózního jsem ho ještě nikdy neviděl.
"Co když se jí něco stalo?" Vyšiloval. "Nebo co když si to rozmyslela?!"
"Klid, brácho. Však ona se objeví." Uklidňoval Jamese Sirius.
"Jenže co když ne?!"
"Neboj, určitě přijde." Povzbuzoval jsem ho i já.
"Přesně tak. Když už ti na tu tvou nabídku kývla, tak necouvne." Ozval se Sirius.
Uchechtl jsem se. "Ach, náš znalec dívčích srdcí promluvil."
Sirius se na mě dotčeně podíval. V očích se mu však vesele zajiskřilo. A zrovna v tu chvíli se objevila Lily. Vypadala ve svatebních šatech báječně. V ruce držela kytici bílých lilií a v obličeji se jí odrážela nevýslovná radost a štěstí.
Obřad byl nezapomenutelný. Sirius sice prohlašoval, že trapně dlouhý, ale věděl jsem, že to říkal jen proto, aby skryl fakt, že i on je naměkko.
Na svatební hostině jsme se sešli u Potterových na zahradě.
"Tak to vidíš, Tichošlápku. A my mu nevěřili, když tenkrát před plesem prohlašoval, že si Lily vezme." Vzpomněl jsem si.
Sirius se usmál. "To bylo tehdy, jak jsi mi zavázal tu kravatu, že?"
"Ty si to ještě pamatuješ?" Podivil jsem se.
Odpověděl mi záludným úsměvem a pokrčením ramen.
Vybavil jsem si onen večer. "Uznej, že James jako idiot vážně nevypadá."
Tichošlápek si našeho kamaráda kriticky prohlédl. "Ne. Vypadá skvěle. Ale mně to sluší víc, že?"
Se smíchem jsem ho dloubl pod žebra. "To víš, že jo, ty náfuko!"
Lily se k nám přitočila. "Co vy dva tu kujete za pikle?"
"Nic, drahá." Usmál se na ni Sirius. "Jen jsem říkal, že vypadáš prostě báječně."
Lily se začervenala potěšením a James se okamžitě ozval. "No no no, Tichošlápku! Ne, abys na ni zkoušel ty svoje finty!"
"Co si to o mně myslíš, Dvanácteráku?" Zatvářil se Sirius nevinně. "Jak tě to jen napadlo?"
"Znám tě až příliš dobře." Odpověděl James přezíravě. "Mimochodem se po tobě ptala tamta družička." Ukázal na přitažlivou blondýnku ve světle modrých šatech.
"Vážně?" Povytáhl obočí Sirius a přejel dotyčnou hodnotícím pohledem.
"Seznámím vás." Chopila se iniciativy Lily a už táhla Tichošlápka k oné slečně. Rozladěně jsem se za nimi díval.
"A co ty, Reme? Kdy ty se budeš ženit?" Zeptal se James. Spokojenost z něj přímo sálala.
Odpověděl jsem nic neříkajícím úsměvem.
Nikdo o mém vztahu se Siriem nevěděl. Domluvili jsme se na tom. Jednak jsme se báli pomluv a navíc jsme nechtěli pokazit naše přátelství s Dvanácterákem. Oba jsme moc dobře věděli, že by to nepochopil.
"Je mi jasné, že Sirius se asi hned tak do chomoutu uvrtat nedá, ale ty bys měl pomalu pomýšlet na rodinu." Poradil mi.
"Možná." Připustil jsem.
Když mě James opustil a šel se věnovat dalším hostům, vyhledal jsem očima Siriuse. Tančil s tou blonďatou družičkou a zrovna se smál něčemu, co řekla. Když zvedl oči a postřehl, že je pozoruji, dlouze se na mě zadíval.
Odvrátil jsem pohled a se skleničkou šampaňského šel postávat kousek stranou od všeho toho ruchu. Od dob studia v Bradavicích se vlastně nic nezměnilo. Sirius byl stále obletovaný ženami a náležitě si to užíval. Snad jen fakt, že si s nimi nic nezačínal, byl novinkou. Přesto mi rvalo srdce, když jsem ho viděl, jak otevřeně s některou z těch krasavic flirtuje. Chápal jsem, že to potřebuje, že to k němu patří. Nevyčítal jsem mu to. Věděl jsem, že za tím nic jiného než flirt není. Ale zraňovalo mě to.
Netrvalo dlouho a Sirius se objevil. Beze slova se postavil vedle mě a zkoumavě se na mě zahleděl. "Zlobíš se?"
"Ne." Má krátká a úsečná odpověď svědčila o opaku.
"Zlobíš." Zkonstatoval. "Reme, o nic přece nešlo."
"Jo, já vím, že o nic nešlo. Nikdy o nic nejde."
Všechno to tkvělo v tom, že byl tak nesnesitelně přitažlivý. Jenže já nemiloval tu hezkou skořápku, atraktivní pozlátko. Miloval jsem Siriuse proto, jaký byl. Ne proto, jak vypadal.
"Remusi..." Zašeptal mé jméno měkce. Něžně mě pohladil po tváři. "Já miluju jen tebe."
Smutně jsem se usmál. "Já to přece vím."
Pokusil se mě políbit, ale zarazil jsem ho. "Někdo by nás mohl vidět."
"Dobře." Chápavě ode mne odstoupil. "Slibuju, že dnes večer už s nikým tančit nebudu."
Překvapeně jsem se mu zadíval do nádherných očí. "Kvůli mně? To po tobě přece nežádám."
"I kvůli sobě. Chci být s tebou. Ne s nějakými ženskými, které mi sahají na zadek."
Vyprskl jsem smíchy. "Ještě před rokem by ti to nevadilo."
"Jo. Zdá se to jako věčnost, co?"
Mlčky jsem přikývl. Ano. Byla to celá věčnost.
Sirius a já. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi může moje nejtajnější přání splnit. A přesto se tak stalo. Ten všemi obletovaný Sirius miloval mě.
"Tichošlápku?"
Šedé oči pohlédly mým směrem.
"Jsem rád, že existuješ."

Epilog


Pevně jsem sevřel v ruce sklenici s vínem. Stiskl jsem ji tak silně, že se roztříštila na tisíce malých kousíčků a víno se vylilo na podlahu. Soustředěně jsem sledoval karmínově rudou tekutinu, jak se vsakuje do koberce. Ani jsem si neuvědomil, že jsem se o střepy pořezal. Moje krev měla stejně tmavou barvu jako to rozlité víno.
Cítil jsem, jak mi po tvářích stékají slzy.
James a Lily... Naši přátelé...
Ach, Siriusi... Tys přece nemohl zradit! Ty ne...

*

Téměř jsem nevnímal, co se děje okolo mě. Všechno se to zdálo tak strašlivě komické. Kdyby to nevypadalo hloupě, ironicky bych se ušklíbl. Ale šklíbit se na vlastní svatbě? Ne, to se nehodilo.
Ztráta Siria stále bolela. Věděl jsem, že to nikdy nepřebolí.
Ani Harry nevěděl, jak moc mne jeho smrt tíží. Nevěděl to nikdo. Ani neobyčejně bystrý a vnímavý Brumbál.
Jak šťastný jsem byl, když jsem Siria mohl po té době, která se zdála téměř nekonečná, znovu vidět! Azkaban ho tolik změnil... Myslím, že málokdo by ho po těch letech strávených v tom hnusném vězení, kam ho neprávem zavřeli, poznal.
Z jeho krásy mnoho nezbylo. Vlasy měl prošedivělé, byl pohublý, ve tváři mu přibyly vrásky. Vypadal minimálně o deset let starší, než ve skutečnosti byl.
Přesto měl však stále svůj oddaný pohled, když se na mě díval.
Miloval jsem ho. Vždycky. A ať už to vypadá jakkoliv, nikdy nikoho nebudu milovat tolik jako jeho.
Siriusi, promiň mi to, prosím. Nedokážu být sám. Odpusť, příteli... Vždycky budeš jediný muž mého života.
Nadechl jsem se a do ticha, které nastalo po vyslovení farářovi otázky, jsem odpověděl. "Ano."
"Nyní můžete políbit nevěstu." Zněl ke mně z velké dálky hlas.
Překonal jsem svou ztuhlost a naklonil se k Nymfadoře, abych ji mohl jemně políbit na rty.
Siriusi, odpusť...

 


Anketa

Oznámkujte tuto povídku jako ve škole:

1
2
3
4
5

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 5. září 2008 v 20:52 | Reagovat

Mno..je to průměr...Nevim co k tomu dodat :D... Přišlo mi nepřirozený to jejich chování..proti slashi nic nemám, ale tohle bylo sladký jak cukr...Ale slohově hezky napsaný :) Prostě máš hezčí povídky ;)

2 Lištička Lištička | Web | 5. září 2008 v 21:08 | Reagovat

KiVi: Jo, to jsem nevychytala :P Je to prostě divné...

A k tvému postřehu číslo dvě: Bohužel je valná většina mých povídek příšerně romantická a slaďoučká. Někde dělám chybu :(

3 Eliota Eliota | Web | 5. září 2008 v 21:12 | Reagovat

No.. z tý první svatby přeskok na to, jak Sirius údajně "zradil" se mi moc nelíbilo. Bylo to takové moc rychlé.

Ale konec je pěkný ;) Ten sem i líbil. :) :) A začátek také! :D :) :)

A kdybych měla zhodnotit celou povídku, řekla bych, že to bylo skvělé, mě osobně to přišlo téměř bez chybičky ;) :) :) Jediné, co bych označila tou chybičkou by bylo to, jak Siri flirtoval s těmi holkami... :(

Ale jinak moc krásné ;) ;)

4 Lorraine Lorraine | 6. září 2008 v 7:22 | Reagovat

No, na začátku se mi povídka líbila víc, později už šla trochu do cukrkandlu, ale i tak nebyla špatná. Zpracování máš na jedničku, to bez debat, tato kapitola se mi - až na ty rychlé přeskoky - líbila. Moc ráda si od tebe přečtu další (kapitolový) slash, pokud by jsi ho napsala :-)

5 Lištička Lištička | Web | 6. září 2008 v 7:23 | Reagovat

Eliotě: To měl být epilog, ale nakonec jsem se rozhodla, že šest částí je až až. Proto ten rychlý časový posun.

A moc děkuju :)

6 Lištička Lištička | Web | 6. září 2008 v 7:27 | Reagovat

Lorraine: Uh, díky :-)

Napsat další slash? Osobně si myslím, že mi to vůbec nejde, takže snad raději ne XD Ale možná za pár let bude všechno jinak... Uvidím. Třeba se přece jen nakonec něco namane ;-)

7 Woálí Woálí | Web | 6. září 2008 v 14:45 | Reagovat

Nu, sice sjem to takhle nečekala, ale líbilo se mi to a povídku jsem ohodnotila jendičkou :)

8 Princess Denise Princess Denise | Web | 7. září 2008 v 8:40 | Reagovat

Páni... nádherně jsi to zakončila! Tahle povídka se mi celkově hodně líbila, dala jsem 1. :o)

9 Lenka Lenka | Web | 8. září 2008 v 14:43 | Reagovat

Hele, kam se poděla jednička s hvězdičkou dvakrát podtržená???

Opravdu krásný,že je to trochu slaďák se odpouští=)

10 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 9. září 2008 v 21:19 | Reagovat

Ééééj! To překonalo všechna moje očekávání! :) Bylo to prostě famózní, tak skvělé a nabité, že... že tu normálně brečim xD

11 Jenny Jenny | Web | 13. září 2008 v 16:43 | Reagovat

No...mně se tahle povídka moc líbila, i když slash moc nemusím. Píšeš výborně...uceleně, poutavě...fakt skvěle. K tomu konci...možná, že byl trochu uspěchaný, ale mně to nevadilo. Nevím, ale mně se to až tak sladký nezdálo, podle mýho názoru byl ten konec hořký. Nicméně to byla dobrá povídka. Četla jsem ji ráda.

12 Lilly Esme Evenová Lilly Esme Evenová | Web | 29. září 2008 v 20:24 | Reagovat

Toto mi nerob... Sirius... ach jaj. Bola to slaďárna ale ten koniec to úplne zmenil.

13 šára šára | Web | 5. října 2008 v 17:45 | Reagovat

No hele musim ti říct, že FF jsem nikdy nečetla. Na tvuj blog jsem narazila omylem a tu povídku si přečetla z nudy. Ze začátku jsem se smála, přišla mi fakt povedeně vtipná, pak už mě to začalo zajímat a docela jsem čekala, jak to zakončíš. A musim uznat, že to zas uplná slaďárna nebyla, protože se mi strašně líbila kombinace tý romantiky, tvýho způsobu humoru a na závěr konec, jakej bych asi nečekala, takže ten definitvně vyvrátil variantu, že je to šílená slaďárna. Uspěchanej mi nepřišel... ale možná je to tim, že já prostě nemam ráda happy endy...

14 Lištička Lištička | Web | 5. října 2008 v 19:08 | Reagovat

Díky moc všem :-)

šáře: Tvůj komentář mě velmi potěšil. Jsem ráda, že tě styl mého humoru zaujal :)

15 lucynda lucynda | Web | 8. listopadu 2008 v 21:23 | Reagovat

Krásná povídka...

16 Stick Stick | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 23:35 | Reagovat

No páni, dobrý! Narazil jsem na to náhodou a zhltl to jedním dechem. Slaďárna to tolko zas nebyla. :)

Fakt chválím, líbilo se mi to.

17 Lištička Lištička | Web | 23. prosince 2008 v 9:11 | Reagovat

Stickovi: Ne? Mně se to tedy zdá přeslazené příšerně. Kdykoliv něco píšu, vznikne z toho romantická slátanina... Nemůžu si pomoct, mám sklony takhle psát.

Ale jsem moc ráda, že se ti to líbilo :)

18 Anča Anča | 28. ledna 2009 v 15:22 | Reagovat

no prostě skvělí!!!!!!!!!!!!§§ :)

19 Tomáš Tomáš | 31. srpna 2009 v 20:59 | Reagovat

no první díly se mi líbily víc ;)
až na ten konec se mi tahle kapitola  moc nelíbila

20 *nadšená čtenářka* *nadšená čtenářka* | 15. listopadu 2009 v 0:44 | Reagovat

Páni... Páni, já nevím, co říct. Nebylo to přeslazené. V příběhu o lásce, at už heterosexuální či homosexuální, prostě romantika být musí. Jediné, čeho jsem se obvávala, byl happyend... Ale konec téhle povídky mě dostal. Tohle je, kurva, geniální. Promin ten výraz ale je. Slash mezi Siriusem a Remem mám ráda samotný o sobě, ale tohle bylo výjímečné... prostě... Páni:D

21 Lištička Lištička | Web | 15. listopadu 2009 v 9:44 | Reagovat

[20]: Děkuji. Jsem moc ráda, že se ti to líbilo :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.