Kapitola 15.

8. srpna 2008 v 18:04
Časy, kdy pro mě byla tato povídka alfou omegou, dávno minuly...
Už mě to nebaví. A na kvalitě kapitol je to bohužel vidět :-(
P.S: Nemohu najít foťák *otráveně se drbe ve vlasech a přemýšlí, kdy předmět doličný viděla naposledy*

"Wingová, dej mi pusu!" houkl na mě Black sebevědomě. V jeho hlase však nebyla ani stopa po aroganci. Pochopila jsem, že má náladu se pošťuchovat.
"A to jako proč?" Přistoupila jsem na jeho hru.
Včerejší hádka byla minulostí a mezi námi zavládla relativně přátelská nálada. Sirius už mě od mého rozhodnutí neodrazoval. Zřejmě pochopil, že je to zbytečné.
"Protože ji chci." S neodolatelným úsměvem na mě mrkl.
Shovívavě jsem si ho změřila pohledem. "Tak to máš smůlu. Ode mě ji nedostaneš."
Mrazivý smích, jenž jsem znala až příliš dobře, mě ujistil o tom, že přímo za mnou stojí Lucius. Došel až k nám. "Myslím, že Roxanna už pochopila, že takový špinavý krvezrádce jako ty, jí nesahá ani po kotníky."
"Drž hubu." doporučil mu Sirius naštvaně. Po jeho dobrém rozmaru náhle nebylo ani stopy. Všimla jsem si, že pokaždé, když je v jeho blízkosti Lucius, tomu tak je.
Malfoy zúžil oči. "My spolu máme ještě od posledně nevyřízené účty..."
Došlo mi, že naráží na ránu pěstí, kterou mu Sirius uštědřil.
"Od Roxanny dej ruce pryč, Malfoyi!"
"To ty od ní dej ruce pryč!" zavrčel Lucius výhrůžně a vytáhl hůlku.
Tohle se mi přestávalo líbit. Kolem nás se začal tvořit hlouček zvědavců.
"Nechte toho!" Ozvala jsem se.
"Hned, koťátko. Jen, co tady Blacka naučím, jak se ke mně má chovat." přislíbil mi Lucius.
"Zmlkni, Malfoyi!" Zavrčel Sirius podrážděně a mrskl po Luciovi útočné kouzlo. Ten ho stihl odrazit. Poděšeně jsem uskočila stranou.
"Bratránku, snad se nezastáváš téhle nicky?" Promluvila Bellatrix. Objevila se společně s Lestrangem a Snapem a postavila se za Luciuse.
"Co jsi to řekla?!" Zaječela jsem vztekle a vrhla se k ní. Mě nikdo nebude urážet!
Tentokrát jsem jí sice nemohla odseknout, že mám čistou krev, ale nic to neměnilo na faktu, že mě její slova příšerně popudila. Čert ví, kde se vzal James a pevně mě chytil za ruce. Zabránil tak tomu, abych tu husu poškrábala.
"Jamesi, okamžitě mě pusť!" Vzpouzela jsem se.
"Rox, uklidni se. Přece nechceš dostat další trest..." radil mi rozumně James.
"Ta zmijozelská děvka mě urážet nebude!"
"Cože?!" Zařvala pro změnu Bellatrix a seslala na nás nějakou kletbu, kterou naštěstí odrazil Sirius. "Zopakuj to, ty káčo!" Zuřila.
Neposlechla jsem ji. Místo toho jsem však řekla něco podobného. "Jo! Vypatlaná zmijozelská štětka!"
Teprve pak se rozpoutala pořádná vřava. James byl nucen mě pustit a já se vrhla mezi ostatní. Brzy se k nám přidali další studenti a z původně soukromé hádky se vyklubal souboj Nebelvír versus Zmijozel. Vzduchem létaly kletby jedna za druhou, sotva jsem se jim stíhala vyhýbat. Není ani divu, když jsem potřebovala to doučování...
Jeden červený paprsek za mě schytal Black. Vlastně mě bránil celou dobu. Ani nevím, čím jsem si to vysloužila.
"Hej, Wingová, uhni!" Halekal na mě. Prudce mě odstrčil ramenem a kouzlo ho zasáhlo do prsou.
"Siriusi!" Vřískla Julie vyděšeně a vrhla se ke svému miláčkovi na zem, kam se skácel.
Ani jsem se nestihla ironicky zaksichtit, když mě někdo strhl stranou. Ucítila jsem jen pevný stisk a polechtání dlouhých vlasů na krku. Kletba se mi otřela o lem pláště a narazila do stěny.
"Díky." hlesla jsem.
Lucius se ušklíbl a mistrně zneškodnil další kouzlo. "Měli bychom zmizet..."
"Co?!"
Právě v tu chvíli se objevila na scéně Lily. "Co se to tu děje?! Okamžitě přestaňte!" Možná se ještě chystala dodat, že je primuska. Každopádně víc říct nestihla, protože ji zasáhlo omračovací kouzlo. James k ní okamžitě přiskočil a chytil ji do náruče.
Lucius mě odtáhl stranou. "Ty snad stojíš o školní trest?" Propaloval mě pátravým pohledem.
"Ne." přiznala jsem.
"Tak pojď." Vzal mě za ruku a táhl pryč. Jako ovečka jsem ho následovala.
Nezdálo se mi fér jen tak odejít. Tu rvačku jsem vlastně rozpoutala já... Ale musela jsem uznat, že Lucius má pravdu. Jistě bychom získali školní trest. Úplně mi stačilo to opisování slovníků, na které jsem každý večer stále ještě docházela.
Malfoy mě odvedl do nebelvírské věže. Před obrazem Buclaté dámy jsme se zastavili.
Nejistě jsem na něj pohlédla. Nevěděla jsem, co od něj můžu čekat.
Všiml si mého pohledu a ušklíbl se. "Copak, Roxanno? Jsi nějaká nesvá."
"Upřímně nevím, co si o tobě mám myslet."
"Ano? A proč?"
"Ty jsi jen bezcitný hajzl, Malfoyi. Nenapadá mě žádný důvod, proč by ses ke mně měl chovat hezky."
"Ale to mi křivdíš, květinko." Zavrtěl Lucius hlavou a cynicky se uchechtl. "Já jsem přece dobrák od kosti."
"Ne, to tedy nejsi. A proto nechápu tvé chování. Co tím sleduješ?" Udeřila jsem na něj. Ani nevím, kde se ve mně vzala ta opovážlivost. Uvědomila jsem si, jak moc jsem si dovolila, teprve po tom, co jsem to dořekla. Ale Lucius se netvářil naštvaně. Ba naopak.
Koketně se pousmál. "Hmm. Co za to, když ti to povím?"
"Seš si jistý, že to chci vědět tak moc?"
"A ne snad?"
"Ne."
Pokrčil rameny. Chystal se mi něco odpovědět, ale místo toho se náhle zarazil a zaposlouchal se do blížících se kroků. "Musím jít. Myslím, že by tě tvé mudlovské kamarádky v mé společnosti neviděly rády."
Ach, ta péče! Jen stěží jsem překonala nutkání vyslovit tu posměšnou poznámku nahlas.
Nedal mi příležitost na jeho větu zareagovat. Než jsem se nadála, přitáhl mě k sobě, krátce se dotkl mých rtů a poté bez rozloučení zmizel.
Stihl to jen tak tak. Několik vteřin na to se z opačné strany vynořil hlouček mých naštvaných spolužáků. Trest, o který jsem přišla, je neminul.
***
Vpadla jsem do knihovny jako velká voda. Na doučování s Malfoyem jsem rozhodně nezapomněla, ale nějak mi nedošlo, že už je čas jít. Když jsem zjistila, že tu Lucius ještě není, trochu jsem se uklidnila. Přistoupila jsem k regálu s knihami a prstem přejela po kožené vazbě jedné z nich.
"Jdeš pozdě."
Polekaně jsem nadskočila.
Lucius se mému chování škodolibě pousmál. "Máš špatné svědomí, Roxanno?"
Odfrkla jsem.
Viděl, že ze mě odpověď na otázku nedostane, takže navázal na původní větu. "Máš pět minut zpoždění."
"Omlouvám se." Zamumlala jsem. Vlastně bych mu měla být vděčná, že má chuť se se mnou zabývat... Pch! Děkuji pěkně, fakt!
"Ať už se to neopakuje." Poručil mi panovačně. "Já nejsem zvyklý čekat."
Ach. No jistě. "To na tebe se vždy čeká, že?" Odtušila jsem ironicky.
"To ano." Sebejistě se pousmál a přistoupil ke mně blíž.
"Máš smůlu, Malfoyi. Nelíbí se mi blonďáci." Usadila jsem ho. Obávala jsem se, že si tím vykoleduji přinejmenším facku, ale překvapil mě. Netvářil se, že by ho to nějak rozzlobilo, naštvalo anebo vykolejilo.
"Chceš, abych se obarvil na černo?" Otázal se, aniž by mě za mou drzost potrestal.
"Proč?"
"Abych byl Black."
Postřehla jsem dvojsmysl.
"Tss. Vypadal bys příšerně." ujistila jsem ho přezíravě.
Nejprve se zamračil, ale poté nahodil výraz, který by se s trochou nadsázky dal nazvat jako laskavý. Nejspíš se dobře vyspal, protože jinak nevím... "Kvůli tobě cokoli."
"Vážně? A nemohl bys mě nechat na pokoji?"
Znovu se zatvářil výhrůžně. "Nedráždi mě." Varoval mě.
"Nebo co? Zmlátíš mě? Zabiješ? Znásilníš?" Troufala jsem si. Byl nebezpečný, ale přestože jsem to věděla, něco mě nutilo ho provokovat.
"Hm? Co mi uděláš?" Přiblížila jsem svou tvář až těsně k té jeho.
Díval se mi zpříma do očí. Vyžadovalo to můj záklon, byl o pěkný kus vyšší než já. Jeho oči byly nádherně modré, nyní plné zlosti.
Nelhala jsem mu. Blonďáci se mi nikdy nelíbili. Jenže on, navzdory své barvě vlasů, mě neuvěřitelně přitahoval.
"Ano, uhodla jsi." Ušklíbl se zle. "Ale v opačném pořadí."
Nevěřícně jsem na něj civěla a pomalu mi docházelo, co právě řekl.
"Zmlátím, znásilním a zabiju." Vysvětlil. "Abys z toho taky něco měla." Uchechtl se cynicky.
"Ty žertuješ." hlesla jsem rozhozeně. Z jeho výrazu jsem však viděla, že svá slova míní naprosto vážně.
"Já nežertuji." Převezl mě. "Nikdy."
Vyděšeně jsem na něj koukala. Takže... on by mě fakticky zabil?!
Tvářil se naprosto neproniknutelně a zdálo se, že se mu má převaha nade mnou moc líbí.
"Ale myslím, že nebude potřeba zajít tak daleko, co říkáš?" Navrhl mi šeptem.
Konsternovaně jsem zavrtěla hlavou.
Zatvářil se spokojeně. Překonal tu miniaturní vzdálenost mezi našimi rty a políbil mě. Nejprve jsem jen prkenně stála, neschopná pohybu. Vždyť on mi vlastně vyhrožoval smrtí! Má nečinnost však netrvala dlouho, brzy jsem jeho polibky jsem vášnivě opětovala.
Úplně jsem ztratila hlavu. Nerozuměla jsem tomu, co dělám. Ta lepší část mého já mi radila, ať nechám Luciuse na pokoji a držím se od něj co nejdál. Měla jsem k tomu dostatek pádných důvodů. Tu horší část mě to k němu šíleně táhlo.
Lucius byl hezký, nebezpečný a strašně sexy. Nedokázala jsem mu odolat.
Zaslechla jsem něčí kroky. Ne, teď ne!
Udýchaně jsem ho od sebe odstrčila.
"A helemese! To je to tvé doučování, Wingová?" Sirius se mračil jak sto čertů.
"Podívejme! Není to snad Black-krvezrádce?" zopakoval stejně posměšným tónem Lucius. "Máš nějak špatnou náladu. Snad tě nepustila jedna z těch mudlovských šmejdek k vodě." dodal.
"A kdes ty nechal ty své opičáky? Vždyť bez nich neuděláš ani krok!" opáčil Black.
"Do toho ti nic není!" štěkl Lucius.
"Zrovna jako tobě nic není do toho, s kým chodím!" ušklíbl se Sirius.
Lucius už se nadechoval k odpovědi.
"Nezahazuj se s ním." Chytila jsem ho za ruku, kterou se chystal vytáhnout hůlku. Udělala jsem to částečně kvůli Blackovi jako takovému, částečně jsem se nechtěla dostat do problémů. A tam, kde hrozila hádka s Luciusem, problémů číhala celá řada.
Pousmál se. "Máš pravdu."
Ovinul mi paži kolem boků a vyzývavě se zazubil na Siriuse. Ten znechuceně pohodil hlavou.
"Myslel jsem, že jsi jiná," prohodil směrem ke mně. "Ale asi jsem se spletl."
Potom odešel. Lucius ho vyprovázel vítězoslavným pohledem, dokud neopustil knihovnu a nezmizel na chodbě.
 


Komentáře

1 Láďa Láďa | Web | 8. srpna 2008 v 18:11 | Reagovat

Velmi duležitý článek pro všechny blogery, prosím zkopíruj si ho také na svůj blog! Všichni musí vědět, že je blogindex.cz podvodná společnost!

http://politik.blog.cz/0808/blogindex-cz-podvod

2 KiVi KiVi | Web | 8. srpna 2008 v 20:28 | Reagovat

huráááá konečně se umoudřila!!! Pche Black...ten Lucíkovy nesahá ani po ponožky! Já osobně bych Luciosovi neříkala o tom že nejsem čistokrevná...ale myslim, že s její blbostí mu to řekne..

3 Woálí Woálí | Web | 8. srpna 2008 v 22:28 | Reagovat

Sakra, ne, já chci aby byla s Blackem! Prosííím, ať ho najde a vysvětlí mu to .. Sakra .. :( Ale jinak moc hezká kapitola a líbí se mi.

4 Princess Denise Princess Denise | Web | 9. srpna 2008 v 9:08 | Reagovat

Jo, je to hezký... Ale já mám hroznou chuť přečíst si Věřit a doufat... :)

5 Margaret Margaret | 9. srpna 2008 v 14:32 | Reagovat

Povídka není špatná.. a Roxanna je dost blbá

6 Lištička Lištička | Web | 9. srpna 2008 v 15:18 | Reagovat

Pročpak si myslíte, že je Roxanna blbá? Ona je jen hodně velká naivka a idealistka ;-)

7 Eliota Eliota | Web | 9. srpna 2008 v 15:36 | Reagovat

Tak.. A teď už totálně nevím, co si myslet. Pěkně jsi to zamotala, Lišti. Absolutně nevím, komu fandit. Black? Malfoy? Oba? Nebo ani jeden?

Jedno ale musím přiznat. Díky tvé povídce jsem si udělala jistý kladný vztah k Luciovi. Předtím jsem ho ráda neměla ani trochu. A teď? Normálně mě baví. :D

8 Casey Casey | 10. srpna 2008 v 11:40 | Reagovat

celkem hezká kapča

9 Jenny Jenny | Web | 14. srpna 2008 v 19:33 | Reagovat

Škoda, že tě tato povídka přestala bavit :( Kapitola se mi líbila, začíná se to dost zamotávat. I když...myslím si, že se Rox postavila na špatnou stranu...i když to je diskutabilní, vzhledem k tomu, co je s ní Malfoy schopný udělat xD Moooc se těším na další kapču!

10 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 7. září 2008 v 1:25 | Reagovat

Tohle je moc hezká povídka. A souhlasím s Jenny, že je škoda, že tě nebaví. Jseš si jistá??:D:D

Fakt se mi to moc líbilo:)

11 Lištička Lištička | Web | 7. září 2008 v 11:50 | Reagovat

Ajvi: Ano, jsem si jistá XD Ale dokončím ji.

12 Amy L. Lee Amy L. Lee | 28. září 2008 v 1:56 | Reagovat

Sice tam občas máš nějaké ty chyby, např. v přímé řeči a není to zas tak originální, ale rozhodně je to čtivé. Přečetla jsem jedním dechem a těším se na další...:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.