Zatím bez názvu

5. července 2008 v 20:04
Tahle povídka mě vážně bavila psát. Bohužel mě nenapadl žádný vhodný název, takže dávám možnost vám. Pokud vymyslíte něco, co mě skutečně zaujme, máte bodík :-)
Nespisovná čeština je tam schválně.
Hezounký obrázek Siriuse coby psa je od Magrat-me.

Společně s Patricií vylezeme na školní pozemky. Venku je krásně, je škoda sedět uvnitř, když můžeme být na čerstvém vzduchu. Babička by ze mě měla radost...
Pohodlně sebou kecneme do zelené trávy a kocháme se pohledem na jezero. Je říjen, listí se barví do všech možných barev a pohled na tu krásu až bere dech.
"Už máš ten úkol z lektvarů?" zeptám se spolužačky.
"On nějaký byl?" Podiví se.
Přikývnu.
"A na kdy?"
"Na zítřek. Ale já ho taky ještě nemám."
"Hm... Třeba ho bude mít Remus." Zadoufá Pat.
"Třeba?" Zakřením se.
"Teda určitě." Zamyslí se. "Myslím, že mi ho půjčí."
"Co Frank?" Zeptám se na jejího ctitele.
"Ani se neptej." Zavrčí nevrle. "Představ si, že ten idiot navykládal svým kamarádům, že spolu chodíme!"
Frank Hurt je kapitola sama o sobě. Kámoška to s ním nemá lehké. Většího otravu a dotěru aby svět pohledal. K Patině smůle má tenhle kluk pocit, že ho Pat miluje, ale ještě si to neuvědomila, tudíž ji neustále bombarduje nějakými milostnými vzkazy. V tomhle je dost podobný Potterovi, jenže ten je na rozdíl od něho alespoň hezký a chytrý.
"Je vlezlej jako-"
"Pes." Skočím jí do řeči.
"Ne pes." Odmítne. "Říká se věrnej jak pes." Poučí mě.
"Já myslím za tebou, že je pes."
Přesně v tu chvíli se černé zvíře ke kamarádce nakloní a ona poděšeně vyskočí. "Fuj! Jedeš, psisko!"
Pes se zatváří dotčeně.
"Teda Pat, ty seš ale hnusná!" Obviním ji. "Pojď ke mně, pejsku." Natáhnu k psovi ruku.
Pes zavrtí ocasem a vděčně se přesune ke mně. Patricie odfrkne. "No jo, to seš celá ty. Kdejakýho čokla si musíš pohladit..."
"Vždyť je skvělej!" Bráním se. "Dej pac!" Poručím si a pes mi poslušně podá pravou packu. "Hele, je šikovnej!" Zajásám.
Pat ohrne ret. "Ty toho naděláš."
Její odmítavý přístup nechápu. Pes je veliký, krásně chlupatý a má milý a přátelský výraz. "Tobě se nelíbí?"
"Ale jo, je pěknej," připustí. "Ale prostě nejsem na nějaký to hlazení psů."
Nechápavě nad ní zavrtím hlavou. "Má úžasně jemnou srst. Sáhni si."
"Nechci."
"Pat... Nebuď tak negativní."
Otráveně mě poslechne. "Hm. Je heboučkej. A co má být?"
V tu chvíli se pes k Pat otočí čelem a oblízne ji tvář.
"Fuj! On mě olíz!" Vyjekne Patricie a stěhuje se do dostatečné vzdálenosti. Usadí se čtyři metry od nás a začne si drhnout postiženou tvář kapesníkem.
Rozesměji se. "Ty seš pako!"
"Pako?! Tebe neolíz!"
Aby jí to nebylo líto, nakloním se k psovi. "Dej mi pusinku, krasavče."
Pes se nenechá dlouho pobízet a oblízne mi celou polovinu tváře.
"Vidíš? Jsme si kvit."
Patricie si zaťuká na čelo. "Ty seš prase! Ještě se nechat oblizovat dobrovolně."
"Ty toho naděláš... Představ si, že je to Black, a máš pokoj." Poradím jí pobaveně.
"Hele, nech si toho! Já vím moc dobře, že se ti Sirius taky líbí!" Vrátí mi to Pat i s úroky.
"Jenže já nemám pod polštářem jeho fotku!"
Pes nás zaujatě pozoruje. Skoro bych řekla, že nám rozumí a naším rozhovorem se dobře baví. Asi už mi vážně hrabe.
Patricie pohodí hlavou. "No tak mám jeho fotku. To zakázaný není."
"To ne, ale o něčem to svědčí."
"Líbí se ti taky, to nepopřeš!" Ukáže na mě pobaveně prstem.
"Já nemám zapotřebí to popírat." Pokrčím rameny. "On je vážně pěknej. Akorát totálně blbej a namyšlenej."
Pes, kterého stále hladím, zavrčí. Otočím se na něj. "No copak, drahouši?"
"On není blbej a namyšlenej!"
Pobaveně se zahledím na rozhořčenou Patricii. "Ne? Dobře, blbej není. Ale namyšlenej jo!"
"To není pravda!" Zastává se ho Pat. Je mi k smíchu, jak Blacka brání.
"A není jen namyšlenej." Stojím si za svým. "Je to egoistickej, namachrovanej hňup, který je zahleděný jen sám do sebe a baví ho balit ty slepice, který mu to žerou."
Patricie zavrtí hlavou. "Křivdíš mu. Je to vlastně chudák. Všechny ty holky, co ho chtěj... Co má chudák dělat?"
Pes souhlasně bafne.
"Ty si děláš srandu, že jo?!" Málem sebou švihnu. "On je to chudák?! Vždyť chodil s půlkou školy! Pat, vzpamatuj se! Mluvíš jako ty jeho fanynky!"
"Ale ne!" Ohradí se. "Já jen říkám, že nemusí být tak špatný..."
"Prostě seš do něj blázen, Pat. To je jasný." Zhodnotím. "Ale něco ti řeknu. Tahle tvá teorie je dost chatrná. On ví moc dobře, že ho holky chtěj, takže toho využívá."
Vážně jsem mu křivdila. Není blbej. Je pěkně mazanej, chlapec...
"Třeba ještě nepotkal tu pravou..." Navrhne plaše Pat.
Zaseknu se v půlce pohybu. "S tebou je to vážně špatný, parťačko..."
Patricie se ušklíbne. "Ty jsi proti němu zaujatá."
"Já? Ne. Já jsem realista, víš?" Přesunu svou dlaň z psí hlavy na záda. "Snad si nemyslíš, že je Black chudáček, kterej hledá lásku?"
Podle zatvrzelého mlčení poznám, že přesně to si myslí.
"Ty seš vážně snílek, Pat. Ještě ke všemu si myslíš, že ta pravá pro něj jsi ty, viď?"
Zahanbeně se podívá stranou.
"Je to blbost. Black se nikdy nezmění. Ani kdyby se zamiloval. Láskou děvkaře nepřevychováš."
Patricie je z toho dost zdrchaná, dívá se na mě značně ublíženě. Asi jsem jí zbořila její plány. Na jednu stranu je mi jí líto a nadávám si za to, že jsem jí to řekla takhle natvrdo, na druhou stranu si blahořečím, že jsem ji stihla varovat včas. Ať už je moje kamarádka jakákoliv, mám ji moc ráda a pro toho blbečka Blacka je jí vážně škoda.
"Jak se vlastně jmenuješ?" Obrátím svou pozornost na psa. "Alík?"
"Chudák pes." Pousměje se Patricie.
"Tak Alík ne. Žulík?" Zkusím.
Pes po mně hodí uražený pohled.
"Haryk? Taky ne..." Zamyslím se. "Rambo?"
To už Patricie propukne v chechot. "Rambo?! Chudák! To už snad raději ten Alík."
"Počkej, nesměj se." Krotím ji. "To je náhodou děsně rajcovní jméno."
"Co takhle Sirius?" Navrhne Patricie a pes najednou ztuhne.
"O Blackovi se odmítám bavit."
"Tak ne, no... Ale Sirius je hvězda v souhvězdí Psa." Zamyslí se. "To se vlastně Sirius jmenuje podle hvězdy!"
"Hmm, jsi bystrá. To vím už od doby, co k nám nastoupil." Pochválím ji ironicky. "Už to mám! Bude se jmenovat Azor!"
"Chachá! Azor, jo?" Patricie se válí v křečích smíchu. "To už rovnou Brok."
"Nebo Ťapka!"
"To je jméno pro fenu." Odmítne Patricie.
"A jak víš, že je to pes?" Podivím se.
"Mám oči, ne? Pes má to, co fena nemá." Poučí mě.
"A on má?" Vybuchnu smíchy. "To je vidět, kam koukáš."
"Tss. No dovol! Alespoň poznám rozdíl mezi psem a fenou, na rozdíl od tebe."
"Protože já mu nekoukám mezi nohy."
Najednou Patricie zpozorní. "Hele, sleduj, Michelle!"
Zvědavě se nadzvednu v loktech. I pes našpicuje uši.
Naše spolužačka se nese jako královna a vedle ní kráčí... Malfoy.
"Ona se tahá s Malfoyem?!"
"Jak vidíš, tak jo." Přisvědčí Patricie. "To jsi slyšela, že prej nechala Siria?"
"Už zase! Už zase o něm mluvíš!"
"Ale tentokrát to souvisí s ní!" Brání se Pat.
Povzdechnu si. "Fajn. Tak co jsi slyšela?" Tyhle drby mě nikterak nezajímají, ale čím dřív to budu mít za sebou, tím líp pro mě.
"Michelle říkala, že se Siriem chodila, a pak se s ním rozešla, protože už ji to s ním nebavilo. Jenže kecá! Podle mě to říká jenom proto, aby byla zajímavá."
"Všechno?"
"Ne. Ještě jsem slyšela, jak se chlubí, že jí Sirius řekl, že má ty nejkrásnější oči, které kdy viděl."
"Hmm. To říká určitě každé." Zhodnotím skepticky.
"A že má vlasy jako ryzí zlato."
Povytáhnu obočí. "Jo. Tak to na Blacka přesně sedí. Nechápu, jak na to ty husy můžou skočit..."
"Taky bys mu uvěřila, kdyby ti to řekl."
"Pochybuju." Ušklíbnu se. "Krom toho tyhle komplimenty zvládne říct každej ňouma."
"Tak mi něco řekni." Pobídne mě.
"Fajn. O kom?"
"O Siriovi!"
Protočím oči v sloup. A jéje, to mi mohlo být jasné, že řekne zrovna jeho...
"Sirius... Sirius má oči jako letní nebe před bouřkou. Pokaždé, když se do nich podívám, mám pocit, že se v té temné šedi utopím." Odmlčím se a musím skousnout ret, abych se nezačala smát Patriciinu dychtivému výrazu.
"Je okouzlující, když se směje. Vlastně je okouzlující pořád. Líbí se mi jeho vlasy. Mají barvu havraního peří a jsou tak krásně lesklé... Přála bych si je pohladit. Vždy, když ho vidím, mé srdce začne bít rychleji. Téměř nemohu dýchat a celá hořím touhou a chvěji se vzrušením-" Už to nevydržím a vybuchnu smíchy. "Já nevím. Nejde mi to!"
"Naopak! To je úžasný!" Jásá Patricie. "Kde ses to naučila?"
"Já?" Podivím se. "Nikde. Teď mě to zrovna napadlo."
"Popsala jsi to ale dokonale. Skoro bych řekla, že mluvíš z vlastní zkušenosti." Rýpne si.
"Pche! Někdy se zkus poslouchat, když o něm mluvíš, a pochopíš, kde jsem brala inspiraci."
Mrknu na oblohu. "Jdeme. Už je pozdě, za chvíli bude večeře."
"Co s tím psem?" Všimne si Patricie. "Je nějakej zamyšlenej."
"Zamyšlenej pes?" Rozesměji se. "Ty máš nápady."
"No koukej! Vždyť civí úplně mimo."
Ač nerada, musím dát Patricii za pravdu. "Hej, pejsku!" Zamávám mu rukou před čumákem. Teprve potom se vzpamatuje a vyskočí na nohy. "Půjdeš s námi?"
Odmítavě potřese hlavou, štěkne na pozdrav a odběhne.
"Hele, jako kdyby nám rozuměl!"
"Jo, to jo." Souhlasím a zamyšleně se dívám za vzdalujícím psem. "Nepřipomínal ti někoho?"
"Cože?"
"Jestli ti někoho nepřipomínal." Zopakuji. Z Patriciina výrazu pochopím, že pochybuje o mém zdravém rozumu. "To, jak se díval... Mám pocit, že už jsem ten pohled někde viděla... Jenomže kde, k čertu?"
"Blbost! Je to prostě pes."
"Ale-"
"Pojď, prosím tě." Táhne mě zpět do hradu.
Celý večer pak nemluví o ničem jiném, než že se Sirius díval při večeři jejím směrem. Brzy si otevřu knihu a přestanu ji vnímat. Stále musím myslet na ten psí pohled. Kde já už ty oči viděla?
 


Komentáře

1 Lorraine Lorraine | Web | 5. července 2008 v 20:18 | Reagovat

Co třeba Psí detektiv? :-) Jinak je to pěkná povídka, docela jsem se při ní pobavila :-)

2 KiVi KiVi | Web | 5. července 2008 v 21:56 | Reagovat

spíš psí šmírač....hajzl pes (teda Black) No a to jak ho popisovala :D sem bouchla smíchy přitom peří :D

3 Teriasxxs Teriasxxs | Web | 6. července 2008 v 13:23 | Reagovat

:D tak tohle bylo hezký! Krásně napsaný... chudák Pat, takhle jí zničit iluze :D

4 Eliota Eliota | Web | 6. července 2008 v 20:44 | Reagovat

:D :D Tak tohle je fakticky senzační! :D Místy jsem se málem válela pod stolem.

k názvu.. hm... Zamilovaný pes?

Nejen psí láska

Bouřkové oči psa

5 Lenka Lenka | Web | 7. července 2008 v 9:05 | Reagovat

Dobrý...

*Výtlem*

6 Denise Denise | Web | 7. července 2008 v 9:11 | Reagovat

Bezva... :-)

Je to vážně super nápad a co se týče názvu: "Čmuchal" mi přijde nejvýstižnější :-)

7 Lištička Lištička | Web | 8. července 2008 v 18:22 | Reagovat

Díky za ocenění :-) I mně se to moc líbí. Tak moc, že mě napadlo, že bych z toho mohla udělat povídku na pokračování.

Jinak mě zatím žádný z názvů nezaujal. Představovala bych si něco romantického XD Mám takovou snivou náladu...

8 Eliota Eliota | Web | 8. července 2008 v 19:42 | Reagovat

Tak romantického? :D Ou jé, tak to mě nic nenapadne.. zvláště ne teď, když mám chuť skákat po pokoji do rytmu mé oblíbené písničky :D

9 Stefi Stefi | 10. července 2008 v 12:25 | Reagovat

název? - co třeba Pes Baskervilský?? :) :D - to by sedělo :)

10 panthy =o) panthy =o) | Web | 18. července 2008 v 16:42 | Reagovat

Jejky, tohle je fakticky dobrá a originální povídka :) Zaujala mě hned od začátku. Akorát sem měla vztek na toho ehm...Siriuse, sprosťárna, takhle poslouchat :D Tyjo, ale je to vážně geniální, hned bych si smlsla na dalším dílečku. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet :)

Mno a název... "Psí pohled (kukuč?)?"

"Čí jsou to oči?" (ne, to je dlouhý :D)

hm... "Ultradlouhé uši" :D

11 Lištička Lištička | Web | 20. července 2008 v 9:30 | Reagovat

Panthy: Juj, díky moc :-) I mně se ta povídka moc líbí.

Další díl rozhodně plánuji. Jen nevím, kdy se k tomu dostanu.

Názvy jsou dost originální, ale myslím, že už mě něco napadlo. A se psem to nemá nic společného ;-) Ještě si to rozmyslím a uvidím, zda tak povídku skutečně pojmenuji...

12 Yor Yor | Web | 6. srpna 2008 v 9:48 | Reagovat

Opravdu se těším na další kapitolu :-)

13 Kess Kess | 31. července 2009 v 9:52 | Reagovat

jo to pokráčko by bylo fajne, a o takhle
"Psí polibek"

14 Danger Danger | Web | 24. srpna 2009 v 21:06 | Reagovat

Další povedená povídka, už aby tu bylo pokračování:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.