Kapitola XII. 2/2

31. července 2008 v 17:30
A konečně druhý díl.
Není to nikterak dlouhé. Přiznám se však, že na tento okamžik jsem se těšila hodně dlouho. Jak jsem již říkala, kapitola číslo dvanáct je zlomová ;-)
Pokud chcete, můžete mi prostřednictvím ankety sdělit vaše přání ohledně pokračování. Netvrdím, že se většinou hlasů budu řídit. Stejně už mám všechno dopředu naplánované... Ale přesto chci vědět, jaký je váš názor :)
Nádherný obrázek je od Mirally.
Uznejte, že Tuomas Holopainen jakožto Gabriel je bezkonkurenční! XD

Ráno již neprší, takže nic nebrání tomu, abychom se vydali dál. Po louce zase následuje les. Proplétáme se mezi stromy, jelikož cestu tady nemají.
Je tu kouzelná krajina. Jehličnany i listnaté stromy, mechy, kapradiny... Všechno se tu parádně zelená. Tak krásnou přírodu jako zde nemají ani na Šumavě.
Vnímám ten úžasný klid kolem a uvědomím si, jak moc se mi zdejší prostředí líbí oproti krajině u nás doma - špinavé, zdevastované člověkem, plné smogu.
Pokud se někdy vrátím domů, je mi jasné, že přesně tohle mi bude chybět...
Gabriel náhle prudce zastaví a otočí koně.
"Co se děje?" Otočím se na něj s otázkou.
Krátce na mě pohlédne. "Někdo nás sleduje..."
Že by mě tím uklidnil, to se opravdu říct nedá. Okamžitě si uvědomím, že mám stále na ruce ten šperk, co patří Felicity. Krást ho nebyl moc dobrý nápad...
Zděšeně se rozhlédnu kolem sebe. Nic podezřelého však nespatřím.
V tom kolem nás proletí dýka a zapíchne se do stromu za námi.
Polekaně vyjeknu.
"Honem, slez!" Přikáže mi Gabriel.
Seskočíme z Devila a Gabriel ho plácnutím po zadku pošle do lesa.
Sotva stihnu vytáhnout meč a spatřím útočníky. Oddechnu si, že to nejsou vojáci, jak jsem se původně domnívala. Vzápětí vezmu svou myšlenku zpět.
Je jich šest, mají koně a vypadají pěkně nebezpečně...
Samozřejmě se neobtěžují sesedat tak, jako my. Útočí na nás ze sedla, avšak brzy už se dva z nich díky Gabrielovi válí v prachu.
Je jich přesila a já pochopím, že proti nim máme mizivou šanci. Je to děsivé zjištění...
Nohy mám jako z olova, nedokážu se vůbec pohnout z místa. Zemřeme tu?
Nečinnost mi dlouho nevydrží. Protivníci mě totiž samozřejmě rozjímat nenechají a bez milosti zaútočí.
Podaří se mi zarazit útok mířený na mou hlavu nastaveným mečem. Díky tomu však musím trochu ucouvnout a ramenem narazím do kmene borovice. Střelím pohledem za sebe a vytuším příležitost.
Z kůry stromu vytrhnu dýku, která se tam zapíchla, a potěžkám ji v ruce. Je těžká, zdobená zlatem. Tihle lotři ji zřejmě někomu ukradli.
Uskočím před výpadem jednoho z oněch mužů a mrštím těžkým nožem po jeho komplici, který ještě sedí na koni. Mám nečekaný úspěch. Trefím se!
Dýka ho zasáhne do hrudi a on se bezmocně sveze na zem.
Tím ovšem popudím jeho společníky. Vrhnou se na nás s o to větší vervou a já tak tak stíhám uhýbat před jejich ranami.
I Gabriel má dost práce. Řinčení jeho meče mě utvrzuje v tom, že se mu daří útoky nepřátel vykrývat.
Útočníci mě nutí stále více ustupovat. Nikdy jsem neuměla dobře bojovat, ale vždycky tu byl někdo, kdo mi pomohl. Nyní mám smůlu.
Na nějaké útočení nemohu ani pomyslet. Jsem ráda, když zvládám nastavovat meč tak, aby mě ostří meče protivníků neseklo.
Potom se v lesní houštině objeví grošák s jezdcem. Zjeví se znenadání jako duch. V duchu se modlím, aby to nebyl jeden z té bandy.
Moje přání je vyslyšeno, muž seskočí z koně a vrhne se mi na pomoc. Bojuje vážně dobře.
Útočníky náhlá pomoc překvapí, ale jen na moment. Poté opět naberou svou sílu a mlátí se s námi hlava nehlava.
Společně s pomocí neznámého muže se mi daří postupně zloděje likvidovat. Na to, abych je zabila, nemám žaludek. To za mě musí obstarat on.
Gabrielův výkřik mě vrátí do reality. Polekaně pohlédnu jeho směrem.
Muž, se kterým bojoval, mu právě vytahuje z rány na břiše meč. Podle oblečení se jedná o hlavního "šéfa" téhle sebranky.
"Nééé!" Zaječím hystericky.
Gabriel si dlaní přimáčkne probodnuté místo, zavrávorá a upadne.
Bez rozmyslu se vrhnu k útočníkovi, který se ho chystá jediným bodnutím usmrtit.
"Ty grázle!" Zasyčím vztekle.
Muž se na mě škodolibě usměje. Ve výrazu jeho obličeje je tolik zloby a necitelnosti, až se otřesu děsem. Bez varování na mě zaútočí a já se na poslední chvíli stihnu vyhnout jeho meči.
Jeho druhý útok zarazím. Bohužel ztratím rovnopáhu a muž toho využije. Jediným pohybem mi podrazí nohy. Tvrdě dopadnu na zem a vyrazím si dech.
Zatraceně! Taková blbá chyba!
Když se mě chystá probodnout, postaví se přede mě nečekaně jezdec, který mi přišel na pomoc.
Rychlým pohledem kolem sebe zjistím, že všechny kromě tohoto muže už stihl zneškodnit.
Tomu říkám rychlost...
Ti dva se spolu dají do boje a já se okamžitě vydrápu na nohy. Mám na práci jiné starosti, než obdivovat bojové umění neznámého fešáka.
Gabriel je smrtelně bledý, oči má zavřené. Projede mnou vlna strachu a zděšení. Snad není mrtvý?!
"Gabrieli..."
Pohladím ho po tváři a odhrnu mu z čela černé vlasy. Rána na břiše mu ošklivě krvácí a já stěží překonám pocit nevolnosti.
"Slyšíš mě?"
S námahou otevře oči.
"Díky bohu!" zašeptám.
Z očí se mi koulejí slzy a dopadají na jeho košili, nyní smáčenou krví.
"Cat..." Vztáhne ruku k mé tváři, a tak se k němu skloním ještě blíž. Něžně mi zastrčí za ucho pramen vlasů, který se mi při boji uvolnil.
"Udělal jsem chybu. Jako malý kluk..."
Poznám že se mu mluví ztěžka. Položím mu proto ukazovák na rty. "Psst. Nemluv."
"Mrzí mě to." Tvář má zkřivenou bolestí.
"Ne, to je v pořádku." Usměji se skrze slzy.
Pokusí se mě pohladit, ale ruka se mu bezvládně sveze k zemi.
S povzdechem se mi podívá do očí. Z jeho výrazu pocítím jakési smíření. Vyděsí mě to.
"Gabrieli, nesmíš umřít!" Vyjeknu. Nijak se nesnažím skrýt strach a zděšení. Zrovna tak slzám nechávám volný průchod.
Mdle se usměje. "Neboj se o mě."
Obejmu ho kolem krku. "Jak nemám mít strach?!"
"Catherine, hlavně vrať ten prsten." Připomene mi.
Teď bude mluvit o nějakém blbém šperku!
"Počkej! Ty musíš žít!"
Zavrtí odmítavě hlavou. "Já nejsem důležitý. Důležitá jsi ty a Kristián..."
"Ne! To není pravda!" Brečím jako želva.
Zhluboka se nadechne, aby mohl mluvit dál. "Najdeš cestu k Felicity?"
Skrze pláč nejsem schopna mluvit. Proto otázku zopakuje.
Vím, že ho to vysiluje. Vzchopím se.
"Ano." Vzlyknu.
Gabriel přece nemůže jen tak umřít! Nesmí mě nechat napospas tomuhle světu!
"Mám tě rád."
Vzpamatuji se. Co to plácá?!
"Cože?! Gabrieli, ty nesmíš umřít!"
"Nejsem důležitý..." Vede si dál svou. Zděšeně si uvědomím, že mluví stále tišeji.
"To tedy jsi! Mám tě moc ráda!" Přitisknu se k němu těsněji. "Slib mi, že neumřeš!"
Je to tak pošetilé... "Slib mi to!"
"Slibuju." Přikývne. "Ještě neplánuji zemřít." Sevře ruku v pěst, až mu zbělejí klouby. Pochopím, že trpí bolestí, kterou mu způsobuje krvácející zranění. "Ještě ne..."
Semkne víčka. Pocítím, jak ho opustí poslední zbytky sil a on upadne do bezvědomí.
"Gabrieli! No tak, slyšíš mě?!"
Ale on nereaguje...
Vysíleně se zhroutím vedle něj do prachu, který se mísí s jeho krví. Pak zvednu oči k obloze. Poprvé v životě se bez ohledu na to, že nejsem věřící, modlím...
Prosím, ať to neznamená konec!!!
 


Anketa

Chcete, aby Gabriel zemřel?

Ano
Ne
Je mi to jedno

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 31. července 2008 v 17:55 | Reagovat

Emm....nechci, aby umřel, ale bylo by to krásně smutné....což bylo vlastně i tohle.....ale to nechám na tobě=)

Jinak moc krásná kapitola=)

2 Iva Iva | Web | 31. července 2008 v 22:47 | Reagovat

Ještě ho nezabíjej;) Určitě bude mít ještě velice podstatnou úlohu v příběhu. (I když, jak může člověk přežít takové zranění...? Hmm, že by magie nebo něco takového? XD Nechám se překvapit:) )

Jinak se omlouvám, ale stále jsem se nedohrabala k tomu mailu, jsem v jednom kole :( Ale přes víkend si na něj určitě udělám čas, i kdybych nechtěla XD

3 Denise Denise | Web | 1. srpna 2008 v 8:10 | Reagovat

Nééé!!!! On nesmí umřít... :o((((

Je to magický příběh, nemají tam třeba živou vodu? :o)

4 Lištička Lištička | Web | 1. srpna 2008 v 16:10 | Reagovat

Ivě: O.K, už se na ten mailík teším :-)

A holky, co vás vede k tomu, že nechcete, aby Gabriel zemřel? Nepopírám, že je vcelku sympatický, ale nijak zvlášť důležitý není. Důležitá je Katka s Kristiánem. Přesně, jak řekl.

5 Jenny Jenny | Web | 1. srpna 2008 v 16:24 | Reagovat

Nejde o to, kdo je důležitý...až tak:D Spíš...jestli Gabriel zemře, bude mi v téhle povídce hodně chybět :((( Jsem strašně zvědavá na druhou půlku kapitoly

6 Lištička Lištička | Web | 1. srpna 2008 v 16:28 | Reagovat

Jenny: Tohle je druhá půlka kapitoly :) Budeš si muset počkat na třináctku, ale ta hned tak nebude, to říkám otevřeně.

7 Casey Casey | 1. srpna 2008 v 19:13 | Reagovat

Ach jo..... ať nezemře!!! chudák, to je moje nejoblíbenější postava.... hlavně ať neumře :-((((

8 KiVi KiVi | Web | 3. srpna 2008 v 17:24 | Reagovat

panebože neeee jen ať neumře! úpe se mi leskly oči! Nesmí umřít!!!! Je to zlato...jedinej normální chlap v týhle povídce :D Kristiána bys mohla kuchnout, když chceš teda někoho zabít :D

9 Alix Alix | 5. srpna 2008 v 20:54 | Reagovat

Dneska sem přečetla celou tuhle povídku a je vážně moc hezky napsaná ... a je fakt, že jestli Gabriel zemře nebude to taková tragédie jako kdyby zemřela Katka...

Jinak mě docela zajímá kdo je ten tajemný zachránce na koni - asi si budu muset počkat na další kapču... doufám, že si pospíšíš.

10 Máca Máca | 14. září 2008 v 22:04 | Reagovat

Aaaa...! :) Všechny dosavadní kapitoly jsem přečetla dneska - a už se šíleně těším na další!!!Gabriálek nesmí zemřít,je to moje neoblíbenejší postava,takovej krásně temnej a zahádnej :) A na tom obrázku Tuomas vypadá vážně dobře,ale jinak se mi moc nelíbí ;) Gabriálka si představuju trošku jinak,tak podle svýho :) No,máš to krásně napsaný,moc se těšim na další pokračování :))*chválím*

11 zvrhla-elis zvrhla-elis | Web | 21. září 2008 v 16:40 | Reagovat

Taky jsem toho názoru, že prostě nesmí zemřít!!!!

To by nebylo spravedlivé. Vezmi v úvahu, kolik toho pro všechny udělal! =o) Sice vím, že je to Tvůj příběh, ale zkus se zamyslet nad našima komentářema.Skoro nikdo nechce, aby Gabriel umřel.

12 zvrhla-elis zvrhla-elis | Web | 21. září 2008 v 16:40 | Reagovat

A prosím pospěš si s další kapitolou :oD

13 Lištička Lištička | Web | 21. září 2008 v 16:43 | Reagovat

Všem vám děkuji za ty nádherné komentáře :-) Musím vás ovšem zklamat - s pokračováním zatím moc nepočítám. Rozhodně ho někdy napíšu, ale kdy to bude, to nejsem schopna blíže určit.

14 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 4. listopadu 2008 v 17:57 | Reagovat

V žádném případě nesmí umřít, jasné?? XD To bych tě sand kuchla.. :) Jinak skvělá povídka.. Konečně jsem si naša čas a chuť si přečíst nějakou povídku a jsem ráda, že jsem si vybrala něco od tebe. Píšeš skvěle, jednou se ti určitě podaří něco vydat, máš na to talent, věř mi.. :)

15 Boo Boo | Web | 28. prosince 2008 v 11:48 | Reagovat

Budu věřit, že Gabriel nezemře. A budu moc smutná, kdyby se to náhodou stalo x)

Ale zajímá mě, kdo je ten záhadný jezdec, který je zachránil... :))

16 tereza tereza | 24. října 2009 v 18:20 | Reagovat

Čtu, všechny kapitoli s nadšením a hltám slovo od slova..Gabriel by neměl zemřít..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.