Kapitola XI.

12. července 2008 v 9:44
Že by vzkříšení? XD
Po dlouhé době mě napadl námět k Věřit a doufat. Konkrétně na jedenáctou a dvanáctou kapitolu. Pak zase dlouho nic nebude ;-)
Černý kůň demonstruje Devila, protože mi došly lištičky :)

Gabriel si pro nás přichystá vskutku šokující překvapení. Po obědě nám s klidem lorda oznámí vzrušující novinku, nad kterou zřejmě od rána tak přemýšlel. "Rozdělíme se."
Chvíli trvá, než mi dojde význam jeho sdělení. Poté překvapeně vyjeknu. "Cože?!"
"Rozdělíme se." Zopakuje, aby nebylo pochyb. "My s Catherine vrátíme ten prsten a vy budete pokračovat v cestě do Nixu." Otočí se na Adelline.
"Proč?" Zatvářím se nenadšeně.
Nechci se od ostatních odpojovat. Co to zase vymyslel?!
"Zbytečně se zdržujeme. Devil by mohl jet mnohem rychleji. Snadno vás doženeme." Vysvětlí Gabriel Lin, aniž by mi věnoval pozornost.
"Tak proč ta zastávka v Cines Wall?" Nadhodí logicky Kristián.
"Jo." Přidám se k němu. "Jestliže pospícháme, proč jsme jeli do té díry?"
"Něco jsem tam potřeboval zařídit." Zavrčí Gabriel a teprve teď se na mě nevraživě podívá.
Adelline, která až dosud mlčela, se ozve. "Je to riskantní, Gabrieli. Už takhle jsme se hodně odchýlili od trasy."
"Jinak to nejde." Trvá na svém. "Musíme se rozdělit."
"Co když nastanou nějaké komplikace?"
"Když vás do týdne nedostihneme, sejdeme se v Liogannu v hospodě U Koruny." Rozhodne Gabriel. "Za tu dobu tam stihnete dojet. Počkáte tam na nás. Pamatuješ si, Lin, kde to je?"
"Ano, vím, kde to je." Potvrdí Adelline zamračeně.
"V tom případě se opatrujte." Rozloučí se s ostatními Gabriel.
"Vy také. A doufám, že vám nic nestane." Poznamená Adelline a otočí koně.
Aha, na žádné objímání se tu zjevně nehraje...
"Tak tedy zatím ahoj." Kývnu na Kristiána rozpačitě.
Pozdrav mi s mírným úsměvem oplatí a zařadí se po boku Adelline. Když se po chvíli ohlédnu, jsou z těch dvou už jen nepatrné tečky v dálce.
Uvědomím si, že bych se možná měla omluvit za včerejší hádku. Ne možná, určitě.
"Gabrieli?"
"Hm?"
"Promiň mi ten výstup." Omluvím se.
"To ty mi promiň. Mrzí mě, že jsem ti udělal modřinu." Z tónu jeho hlasu jasně cítím, že ho to nemrzí ani trošku. Zaujme mě však jiná věc.
"Jak to víš?" Zeptám se vykuleně.
"Mluvil jsem s Kristiánem." Odfrkne.
"Co ti říkal?" Zeptám se v neblahém tušení.
"Bylo toho dost." Odpoví zamyšleně. "Vyhrožoval mi, že jestli na tebe ještě někdy sáhnu, zabije mě." Protáhne uštěpačně. "Kdybych chtěl, byl už by ten ňouma dávno po smrti."
Na chvíli nejsem schopna slova. Tohle že řekl Kristián?!
"Podle mě mě pouze nemá rád a hledá sebemenší záminku, jak mi to dát najevo." Prohlásí Gabriel.
Uznám, že na tom něco bude.
"Ani ty ho nemáš v lásce." Všimnu si.
"Neumí poslouchat a je až příliš drzý. Ve vašem světě to možná nevadí, tady u nás se však za neposlušnost tvrdě platí."
"Jak tvrdě?"
"I smrtí." Odpoví mi ponuře.
Oklepu se. "To je šílený!"
"Je to tady běžné." Pokrčí rameny lhostejně. "Víš, kolik tu denně zemře lidí? Spoustu. A to především kvůli těm neustálým šarvátkám s Thurnwellem."
"Proč se to nějak neřeší?"
"Řeší se to." Vyvede mě z omylu. "Ale všechno je to strašlivě zdlouhavé. Třeba my teď jedeme kvůli mírové smlouvě do Nixu. A vidíš, jak dlouho už jsme na cestě?"
To, že bychom tam už dávno mohli být, kdybychom nepodnikali ty nesmyslné odbočky z trasy do Kurfu, Gortnu a Cines Wall raději spolknu. Nemíním Gabriela naštvat. Přece jen se mě teď nemá kdo zastat...
***
"Jdu ulovit něco k večeři." Oznámí mi Gabriel, když k večeru zastavíme a rozděláme oheň.
"No počkej!" Zaprotestuji. "To mě tu necháš samotnou?"
"Jo." Přisvědčí. "Meč máš a utíkat umíš taky. Kdyby něco, můžeš na mě zapískat."Předvede mi ostrý hvizd. "Umíš to?"
"Ne." Přiznám.
"Tak prostě pískat nebudeš." Zhodnotí. "Neboj, budu hned zpátky." Dodá, když si všimne mého vyděšeného obličeje.
Hned znamená nekonečně dlouho dobu. Odhad mi nikdy nešel, ale když řeknu hodina, nepřeháním. Gabriel se nakonec vrátí s něčím, co se velmi podezřele podobá kryse. Raději jdu nakrmit Devila, než abych se dívala, jak to zvíře kuchá... Fuj.
Chutná to skoro stejně odporně, jako to vypadá, nakonec se spokojím s kukuřičnou plackou ze zásob.
Stěžovat si se neodvažuji. Za prvé nechci vypadat jako nějaká cimprlína, za druhé by mi to stejně k ničemu nebylo.
Půlku noci hlídá Gabriel, pak mě vzbudí a vyměníme se. Když jsme byli čtyři, bylo to držení hlídek rozhodně příjemnější... Jednak kratší, jednak bylo putování bezpečnější.
Sedím u vyhasínajícího ohně a klacíkem se šťourám v popelu. Je mi zima. Kdo někdy seděl nad ránem u ohně, ten ví, že tam žádné vedro není. Ve snaze zahřát se si rukama obejmu ramena. Moc mi to tedy nepomůže.
"Je ti zima?" postřehne Gabriel. Překvapí mě, že nespí.
"Ochladilo se." Odvětím vyhýbavě. Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji.
"Na." Vstane a přehodí přese mne svůj kabát.
"Takhle bude zima tobě." upozorním ho.
"Jsem zvyklý." Pokrčí rameny. Poté si znovu lehne do trávy.
Fajn, když si chce hrát na gentlemana, já ho od toho zrazovat nebudu. Jeho kabát je těžký, nechápu, jak v tom může chodit. Ale hřeje, a to je hlavní.
Začíná svítat. Okouzleně se zahledím na oblohu, po které plují růžové červánky. V tom zahlédnu mezi stromy povědomý bílý kožich. Hned je mi jasné, kolik uhodilo. Okamžitě vyskočím na nohy a běžím vzbudit Gabriela. Nemusím s ním vůbec třást, jak jsem se obávala. Má lehké spaní, sotva se rukou lehce dotknu jeho ramene, je vzhůru.
"Gabrieli, jsou tu farwinové."
Kývne a natáhne se pro svůj meč. "Počkej tady."
Proč musím, k čertu, pořád někde čekat?!
S obavou sleduji, jak v ranním šeru mizí v lese. Zase mě tu nechal samotnou!
Bezvadné je, když za sebou zaslechnu šramot. Instinktivně se otočím a vzápětí se prudce vrhnu dopředu. Farwin, který se po mně ohnal, tak díky tomu hrábne tlapou s ostrými drápy do prázdna. Bleskurychle se vydrápu na nohy a popadnu první věc, která mi přijde pod ruku - kámen velký asi jako pěst. Nemám čas na přemýšlení, tudíž hodím. Díky své šikovnosti pruhovaného lva minu téměř o dva metry. Rozzuřené zvíře se po kameni naštvaně ožene, ale brzy zase zaměří svou pozornost na mě.
Do pytle! Můj meč leží přesně na opačné straně ohniště, což je mi prd platné.
Tentokrát vážně není čas na hrdinství. "Gabrieli!"
Farwinovi stačí jediný skok, aby zničil mezeru mezi námi, která mě od něj dělila. Zděšeně vykřiknu, když mě porazí na zem. "Ááááá!"
Kde ten blbej Gabriel vězí?!
Modrobílé zvíře se nade mnou hrozivě tyčí. Pokusím se po čtyřech odplazit pryč, ale on mě samozřejmě nenechá. Dojde mi, že si se mnou zatím jenom hraje. Výborně, díky tomu získám čas.
Mimoděk se mi vybaví, když si naše kočka hrála s myší. To je přesně ono.
"Gabrieli!" Zavřeštím znovu. Neměl mě tu nechat!
Zřejmě jsem velmi zábavná hračka, farwin mě zdánlivě nechává na pokoji, aby po mně následně chňapnul. Jeho drápy jsou zatraceně ostré, brzy mám tělo celé rozdrápané.
Rány naštěstí nejsou nijak zvlášť hluboké. Bolest z nich je proti šílenému strachu a panice nicotná.
Konečně Gabriel objeví. Dal si načas, chlapec!
Farwina zasáhne šípem do nohy. Ani jsem si nevšimla, že s sebou má luk...
Využiji chvíle, kdy se zvíře zajímá o své zranění a uteču do bezpečné vzdálenosti. Od ohniště seberu svůj meč a zděšeně si uvědomím, že jsou tu krom "mého" ještě další dva farwinové. Panenko skákavá, kde se tu vzali?!
"Co mám dělat?" Zakňourám bezradně.
"Braň se, jinak tě zabijí." Houkne na mě Gabriel popravdě.
Ušklíbnu se. To je tedy motivace...
Jeden z farwinů se na mě rozeběhne. Mečem položeným naplocho zabráním jeho tlapám, aby mě zasáhly do obličeje. Náraz jeho těla mě zákonitě povalí na zem, čehož využije ten druhý a skočí po mně. Mám z pekla štěstí, protože ve chvíli, kdy se na mě onen farwin rozběhne, dostane ten samý nápad i druhý z nich, kterého můj protiútok nijak nepoznamenal, a ti dva mamlasové se ve vzduchu srazí. Poděšeně se drápu na nohy, aby nedopadli na mě.
Rána je to parádní, jen to zaduní. Během desetiny vteřiny se rozhodnu, co udělám. Na nic nečekám a v okamžiku, kdy se oba zvedají, zvíře, které je blíž, zasáhnu vší silou mečem do krku. Podaří se mi proseknout mu kůži dost hluboko, ihned začne silně krvácet. Bolestivě zařve, což vyprovokuje druhého k ještě větší zuřivosti. Naštěstí pro mě se mi brzy Gabriel vydá na pomoc. S ním po boku se cítím jistější.
Když se nám konečně povede je udolat, sesbíráme v rychlosti naše věci a Gabriel pískne na Devila, kterého předtím odvázal.
"Tak jedeme." Zavelí. Pak si všimne drápanců na mém těle. Mám je na rukou, nohou, ale i v obličeji. Musím vypadat vážně úchvatně. "V pořádku?"
"Jo, snad jo."
Jemu se v podstatě nic nestalo. Je také poškrábaný, nicméně ne tolik jako já. Jen ruka ho zřejmě bolí, jak poznám podle útrpné grimasy, když si mne zápěstí.
Pomůže mi nasednout a než pobídne vraníka do cvalu, stiskne mi ruku. "Jsi statečná."
Unaveně zavřu oči.
Statečná? Jo, to určitě. Celá se třesu ještě notnou dobu poté, co vyjedeme.
 


Komentáře

1 Lizzie Lizzie | 12. července 2008 v 13:07 | Reagovat

Super! JSem ráda, že jsi konečně napslala pokračování, protožr je to moje nejoblíbenější povídka od tebe.:-)

2 Iva Iva | 12. července 2008 v 13:25 | Reagovat

Moc hezké:) Kristián mi je symptaický, Gabriel je na můj vkus až příliš...panovačný, chladný :) To mi připomíná, taky už přes dva roky píšu povídku tohodle podobného rázu:) Holka z našeho světa v cizí zemi, spousta tajemství...( Z toho ale už půl roku vězím u jedné kapitoly, ze které se za nic nedokáži vymotat XD Smutné...:D

3 Lištička Lištička | Web | 12. července 2008 v 15:18 | Reagovat

Díky, holky :)

Ivě: Já mám ráda oba. Kristián je fajn a Gabriel má důvod být takový, jaký je.

Ohledně tvé povídky: však ono tě něco napadne a pak už to půjde. Držím palce :-)) Mimochodem, nemáš ji někde zveřejněnou? Ráda bych si ji přečetla.

Já jsem taky zamrzla. Teď ještě napíšu dvanáctou kapitolu, ale potom zase bude dlouhá pauza, protože nevím, co dál :P

Ale na dvanáctku se těšte. Bude totiž zlomová :-)

Já se už taky těším XD

4 KiVi KiVi | Web | 12. července 2008 v 17:31 | Reagovat

:D:D To byla suprová kapitola :D:D Já nevim dneska mám nějakou vyhulenou náladu...asi začnu psát kapitolu ke Změně xD No nic...prostě chytala jsem záchvaty smíchu za každym slovem...asi jsem se zcvokla :D No nic :D Prostě jak už sem řekla úžasná kapitola a jet sama s Gabrielem na černym krásnym koni..mhmhmmm dala bych si říct xD Iva říkala že je panovačný a chladný...ale to on musí bejt v tom jejich světě by ho brzo někdo zabil....a víš co mě napadlo? když se diskutovalo o tom, koho si teda Cat z těch dvou vybere a ty si poznamenala, že to nemusí bejt oni dva, tak že by mohla bejt lesba a dát se dohromady s Lin xD xD To by byl úlet! :D

5 Jenny Jenny | Web | 12. července 2008 v 18:14 | Reagovat

Jůů, parádní kapitola!! Beva, že jsi zrovna k týhle povídce dostala nápad...ta scéna, jak je napadlůi farwinové, byla úžasně napsaná, skoro jsem nedýchala. Mno, Gabriel je...:D já nevím...vadí mi pro svoji panovačnost, jak tady napsala Iva, ale zase je tajemný a to mě na něm přitahuje:) Opravdu skvělá kapitolka...moc se těším na tu 12.

6 Lištička Lištička | Web | 12. července 2008 v 19:14 | Reagovat

KiVi: Kdepak. Káťa je stoprocentní heterosexuál a přestože je Lin velmi přitažlivá, rozhodně neplánuji, že by tyhle dvě skončily spolu XD

Jenny: Jsem ráda, že se ti to líbilo :-)

7 Iva Iva | 12. července 2008 v 19:49 | Reagovat

No tedy, tak doufám, že dvanáctku co nejdříve dodáš!:)

Zveřejněnou nezvěřejněnou...no, já to právě raději moc lidem nedávám číst, protože když si přečtu první kapitoly, stydím se XD Při začátku psaní mi bylo 14 let a je to hodně znát. Takže...nevím zda by ses přes to prokousala XD A navíc je to tak děsně neoriginální XD

8 Lištička Lištička | Web | 12. července 2008 v 19:54 | Reagovat

Ivě: Dodám ji, až ji dopíšu. Zatím není hotová.

Jen se nestyď :-) Však ty moje povídky jsou taky šíleně amatérské :P Ani originální zrovna nejsou.

Neboj, já to skousnu :) Jakpak je to dlouhé?

A jestli to nechceš zveřejňovat, pošli mi to mailíkem :) Já to nikde publikovat nebudu, čestný pionýrský XD

9 Iva Iva | Web | 12. července 2008 v 20:36 | Reagovat

Jak je to dlouhé? To je to nejhorší XD Má to už něco okolo 150 stran. 150 stran prázdného blafu, chápeš? XD

Mám svůj blog, na kterém je to stravitelnější, protože je to rozsekáno na kusy. Zda-li se v tom vyznáš, netuším... Ale pokud jsem tě stále neodradila, tak do toho:) Adresu už máš v odkazu;)

10 Iva Iva | Web | 12. července 2008 v 20:37 | Reagovat

Snad jen ještě jedna věc...Je to povídka Svět(y). A hlavně ji neber vůbec vážně XD

11 Jenn Jenn | Web | 13. července 2008 v 12:44 | Reagovat

Skvělá kapitolka, musím si znovu pročíst ty předchozí, abych si to připomněla...:) Ale máš u mě velikánskou bezvýznamnou jedničku:D

12 Alviana Alviana | Web | 14. července 2008 v 12:01 | Reagovat

Super, že jsi zase napsala něco novýho ke starým povídkám:))

13 Denise Denise | Web | 14. července 2008 v 12:49 | Reagovat

donutila jsi mě přečíst si celé Věit a doufat... a....Líbí se mi to :-)

14 Casey Casey | 19. července 2008 v 12:04 | Reagovat

Tohle je moje nejoblíbenější povídka... je bezva že is napsala pokkráčko!!! Moc se těšim na další a doufám že ti to nebude dlouho trvat

15 Lištička Lištička | Web | 20. července 2008 v 9:31 | Reagovat

Casey: Hmm, tak to nevím. Obávám se, že bude. Už jsem něco napsala, ale stále s tím nejsem spokojená :-(

16 zvrhla-elis zvrhla-elis | Web | 21. září 2008 v 16:18 | Reagovat

Všechny kapitoly téhle povídky mě úplně fascinují, hrozně moc se mi to líbí. Já bych nikdy nic takového nenapsala. Už se těším, že si přečtu další část!!

17 Boo Boo | Web | 28. prosince 2008 v 11:29 | Reagovat

Těším se, až se odkrají Gabrielovi stíny minulosti :) Je to moc pěkně napsané ;)

"Co mám dělat?" Zakňourám bezradně.

"Braň se, jinak tě zabijí." Houkne na mě Gabriel popravdě.

To se mi strašně líbí xD

Já se jdu zase začíst x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.