Kapitola 13.

3. července 2008 v 16:15
Tuhle kapitolu věnuji KiVi, Denise, Eliotě, Lence, Elišce, Cattgirl, Casey, San, Jenny a Irene :-)
Snad se vám bude třináctka líbit. Jsem z ní na jednu stranu strašlivě nadšená, na druhou příšerně rozpačitá.

"Podívejte, sovy!" radovala se Karin.
Skutečně. Blížily se sovy s dopisy a mně a Julii přinesly dárky k narozeninám. Měly jsme je ve stejný den - dnes.
Julie dostala jako vždy dárků více než já. Nejen od rodičů, ale i od svých ctitelů.
Přede mnou přistála hromádka balíčků zabalených do stejného, zlato červeného papíru. Už podle tvaru jsem dokázala rozeznat, ve kterém je oblečení a kde knihy.
A potom mi sovy přinesly ještě něco.
Byl to malý krychlový balíček, který dozajista k těm ostatním nepatřil. Byl zabalený v drahém tmavomodrém papíru a převázaný stříbrnou stužkou. Na jmenovce stálo úplně anonymně Roxanna.
"Jé, co to máš?" zajímalo Lily.
Pokrčila jsem rameny. "Tohle není od našich."
"A od koho?" Pozvedla obočí Mandy.
"Co třeba od Blacka?" navrhla Karin.
Julie se zamračila.
"Cože?! No to určitě! Zrovna on by mi něco dával!" Vyštěkla jsem a zabloudila očima k místu, kde se Sirius vesele vybavoval s kamarády. Stále ještě jsem na něj byla naštvaná.
"A kdo jiný?"
Jo, tohle znělo logicky... Remus? Od toho jsem už včera dostala knihu. James? Bylo nepravděpodobné, aby mě něčím obdaroval. A s nikým jiným jsem se nepřátelila. Musel to být Black. Ale přesto jsem tomu odmítala uvěřit.
Karin vzala balíček opatrně do rukou a znalecky ho prohlédla. "Je to nějaký šperk, Rox. Nejspíš prsten."
Prsten? Ale proč by mi Black dával prsten?
"Neřekla bych, že ti to dal on." Ozvala se Mandy. "Vždyť sem vůbec nekouká! Kdyby ti poslal dárek, nemyslíš, že by ho zajímalo, jak se budeš tvářit?"
Musela jsem jí dát za pravdu. Ale kdo potom tedy?!
Kdybych se bývala pořádně rozhlédla, všimla bych si páru očí, který mě pozoroval. Ale já se nerozhlédla. Rozhodla jsem se, že nad tím mávnu rukou. Bůhví, co v tom je...
***
Když jsem se probojovala hromadou dárků, rozhodla jsem se rozbalit i ten poslední, malý. Nedočkavě jsem z něj servala papír a objevila se černá semišová krabička. Otevřela jsem ji a vyndala na světlo drahý stříbrný prsten. Modrý kámen se na slunci oslnivě blyštil.
Úžasem jsem vydechla. Byl nádherný. Ten, kdo ho koupil, za něj musel utratit pořádnou hromadu peněz.
Navlékla jsem si ho na prsteníček. Padl mi jako ulitý.
Důkladně jsem krabičku prozkoumala. Nic. Nikde ani stopa, žádná zmínka o neznámém dárci. Pouze malý papírek, na kterém bylo ostrými písmeny nadrápáno: Všechno nejlepší k narozeninám!
Ten rukopis jsem neznala.
Prstýnkem jsem se pochlubila holkám a poté, co jsem si ho jednou vzala, abych se ujistila, že vážně není od Blacka (samozřejmě, že nebyl), jsem ho uložila zpátky do krabičky jako ten nejvzácnější poklad.
Vrtalo mi hlavou, kdo by mi ho mohl dát, ale ať jsem přemýšlela sebevíc, nikdo vhodný mě nenapadl. Nakonec se mi neznámý ctitel přiznal sám...
Šla jsem po chodbě, když v tom mi někdo zacpal pusu rukou. Přidušeně jsem vyjekla. Neznámý mě zatáhl do jedné z nepoužívaných učeben. Ani jsem se nesnažila bránit, byl mnohem silnější. Když mě konečně pustil, v neblahé předtuše jsem se otočila. Můj instinkt mě nezklamal. Byl to Malfoy.
Uklidnila jsem se. Tedy alespoň částečně.
"Jak se ti líbí dáreček?" Pousmál se Lucius mrazivě.
"Tos byl ty?!"
"Kdo jsi myslela?" zajímal se pobaveně.
Z taktických důvodů jsem neodpověděla. Zajímala mě jiná věc. "Jak jsi zjistil, že mám narozeniny?"
"Mám na to svoje lidi, pusinko. Vím o tobě spoustu věcí." Sebevědomý úsměv mi prozrazoval, že má výjimečně výbornou náladu.
"Třeba že jsem z čistokrevné rodiny?" Zkusila jsem nenápadně, jestli ví, že jsem mudla.
"Třeba." Přikývl. Takže nevěděl...
"Ani mi za prstýnek nepoděkuješ?" nadhodil.
"Tss." Odfrkla jsem.
"Ale no tak... Trocha vděku tě přece nezabije." prohlásil vemlouvavě.
"Díky." Zahučela jsem neochotně.
"Jen díky?" Protáhl obličej. "Co třeba jako poděkování polibek?" navrhl.
"Zapomeň!"
"Když mi ho nedáš dobrovolně, vezmu si ho sám." napověděl mi.
"Tak do toho." pobídla jsem ho uštěpačně.
Přivřel oči a přiblížil se ke mně. Na chvíli se o mě pokusil strach, ale brzy jsem ho silou vůle překonala. Vteřinu před tím, než se svými rty hrubě dotkl těch mých, jsem ho nakopla jsem do rozkroku.
"Ty blbá huso!" Zaklel vztekle. Surově mě popadl za vlasy a tvrdě přirazil ke zdi. "Tohle už nikdy nedělej, rozumíš?!"
Vyhrkly mi slzy. "Ty surovej hazjle!"
Znovu se mnou třískl o stěnu. Ucítila jsem příšernou bolest v pravém rameni. Nešťastně jsem se rozplakala. Proč mi to dělá? Co jsem mu udělala, že mě nenechá na pokoji?
"Neplač." Přikázal mi ledově. Cítila jsem, že je vzteky bez sebe, ale bůhví proč se ovládl a neuhodil mě.
Zdvihla jsem k němu oči a potlačila vzlyk. Trpělivě čekal, až se uklidním.
"Minule ses nebránila, tak se teď netvař, že se ti to nelíbí." Ušklíbl se. "Věř mi, že mi nečiní žádné potěšení tě mlátit. Už jsem si zvykl, že jsi vzpurná a drzá, ale co je moc, to je moc." Pokračoval. "Nerad bych ti zhyzdil tu tvoji pěknou tvářičku..." Pohladil mě téměř něžně po tváři. "Takže mě zbytečně nedráždi." dodal tvrdě a hluboce mě políbil.
Nechala jsem ho. Nemělo smysl se bránit, věděla jsem, že svá slova myslí naprosto vážně. Po chvíli se ode mě odtrhl. "Ten prsten nos. Sluší ti a nekoupil jsem ti ho proto, aby ti ležel v pokoji v šuplíku."
"Zlomil jsi mi ruku." Vyčetla jsem mu, aniž bych reagovala na jeho předchozí proslov.
Natáhl ke mně ruku a já ucukla. Čekala jsem, že mě zase surově popadne za vlasy nebo něco podobného.
Má ostražitost mu neunikla. "Když budeš rozumná, nebudu ti ubližovat." slíbil.
"Neměl bys ani tak." Odsekla jsem mu tiše, ale přesto dostatečně důrazně, zatímco mi kontroloval zraněné rameno.
"Zase ta tvá prostořekost..." postěžoval si. "Ale víš co? Líbí se mi to. A jsem ochoten ti to tolerovat, když nebudeš dělat problémy." ujistil mě "velkoryse".
"Nejsem žádná děvka, Malfoyi." zavrčela jsem.
Byl blízko, jak se nade mnou skláněl. Z té nepatrné vzdálenosti jsem postřehla, že mu po tváři přelétl uznalý výraz, který ovšem zmizel tak rychle, jako se objevil. Nakonec jsem dospěla k závěru, že jsem si ho jen namlouvala.
"Ať už jsi nebo ne, stejně budeš moje." Samolibý úsměv, který se mu rozprostřel ve tváři, mě děsil. "Já totiž vždycky dostanu co chci."
Zařvala jsem bolestí, když mi zaryl prsty hluboko do ramene.
"Nemáš to zlomené." zkonstatoval. "Jen naražené. Zajdi si na ošetřovnu pro lektvar proti bolesti." Ani náznak toho, že by se chtěl omluvit. Ušklíbla jsem se. No jistě, celý on.
Podal mi ruku, abych mohla vstát a já ji po krátkém zaváhání přijala.
"Ty budeš rozumná, že?" Na okamžik projevil náznak lidskosti.
Pokrčila jsem rameny. "Slíbit ti to nemůžu."
"Rozmysli se dobře, koťátko. Znepřátelit si mě by se ti nemuselo vyplatit." Už zase přešel do toho zlověstného tónu.
"Vyhrožuješ mi?"
"Ber to jako přátelskou radu, Roxanno. Skutečně velmi nerad bych ti ublížil."
Pch! Kecy, kecy, kecy. Zrovna tohle ujištění se mi zdálo asi tak pravděpodobné, jako že v červenci napadne sníh.
"Je to všechno, co jsi mi chtěl říct?"
S pousmáním přikývl.
"Pak tedy sbohem."
"Brzy na shledanou, koťátko."
Ze dveří jsem vyletěla jak špunt z láhve od šampaňského. Na shledanou?! To zrovna, ty blbečku!
 


Komentáře

1 Lorraine Lorraine | Web | 3. července 2008 v 17:40 | Reagovat

Pěkná kapitola, jen se přiznám, že Lucius se mi čím dál tím víc díky tobě příčí :-)

2 Eliota Eliota | Web | 3. července 2008 v 18:51 | Reagovat

Myslela jsem si, že to byl Lucius, ale prvně jsem myslela na Siria. ;)

Jinak, kapitola krásná - jen mě děsí, jak se to bude dál odvíjet.

3 Jenny Jenny | Web | 3. července 2008 v 19:34 | Reagovat

Ty jo...teda, to byla kapitola! Výborná...to s tím prstenem bylo dobrý...taky jsem nejdřív sázela na Siriho:) Uf, Malfoy se chová...děsivě. Parádní kapitola!

4 KiVi KiVi | Web | 4. července 2008 v 0:48 | Reagovat

ÁÁÁÁÁCH ÚÚÚÚÚCH Asi jsem se zamilovala ještě víc...mhmhmhm a ten prsten...úch ach :D No já bych ho na místě znásilnila :D Snad by se nebránil...a kdyby jo měl by smůlu :D...Nádhera...prostě v tvym podání je Lucík neodolatelnej *mlask*

5 Denise Denise | Web | 4. července 2008 v 16:11 | Reagovat

Téda, díky za věnování :-)

Vážně super kapoška... Taky jsem si spíš myslela, že to bude Lucík, protože se mi nezdá, že by Sirius posílal šperky... :o)

6 Lištička Lištička | Web | 4. července 2008 v 17:38 | Reagovat

Lorraine: Příčí? Ale to snad ne! :-) Vždyť já ho mám tak strašlivě ráda...

Eliotě: Netřeba se děsit :) Uvidíš, že to nebude nikterak drastické.

Jenny: Děkuji za ocenění. Jsem strašlivě ráda, že se ti to líbí :-) A nejen tobě.

KiVi: Huš! Lucíka mi znásilňovat nebudeš! XD Ano, on je neodolatelný. Mám ho ze všech postav od Rowlingový nejraději :)

Denise: Není zač :-) Jsem ráda, že se ti to líbilo.

7 KiVi KiVi | Web | 7. července 2008 v 0:36 | Reagovat

Už si čtu nejmíň po miliontý tuhle část :"Jen díky?" Protáhl obličej. "Co třeba jako poděkování polibek?" navrhl.

"Zapomeň!"

Pche to já bych se dvakrát pobízet nenechala :D a u polibku by nezůstalo...mhmhm už na mě dou zase ty choutky :D

Ťukám si prstem na čelo z toho jak se k němu chová. Není normální...

8 Lenka Lenka | Web | 7. července 2008 v 9:00 | Reagovat

Krásná kapitola...Lucius se mi začíná zamlouvat...

Ale Znásilňovat ho radši nebudu...na to jsou tu jiný=)

9 KiVi KiVi | Web | 10. července 2008 v 16:31 | Reagovat

Hej! xD No dobře já se bránit nebudu  xD

10 Casey Casey | 11. července 2008 v 14:40 | Reagovat

Drsný tuhle kapitolku loveju :D:D:D Moc se mi lbí a hodně se těšim na pokráčko takže doufám že bude co nejdřív :D

11 Eliška Eliška | Web | 12. července 2008 v 19:22 | Reagovat

Jou, drsné a moc hezké ;)

12 bajunecka bajunecka | 24. července 2008 v 16:57 | Reagovat

úplně bezva kapitolka,nevím proč,ale postava Luciuse se mi moc líbí a vtéhle povídce je úplně boží,už se moc těším na další kapitolku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.