Matematik každým coulem

28. června 2008 v 20:18
K téhle povídce mě inspiroval jeden zážitek. Sice ne můj, ale přesto pravdivý.
Tímto bych chtěla poděkovat tátovi za to, že ho mám a kdykoliv se na něj můžu obrátit o pomoc, ať už se jedná o matematiku, fyziku, chemii či angličtinu.
Pochybuji, že si to někdy přečtěš, ale díky, tati. Za všechno :-)

Zoufale listuji starým sešitem ve snaze najít postup nebo alespoň vodítko jak spočítat příklad, který jsme dostali za domácí úkol. Marně.
S povzdechem sešit zase zaklapnu a skloním se nad odrbanou učebnicí matematiky pro střední školy.
Rozhledna je vysoká patnáct metrů... bla bla bla. Kolik schodů vede na rozhlednu?
Pokusím se vybavit si nějakou rozhlednu. Vím, že pomáhá, když si věc převedu do praktického života. Hm, moc mi to nepomůže.
Udělám si tedy alespoň náčrtek, ke kterému připíšu příslušnou číslici. Pouhé znázornění rozhledny čarou se mi zdá moc strohé, takže jí udělám střechu, komín (Má rozhledna komín? Asi ne...), antény a zálibně se na své dílo zahledím. Nádhera.
Kolem rozhledny ještě nakreslím travičku a pasoucího se jelena, když mě přijde navštívit otec.
"Co to děláš?" Zajímá ho, přičemž mi zvědavě nakukuje přes rameno.
"Úkol z matiky." Odvětím popravdě.
"A co je tohle?!" Zděsí se při pohledu na můj obrázek namalovaný propiskou.
"To je přece náčrtek." Ohradím se.
"Okamžitě to vygumuj!" Poručí mi drahý otecko, přičemž začíná nevzhledně rudnout vzteky. Protočím oči v sloup. A jejej, to zase bude poučování... Raději spolknu větu, že propiska se vygumovat nedá.
"Copak ty nevíš, že náčrtky se dělají jen schematicky? A co ta koza tam?"
"To je jelen!" Zamračím se. Vždyť je přece jasně vidět, že je to jelen! Kdyby to byla koza, má snad vemeno, ne? Nehledě na to, že by měla rohy, ne parohy. Táta je prostě neznalec přírody.
Vytáhnu z kapsy mobilní telefon.
"Teď si budeš hrát s mobilem?! Hned to vygumuj!"
"Však jo." Houknu otráveně a bleskurychle si své dílko vyfotím, abych ho následně, vyzbrojena bělítkem, úplně zničila.
Otec je spokojený, když vidí, že kreslím obrázek nový, tentokrát takový, jaký si představoval. "No, a dál?" Pobízí mě netrpělivě. Zřejmě čekal, že budu počítat, jenže načmáráním nového náčrtku má aktivita zcela končí.
"Já nevím." Pokrčím rameny. Tuším, že ho to jistojistě vyprovokuje, ale přesto si upřímnost neodpustím.
"Jak, nevíš?! Vždyť jste se to snad učili!"
"Už jsem to prostě zapomněla." Bráním se.
"Zapomněla!" Opakuje po mně jako papoušek. "A na co myslíš?!"
Na matiku rozhodně ne, odpovím mu, ovšem jen v duchu.
"Taková triviálnost!"
"Ty víš, jak se to počítá?" Chytím se jeho lamentování.
"No ovšem!" Zatváří se téměř uraženě, že ho podceňuji. "Však jsem chodil na průmyslovku, a tam je matematika tím nejdůležitějším předmětem." Poučí mě.
"A mohl bys mi ukázat postup, jak se to dělá?"
Když se k ničemu nemá, dodám kouzelné slovíčko. "Prosím."
Blahosklonně se na mě usměje. "Tak ukaž."
Z jeho příkazů jsem za chvíli dokonale zmatená.
"Tohle vyděl tímhle. Totiž vlastně vynásob. Vynásob..." Zopakuje zamyšleně. "Anebo to nejprve sečti. Řekl jsem, abys to sečetla!"
Nakonec to vzdám a vrazím mu do ruky tužku, ať si to vydělí, vynásobí anebo pro mě za mě třeba sečte, sám. V televizi mi mezitím začnou dávat animovaný seriál Simpsonovi, takže se v tichosti zvednu a vypařím. Táta si toho ani nevšimne, natolik je zaujatý počítáním mého domácího úkolu.
Objeví se v obýváku přibližně za pět minut. Mávajíc sešitem vítězoslavně nad hlavou mi zastíní výhled na televizi, seřve mě, že místo, abych psala úkol, který za mě díky mé neschopnosti musí počítat on, jen nečinně civím na bednu a televizi mi vypne.
Pak přede mne hrdě položí sešit. Očima přejedu dvojitou čarou podtržený výsledek a zvednu k němu tázavý pohled.
"To je výsledek?"
"Samozřejmě! Vy jste se neučili, že se výsledek podtrhává?" Zoufale zavrtí hlavou. "Holka, člověče, co ty v tý škole děláš?!"
Pochybovačně se ušklíbnu. "No, víš, tati, já myslím, že to máš blbě..."
"Blbě?! To je nesmysl!" Prskne dotčeně. "Počítal jsem to třikrát!"
"Někde tam máš chybu." Stojím si za svým.
"Je to dobře!" Hádá se se mnou ten paličák. "Tys to ani nedokázala vypočítat, tak mi teď nepovídej, že to mám špatně!" Rozčiluje se.
"Hm... Tak díky." Odpovím mu pobaveně, sbalím sešit a zmizím do pokojíčku. Tam, v klidu a pohodě, papír počmáraný tátovým písmem vytrhnu.
Škodolibě se usměji. Taťulda zas v té matice není takový génius, jak se tváří. Hádat se však s ním? Ne, to není potřeba. Hlavně, že to vím já.
Ještě předtím, než vytržený papír zmuchlám a vyhodím, naposledy se zadívám na výsledek a pokochám se tou absurditou.
Mínus jedna... Na rozhlednu vede mínus jeden schod.
 


Anketa

Baví vás matematika?

Ano. 29.1% (16)
Ne. 54.5% (30)
Mám k ní neutrální vztah, nevadí mi. 16.4% (9)

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 28. června 2008 v 20:22 | Reagovat

:D:D mínus jeden schod :D tak to asi nebude moc vysoká rozhledna :D

2 Lištička Lištička | Web | 28. června 2008 v 20:27 | Reagovat

KiVi: To máš pravdu :-) Nejspíš je v suterénu XD

A nejlepší na tom je, že to jednomu klukovi skutečně takhle vyšlo XD Sice nevím, jak to vypočítal, ale je to tak!

3 Eliota Eliota | Web | 28. června 2008 v 21:54 | Reagovat

:D :D

Rozhledna do země :D

Moc pěkné

4 Eliota Eliota | Web | 28. června 2008 v 21:54 | Reagovat

:)

*zapoměla jsem dodat smajlíka :D

5 Lorraine Lorraine | Web | 28. června 2008 v 22:13 | Reagovat

Že bych našla člověka, který má k matematice podobný vztah jako já? :-)

Povídka je dobrá, taková úsměvná. Mínus jeden schod mě pobavil :-)

6 Denise Denise | Web | 29. června 2008 v 8:03 | Reagovat

dobrý no :)

Já matiku upřímně nesnáším, teda hlavně nesnáším matikáře, který zase nesnáší mě :-)

7 Lištička Lištička | Web | 29. června 2008 v 8:17 | Reagovat

Já matiku taky nesnáším. Ale matikáře máme skvělého :) Je to moc hodný pán, se kterým je legrace. Je vážně klika, že učí matiku zrovna mě ;-)

8 Iva Iva | 29. června 2008 v 11:38 | Reagovat

Povídka opravdu ze života:) Jako kdybych slyšela mě a mého tátu, když společně řešíme nějaký příklad:) Hádka je vždy zaručená XD

Jinak vlastníme stejné sbírky úloh jako jsou na obrázku:) tenhle školní rok jsem vypočítala většinu jedné sbírky-ne že bych byla takový matematik, ale náš profesor nám vždy ty úlohy ohodnotí a za to množství malých jedniček, co nám za příklady dává, je schopen i o stupeň zlepšit známku, jako se to stalo třeba toto pololetí mně:) Vycházela mi krásná dvojka, ale proto, že jsem měla takovou přípravu, mi dal na vysvědčení jedničku:)) Je to bezvadný pán, který nám krom základů matematiky poskytuje i základy psychologie-jeho učivo jde vážně do hloubky a já jsem moc šťastná za to, že jej máme XD Kdo jiný by mi taky řekl, že se rozhodl nehodnotit mě podle průměru? XD A jak tak čtu, taky jsi měla štěstí na matikáře;)

(Ale víš co je docela pech? že na ty předměty, které mě baví, jsem chytla profesory, se kterýma to zkrátka nejde...nebaví mě to a maturita s nimi se zdá nemožná...:( Tak snad takový případ nejsi;) )

9 Lištička Lištička | Web | 29. června 2008 v 12:12 | Reagovat

Páni! Ty jsi dostala z matiky jedničku? To já se plácala mezi dva až tři :-) Nakonec jsem dostala tu dvojku.

Třeba ty učitele do té doby ještě změníte... Mimochodem, z čeho bys chtěla maturovat? Já bych ráda z angličtiny a ruštiny, čtvrtý předmět nevím. Jenomže moje úroveň angličtiny je katastrofální :-(

10 Iva Iva | 29. června 2008 v 12:49 | Reagovat

No já se v matice právě taky bála trojky, s těma mýma známkama-dvě čtyřky, jedna trojka, dvě dvojky a tři jedničky...těma úlohama jsme to vykompenzovala spíš k té dvojce a byla jsme spokojená...a pak dostanu takovou sprchu XD Ale jsem za to ráda, to určitě:)

Maturovat bych chtěla z  češtiny (v totmo případě mi ani nic jiného nezbývá XD ), angličtiny, dějepisu, společenských věd a přemýšlím i o francouzštině:) Půlka naší třídy má také ruštinu a  spousta z nich chce z ní maturovat:) Upřímně, já jak vidím azbuku, tak mi stávají vlasy na hlavě, a to mám jazyky ráda XD

11 Iva Iva | 29. června 2008 v 12:49 | Reagovat

Co se týče angličtiny, vždycky máš možnost přibrat si nějakou konverzaci nebo chodit někam úplně mimo školu. Nebo se taky můžeš zvednout a na rok odjet třeba do Ameriky (velice mě láká Kanada, ale těch sto tisíc do mě rodiče investovat bohužel nechtějí XD ), to je asi ta nejlepší škola angličtiny. Moje kamarádka tři roky studovala ve Francii a mluví jako rodilá mluvčí a další kamarádka na rok odjela do Německa a nemůže si to vynachválit. Ale to jsou bohužel spíše záležitosti které dosti závisí na financích :( Ale jak říkám, kdybych měla možnost, jela bych hned :)

Mimochodem, ani moje angličtina není nijak valná-když jsem minulý rok pobývala v Německu u anglicky mluvící rodiny, přesvědčila jsem se, jak bídně na tom jsem :( Ale motivovalo mě to a chci na sobě určitě zamakat :)

(Jo hele, ještě mě napadá, měli jste na příští rok možnost zvolit si další předmět? Pokud jo, jaký sis vybrala? :) )

12 Iva Iva | 29. června 2008 v 12:49 | Reagovat

Heh, to jsem se rozepsala XD

13 Lištička Lištička | Web | 29. června 2008 v 13:15 | Reagovat

To je pravda, pobyt v cizí zemi tě rozhodně naučí - nic jiného, než se snažit komunikovat, ti totiž nezbyde XD On není problém jen ta finanční stránka, ale taky strach někam se takhle vypravit. Pro mě by to bylo rozhodně šílené, abych bydlela třeba na tři měsíce v nějaké anglicky mluvící rodině. Brr, už jen ta představa :P

S tím doučováním je to jistojistě pravda, avšak já bych se to raději naučila sama - z poslechů a tak. Jenže to je tu zase jeden obrovský zádrhel - moje lenost :-( Pořád se plácám mezi tím, měla bych, chci a udělám to... Ale ty vypadáš velmi ambiciózně :-) Já nemám silnou vůli a zavidím těm, kteří jo. Ne, že bych se na to snad chtěla vymlouvat, ale jen abys věděla, jak šíleně jsem nezodpovědná a neschopná si poručit.

Tys bydlela v Německu v rodině? Tak to tě obdivuji! Mně by rozuměli akorát tak dobré ráno, děkuji a promiňte XD Já vím, to není k smíchu, jenže jak jsme teď byli v Anglii, jsou to přesně ty fráze, které jsem používala.

My si budeme volit až ve druháku dva semináře a ve třeťáku jeden. Vždy na příští rok.

Jak je to u vás? Ty sis už něco vybrala?

14 Iva Iva | 29. června 2008 v 13:52 | Reagovat

Pokud jde o ten strach vypravit se někam-pokud máš sebou nějakou kamarádku, tak je to najendou o něčem jiném:) Pokud si nevzpomeneš na nějaké slovíčko, třeba ho bude zase vědět ona a naopak-já to tak v Německu taky měla:) Ale byla jsem tam sotva týden, takže o moc nešlo XD Taky je tu možnost bydlet na intru-což je zase výhoda v tom, že můžeš být stále s kamarády:)

Co se týče silné vůle, věř mi, že ta mi také chybí XD Já mám zase celkem problémy co se týče francouzštiny, tedy problémy v tom že když něco slyším z poslechu, rozumím velké kulové XD Kolikrát jsem se taky hecovala že si budu pouštět různé nahrávky, s mým nejlepším kamarádem jsme se dokonce domluvili, že se budem scházet a mluvit na sebe jen francouzsky-a nic z toho XD Jde tady i o čas, který je člověk schopen si pro to uvolnit a někdy to zkrátka nejde :(

15 Iva Iva | 29. června 2008 v 13:53 | Reagovat

A ještě se vrátím k tomu bydlení v rodinách a k tvým skromným frázím, které jsi používala. Ono je potřeba být v té cizině o něco déle, než ten týden. měsíc minimálně, řekla bych:) Ale taky jde o to, že pokud natrefíš na dobré lidi, se kterými si máš co říct, tak máš vyhráno;) Já v tom Německu bydlela v rodině, kde měli dvě dcery-jednu stejně starou jako já a druhou o něco mladší a gól byl, když jsme zjistily, že máme snad všechno společné. Co se týče hudby, filmů, zájmů apod. To pak bylo pořád o čem mluvit XD Ale nejhorší jsou situace, kdy ti vypadne jedno slovíčko a než ho najdeš ve slovníku, člověk s nímž komunikuješ už dávno zapomene, cos mu říkala a ztratí pointu-to se mi stalo nespočetněkrát XD

S těmi volitelnými předměty to máme stejně, akorát máme jeden navíc, a to právě vol.předmět na příští rok. Vybrala jsem si právě anglickou konverzaci:)

16 Lištička Lištička | Web | 29. června 2008 v 14:31 | Reagovat

Já rozumím velké kulové v angličtině XD Ještě tak překoktat nějaký text, to jo, ale rozumět? Je to fakt hrůza :P Teď jsem si přivezla z Londýna knížku Black Beauty, tak si alespoň čtu :-)

No jo, "naše" paní měla dvacetiletou dceru, se kterou jsme si řekly zhruba třikrát Hello a to bylo všechno.

A obdivuju tě za to, že chodíš na francouzštinu. Je to nádherný jazyk, ale na mě bohužel dost těžký. Proto taky chodím na ruštinu ;-) Ruský jazyk je hodně podobný tomu českému a azbuka je legrace. Kolikrát s ní píšu i v jiných předmětech, ani si to neuvědomím XD

17 Iva Iva | 29. června 2008 v 18:27 | Reagovat

Hehe, to máš stejné tendence jako moje sousedka v lavici, která patří k té polovičce třídy, jenž navštěvuje ruštinu-půjčovat si od ní sešity je pro mě zhola nemožné-polovinu zápisů má totiž v azbuce XD Ale ona o tom ví XD Je do ruštiny tak zažraná, že tak píše schválně XD

Ale kdepak, francouzština těžká není XD Většinou:) Když začínáš nový jazyk, tak je to jedno jestli je to němčina, španělština nebo francouzština. Každý začátek je přeci těžký a než se člověk naprogramuje na tu jazykovou vlnu, chvilku to trvá:) Proto mě rozčilovaly kecy typu, ale španělština je lehčí!, kterými svou volbu jazyka zdůvodňovala moje nejlepší kamarádka při přestupu na střední. To, že jí s fráninou klidně pomůžu, slyšet nechtěla, pro ni byl ten jazyk zkrátka zakletá komora.

To, že si čteš, je bezva a nejlepší je pěkně nahlas, ať se slyšíš:) Vypiluješ si tak výslovnost a přízvuk:) Taky jsem to zkoušela, ale s knížkou Beaty Bow (nejsem si ale s tím názvem vůbec jistá, už si ho nepamatuji XD ). Sice jsem rozuměla každé druhé slovo, ale jinak si to nemůžu vynachválit XD

A tak mě napadá, kolik let už vlastně angličtinu studuješ? ;)

18 Lištička Lištička | Web | 29. června 2008 v 19:05 | Reagovat

Ty rozumíš každé druhé slovo? Páni! Já tak každé desáté... bez legrace. A to jsem si koupila pohádku pro děti s obrázky a velkými písmeny.

Číst si nahlas? Díky za tip, ale myslím, že než aby se mi celá rodina smála, raději si to budu mumlat v duchu ;-)

Angličtinu se učím od čtvrté třídy, jenže naše vesnická základka je holt vesnická základka. A já aktivitou, abych si doma samostudovala, taky zrovna neplývám :P To si pak za tu svoji děsnou úroveň mohu jen a jedině sama.

Já bych naopak řekla, že ty začátky jsou jednoduché. Teprve pak začne jít do tuhého. Gramatika houstne a houstne, až seš najednou v pr... ;-)

19 Iva Iva | 29. června 2008 v 21:08 | Reagovat

Ale tak alespoň že to desáté slovíčko rozumíš;) Lepší než nerozumět vůbec.

Pokud si chceš čít nahlas, zkus si vytipovat dobu, kdy nebude nikdo jiný doma;) Já to tak taky dělala XD

No jo, samostudiu taky zrovna neholduji, takže se ti vůbec nedivím. Ale tak na střední bys to mohla dohnat;)

Koukám, že ohledně začátků máš opačný názor;) No já ti nevím. Když jsem studovala prvním rokem fráninu, byla jsem z toho dost zoufalá a chtěla s tím seknout. Ale nakonec jsem to neudělala a jsem za to ráda:)

20 Lištička Lištička | Web | 30. června 2008 v 7:56 | Reagovat

U francouzštiny to asi těžké je. Já si neumím představit, že bych říkala to jejich děsné rr :-) Ale jinak se mi tenhle jazyk strašně líbí, jen z něj mám respekt. Ruština byla zezačátku docela sranda :) Některá písmena jsou podobná, jiná naprosto totožná. Jenže třeba "c" znamená "s" a když chceš napsat ruské "c", je to takový klikyhák. Nejvíc se mi ale plete "u", což je měkké "i" a "y", což je ruské "u" XD Ale když si zvykneš na tyhle chytáky - já i dneska občas napíšu u místo y - je to legrační jazyk :-) A navíc hodně podobný tomu našemu, což vnímám jako velké plus.

21 Iva Iva | 30. června 2008 v 11:29 | Reagovat

Na r se dá zvyknout:) Sice se občas díky němu zakoktám, ale jinak tak mluvím s chutí XD

Hele, ta azbuka mě začíná děsit XD Já bych z toho asi začala blbnout XD

Jediné, co rusky umím, jsou čísla do deseti XD

Ale ta podobnost je opravdu velká:) Něco ze spojených hodin s ruštinou mi přeci jenom utkvělo v paměti :) Třeba takovou francúženku z hlavy nedostanu už nikdy XD Anebo písnička My jeďem jeďem jeďem, do daljekú krajá...XD Vůbec si nejsem jistá výslovností, jak se to píše to už mi uniká úplně, ale je to srandovní XD

22 Lištička Lištička | Web | 30. června 2008 v 12:33 | Reagovat

Francúženka je dobrá, to je pravda :) Tu písničku neznám. My zpíváme Katjušu, ale na hudebce. Na ruštině jsme se žádné básničky ani písničky neučili :-(

Ale souhlasím, ruštinu je srandovní a děsně roztomilá XD

23 licona licona | Web | 30. června 2008 v 14:15 | Reagovat

Poviedka je pekná :) Píšeš skvele ;) Idem si prečítať aj nejaké iné poviedky :)

A ja a matematika? Ee, tak tú nemusím. Som z nej strašne tupá, nechápem, ako som mohla teraz na konci roka dostať dvojku :D

A k vašej debate - ruština je naj :D Bola som v Rusku a tam je... geniálne, vážne. Joj, ako by som sa tam rada vrátila :)

24 Lenka Lenka | Web | 7. července 2008 v 11:45 | Reagovat

*Výtlem...*

No...něco mi to připomíná(ale trochu mě to těší...jednou jsem do pololetky napsala, že mínus tři plus dva jsou plus jedna...=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.