Kometa

3. června 2008 v 16:31 |  Jaromír Nohavica

Spatřil jsem kometu oblohou letěla
Chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela
Zmizela jako laň u lesa v remízku
V očích mi zbylo jen pár žlutých penízků

Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem
Až příště přiletí, my už tu nebudem
My už tu nebudem, ach, pýcho marnivá
Spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat

O vodě, o trávě, o lese
O smrti, se kterou smířit nejde se
O lásce, o zradě, o světě
A o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě

Na hvězdném nádraží cinkají vagóny
Pan Kepler rozepsal nebeské zákony
Hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
Tajemství, která teď neseme na bedrech

Velká a odvěká tajemství přírody
Že jenom z člověka člověk se narodí
Že kořen s větvemi ve strom se spojuje
Krev našich nadějí vesmírem putuje

Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
Zpod rukou umělce, který už nežije
Šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat
Marnost mě vysvlékla celého donaha

Jak socha Davida z bílého mramoru
Stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru
Až příště přiletí, ach, pýcho marnivá
Já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá

O vodě, o trávě, o lese
O smrti, se kterou smířit nejde se
O lásce, o zradě, o světě
Bude to písnička o nás a kometě
 


Komentáře

1 Meg Meg | Web | 3. června 2008 v 18:44 | Reagovat

taky moc hezká...mimochodem mě to nechce psat=((

2 Alexisss Alexisss | Web | 8. června 2008 v 21:39 | Reagovat

V hudebce je tohle jediná písnička, která mě donutí zpívat. Moc krásná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.