Kapitola 12.

25. června 2008 v 17:14
Na tuhle kapitolu jsem se těšila strašně dlouho. Konečně se začíná něco dít... ;-)
Krásná fotka růže pochází ze zájezdu do Velké Británie. Autorkou snímku je kamarádka Magda.

Cestou na oběd mě zastavil jakýsi vystrašený druhák.
"Máš hned přijít do nepoužívané učebny ve sklepení." vysypal na mě.
"A kdo tě poslal?"
"Pan profesor Křiklan." kuňkl kluk a zmizel v davu.
Nezdálo se mi to. Tušila jsem v tom nějakou čertovinu, ale nakonec jsem se poslušně vydala do místnosti, kam mě poslal.
Už při vstupu do učebny mi bylo jasné, že vzkaz, který mi kluk předal, nebyl od profesora. Třída zela prázdnotou a já vycítila, že mě někdo pozoruje.
"Blacku?" Zkusila jsem nazdařbůh. Na toho by takovéhle vtípky seděly...
"Samá voda, pusinko." ozvalo se za mnou a ze stínu se vyloupl vysoký blonďák. "Tvůj miláček krvezrádce tu není."
Hm, těsně vedle. Malfoy.
Prohlížel si mě se svým jízlivým úšklebkem, kterému se snad ani nedalo říkat úsměv a mě napadlo, že vypadá moc dobře. Hajzlík.
"Co ode mě chceš?" Zeptala jsem se věcně, přestože mi bylo jasné, o co mu jde. Neměla jsem chuť se s ním vybavovat déle, než je to bezpodmínečně nutné. A navíc se mi jeho společnost příliš nelíbila.
"Hmm... Nedělej, že nevíš."
Čišel z něho chlad.
"Nevím, Malfoyi. Ale když se jedná o tebe, dozajista to nebude nic příjemného." Věděla jsem, že tohle jsem přepískla.
"Takhle se mnou mluvit nebudeš." Zamračil se a rukama mě chytil pod krkem.
Zalapala jsem po dechu. Posměšně pozoroval, jak se marně snažím nabrat kyslík.
Před očima se mi začaly objevovat černé skvrny a já cítila, že jestli toho nenechá, brzy omdlím. "Prosím..." Zasípala jsem z posledních sil.
Povolil sevření, abych se mohla nadechnout a já zhluboka nasála vzduch.
Škodolibě si mě měřil. Ten parchant!
Bála jsem se, co mi ještě provede. Byli jsme v učebně sami.
Nedej najevo strach...
"Myslím, že to, jak s tebou budu a nebudu mluvit, záleží jen a jen na mě." Ani nevím, jak jsem to dokázala vyslovit. Jako bych to ani nebyla já...
Chvíli se tvářil, jako by spolkl citron, a než jsem se nadála, držel mě znovu. Tentokrát za vlasy.
"Jsi drzá." Zasyčel nebezpečně a škubl rukou, ve které svíral mé lokny.
Bolelo to.
Zamrazilo mě. Co když mi ublíží?! Avšak pak se mi opět vybavila otcova věta a já se vzchopila.
Strach z nepřítele jeho původce jen posiluje...
Naštvaně jsem mu pohlédla do ledově modrých očí. Měly nádhernou barvu. Jako dva safíry. Byli jsme u sebe tak blízko, že se naše nosy téměř dotýkaly.
"Vadí ti to?" zeptala jsem se chladně. To mi šlo. Přetvářka, dělání ze sebe, té citlivé a milé holky, drsnou tvrďačku. Fakt, že jsem se uvnitř třásla strachem, nebyl navenek vidět.
"Ani ne. Spíš provokuje." přiznal na rovinu.
Chvíli jsme se měřili pohledy. Potom se Lucius sklonil k mým rtům a políbil mě. Pěkně tvrdě, beze špetky emocí.
Neměla jsem kam uhnout, držel mě pevně za vlasy.
Bylo to jiné než s Blackem. Mnohem agresivnější...
Nechala jsem ho, aby mě líbal a po prvotním šoku jsem mu spontánně nabídla své rty. Můj mozek se bouřil, nadával mi za to, ale já své tělo nedokázala ovládat.
Lucius mě k sobě těsněji přitiskl a jeho polibky nabraly na intenzitě. Mé ruce, které věznil v sevření, abych se nemohla bránit, pustil, a objal mě. Váhavě jsem se dotkla jeho tváře a druhou rukou mu zajela do vlasů.
Celou mě naplnil zvláštní pocit. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Cítila jsem se slabá, malátná, zcela v jeho moci. A... Líbilo se mi to!
Toto zjištění mě probralo a já ho od sebe s velkým sebezapřením odstrčila. Vyvedlo ho to z míry. Tázavě se na mě zadíval a já v jeho očích zahlédla zbytky touhy.
"Pusť mě." přikázala jsem. Už jsem byla úplně při vědomí, pocit chvilkového poblouznění ustoupil.
Neučinil tak.
"Dostal jsi, co jsi chtěl." Zamračila jsem se.
Jízlivě se usmál. "Myslíš?"
"Ano."
Teprve teď pustil mé kadeře.
"Ještě se uvidíme, kočičko." slíbil a já bez dalších zbytečných slov opustila třídu.
V hlavě jsem měla dokonalý zmatek.
***
Kráčela jsem popaměti chodbami hradu a stále se vracela k Luciusovu polibku.
Proč se mi to, zatraceně, líbilo?!
Nechápala jsem své pocity. Nechápala jsem vůbec nic.
Nedávala jsem pozor na cestu a do někoho nabourala. "Kterej blbec?!" Zaklela jsem vykolejeně.
Pohled na překvapeného Remuse s knihou v ruce zapříčinil, že jsem se vzpamatovala. "Promiň Reme, to byla moje chyba."
"Ne, to ty promiň Asi bych neměl číst za chůze." Omlouval se.
"Kdepak, můžu za to já. Jsem... nějak mimo, víš?"
Chápavě přikývl.
Najednou jsem dostala strašnou chuť si s ním popovídat. "Měl bys... chvíli čas?" zeptala jsem se.
Usmál se. "Jasně. Chceš si o tom promluvit?"
Váhavě jsem přitakala.
Sedli jsme si do knihovny a Remus se na mě vyčkávavě zadíval.
Nenutil mě, abych mluvila. Jen seděl a klidně mě pozoroval.
Vyzařovala z něj vyrovnanost a zvláštní porozumění, kterému jsem nerozuměla.
Byl doopravdy moc milý a chápavý.
Tohohle bledého chlapce s kruhy pod očima a četnými šrámy jsem si všimla už v prvním ročníku. Do řeči jsme se však dali až teprve předloni a já zjistila, že je to skvělý kamarád a že se na něj můžu kdykoliv obrátit.
"Stalo se ti někdy, že jedna tvá část chce něco udělat a ta druhá se tomu brání?" Odhodlala jsem se promluvit.
"Ano, to znám." Přikývl. "Cítíš se, jako bys byla rozdvojená, viď?"
"Jo! To je přesně ono! Vím, že je to špatně, že to nelze, jenomže to přesto udělám..."
"Důležité je, co považuješ za správné, Roxy. To záleží jen a jen na tobě." ujistil mě laskavě.
"Co když si nejsem jistá, co je správné? Co potom?"
"Je potřeba si uvědomit, co je pro tebe důležité. A s tím ti nikdo neporadí. Sama to poznáš. Řiď se srdcem, Rox." Usmál se něžně.
"Ach Remusi, všechno je tak strašlivě složité..."
"To jen proto, že to složité vidíš." Odmlčel se. "Co ty a Sirius?"
"Co by mělo být?!" Naježila jsem se.
"No... všiml jsem si, že je mezi vámi nějaké napětí."
"Hm." zamumlala jsem.
"Měli byste si všechno vyříkat, Rox. Věř mi, že jeho to trápí."
Nedůvěřivě jsem pohlédla na Remuse. "Vážně? Ani bych neřekla."
"Proč myslíš?" zajímalo ho.
"Chová se jako ten největší proutník na světě a pak se tváří, že je vlastně chudák."
"Žárlíš?"
"Na koho? Na něj?!" vylítla jsem. "Tss. Je mi úplně jedno, kolik holek mu vleze do postele! Nejsem Julie, abych se do toho pitomce zamilovala!"
"Z tvé reakce bych soudil něco jiného." protáhl zamyšleně Remus.
"Reme," Podívala jsem se mu zpříma do očí. "Sirius mě vytáčí. To je všechno."
Přesto se tvářil pochybovačně.
"Já nevím, proč se do mě pořád naváží. Co jsem mu udělala?!" Zadívala jsem se na něj tázavě.
"Jen se ti snaží dát najevo, že pro něj něco znamenáš." vysvětlil Remus.
"Urážkami?! No to pěkně děkuju!"
"Sirius není tak špatný, jak si myslíš, Roxy. Věř mi."
Pohledem jsem mu dala najevo, že si stejně myslím své a s tichým rozloučením jsem opustila místnost.
Starostlivě mě vyprovázel pohledem.
Měla jsem z našeho rozhovoru otravný pocit, že Siriovi křivdím. Ale jen do té doby, než jsem milého Blacka zahlédla, jak se vášnivě objímá s nějakou šesťačkou.
Ten prevít!
Byli natolik zaměstnáni sami sebou, že si ani nevšimli, když jsem kolem nich prošla.
 


Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 25. června 2008 v 17:48 | Reagovat

áááá já jí závidim...hned bych si s ní vyměnila místo...já bych na místě Lucíka znásilnila :D:D:D:D Ani se jí nedivim že se jí to líbilo....jo fandim jim! Co Black...fujtajbl. Ten nesahá Lucíkovy ani po paty...Jdu skandovat :D Lucík! Lucík! Lucík! Lucík!

2 Denise Denise | Web | 25. června 2008 v 17:57 | Reagovat

Bezva....

ale, teda ten Sirius... Balí Roxy a pak se tam mucká s nějakou šesťačkou... xD

3 Eliota Eliota | Web | 25. června 2008 v 18:06 | Reagovat

Krásné! Rox je odvážná, když se dokázala řečmi Luciovi vzepřít ;)

4 Lenka Lenka | Web | 25. června 2008 v 18:43 | Reagovat

Krásná kapitolka...Já si snad toho slizouna Luciuse oblíbím...

*Rezervuje si místo v Bohnicích...*

5 Eliška Eliška | Web | 25. června 2008 v 18:48 | Reagovat

Jůů, tahle kapča se ti moc povedla a já se těším na pokráčko :D

A ta fotka růže je krásná, vyřiď to kamarádce ;)

6 KiVi KiVi | Web | 25. června 2008 v 19:09 | Reagovat

Lenko prosimtě co blázníš? Lucík je sladkej :-* Bohnice jsou pro fanynky Siriho :D

7 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 25. června 2008 v 19:43 | Reagovat

Héééj! To se teda hooodně povedlo a ten Lucius.... slintyyyy!!!! xD

8 Casey Casey | 25. června 2008 v 21:31 | Reagovat

Bezváááá kapitolka!!! moc se mi líbila a moc se těšim na další

9 San San | Web | 25. června 2008 v 22:14 | Reagovat

Měla bych opět rýpavé konstatování... ale mám dobrou náladu. Tak si ho nechám pro sebe :).

10 Lištička Lištička | Web | 26. června 2008 v 6:37 | Reagovat

San: Oh, to mám kliku, že máš dobrou náladu :)

Viděla bych to tak, že jestli do mě chceš rýpat kvůli tomu, že se Lucius nechová jako Lucius, nech si to pro sebe XD Dalším připomínkám a kritice jiného druhu jsem naprosto otevřená :-)

11 Jenny Jenny | Web | 26. června 2008 v 9:09 | Reagovat

Úžasné. Ten polibek byl přímo elektrizující:) Ale fakt...celá kapitola se ti moc povedla. A souhlasím s Remem, z Roxyiny reakce bych taky vydedukovala, že tak trochu žárlí :) Nádherná kapitola. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.

12 San San | Web | 26. června 2008 v 9:38 | Reagovat

MG> Tohle jsem zrovna na mysli neměla, s tím jsem se u tebe už smířila ;), ale jak říkám, je to jedno. Až budu mít někdy kousavou, tak to zmíním ;).

13 Jenn Jenn | Web | 26. června 2008 v 15:08 | Reagovat

Ahoj! :)) Začíná nová soutěž pro spisovatelské ručky, určitě se přihlaš a prosím, pokus se to rozšířit do všech končin. :)) Děkuji Jenn

14 Irene Irene | Web | 26. června 2008 v 15:56 | Reagovat

ten sirius je takovej blbec, fakt.... kontrolovat holkám mandle na potkání, když pádí za jinou.... pche...bych mu to vytmavila..., ale vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou pro Happyendy se Siriusem a nějakou fajn holkou..... asi mu odpustím bídákovi!!...hehe....ale pěkný...

15 Lištička Lištička | Web | 26. června 2008 v 16:07 | Reagovat

Jenny: Děkuji :)

San: Ale já chci vědět, co dělám špatně! Proč mi to nechceš říct? :-(

Jenn: Když já na takovéhle soutěžení nejsem. Ráda si šmudlám povídky na vlastní téma, ale jak mi někdo něco zadá, už předem k tomu mám negativní postoj ;-) Nezlob se, ale já už jsem zkrátka taková.

Irene: Svým příspěvkem jsi mě velmi pobavila XD Díky.

16 Fialová Lilie Fialová Lilie | Web | 26. června 2008 v 16:27 | Reagovat

Hodně zajímavá fotka, moc se mi líbí kontrast barev... Dokonalé:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.