Kapitola 11.

18. června 2008 v 12:01
Podle mého je to nic moc :-(

Hodiny lektvarů jsem nenáviděla. Mé výtvory zásadně patřily k těm nejhorším a profesor Křiklan ze mě byl na mrtvici. A dnes se mi to obzvláště nedařilo. Vrcholem mé nešikovnosti bylo, že jsem se lektvarem polila. Na břiše se mi udělal obrovský, jasně žlutý flek.
"Slečno Wingová! Neříkal jsem snad, že máte dávat pozor, abyste se lektvarem nepolili?!" nadával Křiklan.
"Říkal." Dala jsem mu za pravdu.
Naneštěstí to pochopil jako provokaci, takže mi přede všemi pěkně od plic vynadal. Se zatnutými zuby jsem jeho lamentování přetrpěla. Zbytek třídy se na můj účet vesele bavil.
Vysvobodil mě až konec hodiny. Bleskurychle jsem po sobě uklidila věci a zamířila do pokoje se převléct.
V zrcadle na stěně naší ložnice jsem se zhrozila. Skvrna vypadala příšerně.
Shodila jsem ze sebe svetr i košili. Bylo mi jasné, že oba kusy oblečení mohu rovnou vyhodit.
Podprsenka naštěstí újmu neutrpěla. Bylo by mi jí líto, byla drahá. Červeno-černá, krajková.
Jen ve školní sukni a ve zmiňované podprsence jsem se vydala do skříně najít nějaké oblečení na převlečení. Vyrušilo mě zaklepání.
"Pojď dál, Lily." Houkla jsem směrem ke dveřím. Holky z pokoje neklepaly a jediná návštěva, která k nám chodila, byla Lil.
Ve dveřích se však neobjevila Lily, nýbrž Black, který na mě zůstal zírat. Div, že u toho neotevřel pusu.
"Co tu chceš?!" vylítla jsem.
"Pozvalas mě dál." Namítl.
"Řekla jsem: pojď dál, LILY. Ne Blacku!"
Hmátla jsem po prvním triku, které mi přišlo pod ruku a přitiskla si ho na prsa. "Tak co chceš?!"
Pousmál se. "Přišel jsem za Julií."
"Ta tu, jak vidíš, není. Takže se otoč a zmiz!"
Netvářil se, že by se mu chtělo odejít. Stále mě pozoroval a na tváři mu pohrával mírný úsměv. Otevřela jsem dveře a začala ho neurvale vystrkovat na chodbu. "Padej!"
"Když už jsem vážil takovou dlouhou cestu, tak mě přece nevyhodíš."
"Dlouhou cestu?" zopakovala jsem nevěřícně. "Máš na mysli těch pár schodů?"
"Přesně tak." Přikývl a objal mě.
"Koukej mě okamžitě pustit!" Zaječela jsem.
Docílila jsem pouze toho, že se pobaveně rozesmál. "Ta hysterie není na místě, Wingová. Já tě přece nekousnu."
"To bych ti taky radila!" Zavrčela jsem.
"Jsi nějaká napružená. Kdopak ti zdvihl mandle?" Zvědavě natočil hlavu na stranu.
"Jsem naprosto v pohodě." Ujistila jsem ho přezíravě. "A když mě pustíš, dokonce ti ani nezačnu nadávat do idiotů." Navrhla jsem mu.
"To má být férová nabídka?"
"Jsi bystrý, Blacku." Pochválila jsem ho ironicky.
Chvíli se tvářil, že přemýšlí. "Víš, vlastně mám pro tebe jiný návrh."
Zúžila jsem oči. "Pusu ti nedám, na rande nejdu a spát s tebou taky nebudu."
Zalapal po dechu. Ať už mi chtěl navrhnout cokoliv, rozhodně to byla jedna z těch věcí, které jsem mu zatrhla.
Už jsem se chystala k dalšímu proslovu, když se na schodech objevila Karin. Samosebou si naší dvojice otevřených dveřích všimla.
"Co to tu vyvádíte?" zeptala se nás překvapeně.
"Karin! Tebe mi posílá samo nebe!" Zajásala jsem. "Black mi vlezl do pokoje a odmítá ho opustit!"
"Hej, to není pravda!" Ohradil se Sirius. "Pozvala jsi mě dovnitř."
"Cože?! Už jednou jsem ti říkala, že jsem si myslela, že je to Lily!"
"No a? Řekla jsi, abych šel dál."
"Blacku, vypadni." Přerušila mě Karin, když už jsem se nadechovala, abych mu něco peprného odpověděla. "Julie tu není a já bych taky měla ráda trochu soukromí. A jestli tě pohled na Roxy v podprsence tak rajcuje, můžeš se zkusit zeptat, jestli by se pro tebe nenechala vyfotit. Třeba by ti vyhověla, kdybys ji pěkně poprosil." Mrkla na něj.
"Odpověď zní ne!" Ozvala jsem se, jen co otevřel pusu, aby se mě zeptal. "Zatím ahoj." Popřála jsem mu škodolibě a přibouchla mu dveře před nosem, sotva Karin prošla do pokoje.
"To sis nemohla ten komentář odpustit?" vyjela jsem na Karin.
"Ne." Usmála se nevinně. "Hele, chtěla ses ho zbavit a s tím jsem ti pomohla, ne? Tak co zase máš?"
"Ale nic." Mávla jsem rukou. "Dík."
"Není zač." Pohledem zavadila o mé zničené oblečení. "To už asi nevypereš, co?"
***
Znuděně jsem mířila na další hodinu. Do příchodu učitelky zbývalo pár minut a já bojovala s pokušením se na poslední chvíli otočit a odejít. Do dveří se společně se mnou nacpal ještě Black a neurvale mě do nich přimáčkl.
"Hej, co děláš, Blacku?!"
"Chci tě políbit." zašklebil se.
Zrudla jsem vzteky. "Co si o sobě myslíš, ty pitomej egoistickej debile?!"
"No no no, minule jsi neprotestovala." upozornil mě.
"Minule jsi se mnou nemluvil, jako bych byla nějaká hej počkej."
"Hm... To je pravda." Lehce se pousmál.
Přimhouřila jsem oči. Vztek ze mě pomalu vyprchal. "Musíš mě pokaždé mačkat ke stěně?" Upozornila jsem ho na skutečnost, že se z toho stal téměř zvyk.
"Musím, protože jinak bys mi utekla." Souhlasil.
"A to by tě nesmírně mrzelo, že?" Uculila jsem se. Zaregistrovala jsem Malfoyův pohled, kterým si naši dvojici měřil. Netvářil se nejpřívětivěji.
"Nesmírně." Přikývl Sirius zlomek vteřiny před tím, než mě krátce políbil na rty. Nevlepila jsem mu facku. Především kvůli Malfoyovi. Ani jsem mu nestihla polibek oplatit, když nás vyrušil nepříjemný hlas. "Pane Blacku, slečno Wingová!"
Neochotně jsem se od Siria odtáhla.
"Vy si zřejmě myslíte, že pro vás začátek hodiny neplatí... Ale to se šeredně pletete!" ujistila nás McGonagallová přísně. "Okamžitě si sedněte na svá místa a pokud vás během hodiny jen jedinkrát napomenu, ten školní trest vám prodloužím až do konce roku!" pohrozila nám.
Odevzdaně jsem se posadila vedle Julie, která se mračila jako sto čertů. Bylo mi jasné, že jí vadil pouhý fakt, že o mě Sirius projevil zájem. O polibku nemluvě. Podle ní bych se nejspíš na Blacka neměla ani podívat. Jenže jsem na ní stále nechtěla brát ohledy. Vždyť i ona měla kromě Blacka spoustu jiných kluků. Tak jako on spal kromě ní se spoustou jiných dívek.
Holky se mi sice snažily domluvit, ať Siriuse nechám na pokoji, ale tvrdošíjně jsem trvala na tom, že je to moje věc.
"Má Julie na Blacka nějaké výsadní právo? Nemá! Tak ať mi dá laskavě pokoj!"
Díky tomu u nás byly hádky na denním pořádku. Jediné, co se změnilo k lepšímu, byl vztah Jamese a Lily. James už ji nezval na rande, ale pouze ji občas pozdravil. Lily z toho byla pořádně v šoku.
"Nevíte, co se tomu Potterovi stalo?"
"Pročpak, Lil?"
"Už mě celý týden nepozval na rande!"
"Třeba se mu líbí někdo jiný..." Popíchli jsem ji.
Od té doby sledovala žárlivě pohledem každého, kdo se k Jamesovi jen přiblížil. Nejvíce to odnášela chudinka Mandy. Ještěže nebyla urážlivá a hádavá jako já, jinak by to bylo totéž jako mezi mnou a Julií v bledě modrém...
Samozřejmě jsem nebyla jediná, komu Black kromě Julie věnoval pozornost. Čas od času jsem ho zahlédla, jak se v nějakém tmavém koutě cicmá s některou ze studentek. To mě pokaždé vyléčilo z pokušení chovat se k němu přívětivěji.
Přiznávám, že už jsme se příliš nehádali, ale pořád jsem si ho držela od těla. Ačkoliv jsem zjistila, že si s ním skvěle rozumím, měla jsem na paměti, že je to Black. A Blackovi šlo jen o jedno. Neměla jsem zájem přibýt na dlouhý seznam holek, které přefikl.
Nežárlila jsem. Vážně! Jsem snad Julie? Jen mě štvalo, že je takový nenapravitelný děvkař.
Sirius nebyl hloupý. Brzy pochopil, proč jsem mu před Malfoyem nevrazila facku. Okomentoval to slovy, že jsem zvláštní stvoření a neznat mě už delší dobu, mohl by s klidem říct, že jsem děvka. Urazila jsem se. Jako by on byl nějaký svatoušek!
 


Komentáře

1 Denise Denise | Web | 18. června 2008 v 14:34 | Reagovat

Je to super... jsem zvědavá jestli se stane něco mezi Malfoyem a Roxy ... :-))))

2 Eliota Eliota | Web | 18. června 2008 v 15:11 | Reagovat

Pěkné. :) Ty její myšlenky jsou opravdu dobré ;) Už se těším na další kapitolu.

3 Casey Casey | 19. června 2008 v 20:18 | Reagovat

JJ Roxy je nejlepší.... moc se těšim na pokráčku

4 Iva Iva | 19. června 2008 v 20:58 | Reagovat

Mám tuhle povídku ráda, protože si u ní vždycky odpočinu...Ale vím, že ty máš pro nás v záloze něco, co nás zaručeně překvapí a rozjedeš to tu ve velkým XD Už se na to těším! :)

BTW: Dodatečně a veeeeelice opožděně přeji hezký pobyt v Anglii:)

5 Jenny Jenny | Web | 19. června 2008 v 22:38 | Reagovat

Tím rozhovorem v pokoji si na mý tváři vykouzlila úsměv, za což ti moc děkuju. Kapitola se mi moc líbila, celá, i to intermezzo s polibkem. A je mi děsně sympatická Karin. Tuhle povídku mám velice ráda.

6 LilyV LilyV | Web | 22. června 2008 v 11:50 | Reagovat

JHá si myslím, že tahle kapitolka byla stejně nádherná, jako všechny ty, co jí předcházely.

Jsem prostě fakt talentovaná :))

7 San San | Web | 22. června 2008 v 14:29 | Reagovat

Souhlasím, trochu slabší kapitolka. Působí dojmem, že je to sešito horkou jehlou, což je škoda...

8 Lištička Lištička | Web | 22. června 2008 v 14:43 | Reagovat

Díky, holky, za komentáře :)

San: No jo, mám pocit, že tahle povídka je kapitola od kapitoly horší a horší :-(

9 Irene Irene | Web | 23. června 2008 v 19:30 | Reagovat

řekla bych, žes tomu moc nedala, neboli mi to připomíná mě, ale neboj z toho se ty dostaneš, zato já jsem ztracenej případ.... ;o) ....no a tak se těší na další, akorát je škoda, že se jí hned tak nedočkám, ne že bys ji ty nenapsala, což určitě uděláš, ale já budu pryč............hmmm..moc si nefandi...občas se k počítači dostanu, takže kontrola bude... !

Ale jinak pěkný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.