Část 3.

22. června 2008 v 8:49
Ačkoliv se vám to možná zdá, ještě není konec :-)
Byla bych ráda, kdybyste mi napsali svůj názor. A děkuji za komentáře k minulé části. Jsem moc ráda, že se vám tak líbila :)
Obrázek je již tradičně od theband.


Všechno to začalo naprosto nevinně. Cestou na snídani Peter srazil nějakou holku z Havraspáru.
"Sorry." Zašeptal tiše s pohledem upřeným do země.
"To nemůžeš dávat pozor?! Nemehlo!" Otitulovala ho postižená a rozzuřeně odkráčela.
Sirius, jemuž tato situace neunikla, se ozval. "Péťo, vždyť tohle byla skvělá příležitost k seznámení!"
James se rozesmál. "Možná pro tebe."
"Tss. Pro každého!" Pohodil vzpupně hlavou. "Ale to bys nesměl být rudý a čučet do podlahy." Zkritizoval Peterovo chování.
Chudák Červíček se tvářil notně nejistě. "A co bych měl teda dělat?"
"Rád ti to vysvětlím." Odpověděl mu blahosklonně Sirius. Div, že nezvedl ukazovák. "Základem je dívat se holkám do očí. To je nejdůležitější pravidlo a když ho nezvládneš, můžeš se jít rovnou zahrabat. Občas, když se nedívají, se jim třeba můžeš mrknout i do výstřihu, ale nesmějí to poznat. Pro tebe bude pro začátek stačit ten pohled do očí."
A jéje... Osobní poradenství v otázkách vztahů, Sirius Black s.r.o.
Jestli mi na Siriovi něco vadilo, bylo to jeho poučování jiných ohledně dívek. Nejspíš za to mohl fakt, že poslouchat jeho osvědčené rady a metody, mi rvalo srdce z toho prostého důvodu, o kterém už všichni víte.
"Pak je důležitý, aby holka poznala, že o ni máš zájem. Představivosti se meze nekladou. Ty dnešní holky jsou docela staromódní - kytkou nebo básničkou si je naprosto získáš. Tohle sice není můj styl, ale co jsem tak pochopil z jejich vyprávění, nesmírně by je nadchlo, kdybych to pro ně udělal. Tím se dostávám k bodu číslo tři. Poslouchej, co ty holky říkají. Ať už melou sebevětší hovadiny, prostě je vyslechni a odkývej jim to."
Chápavý a citlivý Sirius, no jistě. Chudinky holky...
"Nemyslíš, že by to stačilo, Tichošlápku?" Zeptal jsem se otráveně.
Ušklíbl se. "Chci jen pomoct."
"Fajn. Ale mě osobně nebaví poslouchat, jakým způsobem dostáváš holky do postele."
"Ale já to říkám kvůli Peterovi. Péťo, rozuměl jsi všemu?"
Červíček, který Siria až doposud hltal pohledem, horlivě zakýval hlavou na souhlas. Sirius se pousmál.
"Dobře. Tak nezapomeň. Nejdůležitější je pohled do očí. Jo, a ještě úsměv!" Plácl se do čela. "Musíš se na holky usmívat, protože tak poznají, že je rád vidíš."
Útrpně jsem se zamračil.
"Už bude konec, Moony." Ujistil mě Sirius kousavě, když si všiml mého nenadšeného výrazu. Pak se znovu otočil na Petera. "Té dnešní srážky s tou holkou jsi mohl skvěle využít." Vyčetl mu. "Ukážu ti, jak to má vypadat, jo?"
Červíček nadšeně přikývl.
Sirius se rozhlédl a důkladně prozkoumal dívky ve svém okolí. Jeho pohled se zastavil na štíhlé černovlásce, která s náručí knih spěchala do Velké síně. V očích se mu blýskla škodolibost a sebevědomě vykročil směrem k ní. Otočil hlavu na druhou stranu, aby to vypadalo, že ji nevidí a vrazil do ní tak, že málem upadla. Včas ji však stihl zachytit.
"Jejda, moc se omlouvám!" Zatvářil se provinile. "Jsi v pořádku?"
Nebohá holka na něj vyjeveně zírala neschopna slova.
"Ty jsi z..." Přelétl pohledem její uniformu. "Z Mrzimoru, že?"
Němě přikývla.
"Všiml jsem si tě už dávno." Lhal Sirius jako když tiskne. "Jak se jmenuješ?"
"Sophia." Kuňkla.
"Nádherné jméno." Pokýval Sirius hlavou a Dvanácterák měl co dělat, aby nevyprskl smíchy.
"Ten Tichošlápek je šašek! Copak ta holka nevidí, že mu jde jen o jedno?!" Vrčel jsem polohlasem.
"Moony, vždyť ona je šťastná, že si jí všiml." Poučil mě James s úsměvem. "Sice jí to štěstí dlouho nevydrží, ale alespoň chvilku, ne?"
Nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou, ale to už k nám Sirius s vítězoslavným úsměvem dokráčel. "A je to. Sledoval jsi to, Péťo?"
Peter vděčně přikývl. "Děkuju."
"Není zač. Jamesi, připomeň mi, prosím, že s ní mám zítra rande." Otočil se k Dvanácterákovi.
"Nechceš si na to pořídit deníček?" Ozval jsem se ironicky.
"To vlastně není tak špatný nápad... Takhle v tom mám děsnej bordel." Přemýšlel nahlas Sirius. "Díky, Reme!"
Znechuceně jsem nad ním zavrtěl hlavou.
Předsevzetí být na něj naštvaný mi vydrželo přesně dvě a půl minuty. Pak se o mě letmo dotkl ramenem a já byl zase tam, co předtím.

*

Slavili jsme. Tedy my, Nebelvírští.
Zápas se Zmijozelem jsme vyhráli. Přesně jak předpověděl James. Byla to především jeho zásluha. Bezpochyby byl nejlepším chytačem z celých současných Bradavic.
Společenská místnost byla plná halasu. Marně jsem se tamtudy snažil nenápadně projít. Sirius si mě všiml, sotva jsem vkročil do místnosti.
"Moony, připij si s námi přece!" Byl notně rozjařený. Na klíně mu seděla nějaká dvě děvčata ze šestého ročníku a náležitě si to užívala.
Odmítavě jsem zavrtěl hlavou.
"Aspoň skleničku." Smlouval se mnou Tichošlápek. Nakonec jsem se k té jedné skleničce ukecat nechal, ale poté jsem se rychle vytratil do svého pokoje. Nemohl jsem se dívat, jak se Sirius od těch holek nechá objímat. Žárlil jsem a bylo mi jasné, že mám smůlu. Siriovi se líbily dívky.
Smutně jsem si uvědomil, jak krutě se proti mně celý svět spikl. Vlkodlak a ještě ke všemu zamilovaný do svého přítele. Fakt ironie osudu.
Nevím, jak dlouho jsem tam seděl na posteli a litoval se, když se otevřely dveře a dovnitř vpadl Sirius. V ruce měl láhev s nějakou whiskey a povážlivě se motal.
"Reme, proč jsi tu tak sám?"
"Přemýšlel jsem." Nasadil jsem neutrální výraz.
"Na přemýšlení máš fůru času jindy. Teď bys měl slavit." Poučil mě Sirius a než jsem se vzpamatoval, žuchl vedle mě na postel. Okamžitě jsem vstal a přešel na druhou polovinu pokoje.
Podíval jsem se z okna ven na zapadající slunce. "Proč jsi nezůstal dole?" Snažil jsem se o věcný tón.
"Protože ty jsi tady."
Pozvedl jsem obočí. Tak Siriovi leží na srdci, abych se necítil sám... "A to tě tam nebudou postrádat?" Zeptal jsem se hořce.
"Kdo?"
"Třeba ty dvě šesťačky."
Vstal a vrávoravě ke mně došel. "I kdyby, je mi to jedno."
Otočil jsem se k němu čelem. Nechápu, jak to dělal, že vždycky vypadal tak upraveně. Nedbalá elegance bylo přesně to slovní spojení, které ho vystihovalo. Ať už měl na sobě školní uniformu, společenský oblek nebo obyčejné rifle a triko, pokaždé mu to slušelo.
Nyní na mě bezelstně koukal a čekal, co udělám.
"Máš nádherný oči." Hlesl jsem.
Sirius se zazubil. "Vážně? To mi ještě žádnej kluk neřek."
Pevně jsem stiskl víčka. Ach bože, Siriusi, kdybys alespoň nebyl můj nejlepší přítel...
"Reme?"
Otevřel jsem oči a pohlédl na něj. Stál tak blízko. Tak blizoučko. A přitom mi byl nepředstavitelně vzdálený.
Mírně se usmíval a oči, jejichž barvu jsem tolik obdivoval, se mu pod vlivem alkoholu leskly. Najednou jsem zatoužil ho políbit. Jen jednou. Jedinkrát.
Zvažoval jsem pro a proti. Ne, je to blbost! To nemůžu! Ale zase... Kdy jindy budu mít příležitost? Ne! Anebo, že by...?
Nakonec mi pomohl sám Tichošlápek. "Dej mi pusinku, Remusi."
Šokovaně jsem na něj vytřeštil oči. Pak mi došlo, že je opilý a žertuje. Nevesele jsem se usmál.
Zdálo se však, že od svého pošetilého plánu nehodlá jen tak ustoupit.
"No ták, dej mi pusinku." Zatvářil se jako opuštěné štěně. "Prosím..."
"Myslím, že to není dobrý nápad..." Snažil jsem se z toho vykroutit. Krucinál, tohle přece nejde!
"Nesmysl!" Přerušil mě nekompromisně. "Jednu." Přistoupil až těsně ke mně. "Malou." Položil mi ruce na ramena a rošťácky se pousmál.
Ach bože, tohle je tak absurdní...
"Dobře." Kapituloval jsem. Bylo mi jasné, jak obrovské chyby se dopouštím. Sirius byl namol, nevěděl, co povídá za nesmysly. Jenže zamilovaný člověk příliš nepřemýšlí. A já zamilovaný byl.
Zavřel jsem oči a přiblížil své rty k těm jeho. Siriusi, nemáš ani ponětí, jak moc to bolí... Něžně jsem ho k sobě přitáhl. Měl hebké rty, nyní trochu vlhké, protože si je krátce před polibkem olízl. Nevydržel jsem se s ním líbat dlouho, brzy jsem se odtáhl. Věděl jsem, že musím, jinak bych se přestal ovládat. A to já nechtěl.
Se smíšenými pocity jsem na něj pohlédl. Tvářil se neproniknutelně. Pak se znenadání usmál a v očích se mu objevilo něco ďábelského. Nechápavě jsem sledoval, jak odložil láhev, kterou dosud držel v ruce, na noční stolek. Stoupl si přímo proti mně a pousmál se. Pochopil jsem.
"Tichošlápku, po-" Nenechal mě domluvit a ucpal mi ústa polibkem. Tentokrát jsem se neodtáhl. Objal mě kolem krku a něžně se dotýkal svými rty těch mých. Jeho jazyk pronikl hluboko do mých úst. Najednou jsem naprosto chápal pochvalné řeči na jeho adresu, které jsem sem tam zaslechl od nějakých studentek z ročníku. Sirius líbal báječně.
Pohladil jsem ho po zádech a aniž bych polibek přerušil, jsem ho začal svlékat. Všechny starosti jsem hodil za hlavu. Vždyť po tomhle jsem tak moc toužil...
 


Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 22. června 2008 v 10:55 | Reagovat

Krásné! :)

Jsem zvědavá, jestli si to bude Sirius pamatovat, když je opilý. A nebo, že by opilost jen předstíral? *ďábelské mrknutí*

Už se moc těším na 4. část!

2 LilyV LilyV | Web | 22. června 2008 v 12:13 | Reagovat

wow xD to se spolu jako vyspali, zajímavá představa jak sirius NĚCOstrká Remíkovi  NĚKAM  xD ale jinak opět krásně psaný, až jsem se málem vžila do děje

Dostáváš jedničku s hvězdičkou a pochvalu za trvalé vysoce nadprůmerné dobré výkony .D

3 Eliška Eliška | Web | 22. června 2008 v 12:30 | Reagovat

Jů, to se ti povedlo :D Moc se těším na pokračování. Jen tam máš menší hrubku - "Siriovi se líbili dívky" - má být "Siriovi se líbilY dívky".

4 Lištička Lištička | Web | 22. června 2008 v 13:13 | Reagovat

Eliotě: Kdo ví? ;-)

Lily: Téda, takhle to zlehčovat! Strkat něco někam... XD To měla být romantika a ty to takhle zkazíš! XDD

Elišce: Díky moc za upozornění :) Hned jsem to opravila. Shoda podmětu s přísudkem není moje silná stránka.

5 San San | Web | 22. června 2008 v 13:57 | Reagovat

V Anglii smí mladiství pít alkohol až od 21 let, že? Zajímalo by mě, jak ti kulišáci propašovali do Bradavic alkohol a jaké za to budou mít školní tresty ;).

Každopádně je to milé, tahle povídka mne baví. Aspoň dnes něco pozivitního.

6 San San | Web | 22. června 2008 v 13:58 | Reagovat

Blah, pozitivního. Ani už neumím psát :/.

7 Lištička Lištička | Web | 22. června 2008 v 14:45 | Reagovat

San: Jojo :-) Měla jsi vidět, jak kluci na zájezdu v Anglii protestovali, že už jsou plnoletí ;-) A měli smůlu.

Tresty? Ále, to je vedlejší. V hlavní dějové linii jde o něco jiného, trest se mi sem zakomponovat nehodí, takže ho pominu XD

Jinak jsem ráda, že se ti to líbí. Konkrétně od tebe mě pochvala těší dvojnásob :)

Hlavu vzhůru, překlepy dělá každý.

8 KiVi KiVi | Web | 22. června 2008 v 15:48 | Reagovat

hehuh huh snad je někdo nenačape! omg to by byl trapáááás xD Ale co třeba by mohl přijít Jamie a udělali by čtyřku xD Péťu bych vynechala :D

9 San San | Web | 23. června 2008 v 11:37 | Reagovat

Já jen, že je to taková logická věc. To je jako kdybys do nějakého příběhu o jeptiškách napsala, že souloží :). Taky by mne zajímalo, jak je to možné, jak se jim to povedlo a zda jim to projde. Ale asi nad vším příliš přemýšlím.

10 Lenka Lenka | Web | 23. června 2008 v 14:37 | Reagovat

Krásná kapitola...

Těším se na další=)

11 Lištička Lištička | Web | 23. června 2008 v 15:41 | Reagovat

San: Ano, je to logické. Ale já to nechám otevřené po vzoru "domysli si sám" XD Ať jste také trochu kreativní ;-)

Svatá pravda, příliš přemýšlíš XD

A ten příklad s jeptiškami mi tedy moc nesedí. Respektive jsem nepochopila, jak jsi to myslela. BTW proč by jeptišky nemohly souložit?

12 San San | 24. června 2008 v 10:27 | Reagovat

MG: LOL, Proč asi? Jsou to "nevěsty boží", jejich duše i těla náleží Bohu a tudíž mají zapovězený sex :).

Ale jako příklad se mi to zdá vhodné - prostě něco, co zní normálně (mladí pijí alkohol, ženy souloží), ale když se nad tím člověk zamyslí, až tolik smysl nedává (jak mladí alkohol sehnali, kdo jim ho koupil, případně prodal, jak ho propašovali do hradu, jak to, že ho drze popíjí ve společenské místnosti své koleje a nebojí se, že budou přistiženi atd., či jak je možné, že ty ženy souloží, což je sice přirozené, ale ne pro jeptišky) :).

13 Lištička Lištička | Web | 24. června 2008 v 16:11 | Reagovat

San: Ále... Já být jeptiškou a potkat chlapa, který za to stojí, na nějakého Boha se vykašlu ;-) Pak bych se pěkně vyzpovídala, jak jsem zhřešila, odříkala pár modlitbiček a všechno by zas bylo O.K XD

Na tvé otázky se pokusím odpovědět. Víš, ono je fajn, že ze zákona mladí nesmějí pít. Jenže rozhlédni se po ČR. Dodržuje to někdo? Jen minimálně.

Takže: Jak mladí alkohol sehnali? Připusťme možnost, že si ho normálně koupili v obchodě. Sama nemám zkušenosti, ale co vím od známých, není až takový problém koupit si nějakou tu lahvinku, aniž byste museli předkládat občanský průkaz. Samozřejmě někde jsou prodavači tak uvědomělí, že to kontrolují. Ale ve většině případů jsou rádi, že zboží prodají a po nějakém průkazu totožnosti se ani nepídí.

Jak alkohol propašovali do hradu? Řekla bych, že úplně jednoduše. V kufru. Nejsem nadšený fanoušek Harryho Pottera, ty knihy jsem četla jen letem světem, ale mám pocit, že zavazadla studentům nekontrolují, takže žádný problém ;-) A že drze popíjí ve společenské místnosti a nebojí se případného postihu? Nu, je to tak. Jsou prostě drzí a nezodpovědní. To není zas tak těžké si představit, ne? :-)

14 San San | Web | 24. června 2008 v 16:59 | Reagovat

MG> Jenže takové jeptišky nejsou - dokonce jsem se nedávno seznámila s jednou mladou dámou, která nám vypravovala, jak si divoce užívala na koleji při studiu vysoké školy a pak buch, stala se jeptiškou a hotovo a ničeho nelituje :). A věř mi, že za takové smilstvo by jeptišce pár otčenášů nestačilo :).

K prodeji alkoholu mladistvím - no nevím, po mně chtějí doklad plnoletosti i v mých dvaadvaceti, takže v tomhle asi záleží hodně na prodejci - je ale fakt, že jen málokdy se mi stalo, že by po mně doklad nechtěli ;).

Kufry jim určitě nekontrolují, ale stejně mě to prostě nutí k zamyšlení a následnému rýpání ;).

15 Lištička Lištička | Web | 24. června 2008 v 17:30 | Reagovat

San: Hmm, no jo. Asi by ze mě nebyla dobrá jepťule... :P Vlastně mi to ani nevadí, protože to v plánu nemám XD

No vidíš, to bude tím, že vypadáš mladší ;-)

Tak já nevím. Sama jsem alkohol ještě nekupovala, nemůžu soudit z vlastní zkušenosti. Vím jen z doslechu, jak to chodí.

Připomínáš mi malé zvídavé děcko, které nad vším zbytečně přemýšlí :-D Ale velice mě tahle debata baví a celkově mám radost, že tě čtení mých povídek nutí k zamyšlení. Má to na tebe dobrý vliv, řekla bych XD Rozvíjíš svou fantazii a dovídáš se nové věci... Skoro bych řekla, že je čtení mých povídek "výchovné" XD

16 San San | Web | 24. června 2008 v 18:05 | Reagovat

Nepřirovávala bych se ke zvídavému děcku, ale spíše ke kritickému čtenáři, který zkouší bystrost autora a chce vědět, zda si ten uvědomuje všechny detaily.

Ono není napsat v povídce jenom "a pak ji přinesl květiny a políbili se a byla to děsná romantika", to je sice pěkné, ale je třeba myslet i na to, že z předchozích kapitol čtenář ví, jsou třeba hrdinové v nějakém písčitém kraji, kde květiny nerostou, takže i když je to romantika, méně všímaví čtenáři vzdychají nad romantikou, chválí, autor je spokojen a tak dále, ti šťouravější se začnou zamýšlet nad tím, kde hrdina vlastně ty kytky narval :). Samozřejmě tohle je hodně přehnaný příklad :).

Ale jsem ráda, že v podstatě máš určitou teorii, kde asi Nebelvírští sehnali whisky.

To není jako když jsem na jednom blogu četla povídku, kde Harry vesele souložil s kdekým (konkrétní radši být nechci, heh, nicméně slash to byl jako vyšitý), ale odehrávalo se to během Ohnivého poháru. To mě překvapilo - Harrymu je v tomhle díle čtrnáct :). Tak jsem na to autorku jemně upozornila... nicméně nesetkala jsem se s pochopením :)).

17 Lištička Lištička | Web | 24. června 2008 v 18:21 | Reagovat

San: Aha. Nu, dobrá. Na tom tvém příkladu vážně něco je ;-)

Teorii mám, to jo XD Nicméně skutečnost, kde Nebelvírští sehnali whiskey, nepovažuji za tolik důležitou, abych ji cpala do děje. Chci tím říct, že pokud by to nějak ovlivňovalo příběh, samozřejmě bych se tomuto tématu věnovala. Takhle s ním ani nepočítám, protože se mi to v tuto chvíli nezdá nikterak důležité, jestli mi rozumíš.

Nesetkala ses s pochopením? :-D To se nediv, někteří lidé jsou na kritiku hákliví ;-) Ale já sama jsem četla několik povídek s podobným problémem. Například jsem narazila na jednu, která se odehrávala v době studia Jamese Pottera. A víš, kdo učil lektvary? Severus Snape! Tak já vážně nevím :P To si člověk potom připadá jako naprostej blbec...

18 San San | Web | 25. června 2008 v 7:28 | Reagovat

Rozumím ti, ale přece jenom se mi to tak nedůležité nezdá. Vzhledem k upjatému britskému školství a tak prostě musím pátrat po tom, jak je možné, že pijí alkohol na školní půdě, když jim ještě nebylo jednadvacet ;). Ale jak říkám, to chceme vědět jen my šťouraví. Ostatní ať se klidně dál rozplývají nad tím, jak se nám hoši pěkně opili.

Ale to s tím Severusem je rozkošné XD. Jako blbec spíš vypadá autor, ne čtenář :). Aspoň je to důvod se mu vysmát :).

19 Lištička Lištička | Web | 25. června 2008 v 15:52 | Reagovat

San: Ano, jistojistě máš pravdu v tom, že britské školství je upjaté, ale já si stojím za svým - není to pro mně v tuto chvíli důležité. Ale jsem ráda, že do mě takhle rýpeš - alespoň je vidět, že jsi to skutečně četla ;-)

Já mám pocit, že autorka (Alespoň myslím, že to byla autorka. Ale vlastně jsem ještě nenarazila na kluka, který by psal fanfiction... Takže prostě autorka XD) tam na to v úvodu upozorňovala. Přesto jsem měla při čtení pocit, že jsem buď úplně pitomá anebo málo otevřená experimentům, protože fakt, že Severus, který by měl být vrstevníkem Jamese, Lily, Petera, Rema i Siria, je učí a je ve věku jejich rodičů, se mi zdá notně přitažený za vlasy.

20 Jenny Jenny | Web | 26. června 2008 v 9:02 | Reagovat

No...a nejsou kouzelníci náhodou plnoletí už v sedmnácti? :) Já myslím, že jo...takže by v podstatě už mohli pít ne ? :) Ke kapitole...no prostě wow...romantika. A to se mi na týhle povídce právě líbí...ta romantika.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.