Část 2.

1. června 2008 v 16:04
Obrázek je od šikulky theband.

Po boku Siriuse jsem mířil do společenské místnosti. Peter se nám vytratil bůhví kam a James vyrazil do knihovny na lov Lily. Dávno jsme přestali počítat, kolikrát už na ni přes celou knihovnu zařval: "Héj, Evansová! Půjdeš se mnou na rande?"
Na konci chodby jsem zahlédl blížící se dívčí postavu se záplavou blond vlasů. I na tu dálku mi byla povědomá. Sirius Monicu také poznal.
"Kruci, nesmí mě vidět!" Zaklel Tichošlápek znepokojeně a uskočil do jednoho výklenku.
"Proč?"
"Prostě nesmí! Moony, prosím, jdi za ní."
Štěněcí pohled jeho očí mě na chvíli vyvedl z rovnováhy. "A co jí mám, proboha, říct?!"
"Cokoliv. Prostě ji nějak zadrž, ať mě nenajde!"
Mezitím jsem se vzpamatoval. "V žádném případě." Odmítl jsem kategoricky. "Tohle je tvoje věc, nebudu se do toho plést."
"Reme, prosím." žadonil zoufale. A já ustoupil.
Krucinál, Sirie, proč musíš mít tak nádherné oči?!
"No, tak jo." Svolil jsem. "Ale je to naposledy, co tě tahám z nějakého maléru s holkama!"
"Jasně. Máš to u mě!"
Silou vůle jsem odvrátil pohled od jeho úsměvu a vyšel vstříc Monice, která se mezitím přiblížila. "Ahoj!"
Po očku jsem si změřil její štíhlou postavu. Byla skutečně moc hezká.
"Ahoj," Pozdravila mě nevšímavě. "Neviděl jsi Siriuse?"
No, bezva! A teď jí mám lhát?! "Nebylo mu nějak dobře, tak si šel lehnout." Plácl jsem první výmluvu, která mě napadla.
"Chudáček." Politovala ho Monica.
Chudáček? To určitě...
"A mohl bys mu, prosím, předat tohle?" Podala mi nějaký růžový papírek, který smrděl sladkou voňavkou. Až jsem se z té vůně rozkašlal.
"Ano, jistě."
"Děkuji." Usmála se vděčně a spokojeně odkráčela. Výklenek se Siriem minula bez povšimnutí.
Jakmile byla pryč, Sirius se vysoukal ze své skrýše. "Uf, to bylo o fous. Díky, Moony."
"Není zač." Odpověděl jsem neutrálně. "Tohle ti posílá."
Tichošlápek štítivě uchopil voňavý vzkaz do dvou prstů. "Fuj, to je puch!"
Zběžně přelétl řádky, po tváři mu přelétl pobavený úsměv a u prvního odpadkového koše psaníčko vyhodil.
"Co ti psala pěkného?" Musel jsem se držet, aby nepostřehl, že mi to vadí. Ta žárlivost byla nesnesitelná. Rozežírala mě uvnitř těla jako kyselina.
"Že se chce sejít."
"A půjdeš?"
"Možná." Připustil. "Byla dost dobrá, tak proč si to nezopakovat?"
Odvrátil jsem hlavu. Tak přesně tohle jsem slyšet nechtěl...

*

Sirius se otráveně soukal do černého smokingu. Doslova jsem ho hltal pohledem. V tmavém obleku vypadal jak jinak než neodolatelně. Na rozdíl ode mě měl oblek nový. Ten můj byl hnusně hnědý, záplatovaný. Dostal jsem ho po otci a ten ho měl zase po svém. A kdo ví, po kom ho zdědil dědeček...
"Já nesnáším plesy." Stěžoval si Sirius, zatímco si před zrcadlem upravoval kravatu.
"Proč?" Podivil jsem se.
"Musí se tam tancovat. A musíš být v obleku."
"To ti vadí?"
"Jo. Vypadám v tom jak idiot." Prohlédl se kriticky a otráveně zkonstatoval, že nevypadá tak, jak by chtěl.
"Vypadáš v tom dobře." Převezl jsem ho. "Rozhodně líp, než já." Ale to ty ostatně vypadáš vždycky.
"Ne." Odporoval. "Vypadám jak ženich."
Tohle přirovnání mě rozesmálo. "Ti, co se žení, vypadají jako idioti?"
James, který se až doposud do hovoru nezapojoval, se napřímil. "No pozor, až já si budu brát Evansovou, jako idiot rozhodně vypadat nebudu!"
Vyměnili jsme si s Tichošlápkem pobavené pohledy. "To je slovo do pranice, Dvanácteráku. To, že se s tebou Lily uvolila jít na ples, neznamená, že si tě někdy bude chtít vzít."
"To sice ne, ale ona si mě bude chtít vzít." Prohlásil James sebejistě.
"Aha. V tom případě jo." Zavrtěl Tichošlápek pobaveně hlavou nad logikou našeho kamaráda a vzápětí vybuchl vzteky. "Do prdele, co je tohle za kravatu?!"
Už dobrých pět minut se snažil si ji uvázat kolem krku. Bezúspěšně.
Vstal jsem. "Ukaž."
Zručně jsem mu ji během deseti sekund zavázal. Musel jsem si kvůli tomu stoupnout dost blízko k němu, což mě trošku rozhodilo, ale ustál jsem to. Přesto jsem se zachvěl, když se mé ruce dotkly jeho krku.
Spěšně jsem se od něj odvrátil, aby si nikdo ničeho nevšiml.
"No to jsem blázen." Zavrtěl Sirius nechápavě hlavou. "Jak to, že mně to nešlo?!"
"To víš, Tichošlápku, Moony je holt šikula." Zasmál se James pobaveně.
"Hm." Sirius se tvářil nespokojeně. Strašlivě nerad byl v něčem horší než ostatní. "Díky." Kývl na mě nakonec. Dokonce přidal i vděčný úsměv.

*

Na ples jsem šel vlastně jen proto, že byl povinný. Nebavilo mě to tam. Sirius se naproti své nechuti skvěle bavil. Rozdával zářivé úsměvy na všechny strany a s těmi, které měly štěstí, si dokonce zatančil. Přestože tanec údajně nesnášel, tančil báječně.
Vyšel jsem ven ze sálu a zamířil k jezeru. Bylo chladno. Na tmavomodré obloze zářily sta tisíce zlatých hvězd a odrážely se od vodní hladiny.
Ani nevím, jak dlouho jsem tam stál. Přemýšlel jsem o tom, co vlastně na tomhle světě dělám. Pak mi někdo položil ruku na rameno. Polekaně jsem sebou trhl.
"Siriusi..." Poznal jsem příchozího. Přišel neslyšně zezadu. Ne nadarmo jsme mu říkali Tichošlápek. Kdoví, jak dlouho už tu se mnou byl.
"Nebavíš se?"
Zavrtěl jsem hlavou. "Taky nesnáším plesy."
Usmál se a ve tmě se blýskly jeho bílé zuby.
"Brzy bude úplněk." Zachmuřil jsem se při pohledu na dorůstající srpek měsíce.
"Pozítří." Souhlasil Sirius. Překvapilo mě, že to ví přesně. "Moony? Co tě trápí?"
Zahleděl jsem se na lesklou plochu jezera. "Nic."
"Nelži. Já vím, že se něco děje!"
"Tak se neptej, když to víš."
Povzdechl si. "Chtěl bych ti pomoct, Reme."
"Děkuji, Siriusi, ale tohle si musím vyřešit já sám." Odmítl jsem ho.
Smutně se na mě podíval. Musel jsem odvrátit pohled. "A nedívej se na mě takhle."

*

Unaveně jsem se opřel o drsnou kůru stromu. Nenáviděl jsem úplňky. A nenáviděl jsem své prokletí. Z celého srdce jsem proklínal den, kdy jsem se připletl do cesty tomu vlkodlakovi, co mě pokousal.
Tichošlápek ke mně přiběhl ve své psí podobě a posadil se několik metrů ode mě. Začínalo svítat.
Nenadšeně jsem zkonstatoval, že mám opět ruce rozdrásané do krve a obličej patrně taky, jak jsem usoudil podle štiplavé bolesti ve tváři. Šrámy po těle už ani nestály za zmínku. Ty alespoň skrylo oblečení.
Sirius se proměnil a najednou tu nestál černý chundelatý pes, ale ten tmavovlasý mladík, kterého jsem měl rád víc, než je zdrávo.
"Moony, jak se cítíš?"
"Jako po úplňku." Odsekl jsem. Nejistým krokem jsem popošel směrem k němu. Sotva jsem se držel na nohou.
Všiml si toho a podepřel mě. Jeho dotek mě i skrze roztrhanou košili pálil jako roztavené železo.
"Zvládnu to sám."
"Ne, nezvládneš." Odporoval mi.
Krátce jsem na něj pohlédl. "Zvládnu."
S povzdechem mě pustil a nechal jít několik metrů samotného. Nohy mě odmítaly poslouchat. Věděl jsem moc dobře, že bez něj do hradu nedojdu. A on to věděl taky.
Nevydržel dlouho přihlížet, jak se mátožně ploužím. Pevně mě objal kolem pasu a já se o něj vděčně opřel. Tohle byl jeden z mála okamžiků, kdy jsem mu mohl být takhle blízko.
Byl jsem si vědom toho, že musím vypadat strašně. Vždycky jsem byl nezdravě bledý, ale po úplňku jsem vypadal ještě hůř než normálně. Přibyly mi šrámy, především v obličeji to bylo hodně vidět, a pod očima se usadily tmavé kruhy. Snažil jsem se na to nemyslet, ale šlo to jen těžko.
Před branou jsme se setkali s Peterem a Jamesem. Kluci mě dovedli mě na ošetřovnu, kde už na nás čekala madam Pomfreyová. Jako každé ráno po úplňku se na mě povzbudivě usmála a dala mi vypít připravený lektvar.
Pitomý úplněk! Jediné, co mě na dnešku těšilo, byl fakt, že mám zase měsíc klid.

*

"Ahoj, Remusi!" Otočil jsem se po dívčím hlase. Mávala na mě Rebeca, Siriova momentální přítelkyně. Monica už byla minulost.
"Čau," Pozdravil jsem ji nenadšeně.
Sirius, který ji vedl za ruku, pozvedl obočí. "Máš špatnou náladu, Moony?"
"Ne, je mi báječně." zavrčel jsem ještě nepříjemněji. Jak nemám mít špatnou náladu, když ty si tu v klidu užíváš a já se akorát trápím?! Sakra!
Raději jsem zamířil pryč. Sirius se za mnou nechápavě díval. Pak se na Rebecu omluvně usmál, dlouze ji políbil a doběhl mě. "Reme, tobě se Rebeca líbí?"
Nevraživě jsem na něj pohlédl.
"Víš, napadlo mě to. Jestli jo, rozejdu se s ní." Nabídl mi velkoryse.
"Kvůli mně, jo?"
"No," Přikývl. "V podstatě je mi naprosto jedno, s kterou z těch holek spím. A jestli se ti Beca líbí, přenechám ti ji."
"Ach, no to je od tebe milé!" zhodnotil jsem ironicky. Začínal mnou lomcovat vztek. Krucinál, proč se mi pořád snaží pomoct, když to, co bych chtěl, stejně mít nemohu?!
"Řekl jsem něco špatně?" Otázal se opatrně.
Jo! Všechno je špatně! Úplně všechno! A největší průšvih je, že tě miluju, Tichošlápku!
Promnul jsem si spánky. "Ne, to nic. Promiň."
Starostlivě mě pozoroval. "Jestli za to můžu já, tak-"
"Ne, to není tvoje vina." Přerušil jsem ho rychle.
Můžu si za to sám. To ve mně je chyba! Přece není normální, aby muž miloval muže!
"Určitě?" Netvářil se příliš přesvědčeně.
"Jo, vážně. Běž za Rebecou."
Ošil se. "Vlastně mám teď rande s Amandou..."
Vyvalil jsem oči. "To mi chceš říct, že už zase chodíš se dvěma holkami zároveň?!"
"Ale kdepak." Bránil se okamžitě. "S Amandou jen spím."
"Ještě lepší!" Nechápavě jsem zavrtěl hlavou. "Siriusi, copak tobě nevadí, že těm holkám ubližuješ?!"
"Ale Moony," Protáhl otráveně. "Zbytečně to nedramatizuj. Ony vědí, co jsem zač. Kdyby jim to vadilo, nic by si se mnou nezačínaly."
"Vážně?! Vážně si to myslíš?"
Siriusi, copak by ti někdo dokázal odolat? Znal jsem jen pár výjimek, které to pravidlo potvrzovaly. Jinak všichni Siria milovali. I přes jeho nestálost a domýšlivost. I přes to, jak přelétavý byl.
"Hele, Reme, já nevím, o co ti jde." Z tónu jeho hlasu jsem poznal, že je mírně podrážděný. "Jestli ti leží na srdci blaho těch slečen, můžu tě ujistit, že jsem ještě s žádnou nedělal nic, s čím by nesouhlasila." Významně se na mě zadíval a já opovržlivě odfrkl.
Taky bych se nebránil, kdybys se mnou chtěl něco mít, Sirie...
 


Komentáře

1 Charlizee Charlizee | Web | 1. června 2008 v 16:14 | Reagovat

noo.. zajímavá zápletka..

2 Lenka Lenka | Web | 1. června 2008 v 16:43 | Reagovat

Dobrá kapitola, už se nemůžu dočkat další...:-)

3 LilyV LilyV | Web | 1. června 2008 v 20:58 | Reagovat

Hej týjo, já nevím, mě to nějak uchvátilo, mě se to prostě líbí, možná že se to někomu zdá úchylný, ale mě se to fat líbí. akorát ten Sirius mě pěkně tankuje grrr, dostane banán...! xD Jinak super :)

4 Jenny Jenny | Web | 1. června 2008 v 22:23 | Reagovat

Wow...úžasný, Lištičko. Parádni kapitola. Chudák Rem, se utrápí=( Jsem fakt zvědavá na vývoj týhle povídky, moc se těším na další kapitolu.

5 Eliška Eliška | Web | 2. června 2008 v 7:18 | Reagovat

Jů, úžasná kapitola! Ale je mi líto Moonyho, jak se trápí =´( Musíš to nějak vyřešit pro ,,blaho všech" o=) A moc se těším na další kapitolku o=)

6 KiVi KiVi | Web | 2. června 2008 v 15:08 | Reagovat

já teda jo :D já chcu Remíkčka..buééé a ať mě neštve Siri je fůj ať má mě :D:D:D:D ok tak nic...:) suprově napsaný...:)

7 San San | Web | 2. června 2008 v 19:03 | Reagovat

Ach, aspon neco mi dnes zvedlo naladu... I kdyz se teda kluci chovaji ponekud zzenstile ;). Ale to mi vubec nevadi, vsak to jsou bisici :).

Jen mala otazka, porad nad tim premyslim - kolik jim je let?

8 Lištička Lištička | Web | 3. června 2008 v 6:30 | Reagovat

San: To jsem ráda :-) Kluci se chovají zženštile, protože jsou teplí XD

Tou otázkou ohledně věku jsi mě docela zaskočila. Kolik bys řekla ty?

9 San San | Web | 3. června 2008 v 10:41 | Reagovat

MG> Kdepak, to chci slyset od tebe XD. Protoze, vzhledem k tomu, ze jsou jeste v Bradavicich, moc jim  byt nemuze. Ale na to zase zije napriklad pan Black prilis divokym erotickym zivotem. Jasne, chapu, ze je to smyslny mlady muz (ehm, oprava, smyslne dite, porad mu nemuze byt vice jak sedmnact ;)) ), ale stejne... V kazdem pripade jsou ty divky, ktere mu podlehly, napul nezletile lolitky a Black je sexem posedly pubertak :)).

10 Eliota Eliota | Web | 3. června 2008 v 14:21 | Reagovat

Ááách.

Je to tak kouzelné. Tuhle povídku jsem si už stačila zamilovat, úplně senzačně tam popisuješ Removi pocity. Rozesmálo mě to s tou Amandou. :D

Rychle, dej sem další část. :)

A jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

A myslím si, že budou v 7. ročníku, tak jim bude asi 16 - 17 let, ne? :)

11 Lištička Lištička | Web | 3. června 2008 v 16:06 | Reagovat

San: Eliota má pravdu. Psala jsem to s tím, že jsou v posledním ročníku. Uznávám, že je to trošičku přehnané, ale já jinak ani psát neumím O:-)

A Siriuse mám zafixovaného jako kluka, kterého sex baví a má ho rád, takže proč ne? ;-)

Eliotě: Tisíceré díky :) Další část ještě není hotová, takže si musíte počkat. Ohledně věku jsi měla dobrý tip - máš malé bezvýznamné plus XD

P.S: Asi si ty bezvýznamné plusy budu někam psát a dávat vám za ně odměny, abyste měli nějakou motivaci ;-))

12 San San | Web | 3. června 2008 v 16:44 | Reagovat

MG> Já jsem si vypočítala, že by jim mělo být tak sedmnáct, ale chtěla jsem slyšet, zda si to uvědomuješ i ty ;)). Nicméně, co já vím. Už je to pár let, co jsem byla v tomhle věku, třeba se od té doby leccos změnilo a dnešní mládež je skutečně taková... nadržená :) (ačkoliv, nevím, zda je zde příměr k dnešní mládeži vhodný, když se děj vlastně odehrává před mnoha a mnoha lety ;) ).

Ale to není žádná výtka, tahle povídka se mi líbí i tak. Jen si je asi budu představovat trochu starší ;).

13 Lištička Lištička | Web | 3. června 2008 v 18:06 | Reagovat

San: Uvědomuji :) Ne, nemyslím, že je to o věku. Řekla bych, že je to v lidech. Někdo nadržený je, někdo ne XD

O.K, já to jako výtku neberu ;-)

14 San San | Web | 3. června 2008 v 18:16 | Reagovat

MG> Neříkám, že je to o věku, ale trochu se mi zdá, že se Black a jeho povolné lolitky chovají až moc... ehm, "dospěle" na to, jak jsou mladí XD. Ale co, je to fan fiction, tak ti to snadno odpustím :).

15 Lištička Lištička | Web | 3. června 2008 v 18:36 | Reagovat

San: Asi máš pravdu :P Nicméně jsem potřebovala zkombinovat tenhle příběh s prostředím Bradavic a nemůžu za to, že nejvyšší ročník tam mají sedmý. Kdyby končili ve třiadvaceti, nastavila jsem hlavním hrdinům věk 23 let XD

A mimochodem, znám pár lidí ze svého okolí, kteří jsou stejně staří jako já a jsou tak zkažení jako "Black a jeho povolné lolitky".

Jojo... Kam to ten svět spěje?

16 DenDule DenDule | Web | 10. února 2009 v 9:21 | Reagovat

řekla bych.že v tuhle dobu je věk 17 a tihle nadrženci úplně normální:).. i mladší než 17 takový bývaj..s tim nikdo nic neudělá.. jinak.: pěknej příběh.. jdu číst dál:)

17 Caroline Caroline | 28. července 2010 v 11:19 | Reagovat

V kouzelnickém světě jsi v 17 plnoletá..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.