Kapitola 9.

18. května 2008 v 9:07
Nic netrvá věčně... mě v poslední době začalo strašlivě bavit :) Snažím se proto využít své nynější nadšení k tomu, abych se v ději někam posunula. Díky tomu mě ovšem opustili nápady k Nečekej na zázrak a Věřit a doufat. Zatím to vypadá beznadějně :P
Rozhodně to neznamená, že bych tyto povídky nechtěla dopsat. Naopak.Už se moc těším, až se k nim zase vrátím. Ale kdy to bude, to je ve hvězdách...

Je tu i možnost, že nejdříve dokončím Nic netrvá věčně... Ale v tom případě to vidím na hodně dlouho. Jsem u deváté kapitoly a ještě jsem se ani nedostala ke klíčovému ději. Ach jo :(
Konec plkání. Snad máte z nové kapitoly, potažmo mé pilnosti radost :-) Já tedy moc ne, protože kvůli tomu zanedbávám učení a ty pětky v mém indexu to jen potvrzují :-/ Ale člověk holt nemůže mít všechno XD Jak bolestná pravda...
No, kéž by mi ten optimismus vydržel, až zase dostanu příští týden známky z písemek, které, jak tuším, nedopadnou nejlépe...
Ráno mi sova přinesla dopis od našich. Zaplavil mě nefalšovaný pocit radosti. Byla jsem ráda, že se po dlouhé době zase ozvali. K otevření bílé obálky jsem se dostala až večer, kdy jsem si s ní sedla ve společenské místnosti do křesla.
Dopis začínal tradičně slovy Milá Roxanno.
Mrzí mě, že jsem ti to musela tak dlouho tajit, ale dohodli jsme se na tom s Aaronem.
Absolutně jsem nechápala, o co kráčí. Zběžně jsem přelétla řádky a zůstala na pergamen vyjeveně civět.
"Cože?!" vyjekla jsem nahlas.
"Copak, Wingová? Překvapivý zvrat?" otázal se Black poťouchle. Vůbec jsem si nevšimla, že se posadil vedle mě na pohovku.
"Starej se o sebe, Blacku." Zamračila jsem se. Byla jsem totálně rozhozená. Jak mi to mohli tajit?!
"Nebuď na mě tak hnusná, Wingová. Nic jsem ti neprovedl."
"To si jenom myslíš."
"A co?" Naklonil se ke mně.
Ucukla jsem pohledem. "Dej mi pokoj."
Od včerejšího zážitku s Malfoyem jsme se ještě nestihli pohádat, ale zrovna teď mi opět začal nesnesitelně lézt na nervy. Zvláštní, že jedině on a ten blonďatý zmijozelský otrapa mě dokázali tolik vytočit.
"Ty jsi ale milá..." Povzdechl si. "A to jsem si začínal myslet, že umíš být i fajn." prohlásil s výčitkou.
Uvědomila jsem si, že ze své pozice by si mohl krásně přečíst obsah dopisu a schovala jsem papír za záda.
"Tajná korespondence?" nadhodil pobaveně.
"Tajná ne. Jen soukromá, Blacku."
"A nechceš mi ji dát přečíst?" zeptal se nevinně.
"Ne, to doopravdy nechci."
Pochopila jsem, co Julii tolik baví na škádlení s Blackem. Mělo to své kouzlo... Pokud jsem se tedy povznesla nad jeho sebejistý výraz a odmyslela si, že si povídám s největším nebelvírským proutníkem.
"Taky bych ti dal přečíst svou poštu." navrhl mi.
"Vždyť tobě nikdo nepíše." vyprskla jsem.
"No právě." přikývl pobaveně. Potom mi došel význam oněch slov.
Nikdy jsem neviděla, že by Siriovi někdo napsal... Pominu-li tedy nekonečný zástup jeho obdivovatelek. Kromě výjimečných případů, kdy mu jeho roztomilá matinka poslala huláka, mu žádné dopisy nechodily. Obvykle se jeho matce nelíbilo, že dělá rodu Blackových ostudu.
"Tobě vážně nikdo nepíše?" zeptala jsem se.
Trhl vzdorně rameny. "Ne."
Náhle mi ho bylo líto. "To... mě mrzí." vymáčkla jsem ze sebe pracně.
"Mě je to fuk." zalhal. Všimla jsem si, že se mu v šedých očích na okamžik promítla bolest.
Najednou jsem ho viděla v úplně jiném světle. Ne jako toho namyšleného Blacka, lamače dívčích srdcí. Tohle byl Sirius Black, mladý muž, který se vzepřel vůli své rodiny a ta ho zavrhla.
Dostala jsem chuť ho obejmout. Ale neudělala jsem to. Věděla jsem, že by na mě okamžitě zkusil ty své finty.
"Nemáš rád své rodiče?" zeptala jsem se namísto toho.
"Nesnáším je!" Prskl vztekle a jeho oči potemněly zlobou. "Stydí se za mě a já se stydím za ně. Je nefér, že jsem Black. Nikdo se mě neptal, jestli jím chci být!"
"Je mi to líto."
"To říkáš jen proto, abys mě potěšila." ušklíbl se.
"Myslím to vážně." Prohlásila jsem pevně a spontánně ho vzala za ruku, kterou nervózně poklepával do opěradla.
Pohlédl mi do očí. "Každej na mě kašle." prohlásil.
"To není pravda. Máš Jamese, Remuse a Petera." namítla jsem.
"Tak změna. Kašle na mě každej kromě těchhle tří."
"Všechny holky tě touží získat."
"I ty?" Chytil mě za slovo a kysele se ušklíbl.
"Skoro všechny holky." Upravila jsem větu.
"Jenže těm jde jen o to, jak vypadám. Nikomu nezáleží na tom, jak se cítím."
Překvapeně jsem na něj zírala. Znělo to tak rozumně, dospěle a... smířeně.
"Co tak koukáš? Je to pravda."
"Já... Nečekala jsem, že od tebe uslyším tohle."
Odhrnul si z čela tmavé vlasy. "Myslíš si o mně, že jsem namyšlenej idiot, kterej touží dostat každou holku, že jo?"
"Působíš tak." vyhnula jsem se odpovědi.
"Hezký kluci jsou podle tebe pitomci, viď?"
"Jen ti, kteří se tak chovají."
"Chovám se podle tebe jako pitomec?"
"Někdy ano." Přisvědčila jsem.
Zavrtěl nechápavě hlavou.
"Necháme toho." Rozhodla jsem.
"Jak je libo."
Došlo mi, že stále ještě svírám jeho dlaň a pustila jsem ji.
Sirius se nepohnul ani o píď. Stále seděl nakloněný až těsně ke mně a upíral na mě své ocelově šedé oči.
Byla jsem dokonale konsternovaná jeho pohledem. Nedokázala jsem od něj odtrhnout zrak.
Co mám sakra dělat?!
Obraz Buclaté dámy se odklopil a dovnitř vešla Mandy s Julií. Obě se po nás šokovaně otočili.
"Ahoj Siriusi." pozdravila ho Julie.
Na okamžik se podíval jejich směrem. "Ahoj." Poté opět upřel svůj pohled na mě.
"Ahoj holky." pozdravila jsem je opožděně.
Mandy mi odpověděla, Julie si mě změřila naštvaným pohledem a vzápětí jsme uslyšeli třísknutí dveří.
To mě konečně probralo. Zvedla jsem se. "Ráda jsem si s tebou popovídala, Blacku."
Přikývl a v očích mu pobaveně zahrálo. Už to byl zase ten veselý a bezstarostný Sirius. Byla jsem tomu ráda. Ani na okamžik jsem nesměla zapomenout, že mu jde jen o jedno. A to byl díky jeho pohledu, který mi až příliš připomínal smutný psí kukuč, nadlidský výkon.
Už jsem byla na schodišti, když na mě zavolal. Otočila jsem se.
"Zůstane to mezi námi?"
"Jak si přeješ." přikývla jsem.
Zářivě se usmál a já s povzdechem zapadla do pokoje. Na šokující zjištění, které mě čekalo v dopise od našich, jsem si ani nevzpomněla. Postarala se o to uražená Julie, kterou jsem našla, jak naštvaně zírá z okna.
"Julie?"
Nic.
"Tak slyšíš, Julie?"
Krátce na mě pohlédla a potom opět upřela svůj pohled na skleněnou tabuli v okně.
"Zlobíš se?" zeptala jsem se.
Umíněně mlčela.
"Nemáš proč být uražená. Neprovedla jsem nic zakázaného."
"Ne?!" zareagovala konečně. "Zase jsi sváděla Siriuse!"
"Tak to přece není..." Zatvářila jsem se nešťastně. "Jul, copak mi už zase nevěříš?"
Mrazivě na mě pohlédla, ale pak se náhle její výraz změnil ve smutný. "Já nevím, Rox. Nevím... Sirius... Vždycky jsme si skvěle rozuměli, občas si spolu užili. Bylo to fajn. Jenomže teď... Mám pocit, že mi na něm záleží víc než předtím. Nechci se vázat, vyhovuje mi to tak, jak to je, ale na druhou stranu mi strašlivě vadí, že se tahá i s jinýma holkama." Vysypala ze sebe. "Nechci se k tobě chovat hnusně, ale... Nikdy se s tebou příliš nebavil a v poslední době ti najednou začal věnovat pozornost..."
Mlčky jsem poslouchala její monolog. Věděla jsem, že se musí hodně přemáhat, aby ke mně mluvila upřímně. Běžně jí její hrdost nedovolila dávat city najevo.
Byla hrdá na to, že je nezávislá a soběstačná. Lásku a náklonnost považovala za slabost.
"Roxy, pověz mi upřímně: Co je mezi vámi?"
"Nic!" Ujistila jsem ji překotně.
"Tak proč se k tobě chová tak, jak se chová?! Nikdy ti neprojevoval tolik pozornosti!" obvinila mě.
"No, víš... Párkrát mě zachránil před Malfoyem. Myslím, že to je ten důvod."
"On tě ještě nenechal na pokoji?!"
Mlčky jsem zavrtěla hlavou.
"Měla bys to říct-"
"Brumbálovi, já vím! Nemusíte mi to stále dokola opakovat!" Odsekla jsem.
"Dělej, jak myslíš." Zamračila se nesouhlasně. "A mezi tebou a Siriem tedy nic není?"
"Ne! Pije mi krev, to je celé."
"Já ti nevím, Roxy... Znám ho dobře. Až příliš dobře na to, aby mi neušlo, že po tobě až podezřele často pokukuje..."
"Ale prosím tě!"
"Opravdu. Mám pocit, že by tě rád dostal do postele... A možná nejen to..."
"V tom případě má ovšem smůlu." Zadívala jsem se na ni významně.
"Jenom aby." poznamenala skepticky. "Věř mi, že on to s holkama umí..."
"Co po mně vlastně chceš?! Abych si ho nevšímala?"
"Ne, to ne. Víš, pokud se mu líbíš, stejně s tím nic nezmůžu." Zatvářila se smutně. "Jen... Nezačínej si s ním, prosím, nic, ano?"
Ošila jsem se. Nerada jsem něco slibovala. Zvlášť to, u čeho jsem si nebyla stoprocentně jistá, zda to dokážu splnit. Sice mě ani v nejmenším nenapadlo Blacka balit, jenže...
Julie si povšimla mého zaváhání. "Tak víš co?! Klidně se s ním pro mě za mě vyspi!" vybuchla. "Ale potom mi nechoď brečet na rameno, až tě odkopne!" Naštvala se a s třísknutím dveří opustila pokoj.
Zhluboka jsem se nadechla. Ach jo... Proč musí být taková hysterka?
 


Komentáře

1 Kayla Kayla | 18. května 2008 v 10:07 | Reagovat

nadhera vazne je to strasne hezky napsany uz se tesim na dalsi kapitolu!!!!!!!!!!!!!!!!

2 Lily V Lily V | Web | 18. května 2008 v 14:53 | Reagovat

Pěkně, jne je to klraťoučký :( ale to nevadí, docela rychle to zveřejňuješ:) mám z toho radost.Jinak, moc pěkná kapča, akorát by mě teda zajímalo, co bylo v tom dopise tak hejbni :D :)

3 Lištička Lištička | Web | 18. května 2008 v 14:56 | Reagovat

Lily: Kraťoučký? Jsou to dvě a půl stránky A4 - to je normální délka u mých kapitol. Píšu i kratší.

A hejbni?! I ty jedna nevděčnice! XD

4 moja moja | 18. května 2008 v 15:32 | Reagovat

tak ypukám zvědavostí co  bylo v tom dopise :-)))) Moc povedená kapča..... hodně se těšim na další :-)))

5 Jenny Jenny | Web | 18. května 2008 v 15:40 | Reagovat

Ou je...nádherná kapitola!! Zařazuji se mezi nevděčnice, i mně se kapitola zdála krátká:-D Ale bezvadně napsaná...moc se těším na další!

P.S: Co to vytáhnout na 4 stránky?:-D

6 Iva Iva | 18. května 2008 v 18:42 | Reagovat

Nic netrvá věčně mám moc ráda:) Nikdy jsem příliš nevyhledávala povídky s touto tématikou, ale tahle mi opravdu sedla:)

Takže moc chválím:) Snad jen jedna výtka...Chtělo by to urychlené pokračování XD Ne nebudu buzerovat XD Ráda si počkám:) Sama totiž vím, jak je to s časem náročné-dřív jsem psala denně, ale ted jsem ráda když přijdu domů, naučím se, najím a jdu spát XD Příliš mnoho mimoškolních aktivit XD

Ale psaní je fajn věc...takový koutek, kam se může člověk uchýlit, když potřebuje zapomenout na vše okolo:)

7 Eliota Eliota | Web | 18. května 2008 v 19:15 | Reagovat

Ach jo. :( Došly mi kapitoly ke čtení. A teď budu muset čekat, než napíšeš pokračování. A ať je to brzy! :) *poťouchlé zablesknutí v očích*

A konec mého komandování! Také nějakou chválu, že? :)

Je to moc, moc, moc krásné! :) Píšeš opravdu skvěle a nemohu se dočkat dalšího dílu!

Jsem děsně zvědavá, ja kse to mezi Siriem a Rox vyvine!

A co bylo v tom dopise? Jsi podlá, když to necháš nakousnutý! :D

8 Lištička Lištička | Web | 18. května 2008 v 19:23 | Reagovat

Jenny: Čtyři stránky?! Chceš mě zabít? XD Nenene, dvě a půl jsou akorát :P

Ivě: Tohle potěší :-) Děkuji za milý komentář :))

Eliotě: Nezoufej, tak hrozné to snad není :-D Vyvine, vyvine... ;-) Však uvidíte.

Ano, vím, že jsem mrcha :-) Ale alespoň máte o čem přemýšlet. Třeba přijdete na něco mnohem originálnějšího, než mám v plánu já ;-))

9 KiVi KiVi | Web | 18. května 2008 v 22:37 | Reagovat

fůůůůj Siri je blbeeec nemám ho ráda :D mno a co bylo v tom dopise? kua sem napnutá jak struna

10 Lištička Lištička | Web | 19. května 2008 v 6:50 | Reagovat

KiVi: Máš pravdu, Lucík je holt Lucík :)) Ale Sirius není zas až tak špatný. To bych mu křivdila :-)

11 Arlis Arlis | Web | 19. května 2008 v 13:46 | Reagovat

Joooo...!!!!Já chci pokračování!Chci vědět co bylo v tom dopise!!!Já chci chci chci.....:-p.....

12 Lištička Lištička | Web | 19. května 2008 v 13:56 | Reagovat

Nastěnku chci za ženu! XDD

13 Alviana Alviana | Web | 20. května 2008 v 9:45 | Reagovat

Dobřes tam popsala, že Sirius není jen sukničkář a hajzlík, ale že v sobě má (tak jako každý) nějakou tu skrytou třináctou komnatu.

A Julie - ještě na Roxannu žárlí, nebo ji chce jen zachránit ze spárů Siriuse?? Vysvětli mi to plís...;)

Co škola, pořád je to tak blbý??

14 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 20. května 2008 v 13:07 | Reagovat

Dobrý:) To se mi líbí a to hodně:)

Ježiši, chudinka Siri /i když ho teda jako moc nemusim...xD/

15 Lištička Lištička | Web | 20. května 2008 v 14:27 | Reagovat

Díky :) Na to, jak je to s Julií, musíš přijít ty sama, Alvi ;-) Sama nevím, co se jí honí hlavou :-D Možná, že od každého trochu.

Škola je teď celkem dobrá - u nás na gymplu je maturitní týden, takže se vesměs flákáme :) Například dneska jsme měli jen do půl dvanácté :-)) Ale nechci vidět, až zase najedeme na běžné učivo. Bude to už v pátek :P Zase mít do půl třetí... Achich :-(

A jak to vypadá s tebou?

16 Alviana Alviana | Web | 20. května 2008 v 16:13 | Reagovat

To ti závidím. Ale však já si takový maturitní týden vyzkouším už za rok:D

Já se teď flákám doma s přítelkyní angínou. Taky už nám to dávají vesměs zadara, tu školu. Jen ještě opravit chemču a budu se svým odchodem ze základky spokojená;)

17 Lištička Lištička | Web | 20. května 2008 v 16:46 | Reagovat

Alvianě: Tak to ti přeju, aby ses brzy uzdravila :) I když ono ani být nemocný není špatné... Člověk má spoustu času k vymýšlení povídek :-)) Jen je potom pruda to učivo dohánět. Ačkoliv na konci roku už to asi není tak horké. Zvlášť v devítce na základce ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.