Kapitola 8.

8. května 2008 v 10:17
Dnes je osmého pátý a já vkládám osmou kapitolu :) Hezké, ne?
Děj téhle kapitoly je upřímně nic moc. Možná se tu dozvíte jeden zajímavý fakt, ale jinak ji považuji spíš za takový průměr. Nic extra nečekejte.
Autorem nádherné fotky je Martin Skřivánek.

Vztek na Blacka ze mě postupně pomalu vyprchal. Ač nerada, musela jsem připustit, že tentokrát jsem vyprovokovala já jeho. Divíte se, že jsem mu tak najednou odpustila? Mohl za to Malfoy, který se mě po třech dnech od mé roztržky se Siriem rozhodl znovu pozvat na rande. Už mě to začínalo unavovat. Ten kluk byl jako pijavice. Odmítal se vzdát myšlenky, že mě dostane, a bylo mu jedno, jaký názor mám na věc já.
"Konečně se opět potkáváme." usmál se na mě s tím svým jízlivým úšklebkem, z kterého mi pokaždé naskakovala husí kůže.
"Nech mě." Semkla jsem rty.
"Já ti přece nic nedělám, květinko. Chci si jen popovídat."
To určitě, odfrkla jsem v duchu. "Fajn. O čem?"
Rozhodla jsem se, že ho vyslechnu. Útěk jsem se znovu neodvažovala risknout a nikdo, kdo by mi mohl pomoci se toho otrapy zbavit, nebyl v dohledu. Po ránu byly ještě chodby liduprázdné.
"Minule jsi mě odmítla a díky tomu pitomci Potterovi jsme neměli šanci náš rozhovor dokončit..."
"Moje rozhodnutí stále platí."
"Skutečně?" Bolestivě mě chňapl za předloktí.
"Ano." sykla jsem vztekle.
"Tak ho budeš muset znovu přehodnotit." poradil mi výhrůžně. Konsternovaně jsem se mu dívala do očí, ve kterých se zračila krutost a... Fanatismus?
Dostala jsem strach. Krucinál, já přece nemůžu kývnout! Jenomže když to neudělám, on mi ublíží...
S potěšeným úšklebkem sledoval můj vnitřní souboj. "Tak jak ses rozhodla, pusinko?"
"Okamžitě z ní sundej ty svoje pazoury!"
Malfoy i já jsme se překvapeně otočili. Kousek od nás stál Sirius a tvářil se zatraceně naštvaně.
"Zmizni, Blacku!" doporučil mu Lucius. "Tohle je jen mezi mnou a Roxannou."
"Řekl jsem, abys ji pustil!"
"A když to neudělám?" protáhl Malfoy posměšně.
Už ani nevím, jak se to tenkrát seběhlo. Vybavuji si jen Luciův překvapený výraz vteřinu před tím, než ho Sirius udeřil pěstí do obličeje. Rána to byla pořádná. Nikdy bych neřekla, že má Black takovou sílu...
"A teď zdrháme, než se tu objeví moje povedená sestřenka a zbytek toho jejich spolku." přikázal mi Sirius, sotva se Lucík skácel k zemi. Nenechala jsem se dlouho pobízet.
Nadávajícího Malfoye jsme nachali daleko za sebou.
"Blacku, děkuju." promluvila jsem, když jsme zvolnili tempo.
"Rádo se stalo." pokrčil rameny lhostejně.
"Ne, vážně. Je to od tebe milý."
"Milý? Udělal by to každý..."
"No, myslela jsem, že jak jsme se minule pohádali..."
"Přece jsem ti nabízel, že kdykoliv budeš potřebovat pomoc, můžeš přijít za mnou."
Ach ano, ten jeho slib..
"Tys to fakt myslel vážně?" podivila jsem se.
"No ovšem!" Zase se tvářil dotčeně. "Proč bych ti to jinak nabízel?"
"Abys mě dostal do postele?"
Pohodil hlavou. "Tohle fakt nemám zapotřebí poslouchat!"
Zdálo se, že se vážně urazil.
"Nene, počkej!" chňapla jsem ho za ruku, aby nemohl odejít, jak měl v úmyslu. Překvapeně se na mě otočil.
"Nechci se s tebou stále hádat, Blacku. Sice mě šíleně štve, jak se chováš," Pohrdlivě odfrkl. "Ale musím uznat, že už jsi mi dvakrát pomohl, když jsem byla v nouzi." pokračovala jsem nevzrušeně. "Takže díky. Chci ti to říct dřív, než mě zase něčím rozzlobíš a já na tebe začnu pokřikovat nadávky."
Poslední větě se pobaveně pousmál. "Čím tě tolik vytáčím?"
Zamyslela jsem se. "Já ani nevím. Tvoje chování mi v mnoha ohledech příšerně pije krev."
"Například?"
"Například ty trapné připomínky. Anebo chvíle, kdy si myslíš, že si z tebe všichni sednou na zadek. To si ostatně myslíš pořád, ale někdy je to vážně neúnosné..."
"No a co tvoje chování? Malfoye se sama zbavit nedokážeš - pokud se ho tedy vůbec zbavit chceš - ale za Brumbálem odmítáš jít. Jenže on ti nebude stále jenom vyhrožovat. Jednou ti prostě něco udělá! Máš víc štěstí než rozumu, když tě před ním zatím pokaždé někdo zachránil!" vyčetl mi.
Koukala jsem na něj a docházelo mi, že má pravdu. Přesto jsem to odmítla jít nahlásit do ředitelny.
"Jenom bych to zhoršila!"
"Takže se raději necháš zabít?!"
Vrhla jsem po něm rozzuřený pohled. "Co ty o tom víš?! Nic! Tak se do toho laskavě nepleť!"
"Jak se do toho nemám plést, když vidím, že potřebuješ pomoct?!"
"Už se zase hádáme..." postřehla jsem znechuceně.
"No jo." všiml si. "Ale to proto, že se nedokážeš rozhodnout, co chceš."
"Prosím?"
"Chceš se Malfoye zbavit nebo ne?"
"Ovšemže chci!"
"Tak řekni Brumbálovi pravdu."
"Pravdu?"
"Já tam byl, Wingová. Viděl jsem ho..."
"Koho?!"
"Nedělej ze mě hlupáka! Přece Malfoye! Udělal ti to on, že?"
Zkoumavě jsem se na něj zadívala. "Co přesně jsi viděl?"
"No, tebe a jeho." vysvětlil. "Ty jsi ležela v bezvědomí na zemi celá od krve a on se nad tebou skláněl. Chtěl jsem mu dát přes hubu, ale zrovna tě vzal do náruče a někam nesl, tak jsem šel za ním. Překvapilo mě, že tě vzal na ošetřovnu. Nechal tě ležet přede dveřmi, prevít!"
Musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout, abych byla schopna vstřebat informaci, kterou mi právě sdělil. Malfoy mě odnesl na ošetřovnu?! Osobně?! Proč by to dělal?!
"A dál?"
"Zazvonil na Pomfreyovou a počkal, až tě najde. Pak odešel."
"A co jsi dělal ty?"
"No... Šel jsem to říct klukům a Julii." Vyděšeně jsem na něj vytřeštila oči. "Teda to, že seš na ošetřovně. To s tím Malfoyem jsem si nechal pro sebe." dodal, když si všiml mého výrazu.
"Díkybohu." vydechla jsem úlevně. Neuměla jsem si představit, co by se stalo, kdyby si pustil pusu na špacír a neprávem obvinil Luciuse. "Neudělal mi to Malfoy."
"Ne?" Zatvářil se zmateně. "Ale já ho viděl..."
"Byl u toho, ale neudělal mi to. Divím se, že nezadal někomu za úkol, aby mě tam odnesl. Nejspíš se bál, aby mi neprovedli ještě něco horšího..."
"A kdo to teda byl?"
Zavrtěla jsem odmítavě hlavou. "K čemu by ti bylo, že to víš?"
"Rozbil bych tomu grázlovi hubu!"
Po tváři mi přelétl úsměv. "Kvůli mně?"
"Jo! Mohla jsi umřít! Slyšel jsem Pomfreyovou, jak se o tom bavila s Brumbálem... Řekni mi, kdo ti to udělal." Jeho hlas zněl naléhavě. Překvapilo mě, jak moc by byl Black ochotný pro mě udělat. A neříkám, že mě to nepotěšilo...
"Nemůžu." zavrtěla jsem odmítavě hlavou.
Chvíli se tvářil naštvaně, ale potom pouze pokrčil rameny. "Jak myslíš. Ale pamatuj si, že tě nemůžu tahat z bryndy donekonečna. I kdybych se snažil sebevíc. Bylo by lepší o tom říct Brumbálovi."
Zamračila jsem se. "Vyřeším si to sama."
"No to chci vidět!" uchechtl se cynicky.
Dělala jsem, že sem poslední poznámku neslyšela. Znovu se s ním pohádat bylo to poslední, po čem jsem teď toužila.
"Ještě jednou děkuju." usmála jsem se na něj vděčně a v náhlém popudu ho pohladila po tváři. Usmál se. Po předchozí rozladěnosti náhle nebylo ani stopy. Přitáhl mě k sobě blíž, ale já se mu vykroutila.
No jistě, ten aby hned nevyužil příležitosti...
"Zrovna mě napadlo, že nejsi tak strašný, tak si to nezkaz." upozornila jsem ho se smíchem.
S úsměvem zdvihl ruce v obranném gestu. "O.K. Jestli to pomůže..."
"To se ještě uvidí." mrkla jsem na něj pobaveně a společně jsme se vydali do Velké síně. Bylo to poprvé, co jsem měla pocit, že Sirius Black je vlastně docela fajn.
 


Komentáře

1 Kayla Kayla | 8. května 2008 v 11:07 | Reagovat

parada je to vazne zajimava povidka uz se tesim na dalsi!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 moja moja | 8. května 2008 v 11:35 | Reagovat

Mám moc ráda tuhle povídku! Je fakt úžasná! Doufám že tu brzo přibyde další kapitolka

3 Alviana Alviana | Web | 8. května 2008 v 11:59 | Reagovat

Já nechápu, proč to Roxannana nejde Brumbálovi říct. Možná sice nechce žalovat, ale když ji Malfoy šikanuje??!

4 Eliška Eliška | Web | 8. května 2008 v 12:21 | Reagovat

Ahoj, vím že už jsem s tím otravná, ale zase jsem si udělala nový blog, nevím, čeho tím chci docílit, snad nějaké životní změny .. Ale byla bych ráda, kdybys se mnou počítala jen na tom blogu, co je nyní uveden ve webu.

Eliška

P.S. - krásná kapča :)

5 Lištička Lištička | Web | 8. května 2008 v 13:15 | Reagovat

Proč to Roxanna nejde říct? Těch důvodů je víc:

1) Lucius si stejně vždycky dělá, co chce. Roxanna si myslí, že by si tím nepomohla.

2) Chce si to vyřešit sama. Za každou cenu se snaží být samostatná a dokázat všem, že ničí pomoc nepotřebuje, přestože jen díky Jamesovi se Siriem, kteří ji pořád zachraňují, se jí ještě nic vážného kromě útoku Belly nestalo.

3) Tajně doufá, že to její pronásledování Luciuse omrzí. My všichni ovšem víme, že neomrzí XD Ach bože, ta holka je fakt strašlivě naivní...

4) Ačkoliv to nepřizná, v podstatě jí Lucíkův zájem lichotí. Co si budem povídat, je to vážně krasavec a Roxanně to samozřejmě neušlo ;)

Pokud vás napadnou ještě další důvody, sem s nimi :-) Docela by mě zajímalo, jaký názor na věc máte vy - čtenáři.

6 Lily V Lily V | Web | 8. května 2008 v 16:15 | Reagovat

Hej napsala jsi to suprově píšeš prostě skvěle!:))) těším se moooc na další :)))

7 Jenny Jenny | Web | 8. května 2008 v 21:52 | Reagovat

Užasný...fakt moc povedený...opravdu se mi to nezdálo průměrný...moc se těším na další kapitolu!!

8 Arlis Arlis | Web | 10. května 2008 v 14:59 | Reagovat

super....

9 Irene Irene | Web | 15. května 2008 v 18:43 | Reagovat

Naprosto bombastický.... plaese....další kapču.

10 Appy Appy | Web | 15. května 2008 v 21:54 | Reagovat

super!!! Tuhle povídku sem celou přečetla za jeden den a je fakt boží:-D rychle další!!!!!!

11 Eliota Eliota | Web | 18. května 2008 v 19:08 | Reagovat

:) Senzační. :) Píšeš opravdu jedinečně! :)

12 Ivi Ivi | Web | 28. května 2008 v 11:43 | Reagovat

Nu což, to jest pravda, ale šlo by též dáti Rox a Luciuse dohromady....Anebo Rox by mohla jít alespoň poděkovat....

13 Lištička Lištička | Web | 28. května 2008 v 15:24 | Reagovat

Poděkovat Luciovi? Tak to je docela silný kafe XD

Já ti nevím, ale kdyby mě někdo pořád otravoval - tím spíš Lucíkova ražení - rozhodně bych jeho přítomnost sama nevyhledávala, byť by bylo poděkování na místě. A protože Roxana částečně odráží můj charakter, ani ona to neudělala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.