Kapitola 7.

2. května 2008 v 15:54
Sedmička je prý šťastné číslo. No, nevím :P
Poslední do čtyřlístku mých hrdinek je Karin. Má takovou zvláštní barvu vlasů. Není to zrzavá, blond ani hnědá.
Oblečení na této fotce je na její poměry netypicky usedlé a vůbec ne extravagantní. Zkuste si místo něj domyslet nějakou šílenou kreaci :)

Nenadšeně jsem se rýpala ve večeři.
"Tobě to chutná?" hodila jsem překvapený pohled na Jamese, který se tím blivajzem cpal, až se mu dělaly boule za ušima. Peter se sice choval stejně, ale u toho to nebylo nic neobvyklého. Snědl, na co přišel. Však už se dávno postavou podobal míči.
"Nechutná, ale mám hlad." pokrčil rameny. "Nejsem vybíravý." vysvětlil.
"Ani co se týče holek, Jamesi?" nadhodila jsem s úsměvem. Zajiskřilo se mu v očích a pobaveně na mě pohlédl.
Náš oční kontakt přerušila Lily, která prudce třískla hrnkem o stůl.
Polekaně jsem nadskočila. "Co blbneš, Lil?"
"Pottere, jestli si myslíš, že je tu na tebe někdo zvědavej, tak není!" ignorovala zcela mou otázku.
Uhodla jsem, že důvodem jejího výbuchu bylo těch pár vět mezi mnou a Jamesem. Potěšilo mě, že žárlí. Bylo to znamení, že je vše na nejlepší cestě.
"U jídla se nekřičí." poučil Lily James vážně a já jen stěží ovládla záchvat smíchu. Čekala jsem, že se s ní začne hádat, ale tohle bylo mnohem lepší. Usadil ji tak dokonale, že mu nemohla nic říct. Chudák Lil vypadala, že dostane každou chvíli infarkt. Nakonec však Jamese propíchla pouze výhrůžným pohledem a zase se sklonila zpět ke svému talíři.
Mrkla jsem na Jamese a pohledem mu naznačila: To se ti povedlo.
Potom jsem sklonila pohled do svého talíře. Ještě chvíli jsem se v jídle nimrala a poté talíř zhnuseně odstrčila. Na Peterův žádostivý pohled, který na mě vrhal, jsem zareagovala slovy: "Chceš to dojíst?"
"No..." Zatvářil se nejistě.
"Vezmi si to." Strčila jsem talíř před něj a znechuceně odvrátila hlavu, protože začal vzápětí mlaskat.
Úplně náhodou jsem zavadila očima o Siriuse. Rýpal se v jídle se zhruba stejným nadšením jako já před chvílí a ve tváři měl zamračený výraz. Zřejmě vycítil, že ho pozoruji, protože naprosto nečekaně zvedl hlavu a zadíval se na mě.
Neuhnula jsem. Nechtěla jsem, aby si myslel, že mě při něčem nachytal. Schválně jsem ho hypnotizovala pohledem. Nikdy jsem si nevšimla, jak nádherné má oči. Temně šedé. Jako letní nebe před bouřkou.
Odložil vidličku a oběma rukama si podepřel hlavu. Neusmál se, ve tváři měl stále ten podmračený výraz.
"Siriusi?" ozvala se Julie.
"Co je?" zeptal se Black. Stále mi hleděl do očí.
"Mohl by ses dívat na mě, když s tebou mluvím?" zeptala se mírně podrážděně.
Líně ode mě odvrátil pohled.
"Nechtěl by ses jít projít k jezeru?"
"Teď?" podivil se. Potom krátce pohlédl na mě a s úsměvem prohlásil: "Vlastně, proč ne."
"Jen jděte, určitě je tam nádherně." usmála jsem se na Julii upřímně a s potěšením sledovala, jak Blackův triumfální výraz mizí. Kdepak, chlapče, mě nenaštveš.
Remus, kterému náš tichý souboj neušel, se ke mně naklonil. "Bod pro tebe." zašeptal pobaveně.
"Já vím." řekla jsem nahlas. "Díky."
Ve skutečnosti jsem v sobě dusila vztek. Co si ten Black, sakra, myslí?!
***
Praskot dřeva v krbu mě uklidňoval. S učebnicí přeměňování jsem se posadila do křesla. Otráveně jsem četla stále dokola popis jednoduché přeměny hrníčku v žábu. Kristepane, k čemu mi to v životě bude?
Na popáté se mi povedlo vyčarovat žábu s ouškem. James sedící naproti mě se pobaveně uchechtl.
Vztekle jsem knihu hodila na zem. "Já fakt nevím, čím to je, že jsem tak nešikovná."
"Že by vrozená vlastnost?" tipl Black, který právě vešel s Julií dovnitř. Objímal ji kolem ramen a tvářil se nanejvýš spokojeně. Nejspíš procházku vzali skrze přístěnek na košťata. Z Juliina dosavadního vyprávění vyplynulo, že tam končili dost často.
Zcela jsem jeho rádoby vtipnou poznámku ignorovala.
Zřejmě se rozhodl, že mi celý večer znepříjemní, protože si s Julií sedli k nám.
"Copak to máš, Wingová? Přeměňování?" přečetl si titul knihy. "A co je tohle?" kývl hlavou k mému žábo-hrnku. "Měla to být žába anebo hrnek? Díky tvým schopnostem nejsem schopný to poznat."
Ledabyle mávl hůlkou a na stole stál opět bílý hrníček. Semkla jsem rty.
"Nechceš pomoct?" nabídl mi Remus zcela nezištně své služby.
"Ty bys chtěl?" podivila jsem se upřímně. Věděla jsem, že je skvělý kamarád, ale že by se chtěl obětovat natolik, aby mi pomohl s přeměňováním? To už nebylo přátelství, nýbrž šílenství, řekla bych. Anebo sebeobětování.
Přikývl a s úsměvem si ke mně přisedl.
"Ukážu ti to." Mávl hůlkou a na stole vzápětí seděla malá rosnička. Znovu ji změnil na hrnek. "A teď ty." pobídl mě.
Nechtělo se mi ztrapňovat se před Blackem, ale nemohla jsem se už vykroutit. Nezřetelně jsem zamumlala zaklínadlo a hrnečku narostly zadní žabí nožičky a seskočil na zem. Chňapla jsem ho do dlaní, aby mi neodskákal.
Všichni se mým uměním bavili. Remus se nesmál.
"Musíš to říct zřetelně a mávnout rychleji." poradil mi. Vzal mě za ruku. Jeho dlaň byla příjemně teplá a hebká. "Zkus to ještě jednou."
Společně se nám kouzlo vydařilo.
"To už bylo lepší." usmál se spokojeně. Věděla jsem, že mě nejspíš chválí jen proto, aby mě povzbudil. Přesto mi tím dodal odvahy.
"A teď to zkus sama." Pustil mou ruku a povzbudivě se na mě zadíval. Poslechla jsem jeho rady a... povedlo se!
"Já to dokázala!" zajásala jsem.
"Pff. Tohle kouzlo zvládnou děti ve třetím ročníku." odfrkl Black. Nenechala jsem si jím zkazit radost.
"Reme, děkuju!" objala jsem ho a políbila na tvář.
Začervenal se. "To nestojí za řeč." Cítil se, chudáček, celý nesvůj, jak jsem ho mačkala v náručí.
"Ne, sama bych to nezvládla. Jsem příšerný kouzelník."
"Souhlasím." přikývl Sirius.
"Hej, Tichošlápku, nech Roxannu žít." zastal se mě James. Black uraženě našpulil pusu a zmlkl. Skoro to vypadalo, že už mě nechá na pokoji. To jsem se ovšem šeredně spletla...
***
Druhý den ráno jsem si zašla do knihovny. Nutně jsem si potřebovala půjčit jednu knihu. Při hledání v regálech jsem však neuspěla a tak jsem se obrátila přímo na knihovnici.
"Tu knihu si půjčil..." Zamžourala do papírů. "Pan Potter."
"Aha. Tak děkuji."
S Jamesem by neměl být žádný problém. Jistě mi ji půjčí...
Narazila jsem na něj ve společenské místnosti, kde se o něčem dohadoval s Mandy.
"Ehm... Neruším?" zeptala jsem se jich, protože si mého příchodu vůbec nevšimli.
"Nene, to nic." promnula si Mandy unaveně spánky.
"Jamesi, jdu za tebou." otočila jsem se k našemu chytači. "Potřebuju jednu knížku. Prý sis ji půjčoval. Tak mě napadlo, že jestli už jí nepotřebuješ..."
"O.K, půjčím ti jí." pochopil, kam tím mířím. "Odpoledne mi to připomeň."
"No..." ošila jsem se. "A nešlo by to raději hned?"
"Hmm." zamumlal nenadšeně. "Tak pojď. Mám ji někde v pokoji."
Následovala jsem ho do ložnice, kterou sdílel společně s Peterem, Siriem a Remem. Binec tam měli příšerný.
"Tak počkej," podrbal se James ve vlasech, čímž si je ještě víc rozcuchal. "Ta knížka tu někde bude, jenom zatím nevím, kde..."
Vyděšeně jsem se rozhlédla po neuklizeném pokoji. To ji bude hledat v tomhle nepořádku?!
Znechuceně jsem přejela pohledem po místnosti. Po zemi se válely nejrůznější předměty od ponožek (fuj) až po milostné dopisy, které posílaly dívky Siriovi.
"Není to ona?" ukázal mi po chvíli štrachání James okousanou bichli.
"Ne, to není." zavrtěla jsem odmítavě hlavou. "Jmenuje se to Nejstarší zaklínadla, ne Historie famfrpálu."
"Aha." zamumlal a znovu se začal přehrabovat v hromadě, která se kupila uprostřed pokoje.
V tom jejich bordelu mě zaujal obrázek polonahé děvy ležící na zemi. Když jsem ho zvedla, zjistila jsem, že se jedná o nějaký mudlovský časopis.
"Playboy?" přečetla jsem si s pozvednutým obočím jméno časopisu.
"Ne!" přiskočil ke mně James poděšeně, ale to už jsem tím plátkem listovala.
"Jak uspokojit každou ženu?" přečetla jsem nahlas titulek jednoho článku, který doprovázely dost odvážné fotografie. "Teda Jamesi, ty se nezdáš..."
"To je Siriovo!" bránil se chabě.
"Ale leželo to u tvé postele." Otočila jsem stránku a spatřila vnadnou blondýnu s vyvinutým hrudníkem v lechtivé póze. Zcela nahou. Rozhodně jsem časopis zaklapla. "Jste perverzní." zhodnotila jsem.
"Roxy, neřekneš to Lily, že ne?" Zatvářil se James prosebně.
"Ne." Zavrtěla jsem hlavou.
"Díky." Oddychl si a vděčně se na mě usmál. Právě v tu chvíli vešel do pokoje Sirius.
"Co tu děláš?!" vyjel na mě, ale když si všiml Jamese stojícího za mnou, pouze zkonstatoval: "Aha."
"Blacku, ty potřebuješ návod, abys uspokojil každou ženu?" nadhodila jsem uštěpačně.
Všiml si časopisu v mé ruce a rázně mi ho vytrhl. "To určitě!" prskl.
Pobaveně jsem sledovala, jak se uraženě nafoukl.
"Neměl bys taky něco pro holky? Třeba bych se něco přiučila..." zkusila jsem posměšně.
Blýskl pohledem. "Jestli se potřebuješ něčemu přiučit, řekni si Malfoyovi. Určitě ti rád pomůže tvůj problém vyřešit!"
"Pche! To spíš ty to nejspíš potřebuješ!"
"Já?! To zrovna!"
"Tak proč si to kupuješ?!"
"Rád se podívám na pěknou babu." Pokrčil rameny a sjel mě arogantním pohledem.
"Ts! Jako by ti jich dost nenadbíhalo!"
"Snad nežárlíš, Wingová?" pousmál se škodolibě.
"Tos uhod, blbečku!" zasyčela jsem.
"Cože?!" Nadskočil. "Zopakuj to!"
"Proč? Máš poslouchat!"
"Hele, lidi, nechte toho..." zkusil se do toho vložit James. Nevšímali jsme si ho.
"Zopakuj to!" přikázal mi znovu důrazně Black. Popadl mě za zápěstí a přirazil ke zdi. Tímhle chováním mi připomněl Malfoye. Z očí mu sršely blesky a tvářil se nanejvýš vytočeně.
"Tos uhod, blbečku." broukla jsem polohlasem. Ještě víc mě přimáčkl na zeď. Bolestně jsem vyjekla.
"Tichošlápku, já..."
"Nepleť se do toho, Dvanácteráku." setřel Jamese Sirius rozzuřeně. Byl na mě nalepený a svým tělem mě tlačil na stěnu. Tak blízko jsem mu ještě nikdy nebyla. Musela jsem trochu zaklonit hlavu, abych mu viděla do obličeje. Stále měl oči potemnělé zlobou, takže nepřipomínaly nebe před bouřkou, ale spíš barvu ranního šera.
"Au! Bolí to..." postěžovala jsem si mu.
Trochu stisk povolil, ale jen na chvíli. Když jsem se zavrtěla, znovu mě tvrdě přirazil ke zdi.
"Tak," ušklíbl se. "A teď se mi omluvíš."
"He?" Zatvářila jsem se nevěřícně. "Ty jsi se asi pomátl. Ne, neomluvím se ti."
"Vážně?" protáhl líně a sklonil se ke mně. Polekaně jsem ucukla hlavou, ale nepomohlo mi to. Opřel si své čelo o moje, takže jsem nyní do jeho tmavošedých očí zírala ze vzdálenosti dvou centimetrů. V jeho pohledu jsem četla tichou výhrůžku. "Ale omluvíš. A ráda..."
"Okamžitě se na mě přestaň lepit!" zavrčela jsem vztekle. "Ještě chytnu vši!"
Ve tváři se mu mihl překvapený výraz, ale vzápětí se opět tvářil nasupeně. "Omluv se!"
"Ne."
"Omluv se!"
"Ne!"
Za mou neústupnost mi zakroutil jednou rukou, za kterou mě držel.
"Au! Ty surovej kreténe!" otitulovala jsem ho nevybíravě.
Couvl, takže už jsem nebyla rozpláclá o stěnu, ale pouze jsem se o ní opírala. Stále však byl na mě nalepený a držel mě za obě zápěstí.
"Omluv se mi."
"Sorry." zavrčela jsem.
"Omluv se mi líp."
"Jak líp? Co bys ještě chtěl?!" vyštěkla jsem naštvaně. Nelíbilo se mi, že má nade mnou převahu. Nebylo to však ani zdaleka tak nepříjemné, jak jsem si myslela.
Voněl. Byl to jeden z těch drahých pánských parfémů, které měl můj otec na poličce v koupelně a používal je, když šel do práce.
Znovu jsem se zhluboka nadechla a nasála nosem kořeněnou vůni.
"Chci upřímnou omluvu." poručil si.
Protočila jsem oči v sloup. Panebože, za co?!
"Omlouvám se. Velice mě mrzí, jestli jsem se tě svými slovy nějak dotkla. Byl bys tak laskav a odpustil mi to?" odříkala jsem ironicky a dala si záležet, aby to znělo co nejotráveněji.
Chvíli váhal, ale pak si nejspíš uvědomil, že nic lepšího ze mě nedostane, takže mě pustil a odstoupil ode mě.
Okamžitě jsem si začala mnou bolavá zápěstí. Pitomec, debil, kretén, sobeckej arogantní blbeček! Nadávala jsem v duchu. Pak jsem se otočila na Jamese: "Ehm... Jimmie? Přineseš mi tu knihu, až jí najdeš?"
"Jasně." souhlasil.
"Fajn. Moc děkuju." usmála jsem se na něj mile. Blackovi jsem věnovala vražedný pohled a bez dalších zbytečných slov opustila jejich ložnici.
 


Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 3. května 2008 v 9:06 | Reagovat

Wooooow!!! Tak to byl mazec...Sirius je pěkně tvrdohlavej=D Nádherná kapča...tak šup šup, strašně moc se těším na další!

2 Denise Denise | Web | 3. května 2008 v 9:22 | Reagovat

Tohle je fakt supeeer kapitola...=o)

3 Alviana Alviana | Web | 4. května 2008 v 3:07 | Reagovat

Hned na úvod - Willov (promiň, já ani nevím, jak se skutečně jmenuje a tak ji mám zafixovanou z Buffy) mě udělala vážně radost. Sice na Karin by se asi hodilo něco výstřednějšího, ale tohle se mě osobně líbí víc:))

Víš, jak sem ti jednou někde psala, že Black je hloupej atd.? Tak to beru zpátky. Black je sice hloupej, ale v tvých povídkách ne. Ty ho sice jako blba, posedlího sexem popisuješ (teda ale já to z toho tak čtu, takže jestli to není záměr, promiň), ale tak nějak, že se mi to S PODIVEM líbí:)))

A vážně se docela dost těším na další díl.

BTW. Co ta tvoje fyzika? Už lepší? Já jsem si OPĚT kapitálně podělala chemii. Učitel mě vytasil a co já vím o nějakých derivátech???

4 Lištička Lištička | Web | 4. května 2008 v 8:05 | Reagovat

Já taky nevím, jak se jmenuje :) Myslím, že Alyson... ale na příjmení si nevzpomenu.

Karin je sice ztřeštěná osůbka, ale rozhodně to není nikdo s hlavou obarvenou na zeleno. Skutečně v mých představách vypadá takhle - normálně. Kompenzuje to jen těmi šílenými modely ;-)

No... :) Já Siriuse nevidím jako hlupáka. Posedlého sexem už ano XD Mám na něj jako na postavu víceméně kladný názor. To Roxanna ho nemůže ani vystát, proto se jeho charakteristiku snažím psát tak, jak ho vidí ona.

A jsem ráda, že se ti to líbí :)

Fyzika? Ani se neptej :( Vychází mi 3-4. Ale alespoň už to není čistá dostatečná... Z chemie balancuji mezi dvojkou a trojkou. Docela dost bych stála o tu 2, jenže... Však to znáš :-/

Jinak vám všem moc děkuji za komentáře :)

5 moja moja | 4. května 2008 v 20:26 | Reagovat

bezva! moc se ti povedla! těšim se na další!

6 greta greta | 5. května 2008 v 19:14 | Reagovat

Úúúžasná kapitola!! Šíleně se mi líbila ;P Už se těšim na to,jak je všechny zpáruješ :))) Jinak je asi zbytečné dodávat,že se mi nejvíc zamlouvala ta část se Siriusem a Playboyem co?;D

7 Lištička Lištička | Web | 5. května 2008 v 19:20 | Reagovat

Aww, díky :-)

Siriusek s Playboyem tě zaujal nejvíc? XD To mě těší :) Vlastně mě to napadlo úplně náhodou a přišlo mi, že by byla škoda tenhle okamžik nezmínit :)

8 KiVi KiVi | Web | 7. května 2008 v 19:48 | Reagovat

teda super ale já bych radši Luciuse *mlask* ...když řekl běž si za Malfoyem ať tě něco přiučí, tak moje fantazie se rozběhla na plný obrátky...už sem to viděla jak mu říká, že teda de a další den by je viděl jak se někde líbaj a když by si jich všim, tak by mu vmetla do tváře, že nemá rušit protože má lekci....to by bylo vymakaný....mno škoda vypadá to že se zamiluje do Siriho...achjo

9 LilyV LilyV | Web | 7. května 2008 v 21:49 | Reagovat

Júa moc sympatická povídka a hlavně v téhle kapči se to slibně vyvíjelopíšeš moc hezky, talk honem čekám na další:)))

10 Lištička Lištička | Web | 8. května 2008 v 8:32 | Reagovat

Není všem dnům konec, milá KiV :) Hele, ten nápad, co jsi tu teď napsala ohledně Lucíka a Rox, je víc než dobrý. Nevadilo by ti, kdybych ho tam v některé z příštích kapitol použila? O:-) *smutný pohled alá Sirius*

Lily V: Jsem ráda, že se ti líbí :)

11 Eliota Eliota | Web | 18. května 2008 v 19:02 | Reagovat

:D už jsem jen čekala, kdy jí políbí! :D Je to moc pěkné. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.