Kapitola 10. 2/2

30. května 2008 v 17:40
Jenny jsem včera slíbila, že sem dnes přidám druhou část téhle kapitoly. Tu je. Snad se vám bude líbit a přetrpíte, že se v ní nic převratného neděje.
Mimochodem jsem dnes byla zkoušená z chemie a matematiky. Zdá se, že mám pořád ještě reálnou šanci dostat z těchto předmětů na konci roku dvojku. Ať žije shovívavost a dobrá vůle kantorů!
P.S: Napište mi, prosím, komentář. A nebojte se mi sdělit svůj názor. Rozhodně si raději přečtu upřímnou kritiku než vylhanou pochvalu. Děkuji pěkně :-)

Ráno jsem se probudila s báječnou náladou. Co na tom, že holky už dávno odešly na snídani?
Beze spěchu jsem se zkulturnila - oblečená už jsem koneckonců byla - a bez ohledu na své uválené oblečení se vydala na snídani.
Pohled na Blacka mě pobavil. Vypadal úplně stejně zmačkaně a přeleženě. Zřejmě taky v noci považoval převlékání za ztrátu času.
Na rozdíl ode mě však vypadal mrzutě. Byl rozcuchaný a zrovna se o něčem dohadoval s Julií.
"Ahoj, Casanovo!" Věnovala jsem mu speciální pozdrav. Ostatní jsem předtím pozdravila klasickým ahoj, na které mi sborově odpověděli. "Tak jaká byla noc?"
"Ahoj." Všiml si mě. "Hrozná! Vůbec jsem neusnul!" Stěžoval si.
"Jé, to je mi líto." Zatvářila jsem se lítostivě.
"Je to tvoje vina! Říkal jsem ti, že neusnu." Obvinil mě.
"No jo, trochu jsem to podcenila. Hele, a dal sis tu studenou sprchu?" Zajímala jsem se a vyprskla smíchy, když po mně střelil naštvaným pohledem.
"Jo!" Odsekl.
"A pomohlo to?"
Znovu jsem se rozchechtala, protože záporně zavrtěl hlavou.
"Nezlob se." Pronesla jsem smířlivě. Nemělo to žádný účinek, stále se tvářil uraženě. I přestože se mračil, mu to však velmi slušelo. Jak jinak.
Obešla jsem ho a položila mu ruce na ramena. "No tak..."
Začala jsem mu masírovat krk i záda. Nejprve jemně a potom intenzivněji. Byla jsem si jistá, že jestli něco na jeho protivnou náladu zabere, pak je to právě tohle.
Zavřel oči a slastně zaklonil hlavu. "To je moc příjemný..."
"Já vím." Usmála jsem se.
Teprve teď jsem zaregistrovala, že na nás naši přátelé zírají s otevřenou pusou. V případě Petera to bylo dost nechutné, protože zapomněl v puse rozžvýkané sousto.
Musím připustit, že i mě samotnou překvapilo, jak moc se díky jednomu zážitku změnil můj pohled na Siria. Ale stalo se.
Najednou jsem nechápala, čím to, že jsem si nikdy nevšimla, jak moc je fajn. Šmahem jsem ho odsoudila a zaškatulkovala si ho jako namyšleného arogantního idiota, aniž bych mu dala jedinou šanci můj postoj změnit.
Nyní jsem musela připustit, že jsem mu křivdila. Sice měl spoustu chyb, ale tak strašný, jak se mi vždycky jevil, rozhodně nebyl.
"Pokračuj." Vyzval mě Sirius, když jsem s masáží přestala.
"To stačí." Odmítla jsem ho a rozhlédla se po nebelvírském stole. S nakrabaceným obočím jsem zjistila, že jediné volné místo je až vedle nějakých prvňáků na druhém konci stolu.
"Hledáš místo k sezení?" Všiml si Sirius.
"Jo." Přikývla jsem.
"Právě jsi ho našla." Oznámil mi a stáhl mě k sobě na klín.
"Tolik velkorysosti za jednu masáž?" Pozvedla jsem obočí. Ještě před několika týdny bych mu za tuhle opovážlivost vlepila facku. Dnes ne.
"Jo." Pokrčil s úsměvem rameny. "Já bych se pro ostatní rozdal, jak jsem štědrej."
"Hlavně pro holky, co?" Rýpla jsem si pobaveně.
"No jasně. Hele, ty jsi taky tak zmuchlaná?" Postřehl.
"Jojo, já taky." Souhlasila jsem, zatímco jsem si mazala toast.
"Ty jsi v noci taky..."
Další jeho slova zanikla v mém smíchu, ke kterému se vzápětí přidal. Ostatní na nás jen nechápavě zírali. Neměli šanci pochopit náš rozhovor.
"To jako fakt?" Nechtěl mi věřit.
"Ztráta času." Mávla jsem rukou.
Julie těkala pohledem ze mě na Siriuse a zpátky. Bylo vidět, že zuřivě přemýšlí nad tím, co má naše náhlé sblížení na svědomí. Jistě by se ráda zeptala, ale hrdost jí to nedovolila, takže se mě celý den snažila průhlednými narážkami přinutit, abych jí to pověděla sama. Já jsem ovšem dělala, že její naznačování nechápu. Tím spíš na mě byla naštvaná.
I na ostatních bylo vidět, že by se rádi něco dozvěděli. Především dívkám vadilo, jak se ke mně Sirius u snídaně choval. Docela jsem se tím bavila.
Odpoledne jsme si s ostatními sedli do knihovny a úderem čtvrté se Sirius zvedl. "Jdeš?"
"Ještě je brzo." Namítla jsem.
"Lepší přijít brzo, než pozdě." Poučil mě. "Nechci jí zbytečně dráždit."
"Hlavně, že včera ses jí klidně zeptal, jestli se můžeme muchlovat v posteli."
"Se nediv. Jsem byl vytočenej, že nás vyrušila..." Ohradil se.
Lily vypadla kniha, kterou právě četla, z ruky. Vytřeštěně na nás zírala. Nevěnovali jsme jí pozornost.
"Kdybys dával pozor, nemusela by nás načapat." Obvinila jsem Siriuse.
"Tím chceš říct, že je to moje vina?!"
"Přesně tak."
"No bacha, tys taky mohla dávat pozor! Zrovna jako já."
"Jak tohle můžeš tvrdit?! Jsem se nemohla vůbec hýbat, když jsi mě namáčkl na zeď! Kromě toho jsi to byl ty, kdo mě začal líbat!"
"No a? Přece nemůžu za to, že šla zrovna okolo!"
"Ne, za tohle ne, ale jinak je to tvoje vina a-" Zarazila jsem se v půlce věty. Celá knihovna na nás zírala a všichni lačně hltali každé naše slovo.
"A do háje!" Uteklo mi.
"Jo, tam taky." Zakřenil se Sirius. "Anebo ještě jinam. Pojď." Vzal mě za ruku a táhl pryč.
"Máme trest u McGonagallky." Vysvětlil Sirius hlasitě našemu publiku, aby ho nikdo nepřeslechl, a potom už jsme se rychle ztratili z dohledu.
"Ach bože! Teď si o tom budou cvrlikat i ptáci na střeše." Bědovala jsem cestou.
"Já nic neprozradil." bránil se Black.
"Raději buď zticha! Kdybys mě neprovokoval, nedopadlo by to takhle!"
"Já tě přece neprovokoval! To ty sis začala!"
"To není pravda!"
"Ale je!"
"Není!"
"Je!"
"Á, vidím, že jste plni energie a to je dobře." ujistila nás McGonagallová ironicky. Vůbec jsem si nevšimla, že jsme mezitím došli před její kabinet.
"Mám tu pro vás báječnou práci." prohlásila, přičemž slovobáječnou vyslovila tak hrozivě, až mi přeběhl mráz po zádech.
"Toto jsou stará vydání slovníků." Ukázala nám hromadu otrhaných tlustých bichlí. "Vaším úkolem bude tyto slovníky přepsat."
Vyděšeně jsme se po sobě podívali. To snad né! Zlatá Plantová a její týdenní úklid. Tohle nám zabere minimálně měsíc!
"Myslím, že bude stačit, když budete pracovat každý den dvě hodiny."
Zalapali jsme po dechu. Dvě hodiny denně?!
"Tady máte vše, co ke své práci potřebujete." Kývla ke stolu, ke stál inkoust, pergameny a brky. Potom nám ještě zabavila hůlky a s výhrůžkou, že si nás přijde zkontrolovat, odešla.
Smířeně jsme se posadili a já nakoukla do prvního slovníku.
"Minervě za její úspěšné studium." Přečetla jsem nahlas věnování na první stránce a zamžourala na nečitelný klikyhák pod ním. "To mám taky opsat?"
"Zkus to." Poradil mi Black pobaveně.
Pak už jsme se dali do práce a dál seděli mlčky. Strašlivě mě to nebavilo.
"A stejně za to můžeš ty." pronesla jsem tiše.
"Cože?!" Vyletěl Sirius. "To je nesmysl!"
"Můžeš za to ty!" Zopakovala jsem sveřepě.
"Jak to můžeš říct?!" Hájil se.
"Je to pravda!"
"Není!"
"Je!"
"Není!" Vstal a udělal krok ke mně.
"Je!"
"Není, Wingová. Nemůžu za to!"
"Můžeš a-"
Nenechal mě domluvit. Aby mě umlčel, prudce mě políbil.
Bohužel se právě v tu chvíli otevřely dveře.
"Vy si snad ze mě děláte legraci!" vyjekla McGonagallová. Stála na prahu a vypadala jako Papinův hrnec, který každou chvíli exploduje.
"Ne, totiž my..." snažil se Sirius vysvětlit situaci.
"Mlčte!" Okřikla ho prudce. "Nemohu vás ani chvíli nechat bez dozoru, aniž byste nedělali to, co nemáte!"
V duchu jsem si zopakovala, co právě řekla. Není v té větě příliš mnoho záporů?
"Myslela jsem, že si dáte říct, ale to vy ne!"
"Paní profesorko, my-" Pokusila jsem se zasáhnout.
"Ticho!"
Polekaně jsem zmlkla.
"Vidím, že budu muset zakročit radikálněji. Rozhodně nebudete mít ty tresty společně. To bych se z vás zbláznila..." Přemýšlela nahlas, stále ještě rozzlobená. "Takže na vás, slečno Wingová, bude dohlížet pan školník."
Ujelo mi bolestné zasténání, které Sirius doplnil pobaveným úsměvem.
"Moc se neusmívejte, pane Blacku. Vás si ohlídám já."
Jeho téměř spokojený výraz se vytratil a vystřídal ho jiný, znechucený a otrávený.
"A ten trest splníte. Já tu nejsem pro legraci!" Upozornila nás ještě. Potom mi vrazila do ruky polovinu těch starých knih a vyhnala mě za Filchem, zatímco nad Siriuse si stoupla se založenýma rukama.
Mimochodem nám ten trest trval přesně třicet dva dní. Každý den odpoledne jsem po vyučování dvě hodiny přepisovala ty tlusté slovníky. James mě nepokrytě litoval. Jemu prý dávala McGonagallová zásadně leštit famfrpálové poháry. Soudím, že je musel tím leštěním úplně prodřít. Neminul totiž týden, aby Pobertové neměli žádný trest.
Nechápu, jak mohl Black všechny ty tresty stíhat a ještě u toho balit holky...
 


Komentáře

1 LilyV LilyV | Web | 30. května 2008 v 18:59 | Reagovat

Protstě super! lovuju tudle povídku. Strašně pěkně psaný prostě a hlavně jsem se taky konečně dočkala pokračování :))) tak jsem úplně nažhavená na kapitolku č. 11

2 Eliota Eliota | Web | 30. května 2008 v 20:09 | Reagovat

Okouzlující! :) To v té knihovně bylo opravdu exelentní! :) Tahle povídka se mi moc líbí a doufám, ež budeš co nejdříve pokračovat. :)

3 Jenny Jenny | Web | 30. května 2008 v 22:16 | Reagovat

To bylo úžasné, Liští!!! Že se v téhle kapitole nic neděje? To si děláš srandu!:) Bylo to moc povedené...hlavně ten jejich trest:D Parádní půl kapitolka:) Moc se těším na další!

P.S: Ukázalo se, že nejsi slibotechna, to se cení:)

4 Lištička Lištička | Web | 31. května 2008 v 7:26 | Reagovat

To jsem ráda, že se vám to líbí :)

Jenny: Já většinou slíbím jen to, co dokážu splnit. Tohle byl ten případ, takže proč ne ;-)

5 Kayla Kayla | 31. května 2008 v 11:30 | Reagovat

superni kapitola!!!!!!!!!!!!!!

6 KiVi KiVi | Web | 1. června 2008 v 1:57 | Reagovat

suprový ;) jen mě teda zarazilo to jejich chování :)

7 Irene Irene | Web | 1. června 2008 v 13:06 | Reagovat

senzace, super a bomba k tomu!!!!!!

8 Thanatos Thanatos | Web | 1. června 2008 v 17:13 | Reagovat

Myslím si, že tady ta pochvala vylhaná nikdy nebude.

9 Casey Casey | 4. června 2008 v 15:23 | Reagovat

tý jo... to je bezvadná kapitolka :-)))) moc se mi líbila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.