Kapitola 10. 1/2

24. května 2008 v 17:26
Já jsem tááák šikovná XD Ať žije ironie :-)
Kapitola číslo deset je sice rozdělena na dvě části, ale je děsně krátká. Věnuji ji všem, kteří Nic netrvá věčně čtou. Chcete to jmenovitě? ;-)
Tak tedy, nechť je desátá kapitola věnována: Alvianě, Ivě, Eliotě, Kayle, Jenny, Casey, Lily V., KiVi, Arlis, Cattgirl a Nelien :-))
P.S: Musím udělat prezentaci na hodinu informatiky a ještě jsem na to ani nesáhla :-( Nechcete to udělat někdo za mě? O:-)

Nemohla jsem usnout. Stále jsem musela myslet na ten dopis od našich. Celý život jsem žila v domnění, že vím, kdo jsem. A teď? Nebyla jsem si jistá vůbec ničím.
Nechápala jsem, proč se mi rozhodli sdělit pravdu právě teď. Matka se v dopise nechtěla příliš rozepisovat. Stručné sdělení, že ačkoliv jsem Wingová, můj otec je mudla, mi muselo stačit. Údajně o tom věděla jen ona a její manžel. Najednou mi přišlo zvláštní říkat mu tati, když mým otcem ve skutečnosti nebyl...
Máma to celé shrnula do pár vět: Měla jsem se vdát za Aarona. Ten sňatek byl domluvený už v době, kdy jsem ještě chodila do školy. Jenže jsem potkala Geffreyho - tvého otce. Otěhotněla jsem s ním, jenže bohužel tragicky zahynul ještě před tím, než jsme spolu stihli utéct. Byla jsem na dně a dál si odmítala vzít Aarona. Přirozeně ho zajímal důvod a já mu nakonec všechno řekla. Pochopil mě a rozhodl se mi pomoct. Vzali jsme se pár měsíců předtím, než jsi se narodila. Všem jsme řekli, že otcem je on.
Teď už jsi dost velká na to, abys mě pochopila. Odpusť, že jsme ti to neřekli dřív. Jsi poloviční mudla, Roxanno.
Dopis ještě pokračoval, ale mě se do paměti vryl právě tenhle úryvek. Skvělé... Skutečně skvělé zjištění, když se po sedmnácti letech dozvíte, že jste někdo jiný, než jste si mysleli.
Převalovala jsem se na posteli a marně se pokoušela usnout. Po několika hodinách marných pokusů jsem se zvedla, oblékla a tiše se vykradla z pokoje. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu.
Nejistě jsem se plížila potemnělými chodbami a přemýšlela o svém dosavadním bytí na tomto světě.
Hlavně potichu... Nestála jsem o to, aby mě vyhmátl Filch nebo kdokoliv jiný.
"Wingová?"
Polekaně jsem sebou trhla a vrazila do brnění, které se s obrovským rachotem zřítilo k zemi.
"Blacku! Vidíš, co děláš?!" Vyjela jsem na nezvaného návštěvníka, který mě vylekal.
"Vidím, že jsi právě shodila brnění." Poznamenal a potom bystře postřehl: "Měli bychom zmizet, než sem přiběhne Filch. To určitě nepřeslechl."
Uvědomila jsem si, že má pravdu a tak jsme urychleně proběhli pár chodeb, abychom se dostali co nejdál od "místa činu". Teprve, když jsme se ocitli dostatečně daleko, kousek od nebelvírské společenské místnosti, jsme se zastavili.
"Couráš takhle často v noci sama hradem?" Zajímalo ho.
"Sice ti do toho nic není, ale ne." odpověděla jsem mu. "Nemohla jsem spát." Vysvětlila jsem, když se na mě tázavě zadíval.
"Tak to jsme dva." Přiznal.
Chvíli jsme se měřili pohledy. Byla jsem z toho jeho pekelně nervózní. To, co mi dnes odpoledne řekl... Nějak mě to donutilo změnit svůj názor na něj. Tedy alespoň z části.
"Tak já půjdu." Rozhodla jsem se, když stále mlčel a jenom mě pozoroval.
"Co takhle pusu na dobrou noc?" Zkusil to.
A pak, že to není sukničkář! "Řekni si Julii." odmítla jsem ho pobaveně.
V očích mu vesele zajiskřilo. "Ta přece spí."
"Správně." Pochválila jsem jeho postřeh. "Tak se budeš muset obejít bez polibku."
Než jsem se vzpamatovala, přitáhl mě k sobě.
"Co... to vyvádíš?!" špitla jsem vyjeveně. Jeho blízkost mě dokonale rozhodila. Úplně jsem zapomněla, že jsem se k němu chtěla chovat odměřeně.
S úsměvem mě pozoroval. Slušelo mu to. Měl nádherné oči, které se v temnotě chodby, ozářené loučemi, zdály být téměř černé.
Přiblížil své rty k mým a krátce mě políbil. Trvalo mi zhruba pět sekund, než mi došlo, co se děje a vrazila jsem mu facku.
Nezdálo se, že by ho to překvapilo, nejspíš s tím počítal. Ale nepustil mě. Naopak mě chytil za obě ruce a namáčkl na vlhkou zeď.
"Blacku, nech toho..." hlesla jsem vykolejeně. Nezaznělo to ani výhrůžně, ani znechuceně, jak jsem si přála. Znělo to spíš smířeně.
"Nemůžu." zaprotestoval. Převyšoval mě o půl hlavy a vlastně mě celou objímal. Uvědomila jsem si, že je mi to vlastně příjemné. Jako když mě před nedávnem nutil, abych se mu omluvila... Sakra, sakra, sakra!
"Proč?"
Neodpověděl mi. Místo toho se ke mně sklonil a políbil mě znovu. Tentokrát jsem se nebránila. Nebylo kam uhnout. Stála jsem nalepená na stěně, z druhé strany na mě tlačil Sirius. A vlastně jsem ani uhnout nechtěla.
Můj první polibek... Se Siriusem Blackem, nejkrásnějším klukem na škole.
Omámeně jsem mu vyšla vstříc.
Pochopil, že nyní mu už facka nehrozí, a tak pustil obě má zápěstí a objal mě. Napodobila jsem jeho chování a rukama ho pohladila po ramenou, abych se k němu následně přitiskla ještě těsněji. Stoupla jsem si na špičky a oddala se jeho dotekům.
Musela jsem dát Julii za pravdu. Líbal úžasně...
Jednou rukou mě objal kolem pasu a tou druhou mi zajel pod košili. Bylo to příjemné. Velice příjemné...
Naneštěstí jsme byli natolik zaměstnáni sami sebou, že jsme úplně přeslechli blížící se klapot ženských podpatků.
"No to si ze mě děláte legraci!" ozvalo se vedle nás.
Polekaně jsme se od sebe odtrhli. Pohled na rozzuřenou McGonagallovou donutil Siriuse, aby vytáhl ruce zpod mé košile a odstoupil ode mě. Urovnala jsem si oblečení a postavila se vedle něj.
"Víte, kolik je hodin?!" vyjela na nás obávaná profesorka.
Záporně jsme zavrtěli hlavou.
"Dvě hodiny ráno! A vy, místo, abyste byli v posteli, se muchlujete na chodbě!!"
"Chtěla jste tím říct, že se máme muchlovat v posteli?" nadzvedl obočí Sirius. Vzápětí vyjekl, protože jsem mu vší silou dupla na nohu. To je blb! Takhle ji provokovat...
"Ovšemže ne! Máte spát! Každý ve SVÉ posteli!" zdůraznila speciálně pro Siriuse. "Strhávám Nebelvíru padesát bodů za každého a deset bodů za drzost pana Blacka. A zítra v půl páté se dostavíte do mého kabinetu, kde si odpykáte školní trest." oznámila nám. "Školní řád tu není jen pro legraci!"
"Ano, paní profesorko." Přikývla jsem pokorně. Ojojoj, sto deset bodů v čudu...
"Teď zmizte. Okamžitě se vraťte do svých pokojů." přikázala nám a odešla.
"To byl trapas..." Vydechla jsem a zamířila ke vchodu do nebelvírské společenské místnosti, následována kulhajícím Siriem. Buclatá dáma kupodivu žádné blbé kecy neměla a bez připomínek nás pustila dovnitř.
"Tak navážem tam, kde jsme skončili, ne?" Mrkl na mě Sirius.
"Na to zapomeň, Blacku." Pousmála jsem se. "Já jdu spát. Ty si dělej, co chceš."
"No počkej! To mě tu jako jen tak necháš?!"
"Přesně tak." Přitakala jsem.
"To mi přece nemůžeš udělat..." Zatvářil se zoufale a přitáhl mě znovu k sobě.
"Ale můžu." Sundala jsem ze sebe jeho dotěrné ruce.
"A co mám teď dělat?! Já neusnu!"
Pobaveně jsem postřehla, že je stále ještě vzrušený.
"Zkus studenou sprchu, Blacku. To zabírá." Poradila jsem mu a vyběhla schody do své ložnice. Cestou jsem se musela smát, protože jsem zaslechla jeho bolestné: "Nééé."
Přesto jsem to tam nechala stát. Možná si představoval, že se s ním vyspím, ale to se šeredně spletl. Jak jsem říkala, nepatřila jsem do hloučku jeho obdivovatelek, které by za tuhle příležitost daly nevím co.
Rozhodla jsem se, že je zbytečné se převlékat znovu do pyžama, a tak jsem si lehla do postele oblečená tak, jak jsem byla.
Pod zavřenými víčky jsem si promítla Siriovy doteky, které jsem na svém těle stále cítila a usnula s příjemným pocitem.
 


Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 24. května 2008 v 17:50 | Reagovat

Wow...to byla skvělá část!!! To s McGonagallovou bylo hustý :D A nadrženej Siri...:D No prostě bombová kapitolka...sem s druhou částí!!!

P.S: Jseš šikovná, ironie není na místě

2 Eliota Eliota | Web | 24. května 2008 v 22:41 | Reagovat

Nádherné! :) Moc se mi to líbí, to s tím muchlováním v posteli mě dostalo :D A rychle sem dej druhou část! :)

3 Denise Denise | Web | 25. května 2008 v 8:24 | Reagovat

jen jedno slovo:BEZVA xD

4 LilyV LilyV | Web | 25. května 2008 v 10:13 | Reagovat

úža, úža :) Děkuju za věnování a  šup s pokráčkem.Doufám že na to Julie přïjde ať je taky trochu tóčo :D

Každopádně to s tím Siriusem uplně úža :D

5 KiVi KiVi | Web | 25. května 2008 v 12:27 | Reagovat

:'( teda to je nefér :'( a já doufala že skončí s Luciuskem :'( buéééé no nic jinak hezky napsaný ;)

6 Lištička Lištička | Web | 25. května 2008 v 12:30 | Reagovat

Díky moc, holky :-))

A ty, KiV, neházej flintu do žita. Kdo říká, že nakonec s Luciusem neskončí? XD

7 Casey Casey | 25. května 2008 v 17:56 | Reagovat

To by bylo bezva kdyby skončila s Luciusem. Tahle kapitolka se mi moc líbila....... ať je co nejdřív další :-))))

8 Ivi Ivi | Web | 26. května 2008 v 20:18 | Reagovat

Kráása:D

A Kuju za věnování...

Má to však jednu chybku...není tu pokrááčko...:D

9 Vivi Vivi | Web | 26. května 2008 v 20:22 | Reagovat

Sakra, jsem se omylem přepsala....no nic....vážně by tu měla být další kapitola....

Tamten koment nebyl můůj...já tu malou mršku zabijůůů.....

10 Lištička Lištička | Web | 26. května 2008 v 20:38 | Reagovat

Nebojte, ještě sem tenhle týden dodám druhou část téhle kapitoly :-)

11 Alviana Alviana | Web | 26. května 2008 v 20:59 | Reagovat

Ojojoj, děkuji za věnování;)

Musela jsem se smát, když jsem si je představila ve studené chodbě a hlavně McGonnagalovou v župánku s čepičkou na spaní...:D

Nevíš, co je to za divnej zvyk, že tam spí s čepicema??? Mě dělá problém spát v ponožkách a vůbec toho na sobě musím mít co nejmíň, a oni se vlastně skoro ani nepřevlečou, když přijdou ven a hned zalezou do kanafasu??:D:D

Líbilo se mi to, sice, jak jsem viděla ty lišky na obrázku, jsem si myslela, že je to pokračování Věřit a doufat, ale co už. Na to, že je NNV je moje, vlastně nejmíň oblíbená povídka (jestli se to tak dá říct, protože mě se líbí vlastně skoro všechno, co napíšeš) tak to bylo nad očekávání dobré;);)

12 Irene Irene | Web | 27. května 2008 v 14:47 | Reagovat

Jééééé nazdárek!!!!! super kapča, ostatně to není nic novýho, že? Senzace, píšeš krásně a poutavě....tak plošim a to když řikám plošim tak to jako fakt PLOŠIM další kapčůůůůůůůů...... . Seš hvězda v tomhle oboru!!!!(ha, a pokaď teďka nesesmolíš pokračování, tak se pudu zahrabat!)

13 Lištička Lištička | Web | 27. května 2008 v 15:21 | Reagovat

Alvianě: Nevím, kde ten zvyk vzali. Já sama spím s ponožkami ráda. Jinak je mi totiž v noci zima ;-)

Věřit a doufat je stejně jako Nečekej na zázrak ve stádiu zmražení. Sama nevím, na jak dlouho :P

Irene: Ó, děkuji za kompliment :-) Jak jsem řekla: tenhle týden sem přidám druhou část kapitoly deset. To znamená nejpozději v neděli ;-))

14 Vivi Vivi | Web | 28. května 2008 v 11:49 | Reagovat

Lištičko, a dáš tedy Rox a Luciuse dohromadý?

Víš, když mě je Sirius Black nesympatický...:D

15 Lištička Lištička | Web | 28. května 2008 v 15:19 | Reagovat

Vivi: Uvidíš ;-) Všechno už to mám naplánované od doby, co jsem tuhle povídku začala psát. Sirius je náhodou skvělá postava. Já osobně ho mám moc ráda :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.