Jeden z mnoha důvodů, pro které tě nenávidím (2/3)

23. května 2008 v 16:35
S touhle povídkou jsem si zase jednou parádně naběhla... :P
Za žádnou cenu mě nenapadá, co mám napsat do třetí kapitoly. Je poslední - závěrečná, a já to potřebuji nějak zakončit. Jenomže nevím, jak... :-(
Kdo má nápad?
Autorem obrázku je night_session.

Lucius svou hrozbu vyplnil. Přišel brzy ráno, když jsem ještě spala a nešetrně se mnou zatřásl. Neochotně jsem otevřela oči a při pohledu do ledově chladných jsem rázem byla plně při vědomí. Postřehl, jak jsem při pohledu na něj zkameněla, a po tváři mu přelétl krutý úsměv.
"Hodláš mě tu držet, dokud tě neomrzím?" hlesla jsem.
"Chytrá." Pochválil mě. Neurvale mě vytáhl na nohy a zabodl své oči do mých. Neměla jsem sílu ucuknout, a tak jsem čekala, až oční kontakt přeruší sám. Učinil tak velmi brzy. Ale jen proto, aby mě mohl tvrdě políbit. Pokusila jsem se uhnout, ale nedal mi příležitost. Zoufale jsem se mu snažila vytrhnout.
"Přestaň sebou škubat!" Přikázal mi panovačně a prudce mě popadl za vlasy. V ruce mu zůstalo pár mých pramenů, které zhnuseně odhodil na zem.
Poslušně jsem se přestala bránit, ale sotva se mě znovu dotkl, opět jsem sebou instinktivně cukla. Surově mě chytil za bradu. "Děláš si to ještě horší." upozornil mě téměř laskavě.
"Já nechci..." zašeptala jsem bojácně.
"A myslíš, že mě to zajímá?" zeptal se mě posměšně. Došlo mi, že veškerý odpor je marný.
"Udělám, co budeš chtít. Jen mě nech být..." prosila jsem poníženě.
"Co budu chtít, uděláš i tak." Zasmál se a hrubě se mnou smýkl o zeď. Narazila jsem obličejem do kamenné stěny a v ústech jsem ucítila odpornou pachuť krve. Ze rtů i z nosu mi začal vzápětí vytékat tenký pramínek rudé tekutiny. Bylo mu úplně ukradené, že krvácím. Ani jsem se ho nesnažila zastavit, když ze mě rval oblečení.
"Děvka. Nic jiného nejsi." Připomněl mi mou pozici.
"Nech toho!" Bránila jsem se, když se mě pokusil zbavit i spodního prádla. Schytala jsem za to kopanec do břicha. Bolestně jsem sebou škubla. Svezla jsem se na podlahu, ale okamžitě mě přinutil vstát. Za další marné pokusy se ho zastavit mi uštědřil další kopance. Brzy jsem rány přestala počítat. Bolest mě otupila natolik, že jsem jen mlčky ležela a se zadržovaným pláčem snášela jeho doteky na svém těle. Když mě znásilnil, byla jsem již napůl v bezvědomí. Bolestnému výkřiku, když do mě vnikl, jsem se však neubránila. Naprosto mě ignoroval.
Vteřiny se zdály nekonečné. Modlila jsem se, abych už to měla co nejdřív za sebou. Byla jsem štěstím bez sebe, když konečně dospěl k orgasmu a uznal, že pro dnešek mu to stačí. Vysíleně jsem se stočila do klubíčka. Cítila jsem se pošpiněná a v podbřišku se mi usadila přetrvávající bolest. Všimla jsem si, že je Lucius celý špinavý od mé krve. Dobře mu tak!
Znechuceně se z nejhoršího otřel do mých šatů a v klidu se oblékl. Než odešel, přikázal mi, ať se koukám co nejdřív vzpamatovat. Sotva za ním zaklaply dveře, dala jsem se do tichého pláče. Většího ponížení se mi snad ani nemohlo dostat...
Dva dny mě nechal na pokoji. Ale nebyla jsem klidná. Věděla jsem, že je jen otázkou času, kdy se mu zase zlíbí mě přijít navštívit.
Poslal za mnou skřítky, kteří mi přinesli čisté šaty, umyli vlasy a ošetřili rány. Měli sice nakázáno mi pouze donést jídlo a oblečení, ale zželelo se jim mě a přestože nad nimi visela hrozba trestu, pomohli mi. Z Luciových ran mi zbyly jen modřiny a strupy. Fyzickou bolest zastavily tišící lektvary, ta psychická přetrvala.
Pobyt v tmavém a chladném sklepě mi vůbec neprospíval. Milovala jsem sluníčko a volnost, nyní jsem musela trávit dvacet čtyři hodin denně v uzavřené komoře.
Dávno jsem pochopila, že nemám šanci odtud utéct. Byla jsem odkázána na Luciovu milost a nemilost. Přesně, jak řekl.
Třetí den od toho hnusného zážitku přišel. Už mezi dveřmi jsem pochopila, že mě to čeká zas. Preventivně jsem se začala třást strachy.
"Dobré ráno, zlato." oslovil mě výsměšně. V povýšeném obličeji plném arogance, jež mě strašil ve dne v noci, mu pohrával jízlivý úsměv. Jistě se těšil, až mi zase bude ubližovat a ponižovat mě.
Neodpověděla jsem. Bála jsem se jen hlesnout, aby to nepovažoval za provokaci.
"Nepozdravíš mě?" Zamračil se.
"Dobré." špitla jsem. Pohledem jsem studovala mozaiku kamenných dlaždic na podlaze.
"Nemusíš mít ze mě strach." Pousmál se výsměšně. "Copak se mě bojíš?"
Chladný a cynický smích naplnil celou místnost.
Záporně jsem zavrtěla hlavou a marně doufala, že si to ještě na poslední chvíli rozmyslí a odejde. Moje naděje vzala záhy za své, když ke mně přistoupil a vášnivě mě políbil. Pevně jsem stiskla víčka, abych se na něj nemusela dívat. Hnusil se mi.
Bolest a rány z minula jsem měla ještě v živé paměti, na nějaký odpor jsem se nevzmohla. Srdce mi bilo až v krku a bála jsem se pohnout, byť jen o centimetr.
Věděla jsem, že můj názor tady nehraje žádnou roli. Bylo mu úplně ukradené, že se mi nelíbí, jak se mnou zachází a jedná. Měl pravdu v tom, že tady je pánem on. Já byla proti jeho vůli bezmocná.
"Uvolni se." zamumlal.
No jo, uvolni se. Jemu se to řeklo... Silou vůle jsem potlačila svou strnulost. Se zatnutými zuby jsem ho nechala, aby mě osahával a líbal na krk. Neříkám, že konkrétně tohle se mi nelíbilo, ale nic to neměnilo na faktu, že ten chlap byl hnusnej nadrženej perverzák!
Nemazlil se se mnou jen tak zbůhdarma, brzy mě začal svlékat. Nepočínal si tak razantně jako minule (tamty šaty roztrhl vejpůl), nespěchal. Nejspíš měl času dost. Mezitím mě stále líbal na rty a krk. Držela jsem jako ovce. Co jiného mi taky zbývalo?
Když mě zbavil šatstva, začal se svlékat sám. V duchu jsem se modlila, ať se něco stane. Cokoliv. Stačilo by, kdyby dovnitř náhle vtrhla Narcissa (Blbý nápad - Lucius zamykal.) anebo na zahradě Malfoy Manor přistáli marťani. K mé smůle se nestalo ani jedno. Nestalo se vlastně nic. Lucius byl během chvilky také nahý a já si zděšeně uvědomila, že to budu muset podstoupit znovu.
Za ucouvnutí před ním jsem si vysloužila facku.
"Já nechci..." Vzmohla jsem se na chabý protest. Další facka.
"Ale chceš," Přerušil mě nekompromisně. Když do mě vsunul svůj prst, škubla jsem sebou. "Drž." zněl jeho pokyn.
A ty drž hubu... To bych mu nejraději řekla. Samosebou jsem se neopovážila. Na místo toho jsem tlumeně vzdychla. Ač to zní neuvěřitelně, bylo to příjemné. Ten parchant přesně věděl, kudy na mě.
Přidal druhý prst a já zasténala hlasitěji. Kdyby mě nemačkal ke studené zdi, sotva bych se udržela na nohou. Zanedlouho jsem se ani nesnažila bránit. Pouze jsem slastně přivírala oči a vychutnávala si jeho doteky.
Zřejmě usoudil, že by mi to mohlo stačit, protože s tím přestal a vstoupil do mě. Ta hnusná bolest z minula se neopakovala. Místo toho mé tělo zaplavila nepopsatelná rozkoš. Nebyla jsem schopna soustředit se na nic jiného než na Luciuse. Stěží jsem popadala dech.
Nenechal mě dojít k vyvrcholení, přerušil styk, sotva orgasmu dosáhl on. Ani mě to u něj nepřekvapilo.
"Vidíš, že se ti to líbilo, kurvičko!" Oznámil mi vítězně, jakmile se mu zrychlený dech vrátil do normálu. Umíněně jsem mlčela. Mně trvalo několik minut, než jsem byla schopná se plynule nadechnout. Mezitím se oblékl.
"Se mnou se to totiž líbí každé!" Dodal samolibě a opustil místnost.
"Idiote..." zavrčela jsem za ním. Nemohl mě slyšet, což bylo dobře. Nepochybuji, že za tuhle opovážlivost by mě ztrestal obzvlášť surově. Po jeho odchodu jsem se beze spěchu oblékla a vymýšlela nejrůznější důvody, proč tohohle blonďáka nenávidím. Bylo jich nespočetně.
Navzdory své averzi k němu jsem si časem zvykla. Vlastně jsem se většinou těšila, až zase přijde. Kromě něj neexistoval nikdo, s kým bych si mohla promluvit. Skřítci měli zákaz si se mnou povídat a nikdo jiný za mnou nechodil. Lucius si byl moc dobře vědom toho, jak se musím cítit osamělá. Přestože mi při každé příležitosti nezapomněl připomenout svou nadřazenost, svým způsobem byl na mě hodný. Až neskutečně hodný na to, jaké to bylo bezcitné a kruté hovado. Z té hnusné místnosti mě za nějaký čas přemístil do jiné. Byla taky ve sklepě, ale alespoň se trochu podobala pokoji. Její součástí byla dokonce i malá místnost, ve které stála vana a záchod. Oproti otlučenému lavoru rozhodně pokrok.
Ani na okamžik jsem nezapochybovala, že to Lucius udělal především pro svoje pohodlí. Manželská postel byla přece jen příjemnější než provizorní lůžko bez matrace... Přesto jsem mu za to byla vděčná. Což bylo účelem.
Rád mi dával dárky, pokud jsem si je zasloužila. Vždycky to ale mělo nějaký háček. Za nové šaty očekával sex, za nové šperky očekával sex... Vlastně byl sex to jediné, co po mně chtěl. Nebyla jsem pro něj nic jiného než hračka.
Přicházel za mnou nepravidelně. Někdy chodil denně, jindy se celý týden neukázal. Když se pak třeba po osmi dnech objevil, zpravidla jsem se mu vrhala kolem krku, jen co otevřel dveře. Chyběl mi. Neměla jsem nikoho, kdo by mi dělal v době jeho nepřítomnosti společnost. Z tohoto důvodu mi také pořídil Felixe.
"Přinesl jsem ti dárek." Oznámil mi, když za mnou zase jednou po nějaké době zavítal. Čekala jsem nějaký prsten, náhrdelník nebo šaty jako obvykle, ale on místo toho vytáhl malé černobílé klubíčko.
"Koťátko?" vydechla jsem okouzleně, když malá kulička zamňoukala.
"Jo." Odfrkl. "Nesnáším kočky. Ale napadlo mě, že bys mohla mít radost..."
"Ach, Luciusi. Děkuji." Můj vděčný pohled ho uspokojil.
"Je to kocour." Oznámil mi a zvedl kotě za kůži na zádech do výšky. Chvíli to vypadalo, že ho škodolibě pustí a nechá dopadnout na zem, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a podal mi ho. Malý kocourek na mě poulil očička a žalostně mňoukal. Stačilo ho však několikrát pohladit a začal spokojeně vrnět. Něžně jsem ho držela v dlaních.
Lucius mou náklonnost ke kotěti pozoroval s pozvednutým obočím. "Vidím, že jsem se trefil." poznamenal kousavě. Viděla jsem na něm, že by mi kotě s velkou chutí nejraději zase sebral.
Okamžitě jsem nechala kotě kotětem a přitulila se k němu. "Jsi prostě báječný..."
Naučila jsem se mu říkat to, co chtěl slyšet, a díky tomu mě uhodil jen výjimečně. S tím kotětem to byl od něj beztak jen dobře promyšlený tah, jak mě dostat tam, kde mě chtěl mít. Pod pohrůžkou, že mi Felixe, jak jsem kocoura pojmenovala, sebere anebo mu ublíží, jsem dělala vše, co po mně žádal. Ale nevadilo mi to. Jak jsem říkala, zvykla jsem si. Spát s Luciusem pro mě bylo brzy stejně přirozené jako jíst.
Felixovi jsem záviděla. Na rozdíl ode mě měl možnost utíkat okénkem ven. Vracel se ke mně především najíst a pro pohlazení. Přesto jsem byla ráda, že ho mám. Byla to jediná živá bytost, která mi zpříjemňovala život a nečekala ode mě žádné protislužby.
 


Komentáře

1 San San | Web | 23. května 2008 v 17:02 | Reagovat

Už vím, proč mi tahle povídka nesedne. Nejen kvůli chování Luciuse, ale i proto, že mi připomíná tu kauzu kolem toho rakouského úchyla Fritze...

2 Lištička Lištička | Web | 23. května 2008 v 17:33 | Reagovat

Ono těch úchyláků bylo víc. A zrovna v Rakousku jich mají požehnaně... Vzpomínáš ještě na Nataschu Kampuschovou?

Mě samotnou tahle povídka bavila psát hlavně zezačátku. Teď už se nemůžu dočkat, až to budu mít z krku XD Jen mě nějak nenapadá, jak to elegatně ukočit :P

3 Meg Meg | Web | 23. května 2008 v 17:34 | Reagovat

no nevim co říct...je to z takového ne moc idilického prostředí, ale je to vlastně jenom pravda, všude v televizi ukazují jak je všechno úžasné..mám z toho podobný pocit jako když jsem viděla fontánu pro zuzanu, spíš horší, ale to vůbec nemyslím tak že by to bylo napsané špatně!!! Naopak je to napsané úžasně, ale prostě se mi nelíbí to téma.

4 Lištička Lištička | Web | 23. května 2008 v 17:40 | Reagovat

Meg: Nemá to být idilické :-) Má to být temné, depresivní, plné beznaděje a smíření. Jasně, že ne každému to sedne.

Není to můj styl psát na tohle téma, ale zkusit se prý má všechno. Tak jsem to zkusila ;-))

5 Lenka Lenka | Web | 23. května 2008 v 20:41 | Reagovat

Zajímavý.....K Luciusovi se to docela hodí...

6 San San | Web | 23. května 2008 v 20:58 | Reagovat

Meg, MG> Ta hrubka! Styďte se, děvčata, obě! XDD

7 Lištička Lištička | Web | 23. května 2008 v 21:06 | Reagovat

San: A jo, idyla... *rudne hanbou a ponížením* Mně se to zdálo divné,  ale moc jsem nad tím nepřemýšlela a opsala to po Meg XD

Tady vidíš, jak je člověk snadno ovlivnitelný XDD Ale ani to mne neomlouvá. Ještěže tohle nevidí naše češtinářka... :P

8 Casey=moja Casey=moja | 23. května 2008 v 23:56 | Reagovat

Moc se mi tahle povídka líbí!! K Luciusovi to sedne! Ale je to hrozněj debil (sorry za vůlgární výraz ale nemohla jsem si pomoc) Jo a ještě jsme si změnila přezdívku takže teď už tu bude jenom Casey :-)))

9 KiVi KiVi | Web | 24. května 2008 v 1:03 | Reagovat

napsala si to dost dobře...člověk žil vždycky v tlupách a opice taky, takže i když jí mlátí a znásilňuje jí je na něm vlastně závislá a těší se až jí bude dělat společnost...ale udělala si mi z Lucíka pěknýho parchanta :( ale stejně je k sežrání :))

10 Lištička Lištička | Web | 24. května 2008 v 7:20 | Reagovat

Casey: Debil?! To odvoláš! XD

KiVi: Neudělala. Podle mě je takový :-) A přesto ho ze všech postav od paní J. K. Rowling miluju nejvíc :-))

11 San San | Web | 24. května 2008 v 15:35 | Reagovat

Já vás, holky, nechápu :). Copak nám paní Rowling někdy dala jakýkoliv důvod myslet si, že je Lucius Malfoy sadistický úchyl, co by držel ve sklepě nějakou paní? XDD

12 Lištička Lištička | Web | 24. května 2008 v 16:19 | Reagovat

San: Ne. Ve skutečnosti ho ani za sadistického úchyla nepovažuji. Ale to mi nebrání, abych na tohle téma něco napsala ;-)

Krom toho mám Lucíka zafixovaného jako někoho, kdo je všehoschopný :-))

13 Jenny Jenny | Web | 24. května 2008 v 16:27 | Reagovat

Já proti téhle povídce nemám.Dokonce se mi převelice zamlouvá. I když to má být drsný, sex tady nepopisuješ nijak vulgárně, aspoň mně to tak přijde. Jo a s tím koncem...napadlo mě, že by na ní mohl začít být čím dál víc závislej...ano, naivní Jenny by Luciuse postavila do role bezradného cynika a kruťase, kterého by z nenadání zasáhla láska xD No, a protože by se mu to samozřejmě nezamlouvalo, zabil by ji. Hele, neber mě moc vážně, to je jenom ta moje přehnaná fantazie xD Jo...a tahle povídka patří k mým velice oblíbeným...myslím, že Roxlingová postavu Luciuse dost odflákla, takže ff pisatelé si z něj v podstatě můžou udělat kohokoli xD (Proč jsem sakryš vždycky v opozici? :D)

14 Lištička Lištička | Web | 24. května 2008 v 16:37 | Reagovat

Jenny: A víš, čím to je? Já totiž o sexu psát neumím :P Dost průšvih, když chceš popsat znásilnění a sexuální zneužívání XD Ale já mám výzvy ráda... ;-)

Heh, ten tvůj návrh na konec se mi zdá notně přitažený za vlasy :-) Ale není to špatné. Jen se mi to zdá zvláštní. Osobně bych tu pasáž s láskou přeskočila a rovnou ji zabila XDD Kruciš, já vážně nevím, jak to zakončit... :-((

15 San San | Web | 24. května 2008 v 21:05 | Reagovat

Nevím. Prostě mi to nesedne. Lucius na mne z knih působí maximálně jako arogantní slaboch... ale to je jen můj názor.

16 San San | Web | 24. května 2008 v 21:08 | Reagovat

Hmmm, možná jsem přišla na to, co mi na téhle povídce vadí - je bez děje. Nic ve zlém, ale je to jenom o tom, jak ji Lucius unesl a teď ji zneužívá. Nic víc, nic míň. Žádný děj. Žádný zvrat.

17 Lištička Lištička | Web | 25. května 2008 v 6:36 | Reagovat

San: Arogantní slaboch je dle mě Draco. Lucius ne :-) Anebo to líp skrývá XD

Ano, to máš pravdu. Žádný děj, žádný zvrat. Vlastně to byl takový pokus. Nikdy jsem na tohle téma nic nepsala a nechtěla jsem si to ještě komplikovat nějakou zápletkou ;-) I když je pravda, že tím bych tohle úchylné téma dozajista úspěšně rozbila a naředila...

18 San San | Web | 25. května 2008 v 12:05 | Reagovat

MG> Draco je jenom slaboch :). A ne, nemyslím si, že bys to aspoň náznakem děje nějak rozbila, naopak... Ale to je jen můj názor. Asi jsem už příliš zmlsaným čtenářem, když očekávám něco víc ;).

19 Lištička Lištička | Web | 25. května 2008 v 12:21 | Reagovat

San: Nu, jak myslíš :-)

Myslela jsem, že bych to dějem rozbila a naředila v dobrém slova smyslu. Takhle je to skutečně o ničem :) Ale nevadí mi to.

20 San San | Web | 25. května 2008 v 14:20 | Reagovat

MG> Jak myslíš :). Hlavně, že jsi spokojená XDD.

21 Lištička Lištička | Web | 25. května 2008 v 14:56 | Reagovat

San: Správně :-) I kdyby se to nikomu nelíbilo, pokud to já budu považovat za skvělé, nic se neděje XD

22 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 28. května 2008 v 17:08 | Reagovat

Je to krásné!:o)

Ale asi se rozbrečim, pač je to děsně romantické a kruté zároveň...x(xD

23 Eliota Eliota | Web | 23. června 2008 v 21:05 | Reagovat

Krásné. :) Moc pěkné a už se těším na 3. číst. ;)

24 KiVi KiVi | Web | 14. července 2008 v 18:43 | Reagovat

ach....já bych se rozhodně nebránila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.