
Citát, který mi mluví z duše
8. května 2008 v 14:02 | Miš-maš
Komentáře
Hm, já zatím tedy tenhle citát nemám ověřený, takže nemůžu přispět svou troškou do mlýna:D
Alvianě: Buď ráda :-) Ono není nic příjemného, když tě někdo otravuje a pořád ho máš za zadkem. Já to zažila hned dvakrát a můžu ti říct jedno: Raději sama než s někým takovým ;)
A nejhorší je, že naznačit je málo. To si člověk může stokrát říkat, že je neohleduplné říct natvrdo: "Nemám zájem." Jenže když naznačování nepomůže, protože to dotyčný nepochopí, nic jiného ti nezbude... XD
:D Musím se smát. Já tě úplně vidím, jak si to s tím klukem dotěrným vyříkáváš a on to ne a ne pochopit:D:D
Ale je mi jasný, že ti to bylo asi dost nepříjemný... No jo, některým lidem hold slušně říct NE nestačí...
Já se teď směji taky :) Ale vskutku to nebylo příjemné. Nechtěla jsem na toho kluka být hnusná, ale ono to jinak nešlo :(
Pochopil to tak, že když se bude víc snažit, má šanci! Uáááá, to byl nejhorší měsíc mého života XD
Láska je dar, a přesně tak se s ní dá naložit. Dar můžeme darovat, darem můžeme být obdarováni. Největší štěstí je, když se obdarují dva navzájem. Největší neštěstí je odmítnutý dar.
Vaškovi: Hmm, ano. Velmi poetické :-) Kdo je autorem?
Autorem jsem já... pokud jsem to tedy před lety někde neslyšel a podvědomí mi to nepodstrčilo. Napadlo mě to když jsem přemýšlel nad tím tvým citátem.
Vaškovi: Myslela jsem si to :-) Jenže láska je komplikovaná. Přichází často bez ohlášení a ne vždycky je jí člověk nadšen...
Je moc komplikovaná. Kdyby byla jednoduchá tak to není láska :-). I ta sama komplikovanost jí dělá krásnou a výjmečnou. O to větší radost přináší "vzájemné obdarování". Opravdová vzájmná láska je hodně výjmečná. Pokud se mílím tak je to jedině dobře, ale tohle okolo sebe pozoruji dnes a denně.
Vaškovi: Hezky řečeno :)
Lidé si často pletou lásku se zamilovaností. Přitom jsou to dvě odlišné věci. Zamilovanost je pomíjivá. Když zmizí počáteční okouzlení, lidé zjišťují, že jim na tom druhém něco vadí, že si nerozumí tak, jak by si představovali.
Láska dokáže určité věci omlouvat, dokonce by se dalo říct, že až ignorovat. Je otázkou, zda je to dobře či špatně.
Láska nikdy neignoruje, láska toleruje a chápe. Ignoruje poze zamilovanost. Když přestaneme být zamilovaní, přestaneme ignorovat vady protějšku, a to je to "že nám na tom druhém něco vadí". Nicméně i zamilovanost může být krásná ale lásce se nevyrovná.
Vaškovi: Já si stojím za tím, že láska dovede ignorovat. Proč se týrané ženy se svými manžely nerozvedou? Možná se bojí, možná se stydí, možná svého muže milují. On jim pokaždé naslibuje, že se změní (Velmi romantické, leč neuskutečnitelné. Lidi nelze změnit.), že je přece miluje. A ony uvěří... Nebo tomu spíše chtějí věřit.
Tomu se přece nedá říkat tolerance a chápání. To je ignorace problému, namlouvání si, že bude všechno v pořádku.
S tvou poslední větou souhlasím. Zamilovanost je krásná, ovšem láska je mnohem krásnější.
Až do takového extrému jsem nad tím nepřemýšlel. V tomhle případě máš pravdu, láska zaslepuje a nedává průchod rozumu.
tak to je přesný...