Část 1.

22. května 2008 v 17:12
Na obrázku máte Monicu. Kdo to je, se dozvíte v textu :-)

"Já tě přerazím! Skutečně tě přerazím, Siriusi Blacku!"
Zvedl jsem oči od knihy a se špatně skrývaným úsměvem sledoval Lily, jak hází po Siriovi všechno možné, co jí přišlo pod ruku.
"Evansová, já to myslel dobře." Hájil se Tichošlápek, ale bylo mu to houby platné. Lily byla rozzuřená k nepříčetnosti.
"Já ti dám opisovat si moje úkoly bez dovolení! Ty drzoune!"
"Au! Au!" Siriuse dvakrát trefila do hlavy nějaká tlustá kniha. "Evansová, nech toho! Budu mít bouli!"
"A dobře ti tak!" Popřála mu pomstychtivě. "Máš, co si zasloužíš!"
Sirius po ní hodil ublížený výraz, ale nereagovala na něj.
"Tohle bylo od tebe krajně neetické." Postěžoval si Tichošlápek.
"Tak neetické?!" Lily v rekordním čase překonala vzdálenost společenské místnosti, která jí dělila od Siriuse. Naklonila se nad něj a Sirius se přikrčil. Pak se ale zase narovnal, protože si všiml, že předkloněná Lily mu skýtá báječný výhled do výstřihu. "Poslouchej, ty Potterův ocásku! To ty ses choval neeticky, když jsi mi bez dovolení vzal můj úkol z lektvarů!"
"Omlouvám se." Zkusil na ni svůj psí pohled. Běžně na holky zabíral. Na Lily to však neplatilo. Tím spíš se naštvala, když odhalila, kam směřuje jeho pohled. "A nekoukej mi do výstřihu, úchyláku!"
Vlepila Siriovi výchovný pohlavek a s noblesou jí vlastní odkráčela zpět ke stolu, kde předtím seděla. Cestou sbírala učebnice, které po Siriovi před chvilkou házela.
Sotva dosedla na své místo, vtrhl do společenské místnosti James. "Héj, lidi, mám pro vás báječnou novinu!"
"Hlasitěji už by to nešlo, Pottere?!" Lily vrhla po Jamesovi jeden ze svých otrávených pohledů.
"Ale jistě, drahá Evansová." Zapitvořil se. "HÉJ, LIDI, MÁM PRO VÁS BÁJEČNOU NOVINU!"
"Pottere!!"
"Co je? Nebylo to dostatečně nahlas?" Zatvářil se James nevinně.
"To byla ironie! Nemusíš tu hulákat jako na lesy!"
"Tak co jsi nám chtěl?" Ozval se netrpělivě Sirius.
"Příští měsíc hrajeme se Zmijozelem!"
"Co je na tom báječného, Pottere?" Lily se kupodivu zapojila do hovoru.
"Přece to, že ty burany porazíme!" James neměl daleko k tomu, aby si poklepal na čelo.
Lily si Jamese skepticky změřila pohledem, ale poté se opět sklonila k učení. Zato Sirius se přidal k Jamesovu jásání. "Jo, Dvanácteráku! Ukážeme těm zmijozelskejm zmetkům, jak se hraje famfrpál!"
Lily opovržlivě odfrkla, ale kluci jí nevěnovali pozornost. Začali se dohadovat o tom, jaká taktika bude na Zmijozeláky nejlepší.
Na čtení už jsem se nedokázal soustředit. Místo toho jsem nenápadně pozoroval Siriuse. Znal jsem do detailu všechna jeho gesta. Zrovna se něčemu smál. S přimhouřenýma očima pohodil hlavou a něco Jamesovi poťouchle odsekl. Pak nečekaně pohlédl mým směrem. "Hej, Moony, neseď tam jak pecka a pojď k nám!" Zavolal na mě rozverně.
Pousmál jsem se. "Nerozumím famrpálu."
"Na to kašli! Můžem řešit něco jinýho." Lákal mě i James. Poslušně jsem se tedy zvedl a šel si sednout k nim. Nedokázal jsem se řehtat tak šíleně jako oni, ale občas mě nějakou trefnou poznámkou rozesmáli. Dával jsem si dobrý pozor, abych na Siriuse nekoukal příliš často.
Vlastně ani nevím, kdy poprvé jsem si uvědomil, že ho vnímám jinak než Jamese s Peterem. Sirius byl vždycky výjimečná osobnost. Už jen proto, že byl hezký a upovídaný. Dívky ho měly rády a on měl - proč si to nepřiznat - rád je. Spoustě z nich zlomil svým chováním srdce. Když jsem s ním na tohle téma párkrát zavedl řeč, prohlásil pokaždé, že ty holky k ničemu nenutí a že si za to mohou sami. No, částečně snad ano. Ovšem kdo se na ně usmíval a mrkal? Kdo jim říkal, že mají hezké oči a jsou moc fajn? Samozřejmě Sirius.

*

"Siriusi, miláčku!"
Zděšeně jsem uskočil stranou, aby mě dav dívek valících se na Siria nepřeválcoval. Tichošlápkovi se v obličeji mihlo na malý okamžik nefalšované zděšení, ale brzy ho zamaskoval líným úsměvem. "Ahoj, holky!"
Hloučkem projelo nadšené "Ách". No... Sice jsem byl ze Siria také parádně mimo, ale abych to dával najevo zrovna takhle?
Nechápavě jsem přejel skupinku děvčat pohledem. Čítala přibližně deset slečen různého věku. Od čtvrťaček až po holky z našeho ročníku. V čele stála Monica Laberelová. Byla to jedna z těch koček, které by mohly z fleku dělat modelku. Měla perfektní postavu a na nezájem kluků si rozhodně nemohla stěžovat. Co na tom, že nebyla příliš chytrá a sotva prolézala? Její bohatý papínek jí uměl zařídit, aby měla umetenou cestičku.
Nyní pohodila svou dlouhou blond hřívou a svůdně na Siria zamrkala. "Siriusku, drahoušku, copak děláš dnes večer?"
"Nic moc zajímavého, kočko. Máš pro mě snad nějaký návrh?" Pousmál se Sirius.
"Hm... Co třeba rande?" Namotala si na prst jeden ze svých blonďatých pramenů a upřela na něj nebesky modré oči.
"Jo, proč ne." Souhlasil lhostejně, ale skryl to za koketním úsměvem. "V pět?"
"V pět." Potvrdila. Natáhla se k němu, krátce ho políbila a poté odkráčela i se zbytkem Tichošlápkova fanklubu za zády.
"Líbí se ti?" Zeptal jsem se napjatě Siria, který mlčky hypnotizoval její dlouhé nohy, dokud mu nezmizela za rohem.
"Monica? Jo." Přikývl. "Tobě ne?"
"Jo, líbí. Je hezká." Sice mi přišla možná až příliš umělá, ale to nebylo to, co mi na ní nejvíc vadilo. "Jen mám pocit, že to je z jejích předností všechno..."
Sirius se uchechtl. "Dobrej postřeh, Moony. Ta holka je blbá jak tágo."
"Tak proč s ní jdeš na rande?" Jeho politiku jsem nikdy dost dobře nechápal. To, jak se choval k dívkám, jsem odsuzoval. Bral je jako věci. Jako něco, s čím si pohrál, a pak to bez výčitek odložil.
"Snadno mi dobrovolně dá. Navíc je to kost. Je škoda ji odmítnout." Vysvětlil. No, vždyť jsem to říkal! Jako by mluvil o zahradní konvi!
Zamračeně jsem odfrkl. Bolelo mě, když mluvil takhle. Ale alespoň mě mohl těšit fakt, že mu na těch holkách nezáleží. Pořád lepší, než kdyby je miloval...

*

"Reme, neviděl jsi moje kalhoty?"
"V koupelně." Odpověděl jsem Siriovi, aniž bych k němu zvedl pohled.
"Tam nejsou." Oznámil mi bezradně.
"Hmm. Tak pod postelí."
Teprve nyní jsem se na něj podíval a rychle zase stočil pohled do knihy. Cítil jsem, jak mě polévá nachová barva. Abyste rozuměli, Sirius měl jeden zlozvyk, kterého se v průběhu školy nezbavil. Nedělalo mu problémy chodit po pokoji nahý a hledat své oblečení, které se často válelo v různých částech pokoje. Ne, že by mi to vadilo. Právě naopak. Sirius se rozhodně neměl za co stydět. Ehm... Jenomže já pak nesměl hodnou dobu vylézt z postele, protože by bylo divné... no... však víte.
"Jo, mám je!" Zajásal Sirius a začal soukat své kalhoty zpod postele. Konečně je dostal ven a oblékl si je. V duchu jsem si oddechl. Uf. Pohled na Siria bez košile byl přece jen mnohem snesitelnější než na Siria bez ničeho.
"Dneska nemáš rande?" Zajímalo Jamese.
"Ne, dneska ne." Ušklíbl se Sirius. Před zrcadlem si nespokojeně snažil učesat vlasy, ale moc mu to nešlo. Na jedné straně je měl přeleželé a pokaždé, když si je přestal mačkat k hlavě, mu trčely směrem ke stropu. Nakonec problém vyřešil tak, že strčil celou hlavu pod kohoutek. Pak se oklepal, takže ohodil vodou jak zrcadlo, tak kachličky v koupelně. Mimochodem další z jeho zlozvyků, tentokrát přejatý z jeho psí podoby.
Na prázdno jsem polkl, protože se ani neobtěžoval si vlasy osušit. Kapičky vody mu tak stekly po tváři na vypracovanou hruď a vlasy slepené vodou do tenkých pramínků mu nedbale padaly do očí. Kriticky se prohlédl v zrcadle a protože byl zřejmě spokojený, přimhouřil oči a samolibě se usmál. Měl jsem co dělat, aby mi po tváři nestekla slina.
"Tak co tomu říkáš, Moony?"
Vzpamatoval jsem se a přestal civět na polonahého Siria. "Co- Cože?"
"Říkal jsem, že by nebylo od věci trochu popíchnout Srábka." Zopakoval James.
"Eh... No ovšem. Ano. Samozřejmě." Zamumlal jsem nepřítomně.
"Tobě to nevadí?!" Vyvalil oči Sirius.
"Ne, jistěže ne." Nevadí mi, že tu stojíš polonahý s mokrými vlasy, přestože přiznávám, že jsem z toho trochu na rozpacích.
"Ale ještě donedávna jsi se Srabuse zastával!"
Srabus? Kdo se tu bavil o Srabusovi?! "Možná si to vážně nezaslouží..." Obrátil jsem.
Sirius si ke mně přiklekl. "Reme, Srábek je špinavá zmijozelská krysa prolezlá skrz naskrz černou magií. Zaslouží si to, to mi věř."
Tichošlápek se mi díval přímo do očí a já na něj jen tupě civěl. Pak jsem potřásl hlavou. "Jak myslíš, Siriusi."
S úsměvem vstal. "Tak jdeme na snídani, ne?" Natáhl se pro košili a bez ohledu na to, že byl mokrý, si ji oblékl.
Peter nadšeně vyskočil z postele a vyrazil ze dveří jako první.
"Ty nejdeš, Moony?" Otočil se na mě Sirius na prahu.
"Já... Přijdu za vámi."
"Dobře." Pokrčil Sirius rameny a krátce se usmál. Sotva za nimi zaklaply dveře, vrhl jsem se do koupelny. Bylo mi jasné, že teď mě zachrání jedině studená sprcha.

*

Na hodinu bylinkářství jsem se vůbec nemohl soustředit. Pořád jsem se musel dívat na Siria. Sice seděl s Jamesem, zatímco já s Peterem, ale ani to mi nebránilo, abych ho pozoroval, jak se znuděně houpe na židli. Pak zaregistroval, že se na něj usmívá nějaká spolužačka a odměnil ji oslnivým úsměvem, při kterém mě bodlo u srdce.
Vlasy už měl dávno suché, ale já pořád musel myslet na to, jak mu po svalnatém těle stékaly potůčky vody. Odvrátil jsem pohled a raději se díval z okna. Moje fantazie se rozjela na plné obrátky. Mokrého Siriuse se svým sebevědomým pohledem a drzým úsměvem jsem nemohl dostat z hlavy.
"Pane Lupine, odpovíte mi na otázku?"
Zaskočeně jsem sebou trhl a obrátil svou pozornost k profesorce Plantové. "Já... Omlouvám se, ale nevím, na co jste se ptala."
James se Siriem po mně hodili překvapený pohled. Běžně jsem pozor dával. Jenomže jak se, zatraceně, můžete soustředit, když je s vámi v jedné místnosti Sirius?!
"Chcete říct, že nedáváte pozor?!"
Zavrtal jsem pohled do lavice. Lilyina ruka se dávno třepetala ve vzduchu - zřejmě odpověď na položenou otázku znala.
"V tom případě je mi líto, pane Lupine, ale musím vám udělit školní trest."
"Cože?!" Neovládl se James a zaprotestoval. Ani Sirius nezůstal pozadu. "To přece není spravedlivé! Remus dává pozor vždycky! Nemůžete mu udělit školní trest! To je nesmysl!"
Otočil jsem se po Siriovi a mlčky zavrtěl hlavou. Bylo od něj sice hezké, že se mě zastal, ale bylo mi jasné, že takhle mi nepomůže a zavaří ještě ke všemu sám sobě.
Plantová zrudla vzteky. "Co si o sobě myslíte, pane Blacku?! O tom, co je a není spravedlivé, rozhoduji já! A jestli je vám líto, že pan Lupin dostal trest a vy ne, jak je libo! Budete ho mít s ním!"
"S radostí!" Zavrčel Sirius vztekle. Vysloužil si za to obdivné pohledy dívek a rozzuřený pohled profesorky bylinkářství.

*

Ve smluvenou hodinu jsme na Plantovou počkali před kabinetem a ona nás se seznamem kytek, které jí máme přinést, poslala do Zapovězeného lesa.
Pršelo. Z nebe padaly provazy vody a sem tam oblohu prozářil klikatý blesk.
"Fuj, odpornej déš't." Stěžoval si Sirius. "Budu mít úplně mokrý boty."
Mlčel jsem. Byl jsem rád, že je tu se mnou. Zároveň jsem se však bál, aby nepoznal, co k němu cítím.
"A budu mokrej. Už teď jsem mokrej!"
Krátce jsem na něj pohlédl. Měl pravdu. Oba jsme byli mokří až na kost. Nevadilo mi to. Ačkoliv já jsem musel vypadat příšerně - jak jinak, Siriovi to slušelo. Zase se mi vybavilo dnešní ráno. Ach bože, já se toho snad do smrti nezbavím...
"Nenávidím déšť!" Fňukal Tichošlápek.
"Protože pak smrdíš?" Narážel jsem na skutečnost, že mokrý pes právě dvakrát nevoní.
Zamračeně na mě pohlédl.
"Promiň, to byl vtip." Omluvil jsem se, když jsem si všiml, že nemá příliš dobrou náladu.
"Hahaha, děsně vtipný." Prohodil otráveně. "Taky nás ta ježibaba nemusela posílat ven, když viděla, že prší!" Nadával.
"Mrzí mě, že jsi kvůli mně taky dostal trest."
"To je fuk," Mávl rukou. "Zasloužil jsem si ho. Mě spíš štve, že ho dala tobě!"
"Proč?" Podivil jsem se upřímně.
"Prostě z principu. Vždycky dáváš pozor a když jednou náhodou ne, ona toho takhle využije!"
"Na tom nesejde."
Mohl jsem si za to sám. Nic mě neomlouvalo.
Sirius se na mě zkoumavě zadíval. "Reme, tebe něco trápí?" Zeptal se starostlivě.
Polekaně jsem na něj pohlédl. "Kdepak. Jak tě to napadlo?"
"Já nevím. V poslední době se mi zdáš takový... zamlklý. A mimo."
Zděšeně jsem pocítil, že začínám rudnout. No, výborně! Jestli něco tuší...
"Nejsi třeba zamilovaný?" Tipl správně. Než jsem stihl zaprotestovat, pokračoval. "Protože jestli jo, mohl bych ti pomoct. Znám hodně holek, určitě by nebyl problém ti domluvit rande." Jeho velkorysost mě až dojala.
"Éé, dík." Zamumlal jsem. Chvíli jsme oba mlčeli.
"Ty mi neřekneš, co za tím je, že?" Pochopil Sirius zklamaně.
"Ne." Přikývl jsem. "Nechci se o tom bavit, nezlob se."
"Jak chceš." Najednou se zastavil a letmo se dotkl mé ruky. Projel mnou výboj, jako bych dostal ránu elektrickým proudem. Sirius si naštěstí ničeho nevšiml.
"Moony, kdybys cokoliv potřeboval, jsem tu pro tebe. Chci, abys to věděl." Zašeptal a objal mě. Strnule jsem čekal, až ode mne odstoupí. Neodvažoval jsem se něco udělat, protože jsem nechtěl porušit kouzlo tohoto okamžiku. V jeho objetí jsem úplně zapomněl na všechny své problémy. Cítil jsem jeho dech a jak mu bije srdce. Cítil jsem jeho vůni. Rozhodně jsem mu křivdil, když jsem říkal, že jako mokrý smrdí.
Bylo to vlastně strašlivě komické. Stáli jsme tu v mokré trávě na louce pod hradem v příšerném lijáku namísto toho, abychom se snažili co nejrychleji zaběhnout do lesa, kde by nás skryly koruny stromů.
Konečně mě pustil. "Tak jdeme na ten plevel, ne?" Nadhodil zvesela. Náhle mu déšť nevadil.
Potřásl jsem hlavou. "Jo."
Jeho nálady se střídaly jako jarní počasí. V jednu chvíli byl rozzlobený a naštvaný, ale netrvalo dlouho a byl zase spokojený a v dobrém rozmaru. I to jsem na něm miloval.
Než jsme sehnali všechny položky z toho dlouhatého seznamu, přestalo pršet docela. Dokonce vysvitlo sluníčko.
"Hele, Moony, duha!" Upozornil mě Tichošlápek, když jsme vylezli z lesa ven a naskytl se nám pohled na mokrou louku a blankytně modré nebe.
Okouzleně jsem si prohlédl barevný oblouk na obloze. Červená přecházela v oranžovou, žlutou, zelenou, modrou a konečně fialovou. Ve vzduchu ještě voněl déšť.
"Nádhera, co?" Dožadoval se Sirius mé pozornosti.
S úsměvem jsem přikývl a pohlédl na něj. V očích se mu odrážela dobrá nálada, která se nějakým záhadným způsobem přenesla i na mě. Svět se mi náhle zdál o něco méně krutý než obvykle.
 


Komentáře

1 San San | Web | 22. května 2008 v 18:46 | Reagovat

Romantika! Yay! XD

2 Lenka Lenka | Web | 22. května 2008 v 18:49 | Reagovat

Páni...to je nádhera....

3 Lištička Lištička | Web | 22. května 2008 v 18:55 | Reagovat

San: A ne snad? :-)

Lence: Pokud tvé pocity vystihuje slovo "nádhera", pak z toho mám upřímnou radost . Děkuji :)

4 Vivi Vivi | Web | 22. května 2008 v 19:24 | Reagovat

A...mášu mě řetezaaak xD

5 LilyV LilyV | Web | 22. května 2008 v 20:58 | Reagovat

Jůůůů krása, sem moc zvědavá na další kápu. Tohle se mi líbí, nechápu, jak někomu může připadat nechutný, když je kluk s klukem, mě to příde  takový romantický a pěkný a fakt nechápu co se na tom někomu může nelíbit.Teda kromě toho, co spolu dělaj v posteli xD

6 LilyV LilyV | Web | 22. května 2008 v 21:00 | Reagovat

Jo a ještě, z toho obrázku jsem se nejdřív vcelku lekla, ale jak jsem to přečetla, tak jsem pochopila...A sedí to úplně přesně :D

7 Lištička Lištička | Web | 23. května 2008 v 6:26 | Reagovat

Lily: Ani nechtěj vědět, jaké stránky jsem kvůli tomu obrázku musela prolézt... XD

Jinak díky moc,  jsem ráda, že se ti to líbí :-)

8 Eliška Eliška | Web | 23. května 2008 v 7:15 | Reagovat

Wooooow, super! Už se těším na pokračování =D

9 KiVi KiVi | Web | 23. května 2008 v 11:10 | Reagovat

je to suprově napsaný...ale mojí jedinou útěchou je že aspoň Lucík není na kluky :)

10 Jenny Jenny | Web | 23. května 2008 v 13:12 | Reagovat

Wow...strašně se mi to líbilo. Chudák Moony xD Zamilovat se zrovna do takovýhodle děvkaře, jako je Siri xD To mu nezávidim...je to úžasně napsaný a strašně krásně romantický...to slashe nemusim, ale tohle je tedy výjimka...vážně skvostný, zbývá mi se jen těšit na další část

11 Alviana Alviana | Web | 23. května 2008 v 14:10 | Reagovat

Začíná to pěkně...

Nevím, co jinýho bych k tomu napsala;)

12 Eliota Eliota | Web | 23. května 2008 v 15:51 | Reagovat

Úžasné! :) Jak už jsem psala, pár Sirius/Remus miluju a tohle je nádherné. :) Krásně tam jsou popsány Removi pocity. :) :) Jen tak dál!

13 San San | Web | 23. května 2008 v 17:04 | Reagovat

MG> To nebyla ironie XDD.

14 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 25. května 2008 v 0:43 | Reagovat

Tak tohle nemělo chybu.. abych pravdu řekla, ten obrázek mě zmátl, čekala jsem, že to bude o té holce.. ale on to byl náznak slashe.. :D A navíc Lupin a Sirius.. tuhle dvojci zrovna nemusím.. :D teda Remuska jo.. ale Sirius ble.. :D prostě skvěle napsané.. a ty Remusovi pocity... líbilo se mi to.. :)

15 Garou-tan Garou-tan | Web | 10. června 2010 v 18:34 | Reagovat

Fíha, tohle se mi líbí. Jdu se vrhnout na druhou část.

16 IPaulie IPaulie | E-mail | Web | 12. června 2010 v 15:56 | Reagovat

V knize sidce neníé nic o tom, že by byli teplý, ale co. . .:.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.