Anorexie

17. května 2008 v 9:59 |  Moje plky
Téma, o kterém jsme všichni slyšeli nesčetněkrát. Mluví se o něm stále. Poslední dobou se mi zdá, že až příliš často.
Je dost smutné, že se dají nalézt blogy, na kterých si hloupé a naivní puberťačky radí, jaké nejlepší výmluvy použít, aby nemusely jíst.
Nikdy by mě nenapadlo o tomhle psát. Vždyť na internetu je tolik odborných článků, které píší doktoři, psychologové. A ne nějaká náctiletá holka, kterých jsou tisíce. Laik, který má o věci jen zprostředkované informace. Jenomže časy se mění a já mám náhle potřebu se vyjádřit.

Nejspíš by vás zajímal důvod, proč jsem se rozhodla o téhle problematice napsat. Vezmu to jen okrajově.

Když jsme se na základní škole učili o poruchách příjmu potravy, bylo mi všechno naprosto jasné. Stranění se kolektivu, malý nebo téměř žádný přísun jídla... Byla jsem si jistá, že všemu rozumím, všechno chápu. Ach, jak já jsem pitomá!

Víte, ono je strašlivě jednoduché dívat se na problém zvenčí - jako divák. Když se to potom dotkne vás - i když jen letmo - najednou jste úplně bezradní, přestože do vás teorie nahustili přehršle.

Měla jsem to všechno přímo před nosem. Celou tu dobu! Ano, zdálo se mi divné, že člověk jí tak málo, ale připisovala jsem to štíhlé postavě. Až příliš štíhlé. Zamlklost jsem považovala za vlastnost, nikoliv za další z projevů nějakého problému. A mohla bych pokračovat dál. Nebudu. Nemám na to právo.

Ve své vlastní omezenosti mi nedošlo, že se něco děje. A nechápu to. Něco tak hmatatelného a snadno odhalitelného já prostě přehlédla! Jsem vážně strašlivě egocentrický člověk :(

Ale chci pomoct! Vím, že to nebude lehké. Vlastně mám i trochu strach, abych všechno ještě nezhoršila. Ale nezůstanu jen nečinně přihlížet. Nedokážu dělat, že se nic neděje. Protože se děje. A mrzí mě, že jsem na to nedokázala přijít sama, protože jsem s tím mohla něco začít dělat už dávno...

Chtěla bych na vás apelovat. Jestli někde tušíte nějaký problém, snažte se ho řešit. Snažte se pomoct, když vidíte, že ji někdo potřebuje. A nemusí se jednat jen o anorexii nebo bulimii, ale i o cigarety - přestože je dnes kouří každý druhý, drogy, týrání a já nevím co ještě. A hlavně se někdy zkuste podívat na věc nezaujatě. Možná, že kdybych právě tohle udělala já, přišla bych na to už dávno.

Hádám, že se vám to všechno jeví jako fráze. Přesně toho jsem se bála. Ale věřte mi, že bych nikdy nic takového nenapsala, nebýt jednoho rozhovoru, který mi otevřel oči. Nechci si hrát na samaritánku. Ne, nemám zapotřebí ze sebe dělat obětavého člověka. Já chci pomoct. Skutečně pomoct. Ne žádné povrchní rady. Prostě dokázat, že tu jsem k dispozici, že mi není jedno, co se děje. Že jsem přítel a člověk, který není lhostejný. Že chci, aby bylo všechno v pořádku.

Nevím, jestli to pomůže. Snad ano. Nedokážu nikoho ovlivnit. Můžu se pouze snažit pomoct. Konečné rozhodnutí se mě netýká. Každopádně doufám.
 


Komentáře

1 moja moja | 17. května 2008 v 10:55 | Reagovat

Dobrej článek... Abych se přiznala málem sem taky byla anorektičkou. Bylo mi asi 12 a neměla jsem žadný kamarády protože jsem měla jako jediná s holek prsy. A tak na mě kluci pokřikovali a holky se smou nebyvily. Byla jsem celý dny doma. A do toho všeho mi bratr pořád opakoval že jsem srašně tlustá a já mu to věřila. A tak jsem přestala jíst. Nakonec jsem vážila 39kg a naštěstí si toho všimla mamka která mě z toho dostala. Tenhle článek mi připoměl jak jsem byla hloupá a naivní..... A pak jsem se ještě ednou stala anorktičkou a to nebyla zas až tak moje vina.... Prostě mě kopnul kůň do pusy a musela jsem mít zadrátovanou čelist. Jedla jsem mixovanou stravu a ke konci mi stačil jeden jogurt na jeden den. Sotva jsem si došla na záchod a už jsem byla unavená. Když mě propouštěli tak jsmem vážila 37 ve 13 letech v asi 165cm. Dopadlo to tak že jsem pak nejdla vůbec, považovala jsem to za ztrátu času. Ale pak mi to sunadali a já jsem začali konečně jíst. Teď je ze mě normální trochu trhlá holka :-))) Jujky jsem se trochu rozepsala :-))))

2 Eliška Eliška | Web | 17. května 2008 v 12:31 | Reagovat

Ne, neberu to jako obyčejné fráze, protože opravdu VÍM o čem píšeš ..

3 Merisa Merisa | Web | 17. května 2008 v 18:30 | Reagovat

Někdy je tak lehké přehlédnout ty maličkosti, které ukazují, že něco není v pořádku...

4 Lištička Lištička | Web | 17. května 2008 v 18:38 | Reagovat

moje: Zadrátovanou čelist? To zní děsivě ;-)

Elišce: Také vlastní zkušenost? :(

Merise: Jenomže já to měla celou dobu přímo před očima. Nechápu, jak jsem mohla být tak blbá...

5 moja moja | 17. května 2008 v 18:59 | Reagovat

a to se něco stalo tvý kámošce? a neboj ta zdrátovaná čelist neni tak děsivá to se jenom zdá :-)))

6 Lištička Lištička | Web | 17. května 2008 v 19:30 | Reagovat

Nechci se v tom moc pitvat. Pravděpodobně trpí anorexií. Odmítá přibrat a skoro nejí.

Nejhorší je, že mě vůbec nenapadlo, že by se mohlo jednat o anorexii. Bylo mi divné, že jí tak málo, ale ona je strašlivě hubená, tak jsem to považovala v téhle souvislosti za normální. A taky jí je pořád zima. Neustále má promodralé rty a studené ruce.

Všechno mi to došlo, až když jsem na to byla upozorněna. Je to jako skládačka puzzle. Když dostanete pojítko, najednou to všechno do sebe začne zapadat.

7 moja moja | 17. května 2008 v 20:21 | Reagovat

Aha no..... to je smutný.... Já mám taky jednu kámošku a ona je strašně vyhublá a mi jí ti pořád opakujem..... ale ve škole jí tak newim... A je mi to líto že se ti něco takovýho stalo

8 Lištička Lištička | Web | 17. května 2008 v 20:30 | Reagovat

S tou tvou kamarádkou by se mohlo třeba jednat o bulimii. Ale je samozřejmě kravina hledat za každým štíhlým člověkem nějakou poruchu příjmu potravy :) Ovšemže existují i lidé s rychlým metabolismem, kteří jsou prostě hubení přirozeně a někdy taktéž příliš.

A tyhle poruchy jsou psychické - upozorňováním a domluvami člověk nic nezmůže. Je třeba hledat důvod problému. Bývají to nejrůznější komplexy od nízkého sebevědomí přes pocit méněcennosti či samoty. A v poslední době bohužel i touha podobat se slavným modelkám.

Je strašné, kolik lidí dokáže zahubit touha po "kráse".

9 Dominika Dominika | Web | 17. května 2008 v 21:58 | Reagovat

Asi si myslí, že když je holka hudená tak je šťastná a že se za ní kluci otáčej. A že se jí daří ve škole, nebo já nevim proč to dělaj.

10 Miraella Miraella | Web | 18. května 2008 v 18:45 | Reagovat

Tohle znám, ale nepřímo. Sestra mojí kamarádky tím trpěla, a potom moje babička, když onemocněla, měla stejné potíže.

S prominutím navedené krávy, které se do tohohle stavu chtějí dostat úmyslně, bych řádně nakopla do prdele, ať se proberou!!!

Vím, že to, cos napsala, není fráze. Rozhodně není.

11 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 20. května 2008 v 19:38 | Reagovat

Svět se zbláznil. Holky drží diety, nežerou...já nevím, přijde mi, že někteří lidé jsou jak posedlí tím, kolik zhubnou. Jeden z nejhorších zážitků mýho života bylo, když do toho spadla mladší sestra mé kamarádky a tvrdila, že chtěla vypadat stejně jako já. Do té doby mi nikdy nepřišlo nic divného na tom, že se krmím jak nezavřená a nepřiberu ani gram...prostě jsem věděla, že stejně jako všichni v mé rodině mám megarychlý metabolismus. Myslela jsem si, že mi to všichni věří, ale po tomhle hrůzném zážitku, kdy jsem kámošku doprovázela do nemocnice, jsem zjistila, že některé krávy od nás ze třídy šíří pomluvy typu: Že chodím každou přestávku zvracet, že navádím holky aby to taky zkusili....bylo mi z toho s prominutím na blití. No, asi už nechápete co chci tím vším říct, tak to jednoduše shrnu. Někdo je vychrtlý od přírody (berte to jako fakt) a TAK VÁŽNĚ NENÍ DŮVOD SNAŽIT SE JE NAPODOBOVAT A VYPADAT JAK SUŠENKA! Nemyslete si, i hubený holky maj svý problémy...např. já se snažím alespoň trochu přibrat, nelíbí se mi, když mě přirovnávají k těm anorektičkám na přehlídkových molech, a dál vychrtlý holky mají malá prsa (raději bych vážila o 20kg víc, než abych byla takový prkno jako teď!)...a to zdaleka není vše... prostě nepochopím, proč se dobrovolně mořit hlady...nechci se nikomu podobat, chci být originál ne kopie bez mozku... To je všechno co jsem chtěla napsat. možná to nepochopíte, píšu dost zmateně...za to se omlouvám, ale ti, kdo se o tohle téma zajímají, mé hemzy snad pochopí...raději končím...

Agnes Lore-ley

12 Lištička Lištička | Web | 20. května 2008 v 20:29 | Reagovat

Agnes: Pomluvy jsou hrozná věc :-( Ale kašli na to a buď ráda, že v tomhle ohledu jsi za vodou  - můžeš sníst víceméně cokoliv bez následků. Co by za to jiné daly :)

Já jsem dřív bývala strašlivá vychrtlina, ale za poslední dva roky se to srovnalo. Se svou postavou jsem spokojená (v rámci možností) a rozhodně bych s nikým neměnila. Myslím, že přesně to je základem k úspěchu. Čím dříve se naučíte mít své tělo rády, tím lépe pro vás :-)

13 Nikolas Nikolas | E-mail | Web | 5. března 2010 v 12:50 | Reagovat

Znala jsem jednu holku, která byla vždycky zastáncem kvalitního jídla, plnýho talíře a tučných a mastných pochoutek. Pila pivo, milovala čokoládu a zmrzlinu. A najednou to všechno přestalo. Nemohla za tuto nemoc, prostě jí "přeskočilo" a všechno se změnilo. Dřív na diety kašlala, ale z ničeho nic prostě hubla a začala se o svou postavu hrozně zajímat. To mi na tom přijde nejhorší, že je to prostě nemoc - a člověk si ji ani nemusí (jak jsem poznala) vybudovat sám svou vlastní blbostí... je těžký takové osobě pomoct a dá to hodně práce, ale dá se to zvládnout. I když se už ta osoba nikdy nevrátí úplně do stejnýho světa jako dřív :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.