Pátá kapitola

4. dubna 2008 v 7:55
Na základě článku 1. duben vkládám kapitolu k Nečekej na zázrak. Výsledky v anketě totiž byly vyrovnané, takže jsem se řídila komentáři.

Tohle je snad nejkratší kapitola, co jsem kdy napsala... Ale aspoň něco :)

V anketě můžete hlasovat dál. Příští kapitolu plánuji napsat nejdříve za týden, možná ještě později, a podle hlasů se rozhodnu, k čemu bude. Čas je neúprosný :( Heh, to zní skoro jako název nějaké povídky...

Jako bonus vkládám pár obrázků Adriana. Na fotkách je herec Drew Fuller. Nesnáším seriál Čarodějky, ale tenhle kluk se mi z něj zrovna hodí ;-))

Natálie

Ten idiot! Ten grázl! Ten namyšlenej egoistickej pitomec!

Vztekle třísknu talířem, který jsem právě otřela do utěrky.

"Nemlať s tím nádobím tolik," nabádá mě mamka.

"No jo, furt," osopím se na ni ošklivě.

Za moji špatnou náladu může samozřejmě ten blbeček Adrian. A moje třídní, která dostala ten stupidní nápad!

"Natálko?" zavolala si mě o přestávku.

"Ano, paní profesorko?"

"Potřebovala bych, aby sis opravila tu čtyřku z chemie. Zbytečně ti kazí průměr na čtvrtletí."

"Ano, já vím," přikývla jsem. Poslední písemka se mi vážně nevydařila. Částečně proto, že jsem se chemii den předtím vůbec neučila, částečně mi myšlenky lítali bůhví kde...

"Nevadilo by ti, kdyby sis jí opravila hned? Co máte teď za hodinu?" podívala se do rozvrhu. "Dějepis? Kdo vás učí?"

"Pan profesor Kunhart," odpověděla jsem.

"Dobře. To půjde. Uvolním tě u pana profesora, souhlasíš?"

Pokrčila jsem rameny. "Tak jo."

Kdybych bývala věděla, co mě čeká, nikdy bych na její nabídku nepřistoupila!

Adrian

"Musím jít," Odlepím se od Martiny.

"Ještě ne," zaprotestuje a opět se ke mně přisaje. Nechám ji. Umí dobře líbat a pokud nebude dělat problémy, jsem ochoten s ní vydržet do doby, než se mi zalíbí jiná. Čili maximálně čtrnáct dní, hehe.

Ba ne, možná i dýl.

Po zhruba pětiminutovém polibku se s ní neochotně rozloučím. Musím na hodinu. Ne, že bych o pětačtyřicet minut výkladu nechtěl přijít, to ne. Prostě mám chemii poměrně rád. Mnohem víc, než nějakou stupidní češtinu. Každej furt něco psal... Nuda.

Jsem docela v šoku, když do třídy vejde společně s Petříkovou i Natálie. Co tu chce?!

"Sedněte si třeba..." rozhlédne se učitelka po třídě, načež zjistí, že jediné volné místo je vedle mě. "Vedle Snížka."

Natálii se v obličeji promítnou všelijaké emoce, od překvapení až po zlost a nenadšeně se posadí. Sedne si schválně na kraj lavice co nejdál ode mě, což mě na jednu stranu příšerně naštve a na druhou docela pobaví. Tomu tedy říkám projev náklonnosti...

"Kde jsou ty zadní lavice?" podiví se Petříková absenci tří zadních lavic.

"My nevíme," pokrčí Bára rameny.

"Aha," zamumlá Petříková a ujme se slova: "Tak vážení, dneska si napíšeme takovou menší prověrku," oznámí nám.

Třídou se rozlehne otrávené zahučení.

"U okna skupina A, u dveří B, jasné?" ignoruje náš nesouhlas.

"A co uprostřed?" nadhodím a třída mou hlášku odmění vděčným smíchem. Natálie mi věnuje pohrdlivý pohled. Ta holka je fakt jak ledová královna...

"Snížku, myslím, že písemnou práci nepíšete prvně. Víte moc dobře, jak jsem to myslela," setře mě Petříková, připomene nám, abychom se nezapomněli podepsat a poté už začne diktovat zadání.

Naštěstí mi chemie nedělá žádné větší problémy. Na rozdíl od Filipa, který je momentálně u zubaře, chápu její princip a docela mě tenhle předmět i baví.

Natálie vedle mě je viditelně nervózní. Nenápadně hodím okem na její papír a zhodnotím, že nemá být proč, všechno má dobře.

"Snížku, mám vám dát rovnou pětku za opisování nebo konečně přestanete zírat ke slečně Dvořákové?" uslyším Petříkovou. Dělá to jen ze sportu, moc dobře ví, že nemám zapotřebí opisovat.

"Já neopisuju," hájím se. "Ona mě sama poprosila, abych jí to zkontroloval!"

Barča v lavici přede mnou vyprskne smíchy. Je jí jasné, že Natálie by mě o něco takového nikdy nepožádala. A navíc ani nebyla příležitost. Od svého příchodu nepromluvila jediného slova.

"Je to pravda?" zahledí se na Natálii Petříková.

"No dovolte!" zrudne Natálie a zpraží mě naštvaným pohledem.

"Promiň," pokrčím rameny. "Ale máš to dobře," dodám.

"Tak dost!" přeruší mě Petříková a zeptá se Natálie, která se podobá zralému rajčeti: "Máš hotovo?"

Vida, najednou jí tyká...

Když Natálie přikývne, vezme si od ní papír, přelétne ho pohledem a potom jí pokyne. "Můžeš se vrátit do hodiny."

Natálie se zvedne a v rekordním čase zmizí za dveřmi. Chudinka... Nerozumí srandě.

"A vy, Snížku, si příště odpustíte ty hloupé komentáře, je vám to jasné?"

"Naprosto, paní profesorko," usměji se na ní zářivě.

Petříková jen přezíravě zakroutí hlavou a zavolá: "Tak sbíráme, vážení!"

Natálie

Vypadla jsem se ze třídy jako namydlený blesk. Ach bože! Proč mě ten idiot nenechá na pokoji?!

Do učebny dějepisu jsem to vzala přes toalety, kde jsem se v zrcadle ujistila, že jsem celá rudá. Jako vždy, když mě někdo vytočí nebo na mě upozorní ve chvíli, kdy si to přeji nejméně.

Vybavila jsem si Adrianův pobavený úsměv. Ten debil!

Trvalo mi pár minut, než jsem se uklidnila. Pak jsem hlemýždím tempem vyrazila směrem ke třídě. Přišla jsem právě ve chvíli, kdy se pan profesor rozhodoval, koho vyvolat.

"Ááá! Slečna Dvořáková!" zajásal. "Tak pojďte když už jste tady u tabule, povíte mi něco o Akkadské říši."

Ještěže jsem se včera připravila, prolétlo mi hlavou a poté jsem se už pustila do výkladu. Kunhart souhlasně pokyvoval hlavou, občas mě přerušil, aby se mě na něco zeptal, ale jinak mě nechal, ať mluvím.

"Výborně!" ohodnotil můj výkon. "Takhle nějak by to zkoušení mělo vypadat."

Potěšeně jsem se usmála.

"Tss. Šprtka..." zaslechla jsem ze zadních lavic.

Petřina polohlasem pronesená poznámka však neunikla ani Kunhartovi. "A další bude slečna Hofmanová," přikázal.

Když Petra po zhruba dvou minutách u tabule, kde samozřejmě neřekla nic, pouze se to snažila všelijak okecat, dostala pětku, dostavil se příjemný pocit. Ne, že bych byla škodolibá, ale... Zasloužila si to.

Můj vztek na Adriana se tím však neutlumil. Naopak. Řekla jsem si, že ty volby musím vyhrát stůj co stůj! Ne kvůli tomu, že bych o místo předsedy ve studentské radě tak moc stála. Prostě proto, aby nevyhrál on. Je to jediný způsob, kterým mu můžu oplatit jeho chování vůči mně.

Pitomec, pitomec, pitomec! I když je pravda, že přitažlivý... Totiž... Co to zatraceně plácám?! Nesnáším ho! A až vyhraju, konečně mu ukážu, co jsem zač!
 


Komentáře

1 Alviana Alviana | Web | 4. dubna 2008 v 14:19 | Reagovat

Adrian (Drew Fuller) absolutně sedí.

Je on vůbec normální? Jak ho může bavit chemie?!:D

A ten konec, jak tam Natálie tápá ve svých myšlenkách... pitomec, ale přitažlivý... dobrý:) Jen ať ho chlapce zkrotí, potřebuje to jako sůl!:D:D

2 Lištička Lištička | Web | 4. dubna 2008 v 16:20 | Reagovat

Díky :) Taky myslím, že ten vzhled sedí.

Prostě ho chemie baví :) Ne, že by ji nějak extra miloval, ale nevadí mu.

Jojo, i Natálka holt musí uznat, že ač je Adrian vůl, je hezkej ;-) Ale neboj, však ona mu dá pořádnou lekci... xD

3 KiVi KiVi | Web | 5. dubna 2008 v 0:31 | Reagovat

jo ať mu dá! jen do něj! hlavně ať to vyhraje :) jí fandim...podplatim lidi aby jí volili xD xD hlavně ať to vyhraje byla bych zvědavá jak by se s tim smířil když si je teď tak jistej...

4 Nelien Nelien | 8. dubna 2008 v 20:48 | Reagovat

supeeer :D páni tohle bylo boží! Adrian je fakt sladkej a Drew na něj fakt sedí! Mě se Drew dycky líbil... hmmmm :)) a kapča fakt skvělá zlatí! Povedla se ti jako vždy, ty Adrianovy hlášky nemají chybu! A doufám že ho Nat fakt porazí ;)

5 Lištička Lištička | Web | 9. dubna 2008 v 14:42 | Reagovat

Uvidíme, uvidíme... :) A děkuju za kladné ohlasy :-))

6 Vivi Vivi | Web | 27. dubna 2008 v 9:45 | Reagovat

Jůůůůů....tedka jsem tuhle povidku prawe prolitla je skvela!!!

Kdypak bude poklaasko???

7 Lištička Lištička | Web | 28. dubna 2008 v 15:21 | Reagovat

Jo, to je ve hvězdách... Jak už jsem psala, ocitla jsem se s touto povídkou na tkz. mrtvém bodě :(

8 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 4. listopadu 2008 v 19:06 | Reagovat

Taky skvělá povídka.. :) Vidím, že je opravdu na mrtvém bodě.. :) ale neva... Jestli někdy přibude pokráčko, dej mi vědět.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.