Na hřbitově

13. března 2008 v 9:45
Přidávám další ze svých žlebtů, na které nejsem příliš hrdá. Vlastně vůbec.
Vadí mi, že tu chybí děj a celkově se mi tahle povídka zdá zatraceně odfláknutá. No, to je jedno. Když už jsem to vyplodila, tak proč to pro odstrašení nezveřejnit, že? XD

Otráveně sleduji babičku, jak klade věnec na mramorový hrob. Mám na práci zajímavější věci, než ji doprovázet na hřbitov. Jenomže nedala jinak, než že musím jít s ní. Prý nemusím pořád sedět doma.
Jasně, že nemusím. Ale chci!
Tady na hřbitově je vážně zábava. (Myšleno ironicky.)
Je tu mrtvo. Heh, no doslova.
Z nudy si začnu pročítat náhrobky. Malinová Eva, Jana a Miloš Pospíšilovi, Hladký Jaroslav, Nejedlá Božena... To jsou jména!
A pak mě praští do očí polorozpadlý hrob opírající se o hřbitovní zeď. Je naprosto zarostlý travou a kopřivami, takže abych byla schopná přečíst nápis vytesaný do náhrobku, musím je odhrnout. Naštěstí mám mikinu s dlouhými rukávy.
Místo jména však objevím pouze zelený porost mechu. Pokusím se vrstvu lišejníku oškrábat nehty a brzy spatřím slabiku LE.
"Sašo! Co to děláš?! Okamžitě se vrať na cestu!" hartusí babička.
Neochotně její přání splním.
"Zbláznila ses? Ty nevíš, jak se máš chovat na hřbitově?!"
"Neměla jsi mě s sebou brát." odtuším.
Následuje další lamentování a výhrůžky, že to poví mámě. Protočím oči v sloup. Babička si stále ještě nevšimla, že mi před pár dny bylo osmnáct a jsem dospělá...
Nicméně jí nechám, ať si sama se sebou povídá na téma, jak je ta dnešní mládež hrozná. Mé myšlenky směřují jinam. Jsem rozhodnutá se sem vrátit. K tomu hrobu mě něco z nějakého nepochopitelného důvodu táhne.
A skutečně se sem druhého dne vypravím.
ALEXANDR SEKAL (1852 - 1870). Tak to stojí na náhrobku.
Zhrozím se. Ten kluk se jmenuje jako já! Totiž jmenoval...
Alexandra Sekalová právě na hřbitově narazila na Alexandra Sekala. Záhadné, že?
Prohlédnu si data jeho narození a úmrtí. Osmnáct let. Tolik mu bylo, když zemřel.
Tolik je i mně...
Otřepu se a silou vůle potlačím hnusný pocit. Je to zvláštní náhoda.
Nepamatuji se, že bych mezi předky měla nějakého Alexandra. Musím se na to zeptat rodičů...
Kdybych měla s sebou foťák, udělám si snímek. Takhle nemohu, a tak jen stojím a zírám na ten starý ošuntělý hrob.
Vážně nevím, na co čekám. Snad že někdo přijde a všechno mi vysvětlí. Jenomže nikdo nejde.
A tak se otočím a odcházím pryč.
Pár dní na to mě sem kroky opět zavedou. Nespatřím však nic. Po rozpadlém hrobě s mužskou obměnou mého jména není ani stopy.
 


Komentáře

1 San San | Web | 13. března 2008 v 14:25 | Reagovat

Nemyslím to zle, ale tahle povídka mi hrozně připomněla takové ty "strašidelné povídky" z TopDívky, které jim tak píší čtenářky XD.

2 Lištička Lištička | Web | 13. března 2008 v 14:32 | Reagovat

V pořádku, taky mám ten pocit. Však říkám, že je to nepovedené a odfláknuté :)

3 terush terush | Web | 13. března 2008 v 16:13 | Reagovat

je to zvláštní to uznávám ale takhle přísně bych to neodsuzovala

4 Tajemná Tajemná | Web | 13. března 2008 v 16:52 | Reagovat

Náhodou, mě se to líbí!

Ale sama bych to zakončila tak nějak, že to bylo její dvojče, které před ní rodiče zatajili a ono zemřelo ..

5 Lištička Lištička | Web | 13. března 2008 v 17:17 | Reagovat

No... tak díky  :)

Zajímavý nápad, Tajemná :)) To mě vůbec nenapadlo. Nicméně by to nesedělo:

1) Povídka je situována do současnosti. Vím, že to není poznat, ale psala jsem ji s tím, že se odehrává v dnešní době. Zmíněn je třeba foťák atd. Tudíž by Sašino dvojče těžko mohlo zemřít před více jak sto lety :D

2) Navíc byl hrob starý a zašlý. Saše je osmnáct a jejímu "dvojčeti" by bylo taky osmnáct (jak překvapivé! XD), takže by hrob nestihl zarůst mechem a tím dalším roštím. Leda by se jednalo o jejího bratra, to by šlo... Avšak pořád je tu fakt, že tyto dva lidi od sebe dělí téměř jeden a půl století...

No, je to fuk :)

6 San San | Web | 13. března 2008 v 20:05 | Reagovat

Terush> Však já napsala, že to nemyslím nijak zle :). Napsané je to dobře, ale po obsahové stránce je to taková ta klasika, se kterou se setkáš v TD v sekci "Akta X" :).

7 Thanatos Thanatos | Web | 13. března 2008 v 20:08 | Reagovat

Je to dobře napsané, ale San má pravdu, že je to trochu oběhané téma. Nicméně se mi to líbí. Já mám hřbitovy rád, protože je tam vždy úžasný klid. Ten na obrázku je židovský. Takové v našich končinách patří k těm zajímavějším. Také máme v okolí jeden takový.

8 terush terush | Web | 13. března 2008 v 20:15 | Reagovat

to San: však to nebylo myšleno k tvému komentáři ale přímo autorce jejíž kritika se mě zdála přehnaná..ale já už raděj nic neříkám:X

9 Jenn Jenn | Web | 13. března 2008 v 22:05 | Reagovat

No, zajímavé :o)¨Kdyby jsi k tomu hodila ještě nějakou music, četlo by se to lépe, ale bylo to... zajímavé ;o)

10 Lištička Lištička | Web | 14. března 2008 v 8:02 | Reagovat

Huh, jak vidím, San, Top Dívku máš stále v živé paměti :D Musím přiznat, že já jsem jí svého času četla pravidelně... XD

V pořádku, terush :) Děkuji za názor :)

To Thanatos: Souhlasím :) Taky mám hřbitovy ráda. A nejlepší je tam zavítat na podzim, když je venku to depresivní počasí. Anebo když napadne sníh :)) Ale v noci by mě tam nikdo nedostal ani párem volů :D

Jenn: Hudbu? No jo, máš pravdu.  Jenomže mě zrovna nenapadla žádná, která by se k tomu hodila.

11 Jenny Jenny | Web | 14. března 2008 v 20:26 | Reagovat

Mě se to nezdálo tak špatně...spíš mám z tvé povídky divný pocit, byla tak trochu stroze napsaná a to ještě víc posílilo téma hřbitov...tím divným pocitem nemyslím, že by to bylo hrozný nebo tak...spíš je mi z toho úzko, je to takový nedokončený, useknutý, nic tam není řečeno, přesto, když si to člověk přečte, objeví náznaky a právě ty náznaky byly na té povídce skvělé.

12 Lištička Lištička | Web | 15. března 2008 v 12:02 | Reagovat

"Stroze napsaná" je slovní spojení skoro jako slůvko "odfláknutá" :)

No, popravdě nejsem na tuhle povídku ani trochu pyšná. Ale to už tak bývá, že ne vždycky se něco podaří ;) Alespoň mám možnost poučit se ze svých chyb :))

A máš pravdu: konec je useknutý.

Ale tak co... Zase je to trošku něco jiného než třeba Chybíš mi..., které se taky odehrávalo na hřbitově :)

13 San San | Web | 17. března 2008 v 15:59 | Reagovat

Lištičce: No, já si TopDívku nikdy nekupovala, mě to nebaví a dokonce bych řekla, že takovéhle časopisy s "radami", které v reálném životě nefungují, jenom kazí mládež, ale vzhledem k tomu, že jsem jim napsala pár povídek a pak mi pokaždé to číslo, ve kterém to vyšlo, ta jedna slečna  z redakce poslala, tak jsem neodolala a vždy si to pročetla komplet :). Jinak, mě nikdy nebralo ani Bravo nebo tak, tyhle časopisy pro mládež šly vždycky docela mimo mě. A teď už mládež nejsem, tak jaképak copak :).

14 greta greta | 19. března 2008 v 17:24 | Reagovat

jednim slovem: magické :)

15 Klauda Klauda | 2. září 2008 v 13:44 | Reagovat

no bolo to zaujimave....ale neviem čo je zle na tom, ked si chceš pozrieť meno....ved tomu človeku to už aj tak nevadiii....:(

16 Lištička Lištička | Web | 2. září 2008 v 16:27 | Reagovat

Klaudě: Dle Sašiny babičky nebylo slušné oškrabovat z cizího hrobu lišejník ;-)

17 janča janča | 2. září 2009 v 16:47 | Reagovat

Je tu mrtvo.  Ha tak to mě dostalo :DD

18 alexandra sekalova alexandra sekalova | E-mail | 2. prosince 2009 v 20:07 | Reagovat

to jmeno me zaujalo..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.