Kapitola IX. 2/2

26. března 2008 v 16:26
A druhá část :)
Co k ní říct? Snad jen, že vztahy se nám začínají přiostřovat ;-)

"Kde jste byli?!" zařve na nás Gabriel nepříčetně, když se vrátíme před hostinec.
Oj, možná jsme se vážně neměli vzdalovat...
Adelline ho vezme konejšivě za ruku. "Hlavní je, že jsou v pořádku, ne?"
"Taky si myslím." souhlasí Kristián, za což ode mě schytá kopanec do lýtka.
"Zbytečně ho neprovokuj." poradím mu polohlasem.
"Naprosto správně!" přikývne rozlícený Gabriel. "Neprovokuj mě!"
Polekaně sebou trhnu. On to slyšel!
"V jednom kuse děláte nějaké blbosti! Ale já tu nejsem od toho, abych vás věčně zachraňoval! Nejsem vaše chůva! Laskavě se začněte chovat jako dospělí, jinak to s vámi nedobře dopadne!"
Kristián se uchechtne.
"Je ti něco k smíchu?!" zavrčí Gabriel vztekle.
"Nene, vůbec nic." zvedne ruce v obranném gestu.
"To bych ti taky radil!" sykne a vejde do hospody.
Adelline nám věnuje vyčítavý pohled a vypraví se za ním.
Vyměníme si nechápavé pohledy. "Co mu zase přelítlo přes nos?"
Pokrčím rameny. "Každopádně má pravdu. Jsou s námi jen problémy."
"Ale prosím tě," mávne rukou Kristián. "Zbytečně to dramatizuje. Ještě žijem, ne?"
No, nevím, jestli je rozumné řídit se právě tímhle heslem...
"Hele, ať si myslí, co chce. Je to starej suchar a-"
Větu bohužel nedokončí, přeruší ho totiž rozlícený hlas: "Kdo je u tebe starej suchar?!"
Polekaně sebou trhneme.
Ajajaj. Kristián zřejmě nepočítal s tím, že by se mohl Gabriel vrátit tak rychle. Chvíli to vypadá, že uteče, ale potom si založí ruce na prsou.
"Ty." odpoví klidně.
"Ty drzej spratku!" vrazí Gabriel Kristiánovi pěstí.
"Proboha, nechte toho!" skočím před Kristiána, který si to nehodlá nechat jen tak líbit.
"Uhni, Katko. Já si to s ním vyřídím!" zasyčí vztekle, sotva si setře z rozseknutého rtu krev.
"Kristiáne, neblbni! Prosím, nech ho!"
"Tak co bude? Máš strach?" popichuje ho Gabriel. Zrovna od něj bych čekala, že to bude z těch dvou on, kdo se zachová rozumně. No, zdá se, že nezachová...
"Já ho zabiju!" zuří Kristián.
"Tak pojď, Kristiáne." šklebí se Gabriel. "Nebo se snad bojíš?"
"To zrovna!" zavrčí rozzuřeně.
V zoufalství se vrhnu Kristiánovi kolem krku. "Ne! On se tě snaží vyprovokovat! Copak to nevidíš?!"
Vykolejeně se zastaví a nevěřícně na mě zírá. "Co to děláš?"
"Co jako?" podivím se jeho náhlému klidu.
"Visíš mi kolem krku." upozorní mě.
"Já vím." pousměji se jeho postřehu.
"Vážně?" zazubí se pobaveně. Takhle zblízka mohu obdivovat jeho nádherně zelené oči, kterými si mě nyní šibalsky měří.
Gabriel opovržlivě odfrkne. "Už ta vaše romantická chvilka skončila?!"
Kristián mu chce něco neslušného odseknout, ale než něco stihne říct, položím mu ukazovák na ústa. "Pst. Nech to být."
Je tím tak šokovaný, že se nevzmůže ani na popel.
"Běž." pobídnu ho. "Já to vyřídím."
"Ale-" chce protestovat.
"Jdi!" zavrčím a on po zaváhání skutečně odejde!
Zůstaneme s Gabrielem sami.
"To bylo chytré." pochválí mě jízlivě. "Kdo by to byl řekl, že toho mameluka dokážeš tak snadno zkrotit..."
Pohodím hlavou. "Naštěstí má alespoň trochu rozumu, na rozdíl od tebe."
"Nemyslíš, že to taky přeháníš?!"
"Já?! To ty se chováš jako naprostý ignorant!" oplatím mu stejnou mincí.
Zalape po dechu. "To jsi přehnala!" štěkne a prudce mě chytí za předloktí. Zabolí to.
"Co si potřebuješ dokazovat, Gabrieli?!" zasyčím. Upřeně se mu dívám do tmavohnědých očí, ze kterých se nedá absolutně nic vyčíst. "Kristián se sice občas chová jako idiot, ale ty jsi ho tím dneškem na hodně dlouhou dobu předčil."
"Pche!"
"Myslela jsem si, že se dovedeš dokonale ovládat, ale poslední dobou už si tím nejsem tak jistá... Proč ty jeho kecy prostě neignoruješ?"
"To se nedá..."
"Ale jo, jen to chce trochu dobré vůle."
"Ty nemáš nárok mě tu poučovat. Nevíš, čím vším jsem prošel!"
"Tak mi to pověz." zahledím se na něj vyzývavě.
"Proč bych to dělal?!"
"Abys mi dokázal, že nemám nárok tě poučovat?" nadhodím.
"Hodně jsi se změnila od doby, co jsem tě viděl poprvé." konstatuje znechuceně.
"Mám to brát jako lichotku?"
"Ber to jak chceš. Každopádně nečekej, že tě budu poslouchat."
"Nečekám." ujistím ho. "Ale něco z toho by sis vzít k srdci měl. Tvé dnešní chování bylo dětinské."
"Cože?!"
"Choval ses jako rozmazlený spratek, který se potřebuje ujistit, jak je úžasný." zopakuji.
Tvrdě na mě pohlédne. "Takhle už se mnou nikdy nemluv, rozumíš?!"
"Dobře." přikývnu. "Ale ty už nikdy neprovokuj Kristiána."
"Nařizuješ mi to?"
"To byla prosba." vysvětlím.
Pustí mě. "Omlouvám se, Catherine, ale to ti slíbit nemůžu." prohlásí ledově a odejde. Sleduji jeho vzdalující se záda se smíšenými pocity. Dovolila jsem si k němu příliš. Jenomže co jsem měla dělat?!
"Cat? Co se stalo?" diví se Adelline mému ponurému výrazu.
"Jen taková malá výměna názorů mezi mnou a Gabrielem."
"Je rozzlobený?" strachuje se.
"Hm, asi jo."
"Neměla bys ho rozčilovat." poučí mě. "Možná se ti zdá, že je nespravedlivý, ale věř mi, že to s námi myslí dobře."
"No jo, já vím." přitakám. "Půjdu si lehnout. Dobrou noc." ukončím náš rozhovor. Nemám náladu na její výčitky. Stačí mi ty moje.
"Dobrou noc." popřeje mi.
V chodbě se srazím s Kristiánem.
"Tak co?" zajímá ho.
"Nic." pokrčím rameny. "Gabriel je naštvaný a zítra mi to dá pěkně sežrat." prorokuji.
"Můžeš jet na koni se mnou." nabídne mi nezištně.
"Ne, díky. Já to s ním zvládnu." odmítnu překvapeně.
"Jak chceš." zatváří se neutrálně.
"Co pusa?" zajímá mě.
"Pusa?"
"Ten rozseklý ret." vysvětlím a chytím ho za tvář, abych si ho k sobě mohla natočit tou stranou, kde zranění má. Onen letmý dotek se mnou docela zamává, rychle ruku zase stáhnu.
Upřeně mě pozoruje a já si uvědomím, že musí mít z mého zbrklého chování náramnou legraci.
"Bolí tě to?" zeptám se rozpačitě.
"Hmm, jen trochu." přizná. "Zuby mám všechny, a to je hlavní." uculí se.
"Hlavně, že tě neopustil humor." poznamenám pobaveně.
"To si piš! Gabrielovi by taky neškodilo trochu smyslu pro humor." vysloví svůj názor. "Říkej si, co chceš, podle mě je to suchar a starej pařez."
"Myslím, že to má svůj důvod." zastanu se ho. "Vzpomínáš, co říkala Felicity?"
"Co jako?"
"Že před minulostí neuteče a že jí musí splatit nějaký dluh." připomenu mu. "Podle mě se mu stalo něco hnusnýho, z čeho se ještě nevzpamatoval."
"Možná..." připustí. "To je od něho?!" zostražití náhle a vezme mě za ruku, na které se mi rýsuje čerstvá modřina.
"Nic to není." Pokusím se mu ruku vytrhnout.
"To nemyslíš vážně!" oboří se na mě. "Viděla to Adelline?"
"Ne, a ani neuvidí. A ty jí taky nic neřekneš, rozumíš?!" poručím mu.
"Jak chceš." zatváří se uraženě. "Ale neměla bys ho nechat, aby ti ubližoval..."
"On mi neubližuje." prohlásím.
Shovívavě se na mě zahledí, ale neodporuje mi. "Ty už jdeš spát?" všimne si.
"Ano. Jsem unavená."
"Tak... dobrou noc." popřeje mi a ustoupí, abych mohla projít.
"Dobrou." odpovím rozhozeně a zapadnu do svého pokoje, kde se vyčerpaně opřu zády o dveře. To byl zase den...
 


Komentáře

1 greta greta | 27. března 2008 v 15:34 | Reagovat

jooo!!!:D nejlepší kapitolka!!;D :* fantazie..

Gabriel se chová jinak..čím dál víc divněji.. :/ a jak vylítl na chudinku Kristiánka! sice si to trošku zasloužil ale co, vždyť byl jenom upřímnej ne?O:-) neměl ho provokovat(jak Kristián tak Gabriel)...navíc ještě jak byl Kristián odvážnej..jak se Gabrielovi postavil..jako Kristián,ne Gabriel junior :D:D

a pak se málem zabili..ještě štěstí,že Cat zasáhla...já být jí,bych ho ještě pro jistotu ošetřila;P...

jiank sem se na začátku kapči fakt nasmála:D hlavně tem Kristiánovým hláškám:D(no...nejen odvážnej,galantní a citlivej,ale k tomu ještě vtipnej:*:D)

kapitolka byla prostě bazvadná!!

Lištičko, Lištičko...asi sem se zamilovala do tvé vymyšlené postavy..je to normální?:/

2 Alviana Alviana | Web | 27. března 2008 v 15:50 | Reagovat

Super! Mělo to šmrnc, jiskru! Četlo se to vážně dobře. Jak jsem minule vychvalovala Gabriela... to mi snad děláš schválně!:D Prvně se mi strašně líbí a teď tam dáš scénu, kde mě naštve. Pobitou fasádu měl mít on a Katka ho měla ošetřovat!

3 Lištička Lištička | Web | 27. března 2008 v 16:27 | Reagovat

Gretě: Chudinka Kristián? :) Já nestačím zírat... :D

Jestli je normální zamilovat se do literární postavy? Já myslím, že určitě :) Já například miluju Luciuska a Siria :)

A ke všem postavám svých příběhů mám zvláštní vztah :) Nejen k těm mužským :))

Alvianě: Gabriel tě naštval? To mě mrzí :P Ale neboj, všechno se to ještě mockrát změní :)) To, že k sobě mají Káťa s Kristiánem nyní blízko, ještě nic neznamená ;)

4 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 30. března 2008 v 23:34 | Reagovat

TY jo, tak to je mazec!!!:o)

Ty jo a víš v co doufám? Že se dá Gabriel s Catherin do hromady..:o)

5 ivunka ivunka | 3. dubna 2008 v 11:18 | Reagovat

nejhezčí fantasy povídka co sem kdy četla.Já cvok sem si jí musela přečíst znova.Jinak taky doufám že se dají Catherine a Gabriel dohromady...

6 Lištička Lištička | Web | 3. dubna 2008 v 17:27 | Reagovat

Aww, děkuju :-))

No, uvidíme... Nechte se překvapit, kdo s kým nakonec skončí ;)

7 Jenny Jenny | Web | 29. června 2008 v 19:12 | Reagovat

Uf, to bylo tedy něco. Gabriel se chová čím dál hůř, nestačím zírat. A to jsem ho měla za rozumnýho, mnohem rozumnějšího, než je Kristián.Perfektní kapitola!

8 Boo Boo | Web | 28. prosince 2008 v 11:13 | Reagovat

Teda, co to? Gabrielovi konečně praskli nervy  :)) Paráda! =) Už jsem myslela, že bude pořád tak rezervovaný :) Báječná kapitolka ;)

Kristián je fajn... na modela to má v hlavě docela srovnané :-)

9 Lištička Lištička | Web | 28. prosince 2008 v 12:01 | Reagovat

Jenny: Díky :) Ohledně Gabriela: každý pohár trpělivosti jednou přeteče, znáš to ;-)

Boo: Neboj, Gabriel vůbec není tak chladný, jak se na první pohled zdá ;-) A Kristián zase není takové pako XD On umí být moc milý, když chce. Ale taky i dost protivný ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.