Kapitola IX. 1/2

24. března 2008 v 6:25
Dáreček k Velikonocům :) Snad vám tím udělám radost. Druhou část přidám co nejdříve.

Protivná nálada Gabrielovi vydrží poměrně dlouho. Přesněji skoro dva dny.
Teprve, když vyjedeme z lesa a dostaneme se na cestu mezi louky, s ním zapředu rozhovor.
"Je tu krásně." svěřím mu své pocity z rozlehlých zelených polí.
Rozhlédne se. "Jak to vypadá u vás?"
"U nás?"
"Ve vašem světě." vysvětlí.
Tak nějak nevím, jak mu mám odpovědět. "U nás by se ti to nelíbilo. Je tam spousta aut, smogu, násilí..."
"Aut? Smogu?"
Pochopím, že Gabriel tyhle slova pravděpodobně nezná.
"Nejezdíme na koních, ale v autech. Jsou to takové plechové stroje. A smog je něco jako prach." vysvětlím.
Adelline jedoucí za námi zvědavě naslouchá a občas se mě na něco zeptá. Kristián se nezapojí. Jede poslední a našemu rozhovoru nevěnuje pozornost. Brzy se dostaneme k řece.
"Přebrodíme?"
"Budeme muset." přikývne Gabriel.
Sleze z koně a chytí ho za uzdu. Chci ho napodobit, ale zadrží mě.
"Ty seď. Zbytečně by ses namočila."
Poslušně tedy zůstanu v sedle. Přestože je řeka poměrně mělká, vůbec se mi nelíbí její dravý proud.
Mé starosti se však ukážou úplně zbytečné - všichni se bez problému dostaneme na druhý břeh.
Má výhoda tkví v tom, že jsem suchá. Kristián naproti tomu otráveně brblá - je mokrý až po kolena - ale brzy toho nechá, když ho Gabriel počastuje výmluvným pohledem.
Překročením řeky se nám naskytne pohled na úžasnou scenerii, které vévodí vysoký kopec v dálce.
Všimla jsem si ho už před několika dny, kdy byl zahalen v mlžném oparu. Dnes je však nádherně vidět.
"Co je to za horu?" zajímá mě.
"Tam leží Cines Wall. Nevím, jak se ten kopec jmenuje." odpoví mi Adelline.
Gabriel název zná, ale je tak nesrozumitelný, že ho okamžitě zase zapomenu.
Jak se k onomu kopci blížíme, vidím, že je porostlý mechem a nízkými keři. V porovnání s okolní travnatou a zalesněnou krajinou to působí dost kontrastně.
Šplháme do prudkého svahu po úzké pěšince, kterou bych nazvala spíše kozí stezkou a výstup se mi zdá nekonečný, když konečně uvidíme bránu města. Zezdola byly vidět pouze hradby a několik věží, odtud se můžeme pokochat prazvláštní architekturou místních domů.
Cines Wall je spíš městečko než město. Projíždíme špinavými ulicemi a já se zájmem pozoruji lidi, kteří se trousí z postranních uliček.
"Co tu budeme dělat?" nadhodím zvědavě.
"Já si potřebuji něco zařídit. Vy s Adelline si zatím můžete projít město."
"A kde necháme koně?" zajímá se Kristián.
Od doby, co jsme se pohádali, je podezřele zamlklý. Mám z toho špatný pocit...
"Vezmete si je s sebou." pokrčí rameny Gabriel.
"Nebylo by lepší se tu ubytovat?" navrhnu.
Můj nápad se setká s ohlasem, pouze Gabrielovi se příliš nezamlouvá.
"Mohli bychom tu přespat." podpoří mě Adelline.
A Gabriel kapituluje. "Tak dobře."
Společně vyhledáme hostinec, kde si vyjednáme čtyři jednolůžkové pokoje.
Ještě než si Gabriel odejde po svých, odchytne si mě.
"Catherine?"
"Ano?"
"Na. Střež ho jako oko v hlavě." podá mi kradený prsten.
Překvapeně si od něj zlatý předmět vezmu.
"Nenecháš si ho u sebe?" podivím se.
"Ne. Je lepší, když ho budeš mít u sebe ty."
"Proč já?" nechápu.
"Nemusíš vědět všechno." pousměje se pobaveně.
No vážně! Usměje se!
Není to sice klasický úsměv, pouze takové kratičké pousmání, ale přesto mě tím dokonale ohromí.
"Tak běž, ať na tebe nemusí čekat." připomene mi a já ho jako v mrákotách poslechnu.
"Kde jsi byla?" zajímá Adelline.
"Gabriel mi dal ten prsten." zvednu levou ruku, na kterou jsem si zlatý šperk navlékla.
Adelline to udiví.
"Toho si važ." upozorní mě. "Gabriel důvěřuje málokomu. A ten prsten je obzvlášť důležitý..."
Její slova mě zaujmou. Jak to sakra myslela?
***
S prohlídkou města jsme hotovi raz dva. Upřímně: není tu nic moc zajímavého k vidění.
Adelline nás sice láká, abychom se šli podívat alespoň na náměstí, kde mají prý úžasnou kašnu (Jako bychom nikdy neviděli vodu tryskající z fontánky.), leč nenecháme se přemluvit a tak nás s těžkým povzdechem doprovodí k hostinci a vydá se tam sama.
Zůstaneme s Kristiánem sami. Napadne mě, že teď je ta nejlepší chvíle urovnat naše spory. Jenomže než se vzpamatuji, zmizí mi z očí.
"Kristiáne?" zavolám na něj.
Kupodivu se zastaví a počká, až k němu dojdu.
"Mrzí mě ta hádka..." začnu.
"Jo, mě taky." kývne.
"Nezlob se na mě, prosím." udělám na něj psí oči.
Zavrtí hlavou. "Zapomeneme na to."
"Takže všechno dobrý?" rozzářím se.
"Jo, všechno dobrý." usměje se.
Kývnu spokojeně hlavou. Tak to by bylo...
"Nechceš se projít?" navrhne mi.
"Máme tu přece počkat." namítnu.
"Ále," mávne bezstarostně rukou. "Nepůjdeme daleko."
"Tak jo." svolím.
Pořád lepší jít se tu porozhlédnout než sedět na zemi před hospodou a čekat na Gabriela s Adelline.
"To jsme se mohli jít klidně podívat na tu kašnu." poznamenám.
"To jo, jenomže bychom nebyli sami." poučí mě.
"A k čemu ti je, že jsme sami?" nadhodím pobaveně.
"V tuhle chvíli asi k ničemu." povzdychne si hraně a vzápětí oba vybuchneme smíchy.
"Ty seš pako!" otituluji ho vysmátě.
"No dovol! Já se s tebou snažím vést duchaplný rozhovor a ty mě takhle urážíš." zatváří se dotčeně, ale potom se mu na tváři opět rozlije spokojený úsměv.
"Hele, ty Gabriela příliš nemusíš, viď?" napadne mě.
"Jak jsi na to přišla?" podiví se.
"Mám oči." poučím ho.
"Jo takhle." pousměje se. "Moc ne." přizná. "Myslí si, že mě bude komandovat a já ho budu poslouchat jako pejsek."
"Ale on je v právu." namítnu.
"Z tvého úhlu pohledu možná." odfrkne.
"Dělá ti problém podřídit se autoritám, viď?" rýpnu si.
"Proč myslíš?"
"Ve škole jsi měl přece výstup s Procházkovou." vzpomenu si na aféru, kdy byl údajně drzý na největší postrach studentů.
"Jak to víš?" podiví se.
"U nás na gymplu se přece nic neutají." připomenu mu. "Zvlášť, když se to týkalo tebe."
Samolibě se usměje, ale pak náhle zvážní. "Myslíš, že jim tam chybíme?"
"Nevím." odpovím popravdě. "Třeba u nás běží čas pomaleji než tady."
"Anebo nás hledali v těch chodbách a když nás nenašli, prohlásili nás za pohřešované." vysloví svůj tip.
"Jo, dost možná." přikývnu trpce.
"Stýská se ti?"
"Jo. Poslední dobou čím dál víc." přiznám.
"Abych byl upřímnej, taky jsem už několikrát přemýšlel, že bych se chtěl vrátit." svěří mi. "Ale i tady je to fajn. Vem si, že tohle se hned tak někomu nepoštěstí."
"To ne." připustím. "Docela by mě dostalo, kdyby nakonec zjistili, že jim nijak nepomůžeme a namáhali se kvůli nám zbytečně."
Kristián vyprskne smíchy. "Umíš si představit Gabriela, jak by se tvářil, kdyby zjistil, že se s námi vztekal pro nic?"
S úsměvem přikývnu. "To bych mu nepřála."
 


Komentáře

1 Alviana Alviana | Web | 24. března 2008 v 9:12 | Reagovat

Já jsem sice ze začátku chtěla, aby se Catherina dala dohromady s Kristiánem, ale teď, když už je to tak nějak blízko, se my začal víc líbit Gabriel. Kristián, to je ještě takovej puberťák. Gabriel je oproti němu víc vyspělejší a chytřejší (o tom, že asi i hezčí mlčím:D)

No, co já si přeju je stejně jedno a ty si to napíšeš po svým, ale jsem vážně zvědavá, jak to skončíš. Jinak dobrej dárek na Velokonoce, moc velké dík za něj.:)

2 Alviana Alviana | Web | 24. března 2008 v 9:21 | Reagovat

Teď jsem si všimla, že má Gabriel svátek. Jo, já vím, že je to vymyšlená postava, ale stejně mu přeju všechno nej:)

Jsem už taková trhlá, kdysi jsem se hrozně zbláznila do rodiny Blackových, vytiskla jsem si životopis, podle PC jsem si přepsala jejich Toujours Pur a vyvěsila to na zeď. A pak k nám přišel bráchův spolužák, a brácha mu okamžitě vyslepičil, co to znamená. No, teď mi ve škole neřeknou jinak než Pani čistá:D

Lišti, omlouvám se za komenty, že si tu tak vypisuju, ale já mám tak strašnou chuť sem něco napsat... Tohle je už snad poslední koment k tomuhle článku:)

3 Lištička Lištička | Web | 24. března 2008 v 10:25 | Reagovat

Vůbec se nemusíš omlouvat, jsem strašně ráda, když mi sem píšeš komentáře :))

Máš pravdu, Gabriel je oproti Kristiánovi vážně dospělejší. Není chytřejší, to ne, jen už toho má hodně za sebou a má to v hlavě srovnané. Kristián je proti němu vlastně ještě dítě a taky se tak občas chová ;-) A hezčí? :) Tak bych to přímo neřekla. Oni oba mají něco do sebe :D Jsou jen každý úplně jiný - je těžké je srovnávat.

Hehe, tak díky za to blahopřání pro Gabriela :))

A to heslo Blackových... Tím jsi mě dostala XD Co, že tě fasncinují právě Blackovy?

4 greta greta | 27. března 2008 v 15:13 | Reagovat

yahoo!! děkujem:))

moc moc pěkná kapitolka..

Gabriel je nějaký podrážděný.

A jiank Kristián(:D)...jak je galantní a citlivý;))) :*

Jinak k vaší debatě..

podle mě je gabriel sexy a kristián sexy a roztomilej k tomu:D

a vůbec mi nevadí,že je takovej nevyzrálej a chová se jak rozmazlenej spratek.. právě proto je podle mě tak sooo cute;P

5 Lištička Lištička | Web | 27. března 2008 v 16:15 | Reagovat

Hm, jsi bystrá :) Ano, Gabriel je podrážděný. Však on se zase uklidní... ;))

A Kristián? Bez komentáře :) Možná se ti teď zdá jako ideální kluk, ale pozor, zdání klame ;)

6 Boo Boo | Web | 28. prosince 2008 v 11:06 | Reagovat

Já bych Kristiána nechtěla - pořád bych od něho musela odhánět potenciální milenky =D Ale Gabriel na mě působí dojmem, že pro něj by existovala jen jediná dívka... áách :))

7 Lištička Lištička | Web | 28. prosince 2008 v 11:57 | Reagovat

Boo: Děláš dobře :) Kristián je hezounek, který se otočí za každou sukní. Já bych se užárlila ;-)

A Gabriela jsi vystihla přesně! On je vážně věrný... až za hrob :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.