Čtvrtá kapitola

18. března 2008 v 17:40
Krátká a velice stručná. Tak bych charakterizovala tuto kapitolu. Bohužel je to poznávací znamení celého Nečekej na zázrak.
Snad se časem naučím psát k téhle povídce delší kapitoly...

Natálie

Co nejrychleji vypochoduji ze třídy. To proto, aby Pavla náhodou nenapadlo si se mnou povídat. Nicméně mám smůlu. Sotva ujdu pár kroků, zaslechnu za sebou své jméno.

"Nat!"

Ne... To ne!

"Ano?" zeptám se se značnou nechutí, když ke mně dojde.

"Kam jdeš?" zajímá ho.

Mám sto chutí odseknout mu, že na záchod, ale nakonec si řeknu, že na něj nebudu hnusná. Přestože by si to za tu svou dotěrnost zasloužil.

"K nástěnce. Proč?" pojmu podezření.

"Já taky," zaraduje se. "Půjdu s tebou."

Ach ne... Proč?!

"Nevadí ti to, doufám, že ne?" zeptá se pro jistotu, když spatří můj kyselý obličej.

"Ne, to je dobrý..." zavrčím nenadšeně. Nemám to srdce mu přiznat, že mi jeho společnost vadí.

Kdybych jen tušila, že mi cestou bude vyprávět nějaké stupidní vtipy, kterým se směje svým příšerným smíchem...
Chvíli to vydržím poslouchat, ale brzy už mu skáču do řeči, když z prvních dvou vět pochopím pointu a dopovím jí za něj.

"Checheche, ty to znáš? Je s tebou sranda!" svěří se mi.

Málem se osypu. Pomóc!

Soucitně se na něj usměji a raději studuji letáčky na nástěnce. Člověk by neřekl, že je papír se suplováním tak zajímavý...

"A znáš tenhle vtip? Jde Pepíček..."

Ježíš, né!

Shovívavě se hospodskému vtipu, který je tak trapný, až je to smutné, pousměji. Pavel to ovšem pochopí špatně a hned přidá další.

Během chvilky mám "milého" splužáka plné zuby.

Mám pocit, že zešílím. Co jsem komu udělala?!

A potom si všimnu Adriana. No, ten mi tu taky chyběl...

Naneštěstí se rozhodne ztrpčit mi život, protože se s nevinným úsměvem vydá k nám.

Ach bože! Tohle je vážně den blbec.

Adrian

Natálie si všimnu u hlavní nástěnky. Nechápu, jak to ta holka dělá, že je pokaždé tak bledá... Baví se tam s nějakým klukem, který vypadá... no... děsně. Většího ošklivce aby svět pohledal. I když baví je hodně nadnesené. Ten moula do ní něco hustí a ona se tváří pekelně otráveně. Je mi jí skoro až líto.

Napadne mě, že bych jí mohl trochu popíchnout. Sice je hodně ubohé připomínat jí, že jsou ty její plakáty ošklivé, ale na druhou stranu je to pravda.

Nasadím svůj neodolatelný úsměv a vydám se k nim.

"Ahoj, Dvořáková!" pozdravím ji. Toho kluka ignoruji.

"Ahoj," odpoví mi chladně.

Zřejmě nemá žádnou radost z toho, že mě vidí. No, mezi námi, nedivím se, když má takové feministické názory... Řekněme, že její povolené normy, jak se má muž chovat, nesplňuji.
A koneckonců ani já bych běžně její společnost nevyhledával. Pokud bch tedy neměl navrch jako zrovna teď.

"Co říkáš na moje plakáty?" zajímám se živě.

"Kdybys na ně nedal ten svůj ksichtík, byly by lepší," odpoví mi úsečně.

Její odměřenost mě trochu naštve. "Myslíš? Já bych neřek. Mimo to nemám rád suchý stromy."

"Tvoje věc," pokrčí rameny.

"Přiznejme si, že proti mě nemáš šanci," usměji se na ni medově.

"Uvidíme," zavrčí.

Pěkně jsem ji vytočil, hehe.

"Dej nám pokoj!" ozve se ten poďobanej křupan vedle ní. Buď má tak zpomalené reakce anebo se až dosud odhodlával, jestli má zasáhnou nebo ne.

"S tebou se vůbec nebavím," sjedu ho pohrdlivým pohledem, po kterém zrudne, ale nic se mi říct neodváží. Však jsem říkal, že je to moula.

Opět se obrátím k Natálii. "Bude schůzka studentské rady, tak nezapomeň přijít."

"Co ta náhlá péče?" usadí mě kousavě.

"Třeba mi záleží na tvé účasti," usměji se na ni.

Semkne rty. "Jo, to určitě."

"Co ty víš?" zatvářím se dotčeně. Všechny holky bych během té chvilky, kterou jsem se s ní bavil, dostal na kolena. Ji ne.

Propíchne mě ledovým pohledem, kterým mi dá jasně najevo, co si o mně myslí. Hm, tak tudy cesta nevede...

"Tak zatím ahoj," věnuji jí ještě jeden škodolibý úsměv a potom se ztratím z dohledu. Cítím, že nemá smysl ji dále provokovat. Nežere mi to.

Hlavu si s tím však nelámu. Místo toho pohledem zhodnotím pěknou černovlásku v kožené sukni. Hmm, ta by stála za hřích... Prohrábnu si rukou vlasy a s úsměvem ji oslovím: "Ahoj krásko. Jak se jmenuješ?"

Natálie

Nevraživě se dívám za vzdalujícím se Adrianem.

"To je ale debil!" oznámí mi Pavel.

"Hm, já vímm" ujistím ho. A napadne mě spásný nápad, jak se toho ocáska zbavit. "Hele, já si ještě potřebuji něco zařídit. Sejdeme se ve třídě, jo?" oznámím mu, nečekám na odpověď a dekuji se na druhou stranu, než kde se nachází naše učebna.

Klidu mi však není dopřáno. Cestou minu Adriana, který právě flirtuje s jakousi neznámou slečnou. Nejspíš mu nevadí, že se před pár dny rozešel s jinou, jakousi Monikou, a jejich rozchod se stal hlavním tématem všech drben. Vrkali si o tom i vrabci na střeše.

Prý se k ní zachoval dost hnusně, což mě u něj opravdu nepřekvapuje. Divím se, že těm holkám ještě nedošlo, jaký je to prevít.

Naštěstí si mě nevšimne, oči má jen pro tu dlouhonohou krásku. No, alespoň se vyhnu jeho trapným hláškám. Těmi je mimochodem proslulý. Však znáte ty egoistické typy...

Ve dveřích vedoucích na zadní schodiště se srazím s neznámou osobou.

"Kterej debil?!" zařvu rozčileně, když mě dotyčný srazí na zem. Sotva to vypustím z pusy, leknu se. Proboha, co když je to nějaký profesor?!

Adrian mě naštval víc, než jsem si ochotná přiznat. To on může za to, že takhle nadávám!

Mám ovšem kliku. Jakubovi moje vzteklá otázka nevadí. Právě naopak. Zdá se, že se dobře baví.

"Taky tě rád vidím," usměje se na mě a pomáhá mi na nohy.

"Promiň, Kubo," omluvím se, celá rudá rozpaky.

Zrovna on je ten poslední, komu bych chtěla vynadat. Na to mám jiné adepty...

"Nic se neděje, to je v pořádku. Máš blbej den?"

"Jo, dá se to tak říct," přikývnu.

"Zrovna jsem tě hledal," přizná. "Máš o víkend čas?"

"No jasně. O co jde?"

"Domluvil jsem ti rande s Míšou," překvapí mě.

"Jé, to jsi hodný!" Skočím mu kolem krku. Oddech už potřebuji jako sůl a spojit ho se setkáním s Míšou, je skvělý nápad. "Děkuju, Kubí," vlepím mu pusu na tvář.

Kdybych se rozhlédla, možná bych si všimla Pavla, který nás pozoruje. Jelikož tak ale neučiním, nevidím ani, jak vztekle nakopne odpadkový koš a zmizí za rohem.
 


Komentáře

1 Alviana Alviana | Web | 19. března 2008 v 18:43 | Reagovat

Já mám tuhle povídku tak strašně ráda...Škoda, že tu jsou nový díly tak pomálu:(

Super, jako vždy. Jen mě trochu zarazila Natálie, jak hned začala řvát, "kterej debil." Představovala jsem si ji spíš jako introvertku (ale tak nějak správně, ne moc, to by pak asi nemohla kandidivat, protože by se bála vůbec něco říct). Adrian samozřejmě nezklamal. Tyhle frajery patří odstřelit, ale zase na druhou stranu, holky by se bez nich asi unudily, protože by neměli koho propírát a na koho dělat dojem:D

Lišti, a rychle zas něco spísej;) Pokud možno další kapitolu k NNZ:D

2 Lištička Lištička | Web | 19. března 2008 v 18:50 | Reagovat

Natálie tě zarazila? :) No, nezapomeň, že to měla ten den docela náročný... Nejdřív ji otravoval Pavel, potom Adrian a nakonec ji někdo shodí na zem... Zkrátka jí ujely nervy :)

Představovala sis ji správně - Natálka introvertka skutečně je :-)) Sice se nebojí říct svůj názor, ale jinak se příliš neprojevuje a s nikým se moc nekamarádí.

Ráda bych ti něco slíbila, Alviano, ale mám momentálně "neplodné" období :( Nicméně se pokusím něco vymyslet.

Chtěla bys NnZ? A vidíš, zrovna u téhle povídky ještě vůbec nemám jasno, jak to bude dál... ;) No, uvidíme.

3 greta greta | 27. března 2008 v 14:58 | Reagovat

Skvělé;))

jenom je mi Pavla trochu líto:)

a natálie se mi zamlouvá čím dál víc a Adrian snad ještě víc:P

Noo,rozhodně by mi nevadilo,kdybys je dala dohromady:)))

Kapča se mi zas moc líbila!

P.S.:ten plakát s Adrianem bych chtělaaa;D

4 Lištička Lištička | Web | 27. března 2008 v 16:36 | Reagovat

Ono je Pavla líto i Natálii. Proto mu neřekla na rovinu, že ji otravuje...

Adrian se ti zamlouvá? :-O Vždyť je to takový sebejistý sobec!

5 KiVi KiVi | Web | 2. dubna 2008 v 16:03 | Reagovat

skvělý! tohle se mi líbí :) taky feministka? noo já taky plně s ní sdílim názory:) a hlavně ať to vyhraje! nesmí to vyhrát ten hnusnej děvkař xD

6 Nelien Nelien | 8. dubna 2008 v 20:41 | Reagovat

ach, konečně jsem si to přečetla :) a je to opět úžasné, zlatí, jak jinak! Adrian je sexy prevít :D je fakt hustej, týpek jeden :D A Naty je taky skvělá. Jsem strašně zvědavá jak se to bude vyvíjet. Jen ten Pavel je děs běs... booože... to to Naty chytla :D

7 Lištička Lištička | Web | 9. dubna 2008 v 14:38 | Reagovat

Děkuji :)

Jojo, Adrianek je kluk za všechny prachy :-)) A s Pavlíkem si Nat ještě užije... Ono vlastně s oběma ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.