Vyznání

24. února 2008 v 18:20
Tohle není typická povídka. A než mi vynadáte, že se mi ta básnička vůbec nerýmuje, dovolte, abych vám řekla, že to není ani básnička.

A co to tedy je?

Sama nevím. Zkuste si udělat vlastní názor.


Proč je to všechno tak strašně zamotaný?
Proč pokaždé, když tě vidím, mám pocit, že umřu bolestí?
Proč záměrně přehlížíš to, co se mezi námi stalo?
Proč máš pokaždé ten výraz, co nic dobrého nevěstí?

Chtěla jsem ti říct, že láska není žvást. Láska je pocit, který cítím, když tě vidím.
Mrzí mě, že ty na lásku nevěříš.

Tvou tvář si vybavuji všude. Ve škole, kdy bych měla dávat pozor. Ve vlaku, když se dívám z okna. Doma.
Je to jako posedlost.

Jak dlouho to ještě bude trvat?!
Chci to skončit. Mám tě už dost!

Štve mě tvůj postoj, tvé chování. Myslíš si, že můžeš mít každou.
(A máš pravdu...)

Tvůj pohled plný arogance, co mi hrůzu nahání,
to všechno mi na tobě vadí. Přesto...

Miluju tě.
Ty to víš.
A tím víc mi ubližuje, jak se chováš.
Proč to děláš?!

Nezasloužím si, abys mě neustále zraňoval.
Chci zapomenout...

Jak sis mohl myslet, že to skončí, když mě budeš ignorovat?!
Jsi tak pošetilý.

Doufáš, že každý půjdeme svou cestou.
Jenomže já to nedokážu.
Ty možná ano, byla jsem pro tebe jen jedna z mnoha.
Ale pro mě to znamenalo víc.

Řekl jsi mi, že jsem naivní. To bolelo.
Nemyslíš, že to od tebe nebylo fér? Ne?!

Neuvěřitelné, jak jsi sebestředný a egoistický.
Proč jsem to předtím neviděla? Anebo viděla a záměrně přehlížela?

Jsi namyšlený a zkažený dívkami.
A já tě přesto všechno miluju.

Možná to dělají tvé oči, tvůj úsměv, copak vím?
Tak moc bych ti chtěla dát sbohem.
Ukázat, že mi na tobě nezáleží, že mě tvé chování nebolí.
Ale nejde to.

Nechápeš mě, viď?
Chudáčku...

Přála bych si, abys to pochopil.
Když ne hned, tak později. Za rok, za dva, za deset let...
Abys poznal, jak jsi mi ublížil.
Ne kvůli mně. Vem to čert.
To kvůli tobě!

Abys zjistil, že tu kdysi byla holka, které nešlo jen o to, jak vypadáš a že jsi oblíbený.
Holka, která tě milovala takového, jaký jsi. I s tvými nedostatky.
A aby sis uvědomil, že láska existuje.

To je všechno, co jsem ti chtěla říct.
A než tenhle papírek vyhodíš, zamysli se, prosím, nad svým jednáním.

Sbohem, miláčku!
 


Komentáře

1 Alviana Alviana | 24. února 2008 v 19:23 | Reagovat

Tenhle kus textu mi ale dokonale sedí jako epilog k Nečekej na zázrak. I když bych si teda samozřejmě přála..... aby se vzali!!!!:D:D:D:D

2 Jenn Jenn | Web | 24. února 2008 v 19:31 | Reagovat

Je to jako lyrická básnička (nebo epická? xD) ted nevím, jaká je tou, co se nemusí rýmovat,ale vyjadřuje city... Pěkné :)

3 Lištička Lištička | Web | 24. února 2008 v 19:32 | Reagovat

Vážně? Velmi zajímavé... S Nečekej na zázrak ještě nemám úplně jasno. Uvidíme :)

4 Vampyrella Vampyrella | Web | 25. února 2008 v 16:11 | Reagovat

Jééé, to je krásné =´(

A brečím u toho jak malá =´(

5 Lištička Lištička | Web | 25. února 2008 v 17:39 | Reagovat

Jenn: To, co myslíš, je lyrika :)

Vampyrelle: Díky :) Jsem ráda, že tě to oslovilo natolik, že jsi uronila slzičku :))

6 Vampyrella Vampyrella | Web | 25. února 2008 v 18:34 | Reagovat

Není zač. Ale uronila slzičku? To byl hotový vodopád =´)

7 Lištička Lištička | Web | 26. února 2008 v 14:40 | Reagovat

To snad ne... :)

8 greta greta | 29. února 2008 v 11:33 | Reagovat

zase výtvor,který mi připomíná bradavického cassanovu..:)) krásné,moc hezky si to vystihla a tak

9 Lištička Lištička | Web | 29. února 2008 v 15:52 | Reagovat

Ale tohle vážně nebylo psané o Siriovi :) Jinak děkuji za pochvalu, vážím si jí :))

10 Eliota Eliota | Web | 26. června 2008 v 13:15 | Reagovat

Krásné! Moc se mi to líbí ;)

11 Janča Janča | E-mail | 13. ledna 2009 v 17:41 | Reagovat

:´-(jako bys mi mluvila z duse..nenavidim ho,ale presto miluji..musim brecet:´-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.