Třetí kapitola

29. února 2008 v 18:29
Po dlouhé době je tu konečně kapitola k Nečekej na zázrak. Já vím, trvalo mi to... A omlouvám se. Prostě toho mám v poslední době moc. (To není výmluva. Bohužel.)

Věnuji ji vám všem, kteří navštěvujete můj blog a přispíváte do komentářů :) Jsem za to strašlivě vděčná. Každá odezva mě nesmírně těší :))

Zda je tato kapitola povedená nebo ne posuďte sami :)

Natálie

Dnešek nezačal příliš slavně. Ráno mi nezazvonil budík, následně jsem se pohádala s mámou a autobus mi ujel přímo před nosem. Ukáže se však, že je to teprve začátek.

Další ťafka mě čeká, když vkročím do historické budovy našeho gymnázia. Do očí mě totiž praští něco, co tu včera ještě jistojistě nebylo. Nelze to totiž přehlédnout.

Vedle mého plakátku rozměru A3 se stromem a poměrně hezkým mottem, visí tak dvojnásobně větší plakát. Adrianův.

Samo o sobě by mě nenaštvalo, že má Adrian větší plakát, jenomže...

Zatímco já jsem zvolila fotku krajiny se starým vrásčitým dubem, Adrian pojal propagaci své osoby poněkud... netradičněji.

Na jeho materiálech se totiž skví jeho portrét v nadživotní velikosti. S mírným úsměvem a přivřenýma očima mu to dost sluší, o to nic. Do očí mu padají tmavé vlasy a já se přistihnu, že jeho dokonalý vzhled obdivuji. Fotka je skutečně profesionální, černobílá, řekla bych, že v nějakém módním časopise by se určitě neztratila...

Celý výjev doplňuje malý nenápadný nápis, to zřejmě aby nekazil úžasný zážitek z Adrianova obličeje. Grrr.
Motto je úplně jednoduché a stručné, leč výstižné: "Volte Adriana!"

Vytočeně srovnám svůj plakát s jeho. Můj plakáteček působí vedle jeho uboze a chudě.

Naštvaně zjistím, že ten, kdo plakáty vylepoval, naflákal vždy ty Adrianovy vedle mých.

Skutečně výborné!

Rozzuřeně odvrátím pohled a napochoduji do třídy. K dobré náladě mi nepřidá ani rozhovor spolužaček.

"Hele, viděli jste ty plakáty s Adrianem?"

"To si piš! Je fakt krásnej..."

Posadím se do čtvrté lavice u okna, která je už druhým rokem mým útočištěm, ve snaze působit co nejnenápadněji. Marně.

"Nat, co říkáš na ty propagační materiály?"

Ovládnu se. "Jo, jsou pěkný."

"Nemyslíš, že se Adrianovi povedly mnohem víc než tobě?" rýpne si Petra. Pokud vím, je jednou z holek, které Adrian dostal do postele. Blbka!

"Jenom proto, že na ně dal ten svůj bezchybnej ksichtík?! Neřekla bych," oponuji.

"Ale já bych řekla, že jo," usměje se blahosklonně.

Na to už nemám co odpovědět. Hodím po ní otrávený pohled a raději zabořím pohled do učebnice fyziky. Máme na dnešek slíbenou písemku.

"Nat?" vyruší mě ze studia mechanické práce něčí hlas. Otráveně zvednu pohled a setkám se s Pavlovým. Náš třídní Einstein je dvoumetrový poďobaný habán holdující matematice, fyzice a chemii. Brrr.

"Co je?" zavrčím na něj nevrle.

"Chtěl... chtěl jsem ti říct, že se mi ty tvoje plakáty líbí."

"Hm, díky," zamumlám otráveně a opět se zahledím do učebnice. Nemám na něj náladu. Pavel se však netváří, že by skončil.

"Ještě něco?" pobídnu ho netrpělivě.

"N-ne, kuňkne a rychle se vypaří.

Zírám za ním dost nechápavě. Netuším, co to mělo znamenat. Avšak brzy to hodím za hlavu. Mám jiné starosti, nežli zkoumat myšlenkové pochody našeho vědátora.

Adrian

S potěšením musím konstatovat, že jsou moje propagační materiály mnohem lepší, než ty Natáliiny. Byl to fakt dobrej nápad, dát na plakáty svůj obličej. Holky se můžou uslintat, haha.

Jen Filip se tváří poněkud skepticky. Dokonce se vyjádří, že se mu mnohem víc líbí ten suchej strom. No, nejspíš to říká proto, aby mě naštval.

Je přece nemožný, aby se někomu líbil nějakej shnilej pařez... Tím spíš, když vedle visí moje fotka.

"Super!" pochválí mě Barča jednoduše. "Vsadím boty, že až ta kampaň skončí, holky se o ty plakáty poperou."

Samolibě se usměji. Ta holka vážně ví, čím mi zalichotit.

"Stejně jsou to husy..." dodá posléze.

"Proč?" podivím se.

"Přece proto, že ti skočí na ty sladký řečičky," objasní mi. "Já bych ti v tomhle nikdy neuvěřila."

"Protože mě znáš," souhlasím.

S Bárou se známe prakticky od školky, kdy jsme společně na písku plácali bábovičky. Vlastně jsem ji nikdy nevnímal jako holku, se kterou bych mohl něco mít, ale spíš jako dobrou kámošku.

Barča je všestranně skvělá holka. Miluje snowboard tak jako já - na horách se vždycky na prkně společně vyblbneme. Nikdy mi nevyčítá, že na ni nemám čas nebo že jsem přišel pozdě. Můžu jí beztrestně vyválet ve sněhu, aniž by mi vynadala, že jsem jí zničil nový účes nebo ušpinil oblečení.

Je pravda, že se svým kraťoučkým sestřihem, sportovním oblečením a klučičí postavou jako holka příliš nepůsobí... Pokud vím, moc vztahů zatím nevystřídala, to bych věděl. Mlhavě si vzpomínám na jednoho kluka, do kterého byla v prváku hodně zabouchnutá. Takovej ňouma to byl, fakt nechápu, co na něm tenkrát viděla.

"Ne," vyvede mě z omylu. "Protože bych se nikdy nedokázala zamilovat do kluka jako jsi ty."

"Jak to myslíš?" zeptám se podrážděně. Tohle sdělení už se mi líbí míň.

"Pěknýho, přitažlivýho, přátelskýho," vypočítává na prstech.

"No a? To je spíš plus, ne?" nechápu.

"Nech mě domluvit," doporučí mi a pokračuje: "...sobeckýho, egoistickýho, nevěrnýho, namyšlenýho fráju, kterej by mi zahnul na prvním rohu."

Zalapu po dechu. "Hele, já nejsem tak špatnej!" ohradím se dotčeně.

"Ne?" pousměje se.

"No jasně, že ne!"

"A co třeba Monika?" nadhodí Filip.

"Monika? Která?" snažím se dělat, že nevím, o čem je řeč.

"Ta bloncka, kterou jsi včera ztrapnil před celou školou," připomene mi Filip. "Slyšel jsem, že ses k ní nezachoval právě šlechetně."

"Jo Monika..." protáhnu dlouze. "Co je s ní?"

"Tu jsi přece podvedl," připomenou mi mí kamarádi sborově.

Pokrčím rameny. "Byla to kráva," otituluji svou expřítelkyni.

Filip si s Bárou vymění shovívavý pohled. "A proč jsi s ní teda chodil?"

Zamyslím se. No jo, vlastně... Proč?

"Byla pěkná," vysvětlím důvod. "V posteli nám to celkem klapalo."

"A nepřijde ti divný chodit s holkou jen kvůli sexu?!"

"Proč?"

"Kristepane!" Barča nevěřícně zavrtí hlavou. "Adriane, tobě se to nezdá povrchní?!"

Nechápavě na ně zírám. O co jim sakra jde?

"Vy jste se na mě domluvili!" Obviním je.

"Ale ne." Bára protočí oči v sloup. "Jen se ti snažíme vysvětlit, že se chováš jako děvkař."

"Hele, já těm holkám nic neslibuju!" zavrčím. "Jejich problém, že ode mě čekají víc, než jen příjemně strávený chvilky."

"A nenapadlo tě třeba někdy, že by bylo fajn mít holku, který můžeš všechno říct? Se kterou můžeš pokecat nebo něco podniknout? Jen tak? Aniž by v tom byly povrchnosti typu, že je to fakt kočka?"

Zírám na ně jak zjara. "Mám přece vás, tak proč bych něco podnikal s nějakou slípkou?"

"Protože ne všechny holky jsou slípky a možná někdy přijde chvíle, kdy pochopíš, že v životě nejde jen o sex," vysvětlí mi Bára.

"Mluvíš jako kniha," odfrknu.

"Má pravdu," podpoří ji Filip. Tradičně.

"Jo, možná," pokrčím rameny. Sice s nimi příliš nesouhlasím, ale je mi jasný, že pokud nepřipustím, že by mohli mít pravdu, budou do mě hučet ještě dlouho. "No a? Jsem mladej, svobodnej. Chci si užívat. Holkám se líbím a oni se líbí mě. Prostě to tak je. Co je na tom špatnýho?"

Bára se už nadechuje k odpovědi, ale potom mávne rukou. "Necháme toho."

"Taky si myslím," přikývnu spokojeně. "A teď pojďte, zvu vás na panáka."

"Nemám chuť," zamračí se Barča. "Dala bych si pohár."

"Fajn, tak pojďte na pohár," svolím. "Mám chuť oslavit to své vítězství."

"Vždyť jsi ještě nevyhrál," namítne Bára logicky.

"Ještě ne, ale vyhraju," ujistím ji.

Jo, věřím si. Jsem si naprosto jistý, že místo předsedy ve studentské radě mám jisté. Nějaká feministická bledulka mě přece nemůže ohrozit.
 


Komentáře

1 Alviana Alviana | 1. března 2008 v 10:16 | Reagovat

Ani nevím, co ti k tomu napsat.Snad jen, že se mi to líbilo:)

2 Nelien Nelien | 1. března 2008 v 17:49 | Reagovat

ježiš, tak toto je dokonalý! jsem z toho totálně odvařená :D musím říct, že píšeš čím dál tím líp, zlatí :D ten začátek mě fakt dostal do kolen,  jsem se chechtala jak pominutá :D to s tím mega plakátem bylo fakt boží! a Adrian... ježiš, on je prostě božskej :D asi jsem se zamilovala :D je tak pitomej a přitom sexy :D a strašně moc se mi zamlouvá barča. Ta je fakt super... jsem vážně zvědavá na pokráčko, škoda, že to nebylo delší :(

3 Lištička Lištička | Web | 1. března 2008 v 18:05 | Reagovat

Díky moc :))

Jsem strašlivě ráda, že se ti to líbí, zlatí :) Adrian není pitomej, jen je trošku sebestřednej a přehnaně sebevědomej, to je všechno ;) Jojo, Barča je moje oblíbená postava :)

No jo, pokráčko... To vážně netuším, kdy se mi povede napsat :(

A souhlasím s tebou - delší to být mohlo, jenomže už jsem nějak nevěděla, co víc napsat.

4 greta greta | 4. března 2008 v 20:51 | Reagovat

Děkujem:))

za kapitolu i za to věnování;)

souhlasím s Nelien hned v několika věcech.. třeba s tim Adrianem..mhmm...a ten plakát:P nevim jestli sem to sem už psala,ale myslím,že to bude další kořen do mého seznamu hajzlíku;P a řikam,že díky tvému blogu,se jich tam mačká už docela dost;D

a Bára je mi též sympatická. Taková rozumná,pohodová a klučičí..

A Nat se mi taky líbí:)

Komplet celý díl se mi strašně líbí;))

5 Lištička Lištička | Web | 5. března 2008 v 15:18 | Reagovat

To já děkuji, Greto :) Jak za komentář, tak samozřejmě za pochvalu :)

Máš pravdu, sakryš. Co povídka, to kluk "hajzlík"...  Když já si je zkrátka nedovedu odpustit :( Strašně mě baví o nich psát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.