Nejsem vůbec spokojená. V téhle kapitole se neděje absolutně nic zajímavého :(
Je děsná. Či lépe řečeno příšerná a odpudivá. Brr :((
Ale snad vám její reputaci vylepší alespoň to, že jsem se snažila.
Já vím, je to chabá obhajoba... Ach jo.
Je děsná. Či lépe řečeno příšerná a odpudivá. Brr :((
Ale snad vám její reputaci vylepší alespoň to, že jsem se snažila.
Já vím, je to chabá obhajoba... Ach jo.
Nutno přiznat, že dnešní den je kromě vykradení Gortnské katedrály zajímavý mnohem víc, než se zpočátku zdálo...
Ztratíme se totiž v lese.
Ztratíme se totiž v lese.
Ne, že bychom sešli z cesty nebo tak, nic takového. Pouze se ocitneme tam, kde být nemáme.
"Nejeli jsme kolem tohohle stromu před hodinou?" nadhodí bystře Kristián.
Musím uznat, že na tom něco je, tenhle dub se mi zdá doopravdy povědomý.
Gabriel se zamračí. "Zdá se, že ano."
Vytáhne mapu a společně s Adelline se nad ní pohádají.
Je na ně zábavný pohled.
"Jsme tady. Takže doprava." zapíchne Adelline svůj ukazovák do mapy.
"Mýlíš se. Nyní stojíme přesně tady a musíme se dát vlevo." odporuje Gabriel.
"To je přece nesmysl, Gabrieli."
"Kdepak, to ty říkáš nesmysly. Pojedeme doleva."
"To je hloupost."
"Já jsem tady velitel, Adelline. Říkám vlevo!" připomene jí Gabriel svou pozici.
"Mě je jedno, že jsi velitel. Nemáš pravdu!"
"Odmítáš se podvolit rozkazu?!"
"Ano." prohlásí s hlavou hrdě vztyčenou. "Uznej, že jednou nemáš pravdu, Gabrieli."
"Ale já mám pravdu!"
"Nemáš."
"Mám."
"Nemáš!"
"Mám, Adelline. A nehádej se se mnou!"
"Nemáš a nehádám se s tebou!"
"Hádáš!"
"Nehádám!"
"Hádáš!"
"Nehádám!"
"Adelline, nechtěj mě rozzlobit! Je to vlevo!"
"Vpravo!"
"Vlevo!"
"Vpravo, Gabrieli! Uznej, že se mýlíš!"
"Nemýlím!"
"Mýlíš!"
"Nemýlím!"
"Mý-"
"TAK DOST!" zařve Kristián.
Překvapeně se na něj podívám. Je to poprvé, co ho vidím zachovat se rozumně.
"Nechte toho!" nařídí jim důrazně.
"Jakým právem nám rozkazuješ?!" zamračí se na Kristiána Adelline.
"Má pravdu." zastanu se ho.
Vzápětí se setkám s překvapeným pohledem Gabriela. Rychle se však vzpamatuje.
"Kristián s Catherine mají pravdu. Nebudeme se hádat. Je to vlevo."
"Není to vlevo, Gabrieli." zakaboní se Adelline.
"Dejte to sem." vytrhne jim Kristián mapu a znalecky se do ní zadívá.
"Držíš to obráceně." neodpustí si Gabriel rýpnutí.
Stěží potlačím výbuch smíchu.
Kristián mapu poslušně otočí a po krátké odmlce prohlásí: "Je to doopravdy vpravo."
Gabriel pohrdlivě odfrkne, sebere Kristiánovi mapu a zachová se nejrozumněji, jak může: "Tak tedy vpravo. Ale jestli se znovu ztratíme, nepřejte si mě."
Naštěstí už nebloudíme, po pár hodinách jízdy se opět dostaneme na hlavní cestu.
"Jak daleko je Cines Wall?" vrátím se k našemu dopolednímu rozhovoru.
"Několik dní jízdy na severozápad." odpoví mi Adelline.
"Počkat, není to na druhou stranu než Kurf?!" všimnu si.
"Vlastně ano." přikývne Adelline.
"A proč se vracíme?"
"Nač to potřebuješ vědět, Catherine? Píšeš si deníček?" vloží se do toho Gabriel posměšně.
"Ne, jen mě to zajímá." odseknu.
"V tom případě je zbytečné ti to vysvětlovat."
"Fajn!" prsknu.
Zbytek cesty zarputile mlčím.
Ten idiot! Leze mi na nervy skoro jako ten žvanil Kristián.
Sice jsem se ho zastala, ovšem momentálně mě parádně štve tím, jak pořád něco breptá.
To nemůže být chvíli zticha?!
To nemůže být chvíli zticha?!
"...a já myslel, že to udělal on. Jenže se ukázalo, že on tam vůbec tou dobou nebyl. Tak jsem si říkal: Zatraceně, Kristiáne, kdo to teda byl?! A potom mi matka řekla-"
"Kristiáne?"
"No?" otočí se na mě.
"Zmlkni."
"Ne, to neřekla. Ona povídá-"
"Ticho!"
Ublíženě se na mě zamračí.
Adelline se na mě vyčítavě podívá, avšak neřeším to. Chci klid!
Ten také skutečně mám, Kristián doopravdy ztichne, což je s podivem. Sice mě propichuje nenávistnými pohledy, avšak nic víc nepodnikne.
V takovém rozpoložení dospějeme k maličkému paloučku, kolem kterého protéká potok. Ideální místo k přenocování.
Napojíme koně a poté rozděláme s pomocí suchého dřeva oheň a upečeme si divoké králíky, které Gabriel nachytal.
Napojíme koně a poté rozděláme s pomocí suchého dřeva oheň a upečeme si divoké králíky, které Gabriel nachytal.
Při stahování z kůže musím odvrátit hlavu. Je to nechutné. Výsledek, totiž upečené maso, však stojí za to.
"Zlobíš se?" ozve se po večeři Gabriel.
Překvapeně zvednu hlavu a setkám se s jeho lhostejným pohledem.
"Trochu." přiznám.
"Hele, Cat, nemyslel jsem to nijak špatně. Je to vážně složité a já ti to nechci všechno vysvětlovat..."
"V pořádku." zavrčím.
"Pořád se zlobíš." konstatuje.
"Nediv se. Občas se chováš hůř než Kristián."
"Jak to myslíš, hůř než já?!"
No jo, asi jsem měla mluvit tišeji.
Kristián si mě měří parádně naštvaným pohledem. Mám docela strach, že mi něco provede.
"Tak jak to říkám." odbudu ho.
"Jsi pitomá káča!" prskne.
"Na tvém názoru mi zase až tolik nezáleží." ušklíbnu se. "Věř mi, že ani já o tobě nemám bůhvíjak vysoké mínění."
"Krávo!"
Gabriel chce už už otevřít pusu, aby něco řekl, ale zadržím ho.
"Nepleť se mezi nás."
Zamračí se a zvedne se k odchodu. "Jak myslíš."
Potom se ztratí mezi stromy tak, jako každý večer.
Adelline sedící opodál se k naší rozmíšce nevyjadřuje a já jsem jí za to vděčná. Nemám náladu poslouchat něčí rady a názory.
Hádka s Kristiánem mě rozhodila mnohem víc, než jsem si schopná přiznat. Cítím, že tentokrát v tom nejsem tak úplně nevinně...
Proč mám zatraceně pocit, že za to můžu já?!
Lištička |
Hů, super! Proč jsi nespokojená? Mě se to líbilo!! A strášně moc!!!