Jak se stát obětí pomluv a drbů?

9. února 2008 v 7:17 |  Přihodilo se mi
Odpověď zní: SNADNO!
A nemusíte dělat vůbec nic nemorálního...
Pomlouvalo se vždycky a všude.
Stačí potkat známé lidi s někým "podezřelým", nebo v oblečení, které se vám příliš nezamlouvá, a dost často na dotyčném nezůstane nit suchá, jak se říká. Na vesnici tohle platí dvojnásob.
Kolikrát ani lidé nemusí nic říkat a vy podle jejich výrazů a pohledů poznáte, že o vás po vašem odchodu bude řeč... ;)
Mám s tím úsměvnou zkušenost a přijde mi škoda se o ní s vámi nepodělit.
V pátek jsem přijela ze školy domů a protože jsme doma neměli nic k jídlu, zašla jsem do naší samoobsluhy pro něco k večeři.
Musím přiznat, že jsem šla oblečená tak, jak jsem přišla ze školy. Pravda, můj vzhled byl poněkud provokativnější, než je u mě běžné...
Měla jsem černý kabát, černou minisukni, pruhované nadkolenky a glády, které neodmyslitelně patří k mému looku, pokud mám na sobě sukni. Vlasy jsem měla vyčesané do vysokého ohonu a oči orámované černou vnitřní linkou a s šedými očními stíny na horním víčku.
Takto jsem se vypravila navštívit místní obchod se smíšeným zbožím.
Už při vstupu, kdy jsem slušně pozdravila, si mě jak pokladní, tak nakupující lidé (samozřejmě mě všichni znají) změřili pěkně zvláštním pohledem.
Už to neřeším. Zvykla jsem si, že občas budím pohoršení. Hlavně u starších lidí.
Ale mám i úspěch... Hlavně u kluků a mladých mužů ;)
Třeba onen pátek jsem čekala na zastávce na autobus a kolem jelo auto plné nějakých mladíků. Všichni včetně řidiče se po mně kompletně otočili :D Nevím, co si o mě mysleli... Možná že jsem nějaká laciná běhna. Ale na to kašlu. Ať si každý myslí, co chce.
Jindy šel proti mně na pěší zóně nějaký kluk a když mě míjel, uznale hvídl: "Pěkný boty!" :)
To jsem ale odbočila.
Jak jsem nakupovala, najednou za sebou slyším: "Ahoj."
Otočila jsem se a spatřila tátova kolegu z práce. Je zhruba tak starý jako můj taťka a zná mě už od malička. Odjakživa si tykáme.
Odpověděla jsem mu také ahoj a přirozeně se zajímala, kde se tady bere. Není totiž odsud.
Řekl, že čeká na tátu.
Odpověděla jsem, že ještě není doma a on mě ujistil, že to ví, že na něj počká.
Zaplatil a zeptal se mě, jestli chci odvézt domů.
"Ten kousek?" podivila jsem se.
Pro představu: k samoobsluze to mám od domu asi 200 metrů.
"Stejně budu čekat." pokrčil rameny
Tak jsem kývla.
Nutno přiznat, že po celou dobu našeho rozhovoru nás ostatní přítomní lidé zcela nepokrytě poslouchali. No, vážně nevím, co si mysleli... ;))
Když jsme dojeli k našemu domu, zrovna šli okolo dvě největší drbny z vesnice (zapomněla jsem vám říct, že předtím byli v tom krámě). Pozvala jsem tátova kolegu dál, aby nestál na chodníku a ty dvě si mohly vykroutit krky :D :D
Musela jsem odemknout, protože jsem byla doma sama a nabídla jsem mu kávu. Odmítl, a tak jsem si uvařila čaj a na chvíli jsme si sedli a povídali si, dokud nepřijel táta.
Onen otcův kolega se zmínil, abych prý z toho neměla nepříjemnosti. Taky si všiml podezíravých pohledů, které po nás lidé házeli. Řekl, "abych se kvůli němu neocitla na černé listině" ;)
Ujistila jsem ho, že by se měl každý starat sám o sebe, čímž jsme záležitost uzavřeli.
Přesto je mi jasné, že lidem, kteří vyslechli náš rozhovor, dozajista vrtá hlavou, jak to tedy je... :D
Ono když si šestnáctiletá holka tyká s mužem přes dvacet let starším, než je ona sama a nejedná se o jejího otce, tak to vždycky budí podezření :D Zvlášť, když ho pozve dál... :D :D
A to chudáci nevěděli, že jsem doma sama!!! XD
 


Komentáře

1 Vampyrella Vampyrella | Web | 9. února 2008 v 9:37 | Reagovat

Mno tedy :D To je vtipné :D Konečně jsem se zase pořádně zasmála, málem jsem spadla ze židle :D

I když s těma pomluvama máš, bohužel, pravdu :P

2 Lištička Lištička | Web | 9. února 2008 v 10:14 | Reagovat

Ano, to je :D

Na druhou stranu je to ovšem smutné. Kdyby člověku doopravdy záleželo na tom, co si o něm myslí okolí, nesměl by udělat už vůbec nic...

Na to já ale kašlu.

3 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 9. února 2008 v 18:55 | Reagovat

:DD tak to jo... heh.. já pomluvy a drby nesnáším... a i když se někdy neudržím a taky někoho tak trochu podrbu.. nic se nestane.. Ale zásadně nepomlouvám.. pomlouvání je u mě - šíření nepravdivých informací (většinou negativních). A drbání... prostě s kámoškomi proberete, jak se vám líbí té a oné nové šaty atd...  Ale ten tvůj příběh je vážně zajímavý.. :) heh.. ty drbny znám... moje jedna spolužačka někdy mluví jako stará babka.. no zná všechny novinky co se šíří po vesnici... Já ani nebím, kdo pomáli bydlí ve vedlejší ulici a ona zná dokonce i jejich jména a drby co se o nich šíří.. :DD já to prostě nepotřebuju.. Ať si každý dělá co chce..

4 Lištička Lištička | Web | 10. února 2008 v 8:31 | Reagovat

Přesně moje motto: Ať si každý dělá, co chce, ať si každý myslí, co chce, a hlavně ať se všichni starají v první řadě především o sebe.

Ono by možná pomohlo, kdyby si ty drbny nejprve zametly před vlastním prahem... Určitě tak svaté a dokonalé, jak se tváří, nebudou ;)

Tak to je jasný. S holkama si taky třeba řeknem: "Ty jo, sleduj, támhleta holka v tom žlutém. Ta má ránu!"

Ale to je všechno. Nikdy by mě nenapadlo šťourat se v mezilidských vztazích a dívat se podezíravě na nějaké dva lidi, kteří si spolu povídají, jen proto, že je mezi nimi rozdíl jedné generace. To jsou vážně předsudky prvního řádu...

Tak ale zase si měli babizny o čem povídat ;))

5 Jenny Jenny | Web | 10. února 2008 v 10:05 | Reagovat

Jo pomluvy...pěkně hnusná věc=( I když já razim heslo, ať si každej říká co chce, mě to je u...=D I když někdy bych měla chuť ty kačeny, co pomlouvaj, odstřelit...jo a s tou generací, tak v tom s tebou souhlasim...já nechci být nějak proti starším lidem, ale prostě se musí smířit s tím, že se doba mění...jo a s tím tykáním a pomlouváním si mě rozesmála=D P.S: Máš skvělá témata a názory=)

6 Lištička Lištička | Web | 10. února 2008 v 10:30 | Reagovat

Můj názor byl už řečený výše, takže ho znovu nebudu opakovat. Každopádně jsem ráda, že to vy, kteří jste se zapojili do debaty, cítíte podobně jako já :)

P.S: Aww, díky moc za pochvalu :)) Snažím se, aby mé články nebyly příliš nudné a "o ničem". A taky chci, abyste i vy projevili svůj názor, což k mé velké a nevýslovné radosti děláte :))

Inspiraci ke své tvorbě (především v těhle článcích k zamyšlení) beru hlavně ze života. Je to lepší, než kdybych se snažila vymyslet nějaké úžasné téma z hlavy. I když připouštím, že i na to asi časem dojde :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.