Kapitola 2.

6. ledna 2008 v 15:21
Tahle kapitola je krátká, ale neměla jsem čas a ani chuť napsat ji delší :(

"Pojďte najít nějaký volný kočár!" halekala Julie.
"Jo. A co nejdál od Pottera!" zamračila se Lily. Pořád ještě se zlobila.
"Ale Lil, on přece není zas až tak špatný." zastala se ho Mandy.
"No to máš pravdu. Když si odečteš jeho pitomé připomínky, sebestřednost a nesnesitelné chování, vlastně je to miláček, viď?" usmála jsem se na Mandy hraně.
Ta jen pokrčila rameny. "Myslím, že mu křivdíte."
Na to už jsem jí neřekla nic.
Otočila jsem se, abych zjistila, kde je Karin, když v tom do mě někdo strčil.
"Dávej pozor, ty mudlovská šmejdko!"
Podle "milého" hlasu jsem neomylně poznala Luciuse. Patřil mezi čistokrevné čaroděje, kteří pohrdali mudlovskými rodinami a byl postrachem všech studentů. Nesmírně rád trápil slabší a dával tak najevo svou nadřazenost.
Celé ty roky jsem se mu s úspěchem vyhýbala...
"Pozor na jazyk!" sykla jsem vztekle.
Jeho arogantní chování mě neskutečně vytočilo. Zvlášť, když mě oslovil jako někoho podřadného.
Popadl mě za ruku a prudce mě proti sobě otočil.
Okamžitě jsem litovala, že jsem se ozvala. Holky se mi ztratily v davu a já tu zůstala sama s ním. Bála jsem se ho.
Byl krásný, krutý a ledově chladný.
Platinově blonďaté vlasy mu padaly na ramena a kontrastovaly s temně černým pláštěm. Byl o pěkný kus vyšší než já.
Nedej najevo strach. Tak mi to otec říkal...
"Jak se jmenuješ?"
Zamrazilo mě.
V jeho hlase zněl zájem, který se mu koneckonců odrážel i v tmavomodrých očích.
"Roxanna Wingová." řekla jsem odměřeně.
Nevím, jak jsem to dokázala. Jakkoli jsem působila vyrovnaně a sebejistě, uvnitř jsem se třásla strachy.
Kývl hlavou.
"Nech tu mudlu, Luciusi." zavolala Bellatrix.
Stála kousek od nás a podrážděně sledovala Luciusovo počínání.
"Není mudla, Bello..." prohlásil klidně.
Celou si mě prohlížel a já si připadala málem jako vystavené zboží.
"Když dovolíš, Malfoyi, ráda bych si našla kočár." ozvala jsem se.
Strach pomalu ustoupil a vystřídalo ho znechucení z toho jeho chtivého pohledu.
"Můžeš jet s námi." nabídl mi velkoryse.
Pohlédla jsem na skupinu za ním: Bellatrix, Narcissa, Snape...
"Děkuji za tak velkorysou nabídku, ale pojedu se svými přítelkyněmi." vykroutila jsem se z jeho sevření a odstoupila od něho.
"Jak je libo." ušklíbl se.
"Těšilo mě, Malfoyi." rozloučila jsem se spěšně.
"Mě taky."
Jeho oči prozrazovaly, že jsem ho skutečně zaujala, což mi nahánělo husí kůži.
Rychle jsem se mu ztratila z dohledu.
"Rox! Tady!" volala na mě Karin z jednoho kočáru.
Automaticky jsem tam zamířila.
"Kde jsi byla? Bály jsme se, jestli se ti něco nestalo." zajímalo Lily.
"Ne, nic."
Holky si začaly povídat, ale já nebyla schopná se na jejich rozhovor soustředit.
Pořád jsem musela myslet na toho blonďatého frajírka.
"Co je ti, Roxy?" všimla si Julie.
"Potkala jsem Malfoye."
Ve zkratce jsem jim vylíčila, co se stalo.
"Ty ses ho nebála?!" vykulila oči Mandy.
"Jen trochu." přiznala jsem.
"Dej si na něj pozor, Rox." pravila opatrně Julie. "Je to grázl."
"Myslíš, že to nevím?"
Rozčilovalo mě, že o mě mají strach. Taky jsem se ho bála, i když jsem se tvářila klidně...
"Měla jsi mlčet, Rox. Takhle jsi na sebe zbytečně upozornila." oznámila mi svůj názor Lily. Bylo vidět, že si dělá starosti.
"Proč?" nechápala Karin. "Přece se nenechá urážet!"
Překvapeně jsme se po ní otočili. Tohle řekla Karin?! Ta Karin, kterou známe?
"Myslela jsem, že právě tobě ty hloupé nadávky nevadí..."
"Nevadí?! Nesnáším, když mi tak někdo říká!" zaječela.
"Jenže co mám dělat?! Mají pravdu!" dodala trpce.
Zastyděla jsem se. Netušila jsem, že to Karin tolik trápí...
"Ale tebe osočil neprávem. Je jedině správné, že ses bránila." usmála se povzbudivě.
Najednou jsem si uvědomila, že jediná já jsem z nás pěti čistokrevná. Tehdy jsem ještě neznala celou pravdu...
Cítila jsem na sobě jejich upřené pohledy a nebyl to právě dobrý pocit.
"To rozlišování na čisté a nečisté čaroděje je pitomost!" prohlásila jsem rázně.
Mandyina tvář se rozjasnila. "Tobě nevadí, že jsme mudly?"
"Proboha, proč by mi to mělo vadit?! Jsme snad přítelkyně!" podivila jsem se upřímně. "A nepoužívej to hrozné slovo."
Nesnášela jsem výraz "mudla".
Karin se usmála. "Jsi férová holka, Roxy."
I Lily a Julie se na mě povzbudivě usmály.
Tíživé ticho bylo to tam.
Opět jsme se dali do hovoru a já si dávala pozor, aby už nepřišla řeč na Malfoye.
Přestože jsem se tvářila, že vše je v naprostém pořádku, nebylo to tak. Luciusův výraz mi utkvěl v paměti. Byla jsem si jistá, že se hned tak nevzdá.
A můj odhad byl správný...
 


Komentáře

1 greta greta | 6. ledna 2008 v 18:05 | Reagovat

supr! sem ráda,žes tam nějak zatahala Luciuse:D

sem zvědavá jak je ta celá pravda..a tahle kapitola se mi moc líbila;) ukázala jak je Rox správná holka:))

2 Lištička Lištička | Web | 6. ledna 2008 v 18:36 | Reagovat

Díky :)) Lucius přece nemohl chybět :)

3 Alviana Alviana | 7. ledna 2008 v 17:12 | Reagovat

To rozhodně ne. Trochu mi připadlo, že je na ni dost "měkkej", ale líbilo se mi to. Taková dobrá změna. Jsem dost zvědavá, co vymyslíš příště...

4 Lištička Lištička | Web | 7. ledna 2008 v 17:39 | Reagovat

Však se neboj, bude hůř :D

5 Nelien Nelien | 1. února 2008 v 0:59 | Reagovat

wow! tak už mám jasno! luciusík na scéně! :DD ale popsala jsi to skvěle! tyjo, jsem fakt zvědavá, co bude dál! řekla bych, že tonto styl psaní ti jde snad ze všech nejlíp :)

6 Lištička Lištička | Web | 1. února 2008 v 11:47 | Reagovat

Jsem ráda, že máš jasno :D

Budu se snažit, aby tato povídka nebyla jednotvárná a nebylo vám hned od začátku jasné, jak to dopadne.

7 Jenny Jenny | Web | 19. března 2008 v 20:59 | Reagovat

Wow...Malfoy=D Mno...jsem strašně zvědavá, co bude dál, tak promiň, odfláknu tenhle koment a jdu číst další kapitolu

8 Eliota Eliota | Web | 18. května 2008 v 18:21 | Reagovat

Moc pěkné. :) Jsem zvědavá, co jí ten bídák provede.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.