Kapitola 3. 1/2

26. ledna 2008 v 17:43
Horko těžko jsem sesmolila kapitolu k Nic netrvá věčně...
Je to taková malá útěcha za to, že vás teď budu docela dost zanedbávat :(
Tohle je zatím jen první část, na tu druhou si budete muset počkat - ještě ji nemám ani vymyšlenou, natož napsanou...
A prosím vás, komentujte :)

Seděla jsem na pohovce ve Společenské místnosti a snažila se učit.
Jo, snažila. Ono to totiž nešlo. Rušilo mě veselé laškování Blacka a Julie.
Štvalo mě, jak spolu neustále koketují. Ani nevím proč. Zkrátka mi tím lezli na nervy.
Se mnou nikdy nikdo nelaškoval, na pochybné lichotky a pozvání na rande jsem vždycky něco naštvaně odsekla. Mělo to účinek: nikdo z kluků se ke mně neodvážil přiblížit. Jestli to byla výhoda nebo ne, to nedokážu posoudit...
Nakonec jsem to vzdala a těžkou knihu zaklapla. Otráveně jsem sledovala, jak se Black snaží sbalit Julii.
"Dneska ti to vážně moc sluší."
"Ano, já vím. Mám rande."
"Se mnou?"
"Ne." odsekla Julie.
"Proč?"
"Nikam jsi mě nepozval."
"A když to napravím?"
"To nevím."
"Julie, nechtěla bys se mnou dneska jít na rande?"
"Dnes večer už jsem zadaná." odmítla ho. Viděla jsem na ní, že ji ta hra velice baví.
"A nechceš to kvůli mě zrušit?" naklonil se až těsně k ní.
"Hm..."
"Že si nedáš pokoj, Blacku." prohlásila jsem přezíravě. Doopravdy mě nebavilo pozorovat, jak ti dva spolu flirtují.
"Copak, Wingová? Nějaký problém?" zareagoval.
"Ten problém jsi ty. Ale ne můj."
Přistoupil ke mně. "A chtěla bys, abych byl?"
"Abys byl co?" nepochopila jsem.
"Abych byl tvůj." usmál se koketně.
Černé vlasy mu padaly do očí a mě napadlo, že vypadá nádherně. Okamžitě jsem si za ty hříšné myšlenky v duchu vynadala.
"Myslím, že to oželím."
"To ale děláš velikou chybu."
"Snad to nějak přežiju." ušklíbla jsem se.
Pokrčil rameny a obrátil se zpět na Julii. "Tak co to rande?"
"Zítra v pět." oznámila mu své stanovisko.
"O.K. Budu se těšit."
Když odešel, otočila jsem se na Julii.
"Baví tě to?"
"Co?" tvářila se nechápavě.
"Jestli tě baví pořád svádět Blacka."
"Jo, baví." přiznala bez okolků.
"Je báječnej v posteli." zasnila se.
Obrátila jsem oči v sloup.
"Neříkej, že tobě se nelíbí?" nevěřila mi.
"Prosím tě, vždyť je to Black!" zamračila jsem se.
"A to je důvod, aby se ti nelíbil?"
"Ne. To je důvod, proč s ním nechci mít nic společného."
"Takže se ti líbí!" zajásala vítězoslavně.
"Je hezký." přiznala jsem. "A taky namyšlený, pitomý a nenapravitelný sukničkář!"
"To mě netrápí." pokrčila rameny. "Úžasně líbá..."
Zavrtěla jsem nad ní nechápavě hlavou.
Každá jsme měla na Siriuse jiný názor a bylo zbytečné ji přesvědčovat, že ten její je trošku scestný.
***
"Hej, Wingová!"
Zamračila jsem se a bez jakékoliv špetky zájmu pokračovala v cestě.
Tenhle styl halekání provozovali jen dva lidé. Potter a Black.
Popravdě nevím, který z nich byl horší.
Byli, abych tak řekla, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.
"Hej, tak počkej přece!"
Zastavila jsem se. Doběhl mě James s vlasy trčícími do všech stran.
"Neviděla´s Evansovou?"
"To na mě řveš přes celou chodbu jen proto, že hledáš Lily?!"
"Jo." přikývl.
Zavrtěla jsem nechápavě hlavou.
"Tak viděla nebo neviděla?"
"Neviděla. Já jí totiž nehlídám, víš? Nejsme jako siamská dvojčata jako ty s Blackem."
"Co? Mluvila jsi o mě?" ozvalo se za mnou.
Ani jsem se nemusela otáčet, abych věděla, že za mnou stojí Sirius. Ach bože!
"Ne, o tvém bráchovi." odsekla jsem.
"O Regulovi?" vykulil oči.
Áááááááá!
Ten kluk je vážně pako...
Významně jsem pozvedla oči ke stropu a bez vysvětlení se vydala za Karin, které jsem si v davu studentů všimla díky svítivě žluté kšiltovce.
***
Zívla jsem. Monotonní výklad naší profesorky na bylinkářství mě uspával. Když jsem se tak rozhlédla po třídě, nebyla jsem jediná. Například Sirius seděl na židli se zavřenýma očima. Zjevně spal.
Dostala jsem bláznivý nápad. Co nejnenápadněji jsem začala muchlat list pergamenu.
"Co to děláš?" divila se Julie.
"Pssst!" napomenula jsem ji šeptem.
Nechtěla jsem, aby mi můj záměr překazila svým smíchem dřív, než ho stihnu uskutečnit.
Black mi už dlouhou dobu ležel v žaludku. Nyní jsem měla báječnou příležitost vrátit mu ty jeho stupidní vtípky.
A ztrestat ho za to věčné flirtování s Julií...
Namuchlanou kouli jsem důkladně namočila do inkoustu. Opatrně jsem ji uchopila do prstů, abych se neušpinila a když se paní profesorka otočila k tabuli, mrskla jsem ji po Siriovi.
Trefila jsem ho přímo doprostřed obličeje, takže se mu koule rozprskla o nos a inkoust rozstříkl i na Jamese sedícího vedle. Jako třešnička na dortu se spící Sirius lekl a spadl ze židle.
Zahryzla jsem se do rtu, abych udržela výbuch smíchu a otočila se ke katedře, jako bych měla právě nejvíce napilno opisovat si výklad z tabule.
"Co to vyvádíte, pane Blacku?" zamračila se profesorka Plantová.
"Já? Já nic!" hájil se Sirius a otíral si z obličeje inkoust. Vypadal k pomilování.
Julie vedle mě se svíjela v křečích smíchu.
"Kdo to hodil?" všimla si Plantová zmuchlaného pergamenu.
Mlčky jsem drápala na papír výpisky z tabule.
"Ptám se, kdo to hodil!" zvýšila profesorka hlas.
Ještě víc jsem se přikrčila.
"Tak naposledy: Kdo to byl?!"
Nyní už křičela.
S povzdechem jsem zvedla ruku.
"No vida, když se vám to třikrát zopakuje, jste dokonce schopná se přiznat, slečno Wingová." pravila profesorka uštěpačně.
"Uděluji vám školní trest."
Julie mě politovala pohledem. Zaslechla jsem, jak se Sirius uchechtl.
"A panu Blackovi rovněž." dodala profesorka.
"Mě? Proč?!"
"Pokud jste zvyklý, že vám ostatní kantoři tolerují, že v jejich hodinách spíte, tak já tedy ne." uvedla věci na pravou míru.
Třída se zasmála a Juliin pohled se změnil v závistivý.
No prosím, já bych si to s ní klidně vyměnila...
"V pět hodin před mým kabinetem." oznámila nám ještě Plantová a jelikož právě zvonilo, propustila nás.
 


Komentáře

1 greta greta | 27. ledna 2008 v 16:27 | Reagovat

skvělé!! už sem si myslela,že tenhle týden nebude nic;) timhle Lištička potěšila,a moc:))

na začátku kapitoly sem se široce usmívala...pak sem se pořád usmívala...ale na konci sem se už neusmívala, to sem se řehtala:D

to nemělo chybu;D ještě napsat,jak se Sirius vzekal,že..:D těším se na druhou polovinu

P.S:ty liščátka sou fakt roztomilí ;*

2 Lištička Lištička | Web | 28. ledna 2008 v 17:31 | Reagovat

Díky :)) Jsem ráda, že jsem ti udělala radost :)

Jo, máš pravdu. Mohla jsem to trošku víc rozepsat... Tak holt příště, no :)

3 Nelien Nelien | 1. února 2008 v 1:05 | Reagovat

ježiš, tak toto bylo naprosto dokonalý! :DD řehtala jsem se od začátku do konce! jak siri nabaloval Julie a jak Roxy žárlí,aniž by si to uvědomovala...tak mi to pěkně zamotáváš, zlatí! ted nevím, do koho se zamiluje :D Myslela jsem lucíka, jenže... A ten konec! Jak po něm mrskla ten papírek to nemělo chybu! a ještě žuchnul ze židle! jsem nemohla smíchy! supeeeer! a školní trest, úúúúúúúú :DD

4 Lištička Lištička | Web | 1. února 2008 v 11:39 | Reagovat

:D Abych řekla pravdu, ani já jsem si chvíli nebyla jistá, jak tahle povídka dopadne ;) Ale už jsem definitivně rozhodnutá... Přesto se nebojte, zamotaných okamžiků vás ještě čeká dost :))

A děkuju za pozitivní ohlas :)

5 Jenny Jenny | Web | 19. března 2008 v 21:03 | Reagovat

Háhá, to bylo božííííí=D Bych chtěla vidět Siriusův výraz=D Je to báááááječný!!!!!!! Letím dál

6 Eliota Eliota | Web | 18. května 2008 v 18:25 | Reagovat

:D To bylo dokanalé a Rox je čestná, když se přiznala, i když to zprvu vypadala, že to enchá plavat. Já bych to palavat nechala. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.