Druhá kapitola

8. ledna 2008 v 18:36
Tahle kapitola mi moc líbí, přestože je krátká. Dala jsem si na ní záležet, tak snad je to vidět :-))

Hlavně Adriana jsem zde hodně přiblížila. Uznejte, že je to vyložený drahoušek :D

Natálie

Se zájmem studuji plakáty, propagující mě jakožto budoucí předsedkyni studentské rady. Navrhovala jsem si je sama a myslím, že se celkem povedly.

Na pozadí je fotka stromu, na bledě modré obloze se ozdobným písmem skví nápis: Zvol si cestu, která tě povede k tvému cíli.

Menšími písmeny je dole nabádání, aby studenti volili mě.

"Kolik jich je?" zajímá Kubu. Přišel dneska kvůli mně dřív, abychom doladili ještě poslední detaily volební kampaně.

"Sto padesát."

"To všechno vylepíš po škole?"

Zamyslím se. "Jo, asi jo."

Sice se mi to zdálo moc, ale ostatní ze studentské rady, kteří tu jsou už nějaký ten pátek, mě přesvědčili, že sto padesát plakátů je akorát.

"Jsem moc rád, že jsi nakonec kandidovala," usměje se na mě Jakub.

I já jsem ráda. Byl to on, který mě přesvědčil, že na to mám.

Zprvu jsem o tom nechtěla ani slyšet. Nejsem zvyklá mluvit před lidmi, bála jsem se. Jenže jsem změnila názor.
A nejen kvůli touze porazit toho pitomečka, který si myslí, že si z něj všichni sednou na zadek.

"Adrian tvůj názor nesdílí," sdělím Kubíkovi.

Můj soupeř je ve škole velice oblíbený, zejména u děvčat.

Není se čemu divit. Je hezký, upovídaný a společenský. Taky by mi imponoval, nebýt toho jeho šíleného zvyku, jakým je spát s kdekým. Nikdy jsem nechápala, co může být tak zajímavého na vztazích, kde nejde o city. Co z toho ten člověk může mít?

A ještě k tomu je příšerně namyšlený. Ale to zřejmě ty jeho obdivovatelky nevidí...

"Jelikož máš slušnou šanci ho porazit." Kuba se prohrabuje nějakými papíry a svou poznímku pronese jakoby mimochodem.

"Adriana?!" vyvalím oči.

Jakub přikývne.

"To je blbost," nevěřím mu.

"Proč myslíš?"

"No... Holky ho milujou a je hodně oblíbený."

"A ty nejsi po škole známá?"

"Jsem, jenže s Adrianovou popularitou se to nedá srovnat," namítnu.

Kuba se ušklíbne. "Zamysli se, proč je tolik populární."

"Protože je hezký," odpovím logicky.

"Pch!" Kuba opovržlivě odfrkne na důkaz svého nesouhlasu. "Protože je to děvkař," podá mi mnohem logičtější vysvětlení.

Nepochopím, kam tím míří.

"Myslíš, že ho budou volit holky, které pustil k vodě?"

Svitne mi.

"A kluci, kterým přebral jejich lásku?" dodá Kuba.

"To asi ne," připustím.

Chvíli mlčíme.

"Adriana ráda nemám. Je to idiot," upozorním Kubu po pomlce.

Jakub nad mým nekompromisním soudem vyprskne smíchy. "Tak to máš pravdu."

"Myslela jsem, že si spolu rozumíte..." vzpomenu si.

"Jo, v něčem jo," připustí Jakub. "Adrian není špatný. Jen je trošku zahleděný sám do sebe. A nesouhlasím s jeho chováním k holkám. A vlastně s jeho chováním vůbec."

Vybavím si Adrianovu hezkou tvář s povýšeným výrazem.

Usměji se. "Pochybuju, že s ním někdo souhlasí..."

Adrian

"Hele, to je Monika!" zareaguje Bára na blondýnku přešlapující u hlavní nástěnky.

Také ji poznám.

"Ale né..." zaúpím.

"Copak?" dobírá si mě Barča. "Snad ti není její společnost nemilá?!"

To už si nás Monika všimne a Bára bystře vyklidí pole.

Sakra! Jestli ví o tom, že jsem jí zahnul s Klárou, její nejlepší kamarádkou, je po mně...

Nasadím nevinný výraz a sebejistě jí vyrazím vstříc. Políbím ji na přivítanou a vzápětí dostanu facku.

Takže ví...

"Ty parchante!"

"Co se děje?" dělám nechápavého. To mi jde. Vím, že je to v tomhle případě nejlepší.

"Co se děje?!" zopakuje po mě. "Tak ty nevíš?!"

Z modrých očí jí šlehají blesky a já si mimoděk vybavím naši společnou noc. Monika je pěkná dračice...

Honem příjemné myšlenky zaženu. Teď je potřeba věnovat se jiným věcem.

"Ne," lžu, jako když tiskne.

"Spal jsi s Klárou!" vyjede na mě.

"Jo, to jsem spal," přitakám.

Monika se zarazí, ale rychle se vzpamatuje. "A to mi říkáš jen tak?!"

"Mám ti k tomu zazpívat, nebo co?" opáčím trošku cynicky.

Přiznávám, že to ode mě není příliš hezký, ale nedovedu si hrát na ztrápeného chudáčka. Vždyť o nic nejde, tak co tu holku žere?!

"Podvedls mě!" vyčte mi hystericky.

Pokrčím rameny. Nesnáším tyhle scény. Nechápu, proč s tím ty holky tolik nadělaj...

"Mezi námi je konec!" zuří Monika s pláčem na krajíčku.

Konečně něco pozitivního. Monika na mě nepříčetně žárlila, jsem rád, že rozchod navrhla sama.

"Tak jo," přikývnu spokojeně.

"Cože?!"

Moje přítelkyně se jako mávnutím kouzelného proutku přestane vztekat a udiveně na mě zírá.

"Říkám, že souhlasím. Taky už mi ten vztah nevyhovoval," vysvětlím.

Dostanu druhou facku. "Debile!"

Chci jí ještě něco říct, ale Monika mezitím s pláčem odběhne.

Chytím si tvář, do které mě udeřila a na houf studentů, který nás se zájmem sledoval, se obořím: "Co čumíte?! Jděte si po svých!"

Poslušně se rozejdou a neujde mi, jak si mezi sebou šuškají.

A jéje, to toho zas bude plná škola...

Nedokážu pochopit, proč si ty holky pokaždé naivně myslí, že mě svou láskou převychovají... A potom strašlivě vyvádí, když se mi zalíbí nějaká jiná.

Já jim přece lásku a věrnost neslibuju... Musí vědět, do čeho jdou, když mě balí, ne?!

Barča , která náš spor pozorovala zpovzdálí, se nyní přiblíží. "Tys tomu dal..."

"A co jsem měl asi tak dělat?! Lhát jí, že mě to děsně mrzí a doprošovat se?!" nechápu.

"To ne," připustí. "Ale takhle natvrdo jsi se s ní rozcházet neměl..."

"Jinak to nešlo!"

"Ale ano," odporuje mi. "Měl ses s ní rozejít dřív, než si začneš něco s někým jiným."

Mávnu rukou. "Teď už je to stejně jedno."

"Víš, Adriane, s holkama to v posteli možná umíš, ale jinak ne," usměje se shovívavě.

"Jak to myslíš?!"

"Zkus přemýšlet," poradí mi a zmizí v davu.

Teda... Že pořád reptá Filip, na to jsem zvyklý, ale že už i Bára má k mým vztahům připomínky...

Je pravda, že Monika byla v tomhle měsíci už moje druhá holka, ale stejně...
 


Komentáře

1 Alviana Alviana | 9. ledna 2008 v 14:18 | Reagovat

Super! Poslední dobou se mi nejvíc líbí právě tahle kapitolovka:) A vážně dobře napsaná kapitola, jen tak dál...:)

2 Lištička Lištička | Web | 9. ledna 2008 v 15:22 | Reagovat

Díky, to jsem ráda :)

3 greta greta | 9. ledna 2008 v 20:05 | Reagovat

skvělé;) a Adrian je mi moc sympatickej...že by další hajzlík do sbírky?;D ono jich právě zatím moc není,který by se mi nějak zamlouvaly víš...:D asi jenom Kristián,Lucius,Sirius(svým způsobem) a teď i Adrian:P nj..vyloženej drahoušek:*:D

a jinak se mi kapitola hodně líbila:))a mě se zas poslední dobu a vlastně pořád líbí Věřit a Doufat:)ale tahle je taky mojestrašně oblíbená...já vlastně žeru všechny tvý povídky;))

4 Lištička Lištička | Web | 10. ledna 2008 v 16:11 | Reagovat

Že je Adrian zlatíčko? ;) Já to taky říkám :D

A jsem moc ráda, že se ti mé povídky tolik líbí :)) Je to pro mě důkaz, že má smysl je psát :)

5 Nelien Nelien | 1. března 2008 v 17:41 | Reagovat

wow... ten adrian je ale krypl!! fakt debil... ale něco se mi na něm líbí, i kdy zatím nevím co :) doufám, že mu to Natálie pořádně natře :)

6 Lištička Lištička | Web | 1. března 2008 v 18:06 | Reagovat

To si piš! :D Plánuju, že se budou hoodně nesnášet :) Už se na to těším ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.